DaisyRose povídky

Po dalších sto letech, další kapitolka. Takže, měla jsem v plánu udělat toto jako poslední kapitoku, jenže to bylo až moc veliké a nevlezlo se mi to tu, takže to mám rozfázované. :) Ticho prolomilo cvaknutí a následně rozběhnutí celého mechanismu. ,,Ten zvuk se mi vůbec nelíbil." Řekne Dimitri a přitom se trochu třásl. ,,Mě taky ne." Cítila jsem menší zachvění, jak mechanismus uváděl do pohybu stroje, které jsme nemohli vidět. Nejednou do místnosti začalo proudit litry vody. ,,Nádhera, nějaký jiný plán jak se nechat zabít?!" Rozčílil se Dimitri na mě. ,,Jak jsem to asi měla vědět." Okřiknu ho a Knihu života jsem zavěsila za řemen od mých kalhot. ,,A nekřič na mě, snažím se přemýšlet." ,,No bezva." Řekne a rozmáchne rukama, oba dva jsem začali hledat nějakou únikovou trasu, ale byli jsme tu jako v pasti, a místnost se začala rychle plnit vodou. ,,Jediná cesta je nahoru." Řeknu a ukážu, na několik kamenných oken. ,,Než se tato místnost naplní vodou, uto...

Ano vidíte správně. Konečně po sto letech tu máme další díl (Ne)Mrtví. Třikrát hurá. Snad mi to vydrží a zveřejním i další kapitolky. :D ,,To vážně chcete riskovat svůj život? Zeptala se mě princezna nevěřícně. ,,Riskuji život už teď. Díky té knize, zajistím svobodu synovi, a osvobodím strážce od věčného nasazování životů kvůli bezpečnosti morojům… Kdysi dávno mi přítelkyně dala svůj život, ještě předtím než ji zabili. Teď ho využiji a zachráním díky ní ostatní." Řeknu ji. ,,Princezno… obětujete svoje kouzlo, abyste osvobodila svět od nestvůr?" ,,Samozřejmě." ,,Dobrá… buďte připravená… jakmile budeme mít knihu… provedeme rituál." Řeknu a s ní se taky rozloučím. Když vyjdu ven z jejího pokoje, Dimitri tam n mě čekal. ,,Všechno dobrý?" zeptal se, šlo vidět, že měl o mě strach. Přeci jenom, kdyby Lissa řekla, že na akademii je strigoj a jsem to já, všichni by ji to věřili. Slovo princezny je větší než slovo strážce… navíc, každou chvílí zjistí, že mám být vlastně ...

,,Běžte do svého pokoje princezno, Rose vám přivedu k vám, aby vám to všechno mohla vysvětlit." Řeknu, poslechla mě a odešla. Sledoval jsem, jak se vzdaluje, a když zabočila za roh a neviděl jsem ji, tak jsem se otočil a šel k Rose. Ležela na posteli zabalená do peřin, když jsem vstoupil, vzhlédla a usmála se na mě. Úsměv ji ale na tváři moc dlouho nezůstal, když uviděla moji tvář, zvážněla. ,,Dimitri, co se děje." Zeptala se a s přikrývkou kolem těla se postavila. ,,Je to jak sis myslela, princezna četla deník a chtěla vysvětlení, jak to že ta strážkyně na fotografii je stejná jako ty. Její morojský mozek si dal všechno dohromady a vydedukoval s toho že jsi strigoj." ,,Co jsi ji řekl." ,,Že žádný strigoj nejsi." Řeknu a sednu si k ní na postel. ,,Poslal jsem ji do jejího pokoje, a slíbil, že ji to přijdeš vysvětlit." ,,Dobře." Řekne Rose, zvedne se z postele a začne ze zemně sbírat svoje oblečení. Rose Po. Dimitri mě zavedl do k princezně ke dveřím, ...

Taky se tak strašně moc ,,těšíte" do školy???? No tady je aspoň malé zpestření. Aby jste furt nemysleli na to, že zítra se musí brzo vstávat a jít do školy se odsedět těch pár hodin. Tedy výjimka u Slováků, mám takového tucha, že ti nastupují do školy až v pondělí. Lisa Po. ,,To není možné, to musí být nějaká chyba." Neustále jsem koukala na tu fotografii. ,,Nemožné. Její prababička?" Najednou mi hlavou projeli vzpomínky na ní, jak byla bledá, na její vlasy, pleť a její oči. Byly naprosto nepřirozené. ,,Proboha. Ona je Strigoj." Uvědomím si, okamžitě proto okamžitě vyběhnu ze svého pokoje i s deníkem, k svěřenci té strážkyni. Rose Po. Líbal mě čím dál intenzivněji, bylo to jako ve snu. Zase jsem po dlouhé době cítila tu neuvěřitelnou vášeň, kterou mi dávala můj manžel. Jenom že tentokrát to nebyl Nikolaj, ale Dimitri. Jeho rty byly jemné, krásně teplé a dobře chutnaly. Dimitriho pravá ruka, sjela z mé tváře až dolů na zadek a stiskl, musela jsem se tomu zasmát. Ruka...

Omlouvám se za menší pauzu, měla jsem moc práce. :D :D :D Lisa Po. Jakmile mi ta strážkyně předala deník, tak jsem odešla. Bylo to zvláštní, kde proboha vzala deník mé pra pra pra pra babičky. A jak věděla o mích problémech. K holkám jsem už poté nešla, byla jsem až moc zvědavá, z obsahu deníku. Odemkla jsem si pokoj, rozsvítila pár lamp. Deník jsem položila na postel, převlékla se a následně si udělala pohodlí na posteli a začala číst v deníku. Prvních několik stránek bylo z jejího dětství, vyličovala přátelství mezi jí a její strážkyní. Ale najednou byla veliká mezera mezi roky. Rok 1794, a hned poté rok 1811, jak o by v tu dobu neměla co napsat, nebo spíše nechtěla vůbec psát, ale jakmile jsem začala číst první řádky, hned jsem pochopila proč, babička vynechala tolik let od posledního psaní do deníku. 18. červen 1811 Dnes je to přesně deset let co nás Rose opustila, nikdo ve skutečnosti neví, jestli nebyla proměněna na Strigoje, nebo jestli ji Strigojové prostě využili na potravu. V...

Dimitri Po Nemohl jsem tomu uvěřit, nemohl jsem uvěřit tomu co řekla Rose. To prostě nešlo, ne. Seděl jsem jenom tak na posteli a díval se do prázdna, nemohl jsem uvěřit ani jednomu jejímu slovu. Jak by někdo, jako je ona, mohla dělat něco takového, jak to mohl někdo dopustit. Následující dny byly strašný, jeden druhému jsme se vyhýbali, i když někdy jsme přítomnost jeden druhého museli snést. Jako třeba při hodinách, Ivan připravoval některé moroje na maturity, no a kde byl Ivan, byla i Rose. Takže některé kontakty byly nevyhnutelné. A když Ivan zrovna nevyučoval tak vyučovala Rose. Měla na starost, společně semnou, bojový trénink noviců, a to znamenalo, být v jedné místnosti společně několik hodin. Ale byl čas, kdy jsem mohl s Ivanem trávit čas o samotě. Byli jsme zrovna v tělocvičně, celý udýchaní a zpocení. Leželi jsme na žíněnkách a odpočívali po náročném souboji. ,,Takže už to víš." Řekne najednou Ivan a sedne si. Nechápal jsem, co myslí. ,,Což už vím." Zeptám se ho ,,T...

,Jde o mou minulost Dimitri." Řeknu ,,Nerozumím. Co se stalo v minulosti." Zeptal se mě a já měla těžké srdce to odpovědět. ,,Když jsem byla proměněna, v roce 1801, tak nás bylo mnoho. Nikdo nás nehonil, a zabít nás bylo tehdejšími zbraněmi velice obtížné." Řeknu a otřu si ještě neztečenou slzu. ,,V té době, měli tolik vojenských jednotek, že dalšího člena nepotřebovali. Proto ze mě udělali voluptatem, v překladu to slovo znamená potěšení. Byla jsem žena pro potěšení." Řeknu mu, a viděla jsem mu na očích šok, a to veliký. Něco takového nečekal. Skončili jsme u něj v pokoji, nejdříve jsme se na sebe jenom dívali. Dimitri právě zpracovával informace, které ode mě dostal. ,,Každodenně ke mně přicházelo spousta mužů, nejdříve jsem se jim bránila, a proto jsem byla tak žádaná. Byla jsem nová, a jim se líbilo, když byli holky ještě živý." Začala jsem znovu vyprávět ,,Po několika měsících jsem se přestala bránit, a tak to šlo i několik let. Přesně řečeno 100 let. Jakm...

No dlouho jsme tu neměli pohled z Dimitriovi strany. Takže vám ji sem házím. :D Dimitri Po. Nenavázal jsem s ní kontakt, jak si přála, ale je to těžký když přijede i Ivan. Byla jsem zrovna v tělocvičně, když jsem slyšel, že přijeli a asi hodinu poté Ivan vešel do tělocvičny. ,,Ivane." Řeknu, nechám figurínu figurínou a jdu ho přivítat. Oba dva se obejmeme jako bychom se neviděli několik let. ,, Rád tě vidím brácho." Řdkne mi a se stejnou silnou mi oplatil stisk v obětí. ,,Já tebe taky." Řeknu mu a poplácám po zádech a poté ho pustím. Jakmile jsem ho pustil, jeho pozornost upoutala naprosto rozflákaná figurína. ,,proboha co jsi s ní udělal." Řekne a ukáže na figurínu. ,,Potřeboval jsem se trochu vybouřit, bylo ve mně moc páry. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo." Řeknu a poškrábu se ve vlasech. ,, tak pokud máš tolik páry, tak co třeba bojovat semnou, neuškodí ti abys dostal pár ran." Řekne Ivan a já jsem na něj vyvalil oči. ,,Jsi normální? Vždyť to nejde, ...

Přípravy na výlet do academie, se zcela rozjeli. Vymýšleli jsme, jak všechno budeme dělat, a hlavně jak dlouho tam budeme muset zůstat, a jelikož bude už končit školní rok, tak jsme se dohodli, že to prodloužíme až do srpna. Dhampíři a morojové to mají trochu prodloužené, v červnu jim škola normálně končí, ale poté červenec a srpen mají poslední ročníky zkoušky a dělají maturity. Dhampíři mají fyzické zkoušky, takže to je na delší dobu. Ivan a já jsme donesli do auta poslední zavazadla, naposledy se rozloučili s Xandrem, který zůstává v domě, a poté jsme vyrazili na cestu. Netrvalo dlouho a dojeli jsme před brány Academi sv. Vladimíra. Já jsem řídila a Ivan jako ,,moroj" seděl vzadu, kde to bylo bezpečnější. Strážci na nás už čekali. ,,Dobrý den pánové." Řeknu. Oni na mě jenom kývnou, jelikož byla noc, posvítili si na mě baterkou a poté si posvítili baterkou na Ivana. ,,Dobrý den, už na vás čekáme." Řekne jeden z dvojice strážců. ,,Oznam, že právě dorazili." Řekne s...

Užijte si další díl. Doufám že se vám bude líbit. Hned jakmile jsme byly doma, tak jsem si vzala peníze a jela do města. Veškerá elektronika- jak mobil, tak i počítač, byly při útoku zničeny. Ještě že si dělám zálohování každý týden, jinak bych přišla o hodně důležité soubory. Jakmile jsem koupila počítač a mobil-do ní novou sim kartu a sd kartu, tak jsem zavolala Dimitriovi a domluvila si s ním schůzku za hodinu a půl v té samé kavárně jako minule. Já si tam zatím sedla a nastavovala potřebné aplikace a různá další data do počítače. Začínalo svítat, když do kavárny vešel Dimitri. Jeho obličej vypovídal za vše. Jakmile mě uviděl, tak šel hned ke mně, a sedl si naproti mně. Nejdříve jsme se navzájem pozorovali a nepromluvili ani slovo, ale poté jsem po dlouhé době promluvila já. ,,Mrzí mě to." Řeknu a při tom se podívám do očí. ,,Je … Je, Joe…" ani to nedořekl, bylo to pro něj těžké. ,,Ano, popravili ho před mýma očima." Řeknu. ,,Benjamín a Zachariáš říkali, že je to prot...

,,Byl to Victor." Adam na mě nevěřícně koukal, stejně tak i ostatní. ,,Marie, to je nesmysl, jak by to mohl být Victor, je jeden z nás. Proč my to dělal." Řekne nevěřícně Adam a všichni jenom přikyvovali. ,,Marie vím, že Victor je krutý, ale tohle je blbost." Řekne Vladislav. Bylo to jediný člen z rodu Alexejů a zároveň je Victorovo dítě, ale i když ho Victor stvořil, tak vůbec nebyl jako on, ani trošičku. Vladislav a Ivan byli asi jediný Alexejové kteří nebyly krutí. ,,Vím že to je hloupé někoho takhle obviňovat, ale přemýšlejte. Glek, usiluje už hodně dlouho o post vůdce, tohle mu mohlo jenom zařídit" řeknu a podívám se na všechny. Nesouhlasili. ,,Nemáš žádný důkaz, nic. Marie, tohle je jenom sprosté obvinění." Řekne Adam. No tohle jsem od něj nečekala. Adam se ke mně otočí zády, a už si mně nevšímal, a stejně tak i ostatní, jenomže já ještě nedomluvila. Proto jsem stoupla z pohovky, a postavila se kousek od Adam, opět jsem na sebe začala strhávat pozornost. ...

Cítila jsem, jak se přesouváme, ale netušila jsem kam, moje oční víčka byla těžká, nedokázala jsem je přijmout je otevřít. Slyšela jsem hluk motoru, takže nejspíše letíme. Což je tak nějak dobrá správa, doufám že letíme někam hodně daleko. Poté jsem ale znovu ztratila vědomí. Probudila jsem se v měkké posteli. V pokoji byla tma, takže jsem usoudila, že je večer. Moje noha byla už mnohem lepší, sice jsem pořád cítila bolest, ale nebylo to tak zlé. Pokoj byl zařízený ve starodávném stylu, postel byla jako z 15. století. Byla velká a s červenými nebesy. Když jsem otočila hlavu, zjistila jsem, že na oknech byly tlusté a těžké závěsy. Tak proto je tu taková tma. Do pokoje najednou vešla mladá holka, byla jedna z nás a z jednoho okna odhrnula těžké závěsy, do pokoje tedy vstoupila sluneční záře. ,,Jste vzhůru, paní bude ráda." Řekne. ,,Paní? A kde to vlastně jsem." Zeptám se ji. ,,Jste v domě Nejvyšší paní Freye." Opoví mi, což mi vlastě mohlo i dojí, když řekla paní. ,,V jak...

Tak tady je další kapitolka. Doufám že se vám bude líbit. ,,Co budeme dělat." Zeptal se jeden, ze rodu Beleynů ,,Tícho." Zakřičí Adam, všichni ztichnou a posadí se opět na svá místa. Já mezitím pracovala na těch datech a nebyla jsem na to naštěstí sama, mý přátelé hekři na druhé straně stolu teď seděli vedle mě, a komunikovali jsem navzájem a pomáhali si. Dokonce i Xander přiložil ruku k dílů, no není zrovna tak blbej jak se na první pohled může zdát. Když se najednou rozpípal bezpečnostní systém. ,,Pane, pane. Něco sem letí." Křikl na Adama Xander ,,A co." ,,Balistická raketa." Odpověděl mu Najednou jsem zaznamenala pohyb, Victor a Glek byli pryč. ,,Máme tak 30 sekund." Oznámí Xander. Všichni se rozeběhnou k východům, ale všechny byly zamčené, až na jedny, a ty vedli nahoru domu. My ale potřebuje dolů, hlouběji do skal. Když v tom se celým barákem ozval výbuch. Výbuch pronikl, až do místnosti kde jsme právě byly. Dveře se roztříštili a výbuch nás odhodil ...

Zápasila jsem se slzami, bylo to tak těžké. Ještě k tomu když jeho tělo nechali ležet na zemi, ale svoje emoce jsem musela skrývat. ,,Jistě se všichni ptáte, proč jsem sněm uspíšil." Řekl Adam a podíval se do svého papíru. Všichni jenom souhlasně přikývli. ,,Ten důvod je, že naše počty se výrazně zmenšili." Sálem zašustěli hlasy. ,,Mnozí z vás, se pokusilo proměnit více jak 10 žen či mužů, lidského původu. Jenomže jenom dva se dožili přeměny. Minulý rok zemřelo přes 40 naších lidí, rukou Strigojů nebo nemoci kterou lidi přenesli mozkem na ně. A my, jsem nových Immortui nedokázali zplodit ani deset." ,,Je těžké někoho zplodit, dneska nás dokáže skolit i pomalu obyčejná střelná zbraň. Dříve, nás ani kulka do hlavy, nezastavila. A nyní…" řekl Frederik z rodu Lavínů. ,,Ano souhlasím s tebou" řekl Adam a podíval se na mě. Nechápala jsem, proč to udělal, ale usmál se na mě. ,,Přesně tohle jsem řešili v roce 1891, ale to byla přesně opačná situace." Promluvila js...