Po dalších sto letech, další kapitolka. Takže, měla jsem v plánu udělat toto jako poslední kapitoku, jenže to bylo až moc veliké a nevlezlo se mi to tu, takže to mám rozfázované. :) Ticho prolomilo cvaknutí a následně rozběhnutí celého mechanismu. ,,Ten zvuk se mi vůbec nelíbil." Řekne Dimitri a přitom se trochu třásl. ,,Mě taky ne." Cítila jsem menší zachvění, jak mechanismus uváděl do pohybu stroje, které jsme nemohli vidět. Nejednou do místnosti začalo proudit litry vody. ,,Nádhera, nějaký jiný plán jak se nechat zabít?!" Rozčílil se Dimitri na mě. ,,Jak jsem to asi měla vědět." Okřiknu ho a Knihu života jsem zavěsila za řemen od mých kalhot. ,,A nekřič na mě, snažím se přemýšlet." ,,No bezva." Řekne a rozmáchne rukama, oba dva jsem začali hledat nějakou únikovou trasu, ale byli jsme tu jako v pasti, a místnost se začala rychle plnit vodou. ,,Jediná cesta je nahoru." Řeknu a ukážu, na několik kamenných oken. ,,Než se tato místnost naplní vodou, uto
povídky na motivu Vampírské akademie