I když s menším zpožděním, přesto je tady. Máme tu další kapitolku.
Řeknu vám lidičky, to vedro dělá s člověkem divi. Já jsem byla líná jak veš. Hrůza... tak doufám, že si kapitolku užijete :D
,,Jsi pořád tady…" řekne Dimitri, a přivinul si Rose ke svému tělu.
,,Jo… nějak jsem nedokázala vstát."
,,To je dobře… bál jsem se, že mi utečeš… začíná se projevovat tvoje staré já."
,,Jo a v čem…"
,,že z nás dvou jsi byla vždy, která vstávala později." Řekne a políbí ji na krk. Rose se tomu hrdelně zasmála stejně jak Dimitri.
,,Chybělo mi, se probouzet s tebou v náruči… vždy tu bylo prázdno a já neměl koho škádlit."
,,bohužel…"
Strávili společně ještě nějakou dobu v posteli, potom přišla však ta náročnější část. Musel se s Rose rozloučit.
Rose musela z města, kdyby ji Zmeja našel,tak by byla velká pravděpodobnost, že by ji nechal znovu chytit a zabít. To však nemohl dopustit.
,,Máš vše?" zeptal se ji asi už po desáté.
,,Jo mám…"
,,Dávej na sebe pozor, jakmile se někde usadíš, dej mi vědět… pokusím se k tobě nějak dostat.
,,Dám, neboj se…" Rose se k němu natáhla a chtěla ho políbit, když v tom někdo silně zabouchal na dveře.
,,Belikove otevři, víme, že tam jsi." Ozval se mužský hlas
,,To jsou pátrači… pátrají po tobě… mělo i dojít, že budou pátrat i tady."
,,Belikove!!" chlap za dveřmi, byl hodně nervózní.
,,Běž oknem… dej mi vědět kde jsi." Řekne naposledy, políbil a pak popostrčil k oknu.
Bušení bylo čím dál více naléhavější, Dimitri neměl na výběr a šel jim otevřít. Jakmile tak učinil, vtrhli do bytu a celý ho prohledali.
,,Čistý."
,,Čistý…"
,,čistý…"
,,Posílá nás Zmeja, pré že by mohla být tady." Řekne vedoucí pátračů Dimitriovi. Myslel si o sobě hodně, a k tomu byl o hlavu menší než samotný Dimitri.
,,Pane není tady…"
,,Možná byste měli hledat někde jinde."
,,Máš nějaký typ Belikove?"
,,Myslím, že je dostatečně chytrá, aby byla už dávno pryč z Moskvy."
,,Jdeme chlapi… máme spousty práce." Řekne pátrač a společně všichni odejdou.
Rose jela, co nejrychleji mohla, do třech hodin byla pryč z Moskvy. Jakmile se tak stalo, malá část v ní se trochu uvolnila, ale ta další část pocítila stesk.
Cesta z Ruska ji trvala několik dní, většinou spala v autě, někde na pumpě, bylo to sice nepohodlné, ale aspoň nemusela utrácet peníze za motel, který je v některých případech až předražený.
Jakmile byla pryč z Ruska, ulevilo se ji. Jela přes Bělorusko, mělo to své důvody, i když
někteří lidé by se tomuto místu právě radši vyhnuly. Rose však znala téměř všechny mafiánské bosy a nikdy je nijak nenaštvala, což byla pro ni výhoda. Dokonce ji i něco málo dlužili.
Bělorusko bylo za ní, od té doby, co opustila Moskvu, se jí Dimitri nijak neozval. Trochu se o něj bála.
Rose projela Polsko, poté Česko a zamířila do Německa. V jedné vesničce, našla docela pěkný dům, byl se zahrádkou a levný. Něco pro ni.
Rose nakonec trvalo několik týdnů, než dala vědět Dimitriovi o její stálé pozici.
,,Asi jsem to našla…"
,,A co…"
,,Místo… kde se schovám... pošlu ti adresu…"
,,Jsem rád, že jsi našla svoje místo… Mazur šílí… bojí se o svoji rodinu a chce tě za každých okolností najít… dej si pozor i tam kde jsi."
,,Beru na vědomí…" řekne a chtěla zavěsit, jenže Dimitri ji v tom na poslední chvilku zabránil
,,Roza… miluji tě."
Rose byla ticho, nevěděla, co mu má odpovědět. Bylo to pro ni hodně zvláštní, její vnitřní já jásalo, ale něco druhého zase bylo naprosto zticha a hrálo mrvou královnu.
,,Ještě se ti ozvu Dimitri." Řekne nakonec a zavěsila.
Rose neměla svých moc věcí, prakticky jenom několik párů spodního prádla, pár triček, kalhot a pyžamo. Takže jakmile byla hned možnost, nakoupila si potřebné vybavení jak na sebe, tak do bytu.
Pár týdnu na to, se obyvatelstvo vesničky, začalo zvykat na její přítomnost. Mládenci, kteří ve vesnici byli, to na ni zkoušeli… Rose jim však nedávala téměř žádnou šanci.
Den co den se ji zdálo o ni a Dimitrim. Vzpomínky ji začali zaplavovat mysl, týden po jejím příjezdu do Německa a čím déle byla bez něj. Tím více ji sužovala bolest v hrudníku.
Tři týdny po jejím příjezdu, se konečně rozhodla napsat mu její adresu. Čtrnáct dní na to, obdržela odpověď s pár krabicemi.jedna z nich byla dost velká na délku, ale šířkově malá. Jakmile ji tedy otevřela, hned věděla, důvod krabice. Dimitri ji poslal její katanu, kterou ve spěchu nechala v Rusku. V dalších krabicích bylo oblečení a náboje.
Další týdny si dopisovali pomocí dopisů, nebylo to sice blesková konverzace, ale takhle měli aspoň zajištěné, že je nikdo neodposlouchává.
Rose se mu svěřila, že si začíná na vše vzpomínat a tak trochu narazila na to, že by byla ráda, kdyby byl teď s ní. Jenže i kdyby Dimitri sebevíce chtěl, nemohl. Mazur ho zaměstnával, co nejvíce mohl, a kdyby zmizel, Zmeja by ho dal do odměn a to nemohl riskovat. Ohrozil by tak sebe, jeho rodinu ale také Rose.
Uplynuly asi tři měsíce a Rose už byla na pokraji svých psychických sil. Nejenže si na vše vzpomněla, ale navíc, nemohla mít vedle sebe muže, kterého milovala a po zjištění že byla těhotná se málem zhroutila.
Rose byla plně rozhodnuta Amandu zabít tím nejbolestnějším způsobem a vychutná si to, to rozhodně ano.
Japonsko
,,Víš… proč jsem tě sem nechala zavolat 1?"
,,Podle všeho, jeden z tvých subjektů selhal."
,,Přesně tak, a ty budeš mít za úkol dodělat její úkol a ji najít… unikla nám i s cennými informacemi, které mohou ohrozit celý program. Byla jedna z držitelek čipu Yakuzy."
,,Asi ji hodně věřili."
,,Byla to adoptovaná dcera Yyuma… myslím že víš o koho se jedná."
,,47"
,,ano, zklamala a teď za to musí pykat"
1 na to neřekla nic, viděla před sebou jenom fotku mladé dívky, která vypadala přesně jako ona. Až na její pleť a vlasy, ty měla především po jejím otci, tmavší, ale i když dívku znala, její emoce byly odstraněny a její první myšlenka byla na zabíjení.
,,Zvládnu to..." řekne a otočila se na podpadku rozhodnuta odejít.
,,Doufám, že mě nezklameš jako tvoje dcera, Jane."
Jane koutkem oka opět pohlédla na fotku její kopie, pak se ale obrátila ke dveřím s mrazivým pohledem.
,,Ne… já nikdy." Pronesla a byla pryč.
Komentáře
Okomentovat