DaisyRose povídky

,,Kdepak jsi byl Dimko?" zeptala se mě Taša, když jsem přicházel do domu. ,,To tě nemusí zajímat." Odvětil jsem ji a zamířil jsem na schodiště, ovšem ona mi byla v patách. ,,Cítím z tebe dhampíra… ženu, krásně voní, nechtěl by ses podělit o svůj úlovek?" ,,To rozhodně nechtěl…" ,,I ostatní si začali všímat, té zvláštní vůně, která tě doprovází už několik týdnů, oni se tě ptát na svolení nebudou…" ,,Děkuji za informaci Natašo, a teď běž za svým pánem… v tomto domě nejsi vítána." Řeknu a zmizím z jejího dohledu a slov. Ovšem to co mi právě řekla Tasha, mě vyděsilo. Bezpochyby si toho už ostatní všimli, ale o Rozu se dělit nehodlám. Ona je moje, její osobnost je v něčem jiná, s ní si připadám jinak, lidštěji. Nataša měla ovšem pravdu, její pach uvízl na mém těle… většina strigojů, by okamžitě dostala hlad, mě její vůně uklidňovala a touha po krvi se spíše zmírnila. Musím se převléknout a vyrazit na lov… jinak to nepůjde, musím se dostat z té agónie… už z té h

D I M I T R I PO Po tom útoku, jsme byli mnohem více opatrnější... snažili se vyhýbat procházkám v noci a podobně…ovšem i přes naše menší omezení, jsme si dny dokázaly pořádně užít a my jsme se ani nenadáli a končila nám naše dovolená. ,,Zítra to všechno končí…" řekne Rose, když jsme společně leželi nazí v posteli. Byli jsme k sobě přitisknutí a užívali si přítomnosti toho druhého. Pohladil jsem Rose po nahém boku a něžně ji políbil na nos a něžně přejel až k jejímu krku, kde jsem si ji označil, ona to stejné poté udělala na mém krku. Nechal jsem ji, aby se na mě vyhoupla a pojala do sebe. Další den ráno, jsme museli vstávat brzy… oba dva jsme měli sbaleno brzo. Snídaně proběhla téměř beze slov. Ještě před odjezdem se Rose oblékla do šedé uniformy a já také. Letiště bylo plné lidí, kteří čekali na svůj let… Zatím co Rose vyřizovala naložení Appy, já si vyřizoval můj let. Rose ten svůj měla už vyřízený, měla výhodu, že je voják, protlačí ji do každého letu. Rosino letadlo, letělo a

Tak po dlouhé době zase jedna kapitolka. Tahle povídka je spíše taková oddychová :) Užijte si čtení. Naposledy jsem se všemi rozloučila a následně jsem sledovala, jak se mi ztratili před očima v provozu ulice. Společně semnou v domě zůstalo služebnictvo a několik strážců, ovšem o nočním návštěvníkovi jsem se ani jednou nezmínila, nevím proč, jsem tak učinila, jestli z hlouposti nebo čistě jen z hlouposti, ale strigoj který proklouzl obranou, zůstal utajen. Každý den strážci kontrolují kůlovou bariéru, ovšem nenašli na ni žádnou závadu. Každou chvilkou, byla větší tma, a já pociťovala menší strach. Ten den jsem se neodvážila spát venku, jedna ze služebných mi ustlala v nejhladnějším pokoji, dveře i okna byla otevřená dokořán, abych netrpěla tolik horečkou. Strigoj sice ten večer nepřišel, ale přesto, jako bych cítila jeho přítomnost. Nevydržela jsem být vzhůru moc dlouho a já několika hodinách čekání, usnula naprostým vyčerpáním. Tak to bylo následujících několik týdnů. Strigoj se sice