DaisyRose povídky

Moc a moc se omluvám za svoji nepřítomnost zde, ale měla jsem šíleně práce a rozhodování do budoucna, ale to vám povím až někdy jindy. Hlavní je to, že tu máme poslední kapitolku. Ano měla jsem v plánu to udělat delší, ale nějak mi to nevyšlo. Takže si ji užijte. :) Rose nebyla jediná, kdo večer nespal. Když se šla projít trochu po domě, zjistila že v kuchyni někdo je. Lissa seděla ne židli u stolu a před sebou měla zmrzlinu. ,,jsem ráda, že nejsem jediná, která ponocuje." Řekne Rose a tím Lisu vystrašila. ,,Ježíši, chodíte jako duch." ,,Omlouvám se, nechtěla jsem vás vystrašit." ,,V pořádku… mimochodem, co kdybychom si přestaly vykat, je to divném, nejspíše jsme stejně staré… teda pokud by vám to nevadilo." ,,Klidně… vůbec by mi to nevadilo." ,,Dobrá." Rose přešla ke stolu, kde Lisa seděla a podala ji ruku. ,,Rosemarie, ale říkej mi Rose." ,,Vasellisa, dávám ale přednost oslovení Lisa." ,,ráda tě poznávám Liso." ,,Já tebe tady Rose… nemáš ...

,,Tvoje dcera po mě žádal naprosto to stejné." ,,jak se ji podařilo, že ji Amanda nemohla zabít přes čip." Zeptala se Johna a přitom seděla v koupelně na židličce. John měl v ruce skalpel pinzetu a počítač. ,,Vyrobila si rušičku, nevím, jak se jí to povedlo, ale rušilo to tak vysílání signálu z jejího čipu." Zatím co John pracoval na přerušení signálu, Jana se kroutila na židli a snažila nevnímat bolest, kterou ji John způsoboval. ,,Jsou v pořádků? Rose a Belikov." Zeptala se ho Jana, jakmile byl čip venku. ,,Ano… všichni tři jsou v bezpečí někde na severu." Řekne a čip od krve vložil do malé mísy s vodou. ,,Tři?" otázala se překvapeně Jana a podívala se na něj do zrcadla. ,,Ano… Rose je těhotná… čeká s Dimitrim rodinu…" To že Jana byla překvapená… byl slabý odvar. ,,Amanda si musí myslet, že jsem ji pořád loajální… nemohu dovolit aby mé dceři a její rodině někdo něco udělal… myslí si, že jsem zabila Ibrahama…" ,,A zabila?" otázal se ji John...

Tak tady je další kapitolka... doufám že si užíváte prázdininy, protože už skoro polovinu máme za sebou. :) Jana, stála před společností skladem, kde si Mazur vytvořil něco jako předsunutou základnu. Shromažďovali zbraně, drogy a peníze a i když to bylo mafiánské doupě, Janě nedělalo problém se tam dostat. Neviditelnost ji však nevydržela dlouho a musela se dát do boje. Skladiště bylo bludiště, regály používala jako krycí místa, aby mohla střílet. Zbraní měli jako pro armádu. ,,Kde ty zbraně berete." Řekla si Jana, když chytla jednoho strážců, praštila s ním o zeď a poté prostřelila hlavu. Jana se dostala až do jeho kanceláře, Mazur seděl za stolem, kouřil cigaretu a přitom popíjel alkohol. Byl otočení zády ke dveřím, slyšel, že někdo přišel do jeho kanceláře, ale neměl ponětí kdo. ,,Ty tvoje cigarety… ještě jsi s tím nepřestal?" řekne Jana a Mazur ztuhnul. Ten hlas neslyšel už pětadvacet let. Mazur vstal ze židle a otočil se k ženě, kterou ztratil před dlouhou dobou. ,,Janin...

Po dlouhé době opět přidávám kapitolku. Omlouvám se za menší neaktivitu, ale tím že jsou prázdniny pro mě nic nekončí, dřu jako mezek a peníze zatím žádné. Ach jo... Doufám že aspoň vy trochu odpočíváte a užíváte sluníčka :) Nebo jste ředitelé vápenky jako já. Dimitri rychle odbočil a zastavil na malé bezince. Nemohl uvěřit tomu co právě slyšel. ,,Myslíš to vážně?" zeptal se ji po několikáté. ,,Ano." Řekne. Dimitri vystoupil z auta a Rose ho následovala. ,,My budeme mít dítě…" řekne nevěřícně, Rose obešla auto a podívala se mu do očí. ,,Nemáš radost?" ,,Roza… já jsem šťastný… ani nevíš jak moc." Řekne ji a vtáhne ji do svého obětí. ,,Miluji tě Roza." Chvilku tam tak stáli a navzájem se objímali. Dimitri ji po chvilce ale vzal tak že měla nohy několik centimetrů nad zemí. ,,my budeme mít miminko…" Dimitri se s ní několikrát zatočil dokola a poté ji něžně políbil. ,,Poté co jsi přišla o první…" a Dimitri se zarazil. ,,Takže to víš." ,,Ano… Chr...

A máme tu další kapitolku. Doufám, že jsi ji užijete. :) ,,Kdy mu to hodláš říct?" ,,Brzo." ,,Proč ne hned…Dimitri by si to zasloužil." ,,já vím… on nejvíce, ale nejdříve zajdu k doktorovi, abych se ujistila, že je to pravda." ,,Myslíš jako, že by ten těhotenský test, které sis dělala dvakrát, byl omyl?" ,,Ano… přesně… mohla bych si půjčit auto?" Oba dva seděli dole v kuchyni a dopíjeli čaj. Dimitri byl zrovna ve sprše po ranním cvičení. ,,jo… ale jakmile se vrátíš, řekneš mu to, jasný? Nebo to udělám za tebe." ,,Dobře… pokud mu tedy bude co říkat." ,,Co mi bude říkat." Zeptal se Dimitri, který se najednou objevil v kuchyni jenom v ručníku kolem pasu a druhým ručníkem na hlavě. ,,Nic… a proboha, běž se převléct." ,,Večer jsem ti nahý nevadil." Řekne, došel k ní a políbil ji na rty. ,,Jo, ale včera jsme neměli diváky." Rose se zpoza řas podívala na Johna, které hned uhnul pohledem. ,,Budu muset jít na chvilku do města…" ,,...

Rose polovinu letu prospala, Dimitri si všiml, že poslední dobou byla unavená a bylo ji špatně, jenom doufal, že to není nic vážného. Rose ležela na jeho rameně a krásně mu podřimovala, Dimitri ji přes ramena přehodil svůj hnědý kabát, aby ji nebyla zima. Pár minut před přistáním ji probudil, aby se připravila. Byla strašně roztomilý, když byla omámená spánkem. Dimitri si její sladkosti jak se patří, užil. Potom se však sladká nálada proměnila na protivnou. Jakmile měli svoje menší zavazadla, vydali se půjčit auto. Dimitri ho napsal na falešné jméno, to které měl momentálně v pase. Jakmile měli všechno vyřízeno, vyjeli na cestu. Netrvalo jim to moc dlouho, projeli celé město po mostě až na předměstí. Dimitri přesně věděl kam jet a jakmile odbočil do luxusní čtvrtí, trochu se podivila. ,,Jsme tady Roza." ,,Opravdu?" ,,Jo" Před nimi stál obrovský barák, s velkou zahradou a stromy okolo. Barák byl tedy krásně z některých úhlů chráněn před nežádoucími pohledy. Barák byl vyma...

Všechno netrvá věčně... pro Rose a Dimitriho to platí trojnásob. Rychle si zvykli na přítomnost jeden druhého, žili společně v tom malém domečku několik týdnů. Nikdo je nerušil, obyvatelstvo si rychle zvyklo na přítomnost rusa, i když to některým starším dělalo menší problém… tak si nakonec i oni si zvykli. Oba spolu chodili běhat, trénovali společně, psali spolu, ale tahle idylka nemohla vydržet navždy. Stalo se to uprostřed noci, asi okolo druhé hodiny ráno, když zazvonil Dimiriův telefon. Oba dva se trhavě vzbudili a ještě omámená spánek nevěděli co se děje. ,,Spi." Řekl Rose a zatlačil ji zpět do postele Dimitri po nějaké chvilce vylezl z postele a šel do kuchyně pro uřvaný mobil. ,,Prosím." Řekl, jakmile zvedl telefon. ,,Dimitri… tady Mason…" řekl mužský hlas na druhé straně. ,,Masone… co se děje." ,,Mazur zjistil, že jsi pryč… před několika dny jeho rodinu někdo napadl, žena byla až moc podobná Rose. Myslí si, že to byla zase ona… jde po ní… a jakmile zjistil,...

Další slíbená kapitolka Milý soudruhu, Už ne nemůžu dočkat, až přijedeš sem, zamnou. Vesničané se semnou konečně odhodlali mluvit. Je tu moc nádherně a co víc, téměř žádné kamery. Je to tu tak odlehlé, že je téměř nemožné mě sem vystopovat. Zjistila jsem, že dokonce několik kilometrů za západ, je ranč koňmi. Čím více jsem tady, tím více se mi otevírá mysl, moje vzpomínky se mi postupně vrací. Většina vzpomínek je krásných, pár z nich už ale moc ne. Doufám, že se ke mně připojíš co nejdříve. S louskou Rose Už jen když si Dmitri četl ten dopis, se mu zvedli koutky úst. Oba se rozhodli pro posílání pošty, je to bezpečnější, než kdyby si volali, nebo zkusili komunikaci přes darkweb. V tomhle světě totiž nikdy nevíte, kdo vás v tu ránu pozoruje nebo poslouchá. Dimitri dělal, co mohl, aby mohl za Rose, jenže to nebylo tak jednoduché. Dokonce minulý týden zpozoroval, že kolem Zmejova domu, se pohybuje neznámé auto. Číslo auta, bylo neznámé. Po události z minulých měsíců, se rozhodili, že Mazu...

I když s menším zpožděním, přesto je tady. Máme tu další kapitolku. Řeknu vám lidičky, to vedro dělá s člověkem divi. Já jsem byla líná jak veš. Hrůza... tak doufám, že si kapitolku užijete :D ,,Jsi pořád tady…" řekne Dimitri, a přivinul si Rose ke svému tělu. ,,Jo… nějak jsem nedokázala vstát." ,,To je dobře… bál jsem se, že mi utečeš… začíná se projevovat tvoje staré já." ,,Jo a v čem…" ,,že z nás dvou jsi byla vždy, která vstávala později." Řekne a políbí ji na krk. Rose se tomu hrdelně zasmála stejně jak Dimitri. ,,Chybělo mi, se probouzet s tebou v náruči… vždy tu bylo prázdno a já neměl koho škádlit." ,,bohužel…" Strávili společně ještě nějakou dobu v posteli, potom přišla však ta náročnější část. Musel se s Rose rozloučit. Rose musela z města, kdyby ji Zmeja našel,tak by byla velká pravděpodobnost, že by ji nechal znovu chytit a zabít. To však nemohl dopustit. ,,Máš vše?" zeptal se ji asi už po desáté. ,,Jo mám…" ,,Dávej na sebe pozor...

,,Mazur i nad tou informací, nepřestal s mučením." Z místnosti se ozýval její výkřik a Dimitri s tím nemohl, nic dělat. Jenom poslouchat její nářek. Po dvou hodinách křik utichl, slyšel, jak někdo odcházel z místnosti a poté odešli do vedlejších místností. Dimitri se tedy chopil šance a otevřel dveře, okamžitě jak to udělal, na něj vběhl jeden ze strážců. Dimitri to rychle vyřešil, uchopil chlápka za ruku a rameno, využil jeho rozběhu a navedl ho, aby naletěl proti zdi. Muž okamžitě ztratil vědomí. Teď se jenom mohl modlit, aby to nikdo neslyšel a aby si nikdo ležícího se chlápka nevšiml, odtáhl do místnosti, kde ho drželi, a zamkl dveře. Pak se vydal do místnosti, kde drželi Rose. Jakmile otevřel dveře, Rose sebou omámeně škubla. Byla v hrozném stavu. Obličej mě opuchlý a všude měla zaschlou krev. Vlasy se, ji lepily po zpocené kůži a oblečení měla roztrhané. Židle na které seděla byla též od krve. ,,Roza proboha, co ti to udělali." Řekne Dimitri a přispěchal k ní. Z opasku ...

Další kapitolka je tu. Napsána sice jenom šesti prsty, ale přeci jen tu je. Tak doufám že si ji užijete. ,,Nehýbej se, vrazila ti dýku do boku." Řekne Dimitri Christianovi, který se snažil vstát. ,,Kde je sestra…" ,,Uprchla do lesa, několik chlapů ji právě nahání" ,,Nikdy ji nechytí… Rose je dobrá v utíkání… prakticky to děláme celý život." ,,je zraněná, několikrát ji postřelili, nemyslím si, že se dostane někam moc daleko." ,,To si jenom myslíš… teď je hodně jinná." Chritian byl na kraji svých sil, ale i přesto se dokázal bez Dimitriovi pomoci a nastoupit do auta. Několik strážců, ještě zůstalo nějakou dobu lese, a naháněli Rose, všichni ostatní se vrátili do útočiště. Na Christiana byl připraven ošetřující lékař, který se dal hned do práce, jakmile si lehl na lehátko. ,,Máte veliké štěstí, nezasáhla vám žádné životně důležité orgány…" ,,Měla naspěch… prosím spravte mě, abych co nejrychleji mohl zase fungovat." Řekne mu a zasténal, když mu zaší...

A máme tu další kapitolku, tak doufám, že se bude líbit. ,,Tohle nemusíš dělat… víš kdo je náš otec… Abe tě nechá na místě zabít." Řekne za neustálého sténání Mazurova žena. ,,Mami přestaň, vyhrožovat jí je k ničemu… jí samotné ji na nás vůbec nezáleží… chce vylákat otce." ,,Jsi chytrý." Řekne Rose a zároveň držela čepel v ruce a byla připravená na jakýkoliv pohyb, který by mohla eliminovat. ,,Je z devátého klanu, pracují pro Yakuzu… japonská vražedkyně… jsou to lidi bez emocí… nemá za úkol zabít nás, ale otce a možná až s ním bude hotova, dokončí to s námi." ,,Přesně tak zněli instrukce, v jednom se však mýlíš, je mi jedno, jestli vás zabiji hned, nebo až poté." Rose vytáhla z pouzdra na noze střelnou zbraň, podívala se do zásobníku, a jakmile zjistila, kolik má nábojů, zbraň nabyla a odjistila. ,,Starší mají přednost." Řekne Rose, a hlaveň pistole namíří přímo na Sonyu." Ta se roztřásla a začala vzlykat. ,,Poslední přání?" zeptala se ji Rose ...

A máme tu další kapitolku, doufám že si ji užijete. :D ,,Tvým cílem je hlavní člen ruské mafie." Řekne ji Amanda a dala před ní složku. Složka byla tlustá, v nichž bylo tisíce papírů. ,,Zabiješ jeho společně s jeho rodinou a všechny členy ochranky. Nikdo nesmí zůstat naživu…" ,,Co když se mi nepovede všechny zabít…" ,,Když selžeš, selžeš úplně… pošlu někoho, aby za tebe dokončil práci." Rose otočila na druhou stránku. Byla na ni fotka muže, s krátkými vlasy a hnědými oči. Jeho rysy byly krásně ostře řezané, byl to pravý ruský muž. Jeho výraz byl krutý, ale oči říkaly něco jiného. Muž upíral oči někam jinam, fotka byla střižena, takže nebylo možno určit, kdo vedle něho stojí. Připadal ji povědomý, věděla, že ho vidí poprvé, ale jako by ho její duše znala. Zvláštní pocit, pro někoho, kdo bude za několik dní mrtvý. ,,Děje se něco?" zeptala se jí Amanda a tázavě se na mi podívala. Rose uvolnila fotku z kancelářské sponky a otočila ji obrázkem na Amanda. ,,Ten muž…...

Dimitri se spojil, jak řekl s Christianem, on už okamžitě věděl o čem je řeč a i si vzpomněl na Dimitriho. Nebyl sice nějak nadšený z toho, že s ním musí spolupracovat, ale pro svoji sestru chtěl udělat cokoliv. Zatím co, Dimitri a Christian vmýšleli plán jak se dostat do Yakuzy, bez toho aniž by je nějak Amanda zachytila, Rose řádila po celém světě. Desítky mrtvých ve všech zemí a přibývaly. Oba dva věděli, že to má na starosti Rose, ale nevěděli jak ji mají dostat. ,,V Yakuze mám asi 6 probuzených, který nejsou už pod vládou Amandy, a další jenom přibývají, bohužel to nepoustupuje dostatečně rychle." ,,Potřebuje to více lidí." ,,To rozhodně… nemáš někoho?" ,,Když jsem byl ve věznici, kontaktovala mě jedna žena, jmenuje se Nikita, nabídla mi pomoc…" ,, Nikitu ne, je to Amandin zabiják. Naprogramovala si ji, tak aby si myslela, že je volná… podle všeho je to ale naopak. Amanda ji po celou tu dobu ovládala. Rose s ní byla nějakou dobu v kontaktu, pomáhala ji, najít n...