DaisyRose povídky

Rose polovinu letu prospala, Dimitri si všiml, že poslední dobou byla unavená a bylo ji špatně, jenom doufal, že to není nic vážného. Rose ležela na jeho rameně a krásně mu podřimovala, Dimitri ji přes ramena přehodil svůj hnědý kabát, aby ji nebyla zima. Pár minut před přistáním ji probudil, aby se připravila. Byla strašně roztomilý, když byla omámená spánkem. Dimitri si její sladkosti jak se patří, užil. Potom se však sladká nálada proměnila na protivnou. Jakmile měli svoje menší zavazadla, vydali se půjčit auto. Dimitri ho napsal na falešné jméno, to které měl momentálně v pase. Jakmile měli všechno vyřízeno, vyjeli na cestu. Netrvalo jim to moc dlouho, projeli celé město po mostě až na předměstí. Dimitri přesně věděl kam jet a jakmile odbočil do luxusní čtvrtí, trochu se podivila. ,,Jsme tady Roza." ,,Opravdu?" ,,Jo" Před nimi stál obrovský barák, s velkou zahradou a stromy okolo. Barák byl tedy krásně z některých úhlů chráněn před nežádoucími pohledy. Barák byl vyma

Všechno netrvá věčně... pro Rose a Dimitriho to platí trojnásob. Rychle si zvykli na přítomnost jeden druhého, žili společně v tom malém domečku několik týdnů. Nikdo je nerušil, obyvatelstvo si rychle zvyklo na přítomnost rusa, i když to některým starším dělalo menší problém… tak si nakonec i oni si zvykli. Oba spolu chodili běhat, trénovali společně, psali spolu, ale tahle idylka nemohla vydržet navždy. Stalo se to uprostřed noci, asi okolo druhé hodiny ráno, když zazvonil Dimiriův telefon. Oba dva se trhavě vzbudili a ještě omámená spánek nevěděli co se děje. ,,Spi." Řekl Rose a zatlačil ji zpět do postele Dimitri po nějaké chvilce vylezl z postele a šel do kuchyně pro uřvaný mobil. ,,Prosím." Řekl, jakmile zvedl telefon. ,,Dimitri… tady Mason…" řekl mužský hlas na druhé straně. ,,Masone… co se děje." ,,Mazur zjistil, že jsi pryč… před několika dny jeho rodinu někdo napadl, žena byla až moc podobná Rose. Myslí si, že to byla zase ona… jde po ní… a jakmile zjistil,

Další slíbená kapitolka Milý soudruhu, Už ne nemůžu dočkat, až přijedeš sem, zamnou. Vesničané se semnou konečně odhodlali mluvit. Je tu moc nádherně a co víc, téměř žádné kamery. Je to tu tak odlehlé, že je téměř nemožné mě sem vystopovat. Zjistila jsem, že dokonce několik kilometrů za západ, je ranč koňmi. Čím více jsem tady, tím více se mi otevírá mysl, moje vzpomínky se mi postupně vrací. Většina vzpomínek je krásných, pár z nich už ale moc ne. Doufám, že se ke mně připojíš co nejdříve. S louskou Rose Už jen když si Dmitri četl ten dopis, se mu zvedli koutky úst. Oba se rozhodli pro posílání pošty, je to bezpečnější, než kdyby si volali, nebo zkusili komunikaci přes darkweb. V tomhle světě totiž nikdy nevíte, kdo vás v tu ránu pozoruje nebo poslouchá. Dimitri dělal, co mohl, aby mohl za Rose, jenže to nebylo tak jednoduché. Dokonce minulý týden zpozoroval, že kolem Zmejova domu, se pohybuje neznámé auto. Číslo auta, bylo neznámé. Po události z minulých měsíců, se rozhodili, že Mazu

I když s menším zpožděním, přesto je tady. Máme tu další kapitolku. Řeknu vám lidičky, to vedro dělá s člověkem divi. Já jsem byla líná jak veš. Hrůza... tak doufám, že si kapitolku užijete :D ,,Jsi pořád tady…" řekne Dimitri, a přivinul si Rose ke svému tělu. ,,Jo… nějak jsem nedokázala vstát." ,,To je dobře… bál jsem se, že mi utečeš… začíná se projevovat tvoje staré já." ,,Jo a v čem…" ,,že z nás dvou jsi byla vždy, která vstávala později." Řekne a políbí ji na krk. Rose se tomu hrdelně zasmála stejně jak Dimitri. ,,Chybělo mi, se probouzet s tebou v náruči… vždy tu bylo prázdno a já neměl koho škádlit." ,,bohužel…" Strávili společně ještě nějakou dobu v posteli, potom přišla však ta náročnější část. Musel se s Rose rozloučit. Rose musela z města, kdyby ji Zmeja našel,tak by byla velká pravděpodobnost, že by ji nechal znovu chytit a zabít. To však nemohl dopustit. ,,Máš vše?" zeptal se ji asi už po desáté. ,,Jo mám…" ,,Dávej na sebe pozor

,,Mazur i nad tou informací, nepřestal s mučením." Z místnosti se ozýval její výkřik a Dimitri s tím nemohl, nic dělat. Jenom poslouchat její nářek. Po dvou hodinách křik utichl, slyšel, jak někdo odcházel z místnosti a poté odešli do vedlejších místností. Dimitri se tedy chopil šance a otevřel dveře, okamžitě jak to udělal, na něj vběhl jeden ze strážců. Dimitri to rychle vyřešil, uchopil chlápka za ruku a rameno, využil jeho rozběhu a navedl ho, aby naletěl proti zdi. Muž okamžitě ztratil vědomí. Teď se jenom mohl modlit, aby to nikdo neslyšel a aby si nikdo ležícího se chlápka nevšiml, odtáhl do místnosti, kde ho drželi, a zamkl dveře. Pak se vydal do místnosti, kde drželi Rose. Jakmile otevřel dveře, Rose sebou omámeně škubla. Byla v hrozném stavu. Obličej mě opuchlý a všude měla zaschlou krev. Vlasy se, ji lepily po zpocené kůži a oblečení měla roztrhané. Židle na které seděla byla též od krve. ,,Roza proboha, co ti to udělali." Řekne Dimitri a přispěchal k ní. Z opasku

Další kapitolka je tu. Napsána sice jenom šesti prsty, ale přeci jen tu je. Tak doufám že si ji užijete. ,,Nehýbej se, vrazila ti dýku do boku." Řekne Dimitri Christianovi, který se snažil vstát. ,,Kde je sestra…" ,,Uprchla do lesa, několik chlapů ji právě nahání" ,,Nikdy ji nechytí… Rose je dobrá v utíkání… prakticky to děláme celý život." ,,je zraněná, několikrát ji postřelili, nemyslím si, že se dostane někam moc daleko." ,,To si jenom myslíš… teď je hodně jinná." Chritian byl na kraji svých sil, ale i přesto se dokázal bez Dimitriovi pomoci a nastoupit do auta. Několik strážců, ještě zůstalo nějakou dobu lese, a naháněli Rose, všichni ostatní se vrátili do útočiště. Na Christiana byl připraven ošetřující lékař, který se dal hned do práce, jakmile si lehl na lehátko. ,,Máte veliké štěstí, nezasáhla vám žádné životně důležité orgány…" ,,Měla naspěch… prosím spravte mě, abych co nejrychleji mohl zase fungovat." Řekne mu a zasténal, když mu zaší

Ahoj lidičky, moc se omlouvám, ale zabouchla jsem si prsty do dveří a nemohu moc psát. Abych pravdu řekla, s jednou rukou se mi to píše hodně blbě, i když umím psát všemi deseti. Prsty nemám sice zlomené, ale jsou nalomené a mám na každém prstě 2 stehy, kromě palce. V pátek by mi měli sundat dlahu a uvidí se, do té doby asi nic nevydám. Mám něco málo napsané, ale není toho dostatek, abych to mohla vydat. Moc se omlouvám a přeji vám krásný zbytek týdne. Daisyrose

A máme tu další kapitolku, tak doufám, že se bude líbit. ,,Tohle nemusíš dělat… víš kdo je náš otec… Abe tě nechá na místě zabít." Řekne za neustálého sténání Mazurova žena. ,,Mami přestaň, vyhrožovat jí je k ničemu… jí samotné ji na nás vůbec nezáleží… chce vylákat otce." ,,Jsi chytrý." Řekne Rose a zároveň držela čepel v ruce a byla připravená na jakýkoliv pohyb, který by mohla eliminovat. ,,Je z devátého klanu, pracují pro Yakuzu… japonská vražedkyně… jsou to lidi bez emocí… nemá za úkol zabít nás, ale otce a možná až s ním bude hotova, dokončí to s námi." ,,Přesně tak zněli instrukce, v jednom se však mýlíš, je mi jedno, jestli vás zabiji hned, nebo až poté." Rose vytáhla z pouzdra na noze střelnou zbraň, podívala se do zásobníku, a jakmile zjistila, kolik má nábojů, zbraň nabyla a odjistila. ,,Starší mají přednost." Řekne Rose, a hlaveň pistole namíří přímo na Sonyu." Ta se roztřásla a začala vzlykat. ,,Poslední přání?" zeptala se ji Rose

Menší ochutnávka pro novou povídku. Než se zděsíte, nebojte prvně dopíši Nájemné vrahy a až poté začnu s touto povídku, ale i tak jsem si řekla, že by bylo dobré sem hodit aspoň první kapitolku. Co se týče (Ne)Mrtvích, nooo, tak s tím je to trochu horší, zase jsem se zasekla, i když jsem si myslela, že se mi to už nestane. Pokusím se to nějak napravit a postupně ji začít dopisovat. Užijte si první kapitolku. Když u mě lékař poprvé našel příznaky nemoci, na kterou umírají tisíce lidí, byl odhodlaný s mým otcem mě udržet na živou, co nejdéle to jde. Otec nechtěl dovolit další ztrátu, poté co mu zemřela matka. Souchotniny, tuberkulóza… říkalo se ji různě. Avšak mezi moroji a dhampíry nebyla moc známá. Většina z nás žije mimo města, někteří, jako je můj moroský otec se rozhodl k životu ve městě, odtrhnut od společnosti vlastních lidí. Otec se narodil v Turecku, kde jsme také strávili většinu mého dětství, poté však přišlo Rusko, matčino úmrtí kvůli napadení strigojů a následně několik let

Rosemarie je jediná dhampírka uprostřed morojské rodiny. Píše se rok 1895 a ve městě New Yourk propukla nemoc a právě Rose je jedna z tisíců lidí, kteří je zákeřnou nemocí nakažena. Její otec, který už jednou ztratil svoji milovanou ženu, nechce dovolit ztratit to poslední, co mu po ní zbylo a proto se rozhodne Rose udržet na živu, co nejdéle to jde. Zatím co Rose je sužována horečkami, jeden muž uprostřed města bloudí a hledá něco k jídlu. Jeho kůže je chladná jako led, jeho oči rudé jako krev a jeho srdce mrtvé. Při hledání potravy objevil po dlouhé době opět dům morojů. Avšak místo zmasakrování celé rodiny kvůli blahodárné tekutině, se zarazí nad líbezným hlasem neznámé dívky, sužující horečka. Její pulzující teplé tělo, ho natolik uchvátilo a zmátlo, že na malou chvilku něco pocítil. Kolik pravdy je na pověsti, protiklady se přitahují? Tak co na to říkáte? Mohu s tím pokračovat?

A máme tu další kapitolku, doufám že si ji užijete. :D ,,Tvým cílem je hlavní člen ruské mafie." Řekne ji Amanda a dala před ní složku. Složka byla tlustá, v nichž bylo tisíce papírů. ,,Zabiješ jeho společně s jeho rodinou a všechny členy ochranky. Nikdo nesmí zůstat naživu…" ,,Co když se mi nepovede všechny zabít…" ,,Když selžeš, selžeš úplně… pošlu někoho, aby za tebe dokončil práci." Rose otočila na druhou stránku. Byla na ni fotka muže, s krátkými vlasy a hnědými oči. Jeho rysy byly krásně ostře řezané, byl to pravý ruský muž. Jeho výraz byl krutý, ale oči říkaly něco jiného. Muž upíral oči někam jinam, fotka byla střižena, takže nebylo možno určit, kdo vedle něho stojí. Připadal ji povědomý, věděla, že ho vidí poprvé, ale jako by ho její duše znala. Zvláštní pocit, pro někoho, kdo bude za několik dní mrtvý. ,,Děje se něco?" zeptala se jí Amanda a tázavě se na mi podívala. Rose uvolnila fotku z kancelářské sponky a otočila ji obrázkem na Amanda. ,,Ten muž…&

Dimitri se spojil, jak řekl s Christianem, on už okamžitě věděl o čem je řeč a i si vzpomněl na Dimitriho. Nebyl sice nějak nadšený z toho, že s ním musí spolupracovat, ale pro svoji sestru chtěl udělat cokoliv. Zatím co, Dimitri a Christian vmýšleli plán jak se dostat do Yakuzy, bez toho aniž by je nějak Amanda zachytila, Rose řádila po celém světě. Desítky mrtvých ve všech zemí a přibývaly. Oba dva věděli, že to má na starosti Rose, ale nevěděli jak ji mají dostat. ,,V Yakuze mám asi 6 probuzených, který nejsou už pod vládou Amandy, a další jenom přibývají, bohužel to nepoustupuje dostatečně rychle." ,,Potřebuje to více lidí." ,,To rozhodně… nemáš někoho?" ,,Když jsem byl ve věznici, kontaktovala mě jedna žena, jmenuje se Nikita, nabídla mi pomoc…" ,, Nikitu ne, je to Amandin zabiják. Naprogramovala si ji, tak aby si myslela, že je volná… podle všeho je to ale naopak. Amanda ji po celou tu dobu ovládala. Rose s ní byla nějakou dobu v kontaktu, pomáhala ji, najít n