DaisyRose povídky

Doufám že se vám to bude líbit :D Někdo pořád střílel, nevědělo se kdo a odkud, bylo to jenom z velké dálky. To bylo jasný. Všichni strážci se schovávali za věci, tak aby na ně odstřelovač nemohl, jenom že to bylo prt platné, jako by dosáhl kamkoliv. Bylo to profesionál a musel mít vojenskou, zbraň, žádná jiná by nedokázala jenom tak prostřelit ,,neprůstřelné" sklo. Ame kryla Mazura svým tělem tak aby ho nemohl zastřelit, jenom že se mu to nějak povedlo, schytal jednu kulku, ale naštěstí jenom do noky a tak že není v ohrožení života. I přes protesty jejího těla převrátila stůl na bok tak že udělala zábranu střelci. Tím že převrátila stůl, spadl na zem i počítač, něj něco vypadlo, vypadalo to jako malý pamětní čip. Ten pozná na první pohled. Ame si ho nepozorovaně vzala, naštěstí se v tu dobu na ni nikdo nedíval, měli plný ruce práce s odhalením kde ten smrad je. Proto využila situace a utekla. Nebylo to nic těžkého, všichni strážci co zbyli, se zabývali situací, co se odehrávala v

Moji milý, doufám že se vám bude kapitoka líbit, ale mám jedno varování, doporučuji pro čtenáře 15+ . Pokud to budou číst mladší tak jenom na vlastní nebezpečení a neodsuzujte mě. Tak doufám že se vám bude líbit. Spyridon Po Stál jsem před oknem a díval se na měsíční zahradu. Jak květiny uprostřed noci rozkvétají, pod měsíčním svitem, a jak začínají zářit. Bylo to kouzelné, kde jsou ty časy, kdy se mohli libovolně pohybovat po celé Itálii, aniž by jim někdo něco řekl, nebo neporušoval zákony. ,,Pane, vaše postel je připravena" řekla jedna ze služek. Otočil jsem se k ní a kývl hlavou. ,,už jsou tu všichni?" zeptal jsem se ji ,,Ano přijeli před šedesáti minutami" řekne a pořád stojí na místě ,,Dobře, zavolejte mi sem Marii. Ona už ví" Marie Po Stála jsem před oknem, všechno jsem měla vybalené a počítač přichystaný stejně tak i mobil, kdyby se náhodou někdo ozval, nebo kdyby byly nějaké problémy. Když v to najednou někdo zaklepal na dveře. ,,Vstupte" řeknu a do mí

Přináším vám sem další kapitolku Nájemného vraha. Doufám že se vám bude líbit :D Ame šla chodbou a jelikož tu už byla, tak moc dobře věděla, že se jde do místnosti kde pracoval Mazur. Vstoupili do místnosti, on byl za stolem a něco dělal, byl děsivým, když nebyl nasraný, ale nyní byl nasraný na ultimátum. Takže si dokážete přestavit, jaký budil strach. Dimitri ji násilně posadil do židle přímo před jeho stolem, pouta měla stále na rukou, ale aby toho nebylo málo, tak ji ještě připoutal k té zatracenému kusu dřeva. Abraham si vzal cigaretu a zapálil si ji, popotáhl a pak vydechl kouř. ,,Takže, 47, že?" Mazur ji zkoumal, každý detail její kůže mu připomínalo jak vypadala jeho žena. ,,Takže co takhle mi říct, co jsi tu chtěla" řekne, přiblíží se k ní a nakloní. Přímo před Ameninu tvář, využila toho a do tváře mu plivla ,,Tobě nic říkat rozhodně nebudu" řekla japonsky. Belikov okamžitě zareagoval a vytáhl svoji zbraň a nabil ji. Mazur mu ukázal rukou, že to nebude třeba, tak

Tohle jsou jednotlivé rody, které jsou ve světě Immortui. Každý z nejstarších z rodů vytvořil samozřejmně mnohem více Immortui, ale tihle jsou nejstarší kteří josu v rodě. Zapsáni nejsou ani mrtví nebo manželky nebo manželé každého z rodu. Protože jak víme tam Rosemarie měla manžela a syna. Každý čelen rodu má svá tajemnství, včetně Rosemarie.

Přináším vám další kapitolku, doufám že se vám bude líbit. Před 5 dny Marie Po. Byla jsem doma a snažila se přijít na jiné myšlenky, než jenom na Pavla a Nikolaje. Jenže bylo těžké, když vám tak schází. Když už jsem na ně myslela, snažila si vybavit co nejlepších vzpomínek. Bylo jich hodně, ale také hodně těch špatných. Celý den jsem byla zavřená ve své ložnici, a buď kreslila, nebo četla a sem tam něco dokonce zapsala. Xander a Ivan si šli koupit něco do města, tak jsem byla sama, když najednou někdo zabouchal na dveře. Věděla jsem, že tu nikdo není, ale stejně jsem ho nechala nějakou domu bušit na dveře, po té, když už jsem věděla, že asi neodejde tak jsem sešla dolů a otevřela dveře. Stál v ní mladý muž kolem 20 let, byl to nově proměněný Immortui, tedy né úplně nově, mohl mít tak kolem 5 let. ,,Dobrý den, paní Rosemarie, omlouvám se že ruším, ale od mého mistra, nejvyššího z rodu Woodlliů, vám předávám informace, že se tento týden bude konat zasedaní nejvyšších z rodů, v obálce na

Trochu později, ale přeci jenom :D :D Doufám že se vám bude líbit ,,Máš pravdu, ten nápad se mi nelíbí" řekne Chicaro do vysílačky ,,Nemel a pal" ozve se zase Ame, která byla na vedlejší budově. Oba dva leželi a měli nabito v jejich odstřelovačích zbraních. Ozvali se dva výstřely, ještě že měli tlumiče. ,,Zásah" ,,Zásah" řekli oba dva navázej. ,,Ok, teď bude čisto asi 45 minut" Ame sešla dolů z budovy, měla na sobě svoje oblečení do práce. ,,Je to čistý" ozve se chikaro. ,,Dobře" Měla svoje zbraně, plný zásobník a ještě čtyři, do každé zbraně dvě. To ji stačilo, potom měla svoje ruce. ,,Už jsem se zmínil, že je to špatný plán?" optal se ji znovu Chiacaro. ,,Jo" ,,Mívali jsme i horší plány" řekne Ame ,,Žádný si nevybavuji" ,, Ale jo, v Německu jak jsme měli za úkol zabít toho chlapa … jak se vlastně jmenoval?" ,,To bylo dávno, před pěti lety?" ,,Ne, před 4 lety, bylo to 25. Května 2011" ,,Pamatuješ si všechny, které k

Řekla jsem si, když je ten den, Mezinárodní den že, tak že semka přidám další kapitolku. Doufám že si ji užijete :D :D Dimitri Po Upřímně do té doby, než jsem ji poznal, tak se mi žilo báječně. Měl jsem práci, dobře placenou, skvělé přiřazení a dobře vycházím s rodinou. Nyní když jsem ji poznal, tak jsem zjistil, že na světě se procházejí další příšery, ale místo toho aby lidem sáli krev tak jim dokonce žerou mozky. Naprosto bomba. Takže ještě před týdnem jsem si klidně mohl vstávat s tím, že tam venku po nás prahnou jenom Strigojové, ale nyní to jsou tu i zombii. Jo vím, říkají si Immortui, ale přiznejte si to ,,zombii" se lépe vyslovuje. Šel jsem normálně na hlídku do dolních pater, kde jsou kamery, každý strážce tam má nejméně deset hodin služby týdně. Já si to vyberu za jeden den. Moje svěřenkyně nikam dneska nejde, a po škole je hromada dalších jiných strážců, který mohou hlídal to její královské pozadí. Sedl jsem si na volné místo, zapsal do rozvrhu, v kolik jsem přišel a za

Takže milý čtenáři, rozhodla jsem se tu místo recenze anime, sem přidat recenzi seriálu. No on to není jenom seriál, ale i sedmi dílná sága od Cassandry Claerové a jeden film. Takže autoři filmu se neznámo (mě) proč rozhodl, že nebude další film, ale místo toho bude seriál. Ok beru, jenom kdyby tam apoň byly stejní HERCI. ALE NE, ONI SI PROSTĚ ŘEKLI ,,HELE PROČ TO NEUDĚLAT PRO TY DIVÁKY LEPŠÍ, TŘEBA SE JIM JACE ANI CLARY NELÍBILI, V PŮVODNÍ VERZI, TAK VÍTE CO DÁME TAM JINAČÍ" bože. jakého idiota to napadlo. Jenom pro zajimívost, první díl mortal instrument, jsem přečetla až po té co jsem viděla film, takže čtu knihu a ono je to tam všechno jinak (teda ne všechno, ale víte co myslím, že) no tak jsem se rozhodla, že si přečtu další díl no a pak příšel další a potom další a najednou, si chci stáhnout další díl a já zjistím že ještě nebyl vydaný, dokonce ani v Americe. No byla jsem hodně naštvaná, přeci jenom skončí to tak jak to skončilo a vy máte čekat rok, nebo jak dlouho to bylo (

Omlouvám se že jsem tu další kapitolku nedala dříve, ale na snowboardu jsem si zlomila ruku no a tak trochu se mi píše hodně blbě, tak mi to trvalo mnohem déle než jsem si myslela. Omlovám se i za to jestli tam budou někde překlepi, ale jak jsem už zmínila se zlomenou rukou se píše hodně blbě. :D Takže doufám že se vám bude líbit, i s menším zpožděním :D Ame doma byla až večer, ještě se totiž stavila na Rudém náměstí, když už byla v Moskvě. Sice musela milionkrát přestupovat, ale stálo to za to, za ten úžasný pohled na zapadající slunce, které vrhalo poslední paprsky na chrám Vasila Blaženého, ten měla nejvíce ráda z Rudého náměstí. Popravdě, domů se dostala až v noci, byla už hodně velká tma, nyní vycházeli ze svých děr mafiáni. Ve vlaku nebyla skoro ani noha, jel s ní kluk, max 18 let, byl opřený o tyč a četl si nějakou knihu, potom naproti ní seděla starší paní, a pár holek, které vypadají jako ku*vy. Ame poslouchala muziku a před sebou měla též knihu, byla její oblíbená. Japonská k