DaisyRose povídky

Je čas ozdobit kapra, zabít stromeček, upéct dárky, vykuchat vánočku a zabalit salát. A hlavně to nesplést. Šťastné a veselé Vánoce Vám přeje vaše Daisy :)

Je trochu kratší, ovšem je v ní akce. Rose napadnou strigojové, zachrání ji Dimitri? Dozvíte se :) D I M I T R I To že se mi Rose svěřila, byl další krok k tomu, aby se mi jednoho dne otevřela celá. V jejím srdci je tolik bolesti a nenávisti, že jednoho dne to nevydrží a poví mi vše, ovšem. Zbytek večera jsme strávili poté příjemnou konverzací, Rose už ten večer nezmínila ani jednou o armádě. Většinou jsem mluvil spíše já, když jsem ji vyprávěl o svém mládí, nakonec jsem ji přiměl i já vzpomenout si na časy na akademii a dostal jsem z ní dokonce, co vyváděla za lumpárny. Nakonec se večer pěkně vyvedl a my se vraceli do domu s úsměvy na tvářích a ruku v ruce. Jakmile Rose vstoupila do domu, vletěl na ni Appa a začal ji vítat. ,,No jo… už jsem tu, že jsem tu." Opakovala a snažila se mu zabránit, aby na ni neskákal, radostí. ,,Já půjdu vyvenčit Appu." Řekne a vezme z pohovky jeho vodítku ,,Dobře… já se jdu vysprchovat a lehnout, nebo mám jít s tebou?" zeptám se ji ,,Ne v po

Já vím, měla bych se za sebe stydět, ale nějak jsem neměla čas vydat novou kapitolku, takže duofám, že si to dneska u vás trochu zpravím. Jo a už jen poslední den a mám volno. Třeba já mám volno už zítra :) Užijte si poslední školní dny v roce 2017 :) Do vánoc se pokusím ještě něco vydat, ale nic slibuji :D Probudila jsem se, když mě něco polechtalo po tváři. Nejdříve jsem si myslela že je to Appa, jenže ten byl ve svém pelechu a spokojeně oddychoval. Pak mě najednou znovu něco polechtalo po tváři a já si uvědomila, že mám v posteli jenom jednoho vetřelce. Otevřela jsem oči a spatřila rozesmátou tvář Dimitriho. ,,Provokuješ?" zeptala jsem se ho a poškrabala na tváři, když mě polechtal. ,,Víš jak dlouho, se tě snažím probudit?" ,,Nevím." ,,Dvě hodiny… máš pořádně tvrdý spánek, to ti povím a chrápala jsi." Obvinil mě Dimitri a já se na něj překvapeně podívala. ,,Nechrápala… to odvoláš, a až tak tvrdé spaní nemám." Obhájila jsem se. ,,Vážně ne? Už dvě hodiny tě tu

D I M I T R I Na vrcholu na balkóně jsem zaznamenal pohyb. Ve vybudovaném stanu byly 2 osoby. Jedna morojka a druhá dhampírka, která morojce vyprávěla něco o hvězdách. Chvíli jsem je poslouchal, její líbezný hlas mě hladil po mém mrtvém srdci. V jednu chvíli jsem si myslel, že dokonce i bije. Najednou jsem zapomněl na můj chlad. Nic neexistovalo, než ona a já. Jako bych opět žil, nebylo však možné abych něco mohl cítit, jsem strigoj, strigoj který roztál jen nad pouhým hlasem smrtelné dhampírky. R O S E ,,Už bys měla jít spát, zítra brzo vstáváte." Řeknu Leje. ,,Budeš mi chybět." Upravila si čepici a přitáhla k tělu kožich. ,,Za pár měsíců se opět možná udividíme." ,,dobře." Řekne Lea, sklouzla z postele a šla opět dovnitř domu. Nebyl jsem sama, cítila jsem na těle oči, které mě pozorovaly. ,,Kdo je tam." Zavolala jsem a nenápadně si ze své skrýše vytáhla svůj kůl. Ze stínů vyšel muž, vysoký a urostlý, oděn do koženého kabátu, tmavé hnědé barvy s černou košil