Tak tady je další kapitolka... doufám že si užíváte prázdininy, protože už skoro polovinu máme za sebou. :)
Jana, stála před společností skladem, kde si Mazur vytvořil něco jako předsunutou základnu. Shromažďovali zbraně, drogy a peníze a i když to bylo mafiánské doupě, Janě nedělalo problém se tam dostat.
Neviditelnost ji však nevydržela dlouho a musela se dát do boje. Skladiště bylo bludiště, regály používala jako krycí místa, aby mohla střílet.
Zbraní měli jako pro armádu.
,,Kde ty zbraně berete." Řekla si Jana, když chytla jednoho strážců, praštila s ním o zeď a poté prostřelila hlavu.
Jana se dostala až do jeho kanceláře, Mazur seděl za stolem, kouřil cigaretu a přitom popíjel alkohol. Byl otočení zády ke dveřím, slyšel, že někdo přišel do jeho kanceláře, ale neměl ponětí kdo.
,,Ty tvoje cigarety… ještě jsi s tím nepřestal?" řekne Jana a Mazur ztuhnul. Ten hlas neslyšel už pětadvacet let.
Mazur vstal ze židle a otočil se k ženě, kterou ztratil před dlouhou dobou.
,,Janine?" řekl Mazur v údivu. ,,Jak… jak je to možné."
,,Jmenuji se Jana…
,,Co ti to udělali"
,,Známe se?"
,,Ty si mě nepamatuješ? Mě a naši dceru."
Jana byla v hlouby duše překvapená, ale nesměla to dát znát. Pořád si udržovala svůj zabijácký obličej.
,,Jestli myslíš Rose… tak tu mám za úkol zabít… stejně jako tebe."
,,Kdo ti to přikázal."
,,Amanda, znáš ji, že ano."
,,Jistě že ano…"
,,Rose nezabila tvé děti… byla to Jill, teď je a cestě za tvojí nejmladší… jakmile bude po smrti už nezbude nikdo z rodu Mazurů, přes noc vymizí jedna z nebohatších rodin v Rusku."
,,Takže Rose…" Mazur byl překvapený, nejen z toho, že jeho nestraší dcera nezabila Danile ani Innu. To Amanda… celou dobu to byla ona. Kéž by mohl teď spatřit svoji holčičky.
Jana na něj namířila zbraň. Váhala a váhala. Jeho obličej se ji mihl v hlavě, byl ale o hodně mladší, než byl dnes. Bez šedin, byl nádherný a v náručí držel malou holčičku.
Pak vystřelila, třikrát.
,,Ach Johne, Johne, Johne." John byl přivázaný k židličce a jeho obličej byla samá krev a modřina. ,,Býval jsi mnohem chytřejší… řekni mi, kam jeli a nechám tě žít."
,,To radši zemřu, než abych je zradil."
,,Hodně ses změnil od našeho posledního setkání."
,,Posledně co jsem tě viděl, jsem ti chtěl vrazit nůž do té tvé plešaté palice."
,,To je pravda… naše role se trochu vyměnili… já byl na volné noze a ty pracoval pro Mazura, teď je to přesně naopak. Jak příhodné."
Jeden z Gogolových chlapů ho pevně uchytil ze zadu za krk a začal ho škrtit, zatím co další muž mu vrazil nůž do stehna. John ani nedokázal vydat bolestný sten.
,,To se bude hojit dost dlouho." Řekne a ještě s nožem ve stehně zakroutil a tím zlomil jeho kost.
,,Dobrá…" zazněl John a všichni okamžitě přestali. ,,Dobrá… Neřekl mi… kam jedou, ale můžu mu zavolat, řekne vám to sám."
,,Konečně jsi dostal rozum… přece se nechceš nechat odprásknout…"
Gogol vzal ze stolu jeho telefon, vytočil Dimitriho číslo a pustil to na reproduktor.
Po pár vyzvánění to konečně zvedl.
,,Nazdar Johne…"
,,Ahoj Dimitri… tak co jste pořád na cestě?" zeptal se ho John rusky.
,,Jo… ale za chvilku dorazíme do cíle… doufáme, že se tam na nějakou dobu usadíme… Rose potřebuje na nějakou dobu odpočinek…"¨
,,Ano… to vy oba. Helen by ti řekla, abys si šel do baru koupit vodku"
Gogol dal znamení na jednoho z mužů a ten namířil hlaveň zbraně na Johnovu hlavu.
,,Kam máte namířeno… kde máte v plánu se usadit?" zeptal se John a podíval se na Gogola.
,,Míříme do Jacksonvill… Rose tam má údajně nějakého přítele, který nám pomůže…"
,,Dobrá… dej vědět, až dorazíte na místo…"
,,Dám… děkuji ti Johne… za všechno." Řekne a tím zavěsí.
,,Slyšeli jste chlapi… dokončete to." Řekne jim. John okamžitě pochopil, co se bude dít.
Byl bezmocný, ruce měl pořád svázané, ale najednou se mu uvolnili. John se nevěřícně podíval za sebe a potom na Gogola.
,,I když by tě strašně rád zabil… nejsem parchant… slíbil jsem ti svobodu, když mi řekneš, kam mají namířeno… díky tobě to teď vím… Johne, pokud se je ale budeš snažit varovat, poznám to a potom tě zabiju."
Jeho tým byl na odchodu, až na jednoho… ten ho něčím přetáhl přes hlavu a John ztratil vědomí.
,,Co to mělo znamenat…" zeptala se Rose Dimitriho.
,,John použil jedno z naších starých hesel… Gogol ho nejspíše dostal a požadoval po něm, aby mu vyzradil, kam máme namířeno…"
,,Proto jsi mu řekl špatné město…"
,,Jo."
,,tohle Johnovi nikdy nezapomenu… až se to narodí, může mu jít za kmotra." Řekne Rose a přitom si pohladila nepatrně vypouklé bříško.
,,To až mu řekneš… bude štěstím bez sebe…"
,,teda pokud nás do té doby nezabijí."
Dimitri se natáhl pro Rosinu ruku, přitáhl si ji ke rtům a políbil ji. ,,Všechno dobře dopadne… uvidíš."
Ještě ten den dorazili do Missouly. Sídlo Dragomírů nemuseli dlouho hledat, stálo uprostřed města a tím si tak nějak přivlastnili celé město. Dům byl ohromný a nejspíše hodně starý.
Lissa a Christian na ně už čekali. Jakmile se přivítali a trochu se seznámili, tak oba zapadli do postele a byli jako mrtví.
John ležel na gauči a ledoval si obličej, doufal, že jeho zprávu Dimitri pochopil a opravdu nesměřují do Jacksonvillu. Bylo pozdě večer, když se tu objevili, teď už svítalo.
Mučili ho několik hodin, než konečně zapípal.
Domem se ozývali zvuky televize, jinak byl dům naprosto prázdný. John si za tu malou chvilku zvykl mít tu společnost, a že se z ložnice pro hosty sem tam ozval smích a či slastné sténání.
Asi kolem šesté ráno, se ozval domovní zvonek. John neochotně vstal z gauče, kde byl rozvalený, odložil sáček se zeleninou a místo toho si vzal nabitou zbraň.
John přešel opatrně ke dveřím a na kousíček je otevřel. Osobu před dveřmi rozhodně nečekal.
,,Zdravím Johne…" řekne žena a rozepne si bundu.
,,Přišla jsi mě zabít Jano?"
,,Ne… dneska ne… potřebuji si promluvit Johne…"
,,mluv." Řekne a ani trochu dveře neotevřel.
,,No tak Johne… jsme přeci přátelé…"
,,to ano… ale pořád ti nevěřím… jsi jedna z těch, kteří chtějí Dimitriho a Rose mrví."
,,Kvůli nim jsem přišla Johne… chci jim pomoct… ale nejdříve potřebuji pomoct já…" řekne tím se otočí a ukáže Johnovi její čip implantovaný za krkem.
Komentáře
Okomentovat