DaisyRose povídky

Přeji vám všechno nejlepší do nového roku 2016 :D :D A nezapomeňte jak na nový rok, tak pocelý rok :D :D Užijte si Silvestr :D Odpočet do nového roku žádné vrásky, jenom si užívejte :D

Tady je další slibovaná kapitolka, doufám že se vám bude líbit. Pro pokračování tu musí být komentáře, děkuji :D Závisí to jenom na vás :D :D Potom jsem v kavárně strávili několik hodiny, vysvětlovala jsem mu svůj plán, jak to všechno bude probíhat, nebo jak si to představuji. Ivan a Dimitru mezi sebou potom téměř nemluvili, jako by byl Dimitri na něj naštvaný, což vlastně dává smysl, jelikož když potkáte několik starého přítele a svěřence, no není to nejlepší den na světě. Teda myslím si to, možná se jenom nemohou dočkat, až já vypadnu a oni si budou moc popovídat. Usoudila jsem, že je čas na návrat domů ,,Tak dohodnuto" řekla jsem a sbalila si věci ,, Ještě se s vámi tento týden spojím, asi to bude nejlepší přes den, udělám to tak abych vás moc neokrádala o spánek tak doufám, že se trefím." Řeknu a přehodím si batoh na záda. ,,Ivane jak se dostaneš do domu?" zeptám se ho ,,Mám půjčený auto, ale netrefím tam, mohla by si mi potom popsat trasu, já tu ještě zůstanu, musí

Je čas ozdobit kapra, zabít stromeček, upéct dárky, vykuchat vánočku a zabalit salát. A hlavně to nesplést. Šťastné a veselé Vánoce vám přeje Daisy

***Doufám že se vám bude líbit další kapitolka, a abych sem zveřejnila 7.Kapitolku, budou tady komentáře, vím že sem lidi chodíte a čtete články. Takže si myslím že okomentovat článek nezabere tolik času. Stačí jenom napsat přezdívku pod kterou bude vystupvat a napsat komentář, nemusíte mít ani vlastní blog aby ste mohli komentovat, jenom vyplňtě okénka kde je hvězdička * Děkuji Marie Po Musím říct, že jsem mi to povedlo, sakra ten mozek bývalého Ruské mafiána se vyplatil. Takže zítra se to rozjede, Ivan dorazí ještě dneska, výhoda Immortal, nemáme potřebu spánku. Ještě jsem si zkontrolovala několik údajů ohledně vztahu těch dvou, no bude to zajímavý. Proto byl Ivan ráda, když jsem mu řekla svůj plán. Další den Seděla jsem v jedné kavárně v obchodní centru, bude mnohem lehčí být tady na očích spoustu lidí, tady nebude moc udělat žádnou scénu, nebo mě napadnout, protože přesně to jsem věděla, že by to udělal. ,,Tak co jaký je stav" zeptám se Ivana do vysílačky, hned mi odpověděl ,,

**Prosím komenty. :D díky Shingeki no kyojin (進撃の巨人), nebo taky přeloženo do angličtiny jako Attac on Titans. Pokud se někdo rozhodne sledovat toto anime tak předem upozrňuji že je omezený věk 15+, není tam nic na sexuální téma, ale místo toho je tam poměrně hodně krve, no a víte jaký to rádi japonci dělají, všechno přehánějí, takže radši předem varuji. Jako rvní vyšla manga Shingeki no kyoji- kterou kreslí a píše Hadžime Isajama. Manga začala vycházet v časopise Bessacu šónen Magazine odzáří 2009 a dosud byla vydána v patnácti svazcích tankóbon. Manga získala velkou popularitu zejména poté, co se začala od dubna do září 2013 vysílat její stejnojmenná 25dílná anime adaptace z dílny studií Production I.G a Wit Studio. Vydáno bylo také několik dalších doprovodných mang, her, light novel a na motivy mangy se také chystá dvojice celovečerních hraných filmů. Titáni (巨人, kjodžin) se poprvé objevili před stovkou let před začátkem příběhu a téměř vyhladili většinu lidské populace. Lidé, kterým

**Prosím o komentáře. Děkuji Čekala jsem ve svém pokoji, starý dům žádná Wifi a pomalu ani signál, je to smutný, jsme téměř miliardáři a nedáme ani korunu do elektřiny nebo, jakémukoliv spotřebiči který jede na bázi elektrického proudu, je tu prostě všechno jako ve středověku. Já a Xander moc tepla nepotřebuje a tak proto se jenom málokdy zatopí v krbu, a to stejný s jídlem, nepotřebujeme lidské jídlo, postačí nám si jenom dobře nacpat břicho mozkové hmoty a dokážeme několik týdnů přežít na ničem, naše těla jsem zpomalená, náš metabolismus pracuje několikrát pomaleji, což znamená, že se živiny z mozku postupně dostávají co celého těla, postupně a zároveň rychle. Je těžký vám něco vysvětlovat když o tom stejně moc nevíte, je to na prd a proto chodím k Jouovi, aby se něco dozvěděla o nás. Alchymistické knihy, které jsou o nás, jsou sesbírány a uloženy v trezoru v Michaelovým zámku, je téměř nemožné se k nim dostat. Opět jdu ven, mám všechny potřebné věci k napojení na městskou síť. Jdu s

Lidičky, prosím vám, byla bych velice ráda kdyby jste okomentovali tuto povídku. Velice by mě zajímalo jestli se vám vůbec tahle povídka líbí, a jestli ji mám sem i nadále přidávat. :D :D Děkuji :D Maria P. Odtáhla jsem si svého strigoje, bezpečně co nejdál od nich a doufajíc že na mě nepřijdou. Spokojeně jsem konzumovala mozek, když jsem uslyšela zavrzání podlahy. Přestala jsem jíst a podívala se před sebe. V tu ránu jsem ho uviděla muže, kterého potkávám ve svých vizích, noční můra všech přeživších strigijů. ,, pane bože" řekl a já vystartovala proti něj. Byl překvapený, ale dokonale se mi vyhýbal. Všechny moje útoky odrazil. Jeho společníci stáli za ním a pozorovali celý náš souboj, ani jsem nepostřehla, kdy přišel Xander, ale najednou byl vedle mě a bojoval s jiným strážcem. ,, Běžte, odveďte moroje" zakřičel mezi naším bojem. A já toho využila a šla jsem mu po hlavě. Srazila jsem ho k zemi a sklonil se k jeho hlavě, úplně mě ovládl hlad, necítila jsem nic jiného než jeno

Celý týden než jsme je konečně našli, sice malá ale vzato silná skupinka, se ukrývá ve městě. Xander je našel pomocí jeho vidin a teď se konečně vydáváme na cestu. Dorazíme tam kolem třetí ráno, vyjeli jsme později no. Xander si trochu zavtipkoval a zaklepal na dveře, nejlepší na tom bylo, že mu vážně otevřeli. Hned jak ho uviděli, chtěli zavřít dveře, ale nepovedlo se jim to. Vešli jsme do domu, byl poměrně krásně zařízený, takový jako mi (starší styl). Koberec byl krásně zdobený a to nemluvě o jejich stěnách, tady bych dokázala žít, ale asi bych tu nevydržela věčně. Ty jejich těžké závěsy kvůli slunci, to bych nemohla na slunce a vůbec bych se neopálila. Počkat to vlastně nejde, bílá zůstanu pořád. Takový ten pocit když jste někde u moře a tam se prochází krásně opálení kluci a vy vedle vypadáte jako bílá stěna. Jo na něco opravdu mám smůlu a to na krásné sexy kluky. Vyhlídla jsem si svůj první mozek, byl vysoký a poměrně na makaný. Nevypadal špatně. Vytáhla jsem si z kapsy svůj kůl

2.Kapitola r. 2015 jo uplynulo už hodně dlouho od toho, co jsem měla svoji krásnou snědou pleť, ale co zvykla jsem si. A konečně po dlouhé době jsem uznávaná. Taky pomohlo tomu, že každého kdo mi odporoval, jsem prostě zmlátila, díky dhampírské trénování, díky učitelé, díky všichni. Kůl jsem si nechala a díky němu zabíjím svoje objeti, protože jsem si řekli, já a Xander, že budeme trochu užiteční Immoři a pro svou výživu jsme si vybrali strigoje. A díky jejich vzpomínek můžeme vědět, kde jsou ostatní. Sedím vedle Xandra který řídí ,,naše auto". Jo je kradený. Dojeli jsme do státu Montana, je tu poměrně dobré loviště, za tu dobu co jsem na světě, jsme tu nějakou dobu strávili, a taky je v Montaně škola sv. Vladimíra. Je to ta nejlepší škola pro Moroje a Dhampíry. Já jsem tam studovala stejně jako moje svěřenkyně. Xander zaparkoval někde v lese a mi se do něj vydali. Mohli jsme jenom doufat, tady někde budou. Je právě jedna hodina ráno. Nejslepší podmínky na lov strigojů. Ani ne za

,, Hej já ti nechci ublížit" řekl mi a usmál se na mě. Jeho kůže byla bílá jako sníh, jeho oči ale byli zelené a to téměř až nepřirozeně zelené. Kolem očí měl černo jak na očních víčkách, tak i pod očima a jeho vlasy byli též bílé. Rychle se podíval za sebe a následně za mně. ,, kdo jsi" zeptám se ho strigoj být nemůže, slunce by ho zabilo, ale ani moroj to by vypadal jinak, a dhampír, to by zase jako chlap, měl mít vypracovanější tělo. ,, Na to teď není čas, musím se někam schovat jinak nás zabijí" řekne naléhavým hlasem, ale najednou se z lesa vyřítili tři muži, byli oděni stejně jako ten muž, celý v černém, ale na rozdíl od něj oni měli obličeje od krve. Muž se mě křečovitě chytnul, až mi zaryl nehty do masa. Zasyčela jsem bolestí, a když jsem se podívala na toho muže tak se na mě usmál. ,, vítej do rodiny sestro" řekl, ale já vůbec nechápala co se to děje. Ale z ničeho nic se mi zatmělo před očima. Když, jsem se vzbudila, tak jsem byla v posteli. Nic jsem necháp