Po dlouhé době opět přidávám kapitolku. Omlouvám se za menší neaktivitu, ale tím že jsou prázdniny pro mě nic nekončí, dřu jako mezek a peníze zatím žádné. Ach jo...
Doufám že aspoň vy trochu odpočíváte a užíváte sluníčka :) Nebo jste ředitelé vápenky jako já.
Dimitri rychle odbočil a zastavil na malé bezince. Nemohl uvěřit tomu co právě slyšel.
,,Myslíš to vážně?" zeptal se ji po několikáté.
,,Ano." Řekne. Dimitri vystoupil z auta a Rose ho následovala.
,,My budeme mít dítě…" řekne nevěřícně, Rose obešla auto a podívala se mu do očí.
,,Nemáš radost?"
,,Roza… já jsem šťastný… ani nevíš jak moc." Řekne ji a vtáhne ji do svého obětí. ,,Miluji tě Roza."
Chvilku tam tak stáli a navzájem se objímali. Dimitri ji po chvilce ale vzal tak že měla nohy několik centimetrů nad zemí.
,,my budeme mít miminko…"
Dimitri se s ní několikrát zatočil dokola a poté ji něžně políbil.
,,Poté co jsi přišla o první…" a Dimitri se zarazil.
,,Takže to víš."
,,Ano… Christian mi to pověděl… a chápu proč jsi mi to neřekla…"
,,bála jsem se a měla přitom takový vztek… přísahám, že až půjdeme po Amandě… tak zemře bolestivou smrtí."
,,Teď na to nemysli… protože mi bude mít miminko… bože já mám takovou radost… jak dlouho už jsi těhotná."
,,Deset týdnů"
,,Takže to znamená, že už dva a půl měsíce nosíš naše dítě… to jak jsi jela do města… byla jsi u doktora."
,,Jo… a něco pro tebe mám." Řekne a ze zadní kapsy vytáhla černobílou fotku z ultrazvuku. Jejich první obrázek dítěte.
,,Pane bože… to je."
,,Ano… naše miminko."
Dimitri byl neskutečně šťastný a neustále se díval na obrázek, který mu Rose dala.
Někde v Moskvě, úkryt Yakuzy
Jana si prohlížela staré fotky, které získala od Amandy za vynikající práci. Fotky jejího bývalého manžela a její dcery. Oba dva jí strašně chyběli.
Jak tak se dívala na staré zažloutlé fotografie, stekla ji jedna slza z oka. Jana se udivila, nad tím, že dokázala projevit nějakou bolest. U ní to bylo neobvyklé.
Z emociální bouře ji vytrhl až zvuk telefonu.
,,Zabít Daniela a Sofii byl hodně dobrý nápad." Řekne někdo do telefonu a Jana hned poznala Amandu.
,,To jsem ale nebyla já… vypadá to, že jeden z tvých experimentů se zatoulal do Moskvy. 93 tu nemá co pohledávat."
,,Ano… o jejím malém útoku už vím, netušila jsem ale že to byla ona kdo zabil Daniela a Sofii."
,,Mazur svoje poslední dítě umístil někam do Evropy, hlídají ji dvacet těžce ozbrojených Zmejovích lidí. 93 všechno zkazila."
,,Ne tak docela… právě teď jim je na stopě…"
,,Opravdu?" řekla Jana posměšně.
,,Nemusím ti připomínat kde je tvoje místo… už ti to trvá moc dlouho 1, začínám o tvých zabijáckých metodách pochybovat."
,,nemusíš… protože už ho skoro mám."
,,Jestli nebude do dvou týdnů mrtvý… zemřeš místo něj."
Hovor byl přerušen. Jana měla už jenom dva týdny na jeho zlikvidování, naštěstí je Mazur natolik zoufalý a chrání, co se dá, že zapomněl si hlídat svá vlastní záda.
Někde uprostřed Amerických států
Jeli už několik dní téměř v kuse, nikdy nezastavili déle než na deset hodin. Spali převážně v levných hotelech nebo v autě, všude platili hotovostí, aby bylo ještě těžší je vystopovat. Oba dva v rámci možností přežívali a udržovali se na živu.
Několikrát museli použít munici a tekla i krev. Většinou to byla krev jejich soupeřů.
,,Musíme se někde schovat, najít si nějaké útočiště… potřebujeme něčí pomoc." Řekne mu, když jeli směr západ. Dimitri chvíli mlčel a potom si všiml odbočky do Montany.
,,Co Vasilissa Dragomírová… myslíš, že by ta nám pomohla?" zeptal se ji Dimitri a předjel jedno auto.
,,To netuším… vůbec ji neznám." Rose si protřela obličej a zívla.
,,Christian ale ano."
,,Jak to myslíš…" Rose byla trochu udivená, jak její bratr může znát jednu z největších žen Podsvětí.
,,Říkal že ho Amanda k ní poslala ji dělat stráž, avšak podle jeho slov to přerostlo v mnohem větší vztah než jenom zaměstnanec a zaměstnavatel." Řekne a přitom se na Rose šibalsky usmál, jestli to pochopila. Rose nebyla samozřejmě blbá a jeho narážku pochopila levou zadní.
,,To nemyslíš vážně… Christian a Vasilissa?"
,,Jo… podle všeho ano."
Rose ale poté zarazila a posmutněla.
,,Ten nám ale nepomůže…"
,,Proč si to myslíš." Dimitri natáhl k Rose ruku a zajel jí ji do vlasů.
,,Po tom co jsem mu udělala? Jak jsem ho bodla do boku… vzpomínáš?"
,,Roza on na tebe není neštvaný… pochopil situaci, v které jsi, se nacházela… z ničeho tě neobviňuje…"
,,A jak ty to můžeš vědět."
,,Řekl mi to… předtím než si se ukázala opět doma… Možná by jsi mu měla zavolat zlato."
,,Ani nemám číslo…" řekne a tím se pokusila vymluvit.
,,Já, ale ano… mám ho v mobilu… z něj ale volat nebudeme… na chvilku ho zapnu."
Dimitri sjel z dálnice na odpočívadlo, aby mohla zavolat a zároveň aby si trochu odpočinuli.
Rose mezitím co Dimitri kupoval něco k jídlu, přešla k telefoní butce, vhodila do ní peníze a následně vytočila číslo. Asi po třetím zazvoní, měla v plánu zavěsit, jenže když už pokládala sluchátko, někdo na druhé straně to zvedl.
,,Halo?" ozval se mužský hlas, až moc podobný Christianovi. Rose si opatrně sluchátko opět přiložila k uchu a hluboce se nadechla. ,,Halo… je tam někdo?" ozval se znovu. Rose sbírala odvahu na odpověď.
,,Christiane?" řekla s třesoucím hlasem a byla by radši, kdyby nebyl tak slyšet její strach.
,,Rose? Jsi to ty?" Christian zněl překvapeně a rád, že ji slyší
,,Ano jsem to já… Christiane já…"
,,Nic neříkej… jste v pořádku… slyšel jsem, co se stalo… kde jste." Christian si o ně dělal starosti… a to Rose trochu udivilo.
,,Jsme na nějakém odpočívadle… myslím, že v Jižní Dakotě… potřebovali bychom se nějak schovat… já a Dimitri máme utíkání už plné zuby."
,,Rozumím… já jsem teď v Montaně v Missouly, s Lissou Dragomírovou…"
,,Slyšela jsem o tobě a Lisse."
,,Klidně přijeďte… Lissa vás tu na nějaký čas určitě schová, myslím, že to nebude problém… Lissa by tě konečně ráda poznala a Dimiriho také."
,,Dobrá… vyřídím to Dimitrimu, opravdu rádi přijmeme tvoji nabídku."
Komentáře
Okomentovat