DaisyRose povídky

Dimitri se vzbudil uprostřed noci, chtěl si Rose přitáhnou k sobě, ale místo vedle něj bylo prázdné, Rose byla pryč. Dimitri na ni čekal dvě dlouhé hodiny, když se konečně do zámku zasunul klíč a Rose vstoupila do místnosti. Byla celá v černém, na zádech měla katanu a svoje střelné zbraně. Když se Dimitri podíval na její oblečení a ruce, tak zalapal po dechu. Byla celá od krve. ,,Pane bože, Rose." Dimitri vstal rychle z postele, a přispěchal k Rose. ,,Roza. Jsi zraněná?" ,,Ne, jsem v pořádku. Není to moje krev." Řekne, když ji Dimitri prohledával kvůli zranění. Dimitri ji podíval do očí, následně vzal její tváře do svých rukou. ,,Tohle mi už prosím nikdy nedělej. Strašně jsem se o tebe bál…" Rose ale mlčela, jenom tam tak stála a dívala se Dimitriovi do očí. Snažila se udržet svoje emoce pod pokličkou, tak jak ji to učili, ale když její oko vypustilo první slzu, tak nedokázala zastavit příval těch dalších. ,,Bylo tam dítě Dimitri… Tomu chlapci mohlo být sotva 8. Mým

TAKŽE, TAHLE POVÍDKA JE PRO MOJI VĚRNOU KOMENTÁTORKU JACKIE, PROTOŽE NEJENEŽE UHÁDLA HÁDNKU VE TMĚ, ALE TAKÉ JI TO DLUŽÍM, ZA JEJÍ SKVĚLÉ KOMENTÁŘE. ,,Přiveď mi moji dceru Dimitri, potřebuji si s Rose promluvit." ,,Pane obávám se, že vaši dceru jenom tak nepotkám." Mazur se na něj podíval tázavým pohledem. ,,Vážně? A já myslel, že to byla zrovna ona, kdo se o tebe staral, když ty jsi ležel v horečkách a dírou v hrudi." Řekne a Dimitri okamžitě věděl, že o nich ví. ,,Stačí, abys ji přivedl zítra v sedm ke mně domů." ,,Ano pane." Řekne Dimitri, vstane a jde ke dveřím, ale ještě než Dimitri stačil otevřít dveře, na něj Mazur promluvil. ,,Jestli ji Dimitri ublížíš, tak věř tomu, že ti ublížím taky, ale o tom si s tebou ještě promluvím. Ve větším soukromí." Řekl a při tom se díval přímo na Dimitriho. Dimitrimu přeběhl mráz po zádech a proto radši otevřel dveře a vyklouzl ze Zmejovi kanceláře. Dimitri poté strávil několik hodin v tělocvičně. Bušil do pytle do t

Uhodnete hádanku? Bez hlasu pláče, bez nechtů štípe, bez nohou skáče, bez pysku pípá Co je to? Ten kdo hádanku uhádne věnuji povídku :D

Pro Rose bylo obtížné najít muže, kterého měla na seznamu jako prvního. Musel něco tušit, jeho ochranka nebyla nic jednoduchého, ale i přes to se k němu dostala. Muž ležel na zemi s dírou v hlavě, když Rose najednou přišla sms. Už jsem se zmínil, že máš pohodlnou postel? Doufám, že přijedeš brzy. Rose se ani nemusela dívat, kdo to odeslal, protože ji to bylo hned jasné. Dimitri je u ní a leží v její posteli. Musela se nad tou představou usmát. Práce je hotova, za chvilku jsem u tebe. Doufám, že je postel rozehřátá. :D Odeslala a ještě před tím než vypla mobil, tak ji Dimitri odepsal. Jasně. Čeká tu jenom na tebe. Poté Rose mobil už vypla, a odjela domů. Cesta ji trvala trochu déle kvůli menší zácpě. I v jednu ráno tu bylo aut jako přes den. Rose zaparkovala tak kde bylo volné místo, a šla do svého bytu, ve kterém byla rozsvícena jenom její lampička na noční stolečku. Vyšla do třetího patra ke svým dveřím. Vytáhla si klíče, nijak ji nepřekvapilo, že nebylo zamknuto. Jakmile veš

,,Běžte do svého pokoje princezno, Rose vám přivedu k vám, aby vám to všechno mohla vysvětlit." Řeknu, poslechla mě a odešla. Sledoval jsem, jak se vzdaluje, a když zabočila za roh a neviděl jsem ji, tak jsem se otočil a šel k Rose. Ležela na posteli zabalená do peřin, když jsem vstoupil, vzhlédla a usmála se na mě. Úsměv ji ale na tváři moc dlouho nezůstal, když uviděla moji tvář, zvážněla. ,,Dimitri, co se děje." Zeptala se a s přikrývkou kolem těla se postavila. ,,Je to jak sis myslela, princezna četla deník a chtěla vysvětlení, jak to že ta strážkyně na fotografii je stejná jako ty. Její morojský mozek si dal všechno dohromady a vydedukoval s toho že jsi strigoj." ,,Co jsi ji řekl." ,,Že žádný strigoj nejsi." Řeknu a sednu si k ní na postel. ,,Poslal jsem ji do jejího pokoje, a slíbil, že ji to přijdeš vysvětlit." ,,Dobře." Řekne Rose, zvedne se z postele a začne ze zemně sbírat svoje oblečení. Rose Po. Dimitri mě zavedl do k princezně ke dveřím,

Dimitri se vzbudil jako první, bylo asi kolem páté hodiny ráno. Začínalo se rozednívat, a jeho pohled sklouzl k přenádherné bytosti, která ležela v jeho náručí. Chvíli ji pozoroval, a hladil při tom po ruce. Rose vycítila jeho pohled, a také se probudila. ,,Jak to, že jsi tak brzy vzhůru." Zeptá se ho, ale oči neotevřela. ,,Netuším." Řekne a pohladí ji po tváří palcem. ,,Trochu jsem přemýšlel." ,,Vážně?" zeptá se s humorem v hlase. ,,Neprovokuj." Na chvilku se odmlčel. ,,Přemýšlel jsem o tom, že jenom díky tobě jsem naživu. Byla jsi moje jediná šance, a proto jsem ti nesmírně zavázán, že jsi mě zachránila." Řekne ji a políbí na tvář. ,,Dimitri nejsi mi zavázán, copak ty jsi zapomněl, že jsi to byl zrovna ty, kdo mě zachránil, když se ke mně po, útoku na Mazuro, přiřítilo to zabijácký komando?" zeptala se ho a tentokrát už oči otevřela. ,,Jistě že si to pamatuji. Obzvláště tu příšerně zašitou ránu, kterou sis sama zašívala." Řekne se smíchem v hla

Taky se tak strašně moc ,,těšíte" do školy???? No tady je aspoň malé zpestření. Aby jste furt nemysleli na to, že zítra se musí brzo vstávat a jít do školy se odsedět těch pár hodin. Tedy výjimka u Slováků, mám takového tucha, že ti nastupují do školy až v pondělí. Lisa Po. ,,To není možné, to musí být nějaká chyba." Neustále jsem koukala na tu fotografii. ,,Nemožné. Její prababička?" Najednou mi hlavou projeli vzpomínky na ní, jak byla bledá, na její vlasy, pleť a její oči. Byly naprosto nepřirozené. ,,Proboha. Ona je Strigoj." Uvědomím si, okamžitě proto okamžitě vyběhnu ze svého pokoje i s deníkem, k svěřenci té strážkyni. Rose Po. Líbal mě čím dál intenzivněji, bylo to jako ve snu. Zase jsem po dlouhé době cítila tu neuvěřitelnou vášeň, kterou mi dávala můj manžel. Jenom že tentokrát to nebyl Nikolaj, ale Dimitri. Jeho rty byly jemné, krásně teplé a dobře chutnaly. Dimitriho pravá ruka, sjela z mé tváře až dolů na zadek a stiskl, musela jsem se tomu zasmát. Ruka