DaisyRose povídky

DIMITRI ,,Kde jsi byl, čekali jsme tě už před hodinou." Vychrlil a mě mezi dveřmi Mason. Eaddie ještě spal a já měl chuť taky padnout do postele a spát. ,,Omlouvám se, jdu si lehnout." Řeknu jim to až později, až já budu vyspaný a oni pořádně vzhůru. Spal jsem jako zabitý, dokonce mi k tomu i jedna osoba pomohla. Zdálo se mi o našem prvním setkání s Rosemarií, tedy Rose. Její nynější já se téměř nezměnilo. Když jsem ji viděl poprvé bojovat, připadala mi u toho jako anděl, který tančí bojový tanec a když sjem ji viděl bojovat dnes v noci, připadalo mi to stejné. Byla tak ladná, když bojovala se strigoji. Zajímalo by mě, kolik už zabila strigojů. Rose nemá slib ani značky, přesto jsem si určitě jist, že tohle nebyla její první noc, plná mrtvých strigojů. Ještě, že mě z té policejní stanice vytáhla, jinak bych tam ještě teď seděl a počítal každou vteřinu a minutu. Jak ji vůbec ten muž nazval ,,Nadporučíku?" nepochybně strávila několik let u armády. Co se asi stalo, že je ny

Přidávám novou kapitolku, za to že tak krásně komentujete. Není zrovna extra dlouhá, ale jako bonus by to mohlo vystačit. ,,Zeptám se vás ještě jednou… proč jste ty lidi zabil?" řval na mě detektiv, mlčel jsem, měl jsem právo nevypovídat. ,,Dobrá, nic neříkejte…" když v tom najednou někdo zaklepal na výslechovou místnost a otevřel dveře. Ve dveřích stála menší žena v kostýmku v kalhotech místo sukně. ,,Nadporučíku Hathaway… tohle je můj výslech." ,,Teď už ne… přebírám to… teď je to záležitost armády." Řekne a ukáže mu papír a potvrzení. Teď už mají policisté svázané ruce. V místnosti jsme osaměli, Rosemarie přešla ke kameře a vytáhla ji ze zásuvky, poté i vypnula mikrofon. ,,Proč jste mě neposlechl, jste obviněný ze sedmi vražd." Křikne na mě, jo nemá mě v lásce. ,,Pomůžete mi?" ,,Co myslíte." ,,takže ne." ,,Prvně jsem nechtěla, ale nechci, aby soudní patoložka pitvala 7 strigojů. To se nesmí stát." Rosemarie si sedla na židli a dlouze se na

Druhá kapitolka je pro všechny, kteří nademnou nezlomili hůl, vydrželi čekaní a věrně komentují dále. Děkuji moc za krásné komentáře. Trvalo několik týdnů, ne jsme vůbec narazili jen na náznak její existence. Byla jako duch a proto se k nám přidal Eaddy, ukázalo se, že Eaddy má slabost pro počítače a technologii, s ním to bylo o hodně jednodušší. Přesto to trvalo déle, než jsem si myslel. Usadili jsme se u mě doma, kde kluci přespávali a udělali si tu dočasné bydliště. Nepřestávali jsme hledat, minimum spánku a jenom jsme procházeli informace, které jsme nasbírali. Nevěděli jsme, pod jakým jménem vůbec žije, proto jsme se neměli čeho chytit. Hledali jsme jehlu v kupce sena. Zaměřili jsme se na ženy, které jsou ve věku sedmadvaceti let, takhle by měla být Rosemarii stará. ,,Co když vůbec nežije v Americe." Řekne Mason, který projížděl data z transakcí a vypadal už hodně unaveně. ,,Myslíš, že by odjela do Evropy nebo Asie?." Zeptal jsem se ho, když jsem zrovna naléval vřelou vo

Dimitri Po Ivanově smrti šlo všechno z kopce, moje kariéra utrpěla několik šrámů, ale o to jsem se zas tak nestaral. Psychicky jsem byl na dně, moje rodina se mi snažila pomoci, ale nebylo to k ničemu. Jediný, kdo mě dokázal na pevno postavit na nohy, byla babička. Rozuměla mi ve všech směrech a já ji měl za to rád, ale musel jsem se konečně postavit na vlastní nohy sám. Jednoho dne mi zavolali z akademie sv. Vladimíra a já jsem dostal docela slušnou nabídku. Měl jsem najít jednu princeznu, která uprchla ze školy a nyní žije ve světě lidí. Takže nyní sedím u ředitelky v kanceláři a poslouchám, jak jsem důležité aby Vasilisa Dragomírová, poslední členka rodiny Dragomírů, se vrátila zpět do školy a dostudovala. ,,Co ta druhá dívka… ta s princeznou na fotografii." Zeptám se ředitelky a koukám na krásnou mladou dhampírku. ,,To je Rosemarie… je to dhampírka a za školy byla vyloučena… za úkol máte přivézt jenom princeznu, Rose už rozhodla o svém životě před útěkem." Řekne ředitelka

Tady je nová povídky, nebude nikterak extra dlouhá, ale myslím že se vám bude líbit :) Co by se stalo, kdyby Dimitri dostal za úkol přivézt zpět jenom princeznu. Přesně tohle se stalo, ředitelka Kirová, zadala úkol přivézt princeznu, dhampírka podle ní byla nepotřebná. Zatím co Rose byla vyslána na milost do světa lidí. Lisa se opět vrátila do starých kolejí svého života. Vdala se za Christiana Ozeru a stala se královnou. Po deseti letech, však Lisa dostala nutkání se opět setkat se svojí starou přítelkyní a proto vyšle svého nejlepšího strážce Dimitriho Belikova, aby ji jí přivedl zpět.

Moc a moc se omluvám za svoji nepřítomnost zde, ale měla jsem šíleně práce a rozhodování do budoucna, ale to vám povím až někdy jindy. Hlavní je to, že tu máme poslední kapitolku. Ano měla jsem v plánu to udělat delší, ale nějak mi to nevyšlo. Takže si ji užijte. :) Rose nebyla jediná, kdo večer nespal. Když se šla projít trochu po domě, zjistila že v kuchyni někdo je. Lissa seděla ne židli u stolu a před sebou měla zmrzlinu. ,,jsem ráda, že nejsem jediná, která ponocuje." Řekne Rose a tím Lisu vystrašila. ,,Ježíši, chodíte jako duch." ,,Omlouvám se, nechtěla jsem vás vystrašit." ,,V pořádku… mimochodem, co kdybychom si přestaly vykat, je to divném, nejspíše jsme stejně staré… teda pokud by vám to nevadilo." ,,Klidně… vůbec by mi to nevadilo." ,,Dobrá." Rose přešla ke stolu, kde Lisa seděla a podala ji ruku. ,,Rosemarie, ale říkej mi Rose." ,,Vasellisa, dávám ale přednost oslovení Lisa." ,,ráda tě poznávám Liso." ,,Já tebe tady Rose… nemáš