DaisyRose povídky

Christian si zvykal na novou práci. Amanda ho poslala na nějakou dobu do Ameriky, k mafii, kterou po svém otci vedla mladá Dragomírová a už od první chvíle co ji spatřil, si ji nemohl vyhnat z hlavy. Pokaždé, když ji chránil, soustředil se spíše na ni, než na okolí a to byla jedna z největších chyb, které strážce udělat. Zamilovat se do jeho chráněnce, jenže on si nemohl pomoc. Christian byla ale spíše tichým společníkem, byl to on, kdo se schovával ve stínech, lidé si ho sotva všímali a to se jim někdy pořádně vymstilo. U Drahomírové byl sotva několik týdnů a už stačil zneškodnit více nepřátel a hrozeb než všichni strážci dohromady. Asi před týdnem, asi zhruba pár dní co se dostal k Dragomírové, dostal do jeho sestry zašifrovanou japonskou zprávu. Svitek byl napsán tradičním inkoustem na tradičním papíře. Hned z toho poznal Amenin rukopis, jenže slova, která používala, nebyla srozumitelná. Chvilku mu trvalo, než kód rozluštil. Vnikla z toho řada číslis a písmen, takový kód se zadával

Odhaduji, že jsme s povídkou asi v půlce, ale je možné že se rozepíši. Takže si ji užijte :D ,,Řekla jsi, že to bude trvat mnohem déle, než si vzpomene." ,,Buď v klidu… Ame má sice odolnou vůli, ale za tak krátkou dobu není možné, aby si vzpomněla, dokonce i na ni." ,,Tak jak to, že se objevila v Moskvě." Amanda nervózně přešlápne z jednoho místa na druhý a snažila se zachovat si chladnout hlavu. ,,Poslala jsem ji tam." ,,A shodou náhod se dostala do kavárny, kde jsme právě byli, že ano." ,,Natašo, jsi paranoidní. Je možné, se když se procházela po ulici, její podvědomí si na něco vzpomnělo… tohle byla určitě jenom náhoda." ,,Nemyslím si, ona si vzpomněla, měla jsi vidět její výraz, když ho uviděla… Myslela jsem si, že tvoje metody jsou účinné a že téměř není možné, aby si vzpomněla." ,,Taky že ano, jenže každý mozek je unikátní, nikdy nedostaneš stejný výsledek." ,,To jsi mi říkala." ,,Tak měj trpělivost… za pár týdnů ji opět přivolám zpět,

Ano vidíte správně. Konečně po sto letech tu máme další díl (Ne)Mrtví. Třikrát hurá. Snad mi to vydrží a zveřejním i další kapitolky. :D ,,To vážně chcete riskovat svůj život? Zeptala se mě princezna nevěřícně. ,,Riskuji život už teď. Díky té knize, zajistím svobodu synovi, a osvobodím strážce od věčného nasazování životů kvůli bezpečnosti morojům… Kdysi dávno mi přítelkyně dala svůj život, ještě předtím než ji zabili. Teď ho využiji a zachráním díky ní ostatní." Řeknu ji. ,,Princezno… obětujete svoje kouzlo, abyste osvobodila svět od nestvůr?" ,,Samozřejmě." ,,Dobrá… buďte připravená… jakmile budeme mít knihu… provedeme rituál." Řeknu a s ní se taky rozloučím. Když vyjdu ven z jejího pokoje, Dimitri tam n mě čekal. ,,Všechno dobrý?" zeptal se, šlo vidět, že měl o mě strach. Přeci jenom, kdyby Lissa řekla, že na akademii je strigoj a jsem to já, všichni by ji to věřili. Slovo princezny je větší než slovo strážce… navíc, každou chvílí zjistí, že mám být vlastně

Dimitri se ráno vzbudil dříve než Rose, jako obvykle. Stačl pro oba přichystat kávu, poté ho však zaskočili Rosiny ruce, okolo jeho pasu. ,,Jsem ráda, že jsme opět spolu." Řekne mu a položí svoji tvář na jeho záda. ,,To já také." Odpoví ji, chytl ji za ruce a přinutil ji, aby se přesunula čelem k němu. Jakmile to udělala, políbil ji rty. ,,Jsi nádherná." Dimitri ji vzal pas a vysadil ji na kuchyňskou linku. Rose měla na sobě Dimitriovu černou košili, která ji sahala až téměř po kolena. ,,Miluji, když nosíš moje oblečení." Řekne ji, když ji políbil mezi ňadra. Pomalu ji rozepnul další knoflík a políbil tak nově odhalené místo. Rose nezadržela slast, která se, ji vydrala z hrdla na povrch. ,,Chyběli mi tvoje slastné steny." Řekne a políbil další odhalenou část. Když se už moc krčil, klekl si na kolena. Nyní byl na úrovni jejího pasu. Dimitri ji začal nanášet polibky na vnitřní stranu stehna, až dorazil k zakázanému místečku. Dimitri si ji přitáhl k sobě blíž a po

Dimitri na nic nečekal, autem to vydal do Mazurcorporation. Sedl si, za jeden ze stolů s počítači a začalo pátrání. Naboural se do městských kamer a najel si poslední místo, kde spatřil Rose. Trvalo dlouho, než ji mezi davem našel, dokonale se vyhýbala kamerám, jako by přesně věděla kama má jít, aby se jim vyhnula. Všechno ji vycházelo, ale zapomněla na odraz ve skle u auta. Našel ji, konečně. Opravdu to byla ona, nespletl si ji. Vypadala přesně tak, jako když ji potkal poprvé. Vlasy měla černé a rovné, tak aby co nejvíce napodobila asijský původ. Do jisté míry jí to vycházelo. Je malá, černé vlasy a oči jako tmavá čokoláda. Její pleť byla však jiná, ale vzato dokonalá. Dimitri se trochu zamyslel nad její pokožkou, vždy krásně voněla, byla hebká a krásně teplá, jako rozpálená od slunečního žáru. Miloval, když spolu nazí spali vedle sebe. ,,Dimitri co ty tady děláš." Ozvalo se najednou za jeho zády Erik. ,,Neměl jsi náhodou mít dneska volno?" ,,Jo, jo měl. Jenom jsem potřebova

No snad se bude líbit. ,,Analizovali jsme ten jed, co měl Yasuno v sobě… Ten jed používá ruská mafie… proto tě, i když nerada, vysílám do Ruska." ,,A co Christian." ,,Pro něj mám jinou práci… myslím, že mu teď prospěje, aby odjel na nějakou chvilku do Ameriky, vzdálil se od Japonska co nejdál." ,,Posíláš ho do Ameriky?" ,,Ano, na nějakou dobu, můj přítel by ho rád využil v Divizi." Ame jenom přikývla a podívala se dolů na svoje nohy. ,,Tvůj let odlétá za 5 hodin, do té doby se připrav." ,,Dobrá." Řekne a odejde z Amandiné kanceláře. ,,Co ti chtěla." Zeptal se okamžitě Christian, který na ni čekal, byl na řadě hned po ní. ,,Mám misi v Rusku." ,,Aha, no tak si dávej pozor." Řekne a vystřídal ji ve dveřích. O pár hodin později Ame stála před letištěm v Moskvě. Město bylo přesně takové, jaké si ho pamatovala, sníh, všude byl samý sníh. Ame se nad tím pousmála, zabalila se hlouběji do bavlněné šály a vydala se na autobus. Byt měla od centra

Dimitri dorazil do prázdného bytu, tedy ne úplně prázdném. Taša spala na gauči, jakmile ale uslyšela dveře, trhnutím se probudila. ,,Co tady děláš." Zeptal se ji unaveně Dimitri. ,,Čekám na tebe… slyšela jsem, co se stalo v Americe… myslela…" ,,Běž domů Tašo." ,,Vyháníš mě?" ,,Potřebuji si odpočinout… moc jsem toho ve vězení nenaspal." ,,Dobře… sejdeme se zítra po práci." Řekne mu, vezme si červený kabát, který měla přehozený přes židli a odešla. Dimitri se sesunul na polohovku a složil hlavu do dlaní. Přemýšlel nad tím, co mu řekla Nikita. Rose je naživu, ale nepamatuje si ho. Celých čtrnáct dní, přemýšlel o pravostech slova, a jestli to, co viděl za tím klubem, bylo skutečné, a ne nějaký výplod jeho fantasie. Rose byla pryč několik měsíců, sotva se smířil s jejím odchodem a najednou je zpět. Ame se usnula až hodně pozdě toho večera, nespala ani hodinu, když ji probudil sen. Seděla v autě a byla tma, když v tom do jejího auta napálilo auto jiné. Trhnutím

Šílený týden, to vám musím říct. Učení, učení a jenom učení. Zkoušky na vyšší pásek v Ju-Jitsu a k tomu triliarda písemek ve škole. Horší týden si prostě neumím ani představit. Přiznejte se, kdo právě sleduje Piráty z Karibiku. Já to vidím asi už po 150, ale stejně některý hlášky neomrzí. ,,Jste šílenec." Jack: ,,zaplať pánbůh za to, protože jinak by tohle nemohlo vyjít."... ,,A tohle jsem prosím zvládl bez rumu. Já si to nemohla odpustit. Napište jakou máte nejoblíbenější scénu vy, tedy pokud máte rádi Piráty z Karibiku. :D Uběhl už týden od té doby, co byl Dimitri uvězněn v Americké věznici. ,,Belikove… máte návštěvu." Řekl policista, když odemkl celu. ,,Koho." ,,Advokáta." Řekne, nasadí mu želízka a společně jdou úzkou chodbou do místnosti, kde je polovina oddělena skleněnou zdí se židlemi a sluchátky. Policista ukázal na stůl, na jehož konci seděla mladá žena, s dlouhými černými vlasy, brýlemi posazené na nose a kostýmkem. Byla asijského původu, ale pocháze

,,Na dvou hodinách." Řekne Ame a napila se právě podaného šampaňského. ,,Vidím pět goril, které jsou kolem něj." ,,Šest, myslíš, že ten chlap s nožem u pasu a pětadvacítkou je civil?" ,,Tady tu skříňku nezískáme, musíme na to jinak. Kamery jsou na každém rohu a plno lidí." Ame se podívala na mobil. ,,Do prodeje skříňky se přidali další tři lidi." ,,Jak to teď uděláme." ,,Musíme motivovat prvního kupce natolik, aby do toho vrazil všechny peníze co má." ,,Skvělá strategie…" ,,Vymyšlená za pochodu… co od toho čekáš… tohle je úkol pro tebe." ,,Proč pro mě, ty jsi holka." ,,Je gay Christiane." ,,Co… no to ani náhodou… ne, proč nesvedeš někoho z ostatních kupců?" ,,Protože, všichni ostatní nemají takové finanční prostředky jako on a my potřebujeme tu skříňku." ,,Ne." ,,Jo a dělej." ,,Jsi zlá." ,,Ja vím." Christianovi to šlo jako po másle, kdo by řekl, že bude tak dobře svádět, a ještě k tomu chlapy. Jeden by

,,Vydáš se do Ameriky, utekl nám tam jeden kupec i s černou skříňkou… Víš co je černá skříňka?" zeptala se Amanda Ame, když ji nalila čaj. ,,Jasně… mají ji všechny mafie, jsou v nich zaznamenány všechny aktivity daného podsvětí. Každá mafie jich má asi šest ,,Přesně tak." Řekne Amanda a předala ji potřebné dokumenty. Ame si je vzala do ruky a začala pročítat spis. ,,Jak se ta žena dostal přes ochránce, já myslela že to není prakticky možné." ,,Taky jsme si to mysleli. Ta žena se jmenuje Alex, je to zběh z Divize." ,,Divím se, že ji Michael nezabil." ,,Ten se k nim přidal." ,,K nim?" ,,Nikita." ,,Páni, tobě se Divizi doslova rozpadá pod rukama, co je Percy pryč jde všechno ke dnu." ,,Děkuji ti Ame… Divizi řídím teď já a snažím se ze všech sil… naštěstí mám pořád v záloze někoho, kdo mi stále dluží." Ame si měla vzít sebou partnera, samozřejmě že si vzala sebou svého bratra. ,,Tak jo Dimitri… s kým trávíš čas je tvoje věc, ale mohl by ses

Tak když je dneska ten lásky čas. Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas... Tohle se určitě učil každý... Užijte si další kapitolku. ,,Právě přišla dovážka nového zboží pane." ,,Výborně, co nejrychleji to prodejte v 6,12 a 9 části." ,,Pane, není to náhodou území rodiny Kiroshi?" ,,jo, proto chci aby jste to prodali tam, od té doby co přestali vlastnit Yakuzu jejich moc upadá." ,,A co 47." ,,Jí se už nemusíte bát, pré před třemi měsíci zemřela v Rusku." ,,Bratránek ji pré viděl před týden v Ósu." ,,A je na živu, ten tvůj bratránek?" ,,Jasně…" ,,Tak to rozhodně ona nebyla, protože kdyby ano, byl by už mrtvý, ale i tak si dávejte majzla… pořád tu je devátý klan, který je starému pánovi stále věrný, i po smrti." Pět chlapů přikývlo na souhlas a každý se svým menším kufříkem odešli, šéfem, určených části měst. Drogy ve městě místo Yakuzy prodávají jenom největší šílenci. První klan, který vyrábí většinu drog, je bohužel nezáv