Přeskočit na hlavní obsah

Nájemní vrazi: 29. Kapitola






,,Tvoje dcera po mě žádal naprosto to stejné."
,,jak se ji podařilo, že ji Amanda nemohla zabít přes čip." Zeptala se Johna a přitom seděla v koupelně na židličce. John měl v ruce skalpel pinzetu a počítač.

,,Vyrobila si rušičku, nevím, jak se jí to povedlo, ale rušilo to tak vysílání signálu z jejího čipu."

Zatím co John pracoval na přerušení signálu, Jana se kroutila na židli a snažila nevnímat bolest, kterou ji John způsoboval.

,,Jsou v pořádků? Rose a Belikov." Zeptala se ho Jana, jakmile byl čip venku.
,,Ano… všichni tři jsou v bezpečí někde na severu." Řekne a čip od krve vložil do malé mísy s vodou.
,,Tři?" otázala se překvapeně Jana a podívala se na něj do zrcadla.
,,Ano… Rose je těhotná… čeká s Dimitrim rodinu…"

To že Jana byla překvapená… byl slabý odvar.
,,Amanda si musí myslet, že jsem ji pořád loajální… nemohu dovolit aby mé dceři a její rodině někdo něco udělal… myslí si, že jsem zabila Ibrahama…"
,,A zabila?" otázal se ji John, Jana pouze zakývala hlavou a poté dodala. ,,Už je na cestě za svojí dcerou… za svou nejmladší… nemohla jsem ho zabít… je to otec mé dcery."
,,Takže si pamatuješ… začínají se mi vybavovat různé vzpomínky. Něco jde hůř a jiné zase vyplují na povrch tak snadno… Nevzpomínám si ale, že bys byl ten, kdo rány dostával, spíše ten kdo je rozdával." Řekne a přitom narážela na jeho nohu a podlitiny na těle.

,,Jenom pár dní poté, co Rose a Dimitri opustili New York, mě našel Gogol, shodou náhod jde po nich… Mazur si ho nejspíše najal, aby je dostal… vypsal na ně dokonce tučnou odměnu… naštěstí už vypršela lhůta a nyní je nahání jenom Gogol… a teď potom, co je Mazur mrtvý." Řekla a ukázal uvozovky ,,Tak, po nich půjdou dvojnásob, dokud je nedostanou."
,,Pokusím se Gogola nějak zastavit, ale mát takový pocit, že nepracoval jenom pro Mazura…"
,,To je pravda… ani by mě nepřekvapilo, kdyby pracoval pro někoho jiného."
,,Budu muset jít." Řekne Jana a zvedala se na odchod… ,,Nemohu se déle zdržet." Oba dva přešli k východu, Jana si oblékla svoji koženou bundu ,,Ty asi nevíš… kam mají namířeno, že ne."
,,To nemám ponětí…"

Jana jenom vděčně přikývla. ,,Děkuji ti za tu pomoc s čipem a ozvy se někdy."
,,Opatruj se Jano…"
Jana vyšla z baráku a otočila se na něj ,,Janine…" řekne jenom a poté pokračovala v cestě.

John se nad jejím jménem usmál, počkal do té doby, než nenasedla na motorku a ztratila se za zatáčkou.

Rose se probudila v náručí překrásného muže. Když se otočila na noční stolek, překvapilo ji, že jsou tři hodiny ráno. Proto opět zavřela oči a pokusila se usnout, jenže spánek ne a ne přijít.

Proto se rozhodla, že se opatrně vysouká z Dimitriovi náruče a vstala z postele. Rose procházela celým domem, když pak narazila na obývací pokoj, svítilo se v něm. Našla Vasilisu v hromadě papírů a běžícím filmu.

,,Vypadá to, že nejsem jediná… kdo je vzhůru." Řekne Rose a tím Vasilisu vyděsí, ,,Omlouvám se, jestli jsem vás vyděsila." Řekne ji a pokusí se jí omluvit.
,,To je v pořádku… kde je váš přítel." Otázala se a opět se vrátila k papírování.
,,Ten ještě na vrchu spí…" když v tom ji najednou někdo ze zadu objal pevnými pažemi, přitáhl si ji k sobě a něžně políbil na odhalenou část jejího krku. Dimitri se o ni opřel zády a hlavu položil do jejího záhybu na krku.
,,Proč ještě nespíš miláčku?" zeptala se ho a pohladila ho po jeho rukou.
,,Protože mi někdo utekl z náručí… trochu jsem se lekl."
,,Promiň…"

Rose se k němu otočila a políbila ho na rty.
,,Nechcete si to nechat do postele?" ozval se Christian, který vyšel z chodby v černém cvičebním tradičním japonském úboru. ,,Liss, ty už máš dávno spát." Řekne ji Christin a bez toho, aniž by mohla Lissa cokoliv říct, si ji Christian přehodil přes rameno
,,Omluvte nás…" a společně s ní zmizel ve tmě a následně v jejich pokoji.

Rose a Dimitri jenom sledovali, jak si ji Christian odnáší. Oba dva ještě nějakou dobu zůstali dole v obývacím pokoji, poté se ale i oni vrátili do pokoje, v kterém přespali.

Vzbudili se až v odpoledne.

,,Už jste vzhůru?" otázal se Chritian pobaveně a přitom se díval na Vasilisu.

,,Ty máš co říkat… teprve před hodinou jsi vytáhl paty z postele." Pokárala ho Vasilisa. ,,Pojďte si sednou… oběd je připravený."

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.