DaisyRose povídky

Uplynulo několik měsíců, od smrti Rose. Dimitri se po prvním týdnu vrátil opět do služby. Ovšem nehlídal, věnoval se plně jenom vyřizování problémů, které po něm chtěli a jeho výsledky byly mimořádné. Opět byl známý jako Ruský bůh, bez soucitu k ostatním. Podsvětí si ho zařadilo jako jednoho z nejnebezpečnějších zabijáků. Po smrti Rose, mu na nikom moc nezáleželo. Byl bezcitný a jako by se vyžíval v zabíjení a utrpení ostatních. Zatím co v Rusku se všichni třásli před Ruským bohem, tak v Japonsku byli všichni strachy bez sebe z Devátého klanu. Yakuza se znovu postavila na nohy a vládla Japonským ostrovům. Ame, nyní zbavené veškerých svých emocí, zabíjela bez slitování a vždy splnila svůj úkol, společně s jejím bratrem. Oba dva spolu tvořili dokonalý zabijácký pár. Nebyl nikdo kdo by neslyšel o Černých bojovnících, který vycházejí ze stínu. Abe rozjel ještě větší obchody a rozšířil svoje území až do Evropy. Turecko si podmanil úplně. Jeho rodina byla nyní ve větším nebezpečí, než kdy dř

Když se Mazur dozvěděl o smrti jeho dcery, bylo už hodně pozdě a on pořád byl ve své kanceláři. Emoce nijak nedržel a nechal je plynout. Dimitri mezitím v jejich bytě, seděl na pohovce obklopen fotkami. Jeho s Rose. Za tu dobu, co byli spolu, nafotily hromadu fotek. Hromada vzpomínek. Za dva dny se společně s Mazurem vydaly do Japonska, aby mohli uctít její hrob. Kde ji pohřbily. Před pár dny ,,Ne… prosím nedělejte to… prosím… ne." Chikaro se snažil spírat, ale byl pevně připoutaný. ,,Neboj se, za chvíli si nic z toho nebudeš pamatovat." ,,Ne… prosím… ne, ne, ne." Chikaro byl však pořádně přivázaný k ocelové židli. Amanda, nasměrovala stroj přímo k jeho nosu. Malá hlavička přístroje zajela do jeho nosní dírky a pokračovala dál. Chikaro se snažil vzpírat, bolest byla neuvěřitelná. Cítil, jak mu chladný kov putuje do těla, pak najednou jako by se ocitl v křeči. ,,Jmenuješ se Christian Ozera, do Yakuzi jsi přijel jak sirotek, oni tě přijali a vycvičili z tebe jednoho z nejl

Tady je další kapitolka. Užijte si ji. ,,Cože?" ,,Yakuza nabídla pomoc." ,,A co za to chtějí." ,,Pré že nic" ,,To je blbost… pokaždé za to něco chtějí." ,,Taky mi to přijde podezřelé, ale budiž… kývl jsem na jejich nabídku…zítra ji odvezou." ,,Pojedu s ní…" ,,Nemůžu tě poslat s ní Dimitri… to byla jediná jejich podmínka." ,,To nemůžete myslet vážně! To ji tam pošle samotnou, bez toho aniž by se mohla bránit?" Dimitri byl naštvaný, a představa že by ji nechal odjet samotnou, byla pro něj strašná. ,,Znáš někoho jménem Chikaro?" ,,Ano… vyrůstali spolu." ,,Slíbil mi, že se ji nic nestane." Dimitri se trochu uklidnil. Chikara naštěstí znal a za tu dobu, co Rose znal, se s ním sblížil. Byl to dobrý muž a Rose měl rád, ale velkou důvěru v něm neměl. Chtěl mu věřit, ale nebylo to tak lehké. Dimitri strávil celou noc u Rose. Ležel vedle ní, držel za ruku a hladil ve vlasech. Yakuza se v nemocnici objevila okolo sedmé hodiny ranní, bylo

Tak další díl je na světě. Doufám, že Vás dneska koledníci pořádně vymrskali, abyste neuschly. Mazur rychle vyběhl z místnosti, kde ležel jeho syn a okamžitě běžel na recepci. ,,Rosemarie Mazur… kde leží… přivezli ji zároveň se synem." ,,Pane… nikdo takový není pod tímto jménem zaveden." ,,Tak vyzkoušejte Rosemarie Kiroshi…" ,,Ano… ta tu je, ale jste její rodinný příslušník?" ,,Jsem její otec… tak kde leží!" ,,Na 8." Řekne vyděšená sestřička a Abe, který byl momentálně vytočený na ultimátum, vtrhl i přes sestřičky, které se ho snažili zastavit, do malého pokoje. Dimitri seděl na nemocniční židli a držel svoje Rozu za ruku, jakmile se tam objevil, Dimitri vzhlédl. Abe byl zmatený a vyděšený, všechny emoce se mu rýsovali do tváře. ,,Pane Mazure…" začne Dimitri a vstane ze židle. ,,Jak se to stalo." ,,Zachránila život vašemu synovi a tím ohrozila ten svůj… dělala svoji práci." ,,Jak je na tom?" ,,Podle doktorů špatně, její zranění jsou váž

Nemocnice uprostřed centra Moskvy, byla jedna z nejlepších na traumatologické případy. Měli dostatečné vybavení a většina jejich pacientů přežila první den od jejich operace a právě tam Rose a Daniela společně s jejich třetím kámošem, který do nich narazil jeli. Službu měla doktorka Natalia Kareninová a jenom pár minut na to, co jim volaly se rozrazily dveře a krizový případ vrazil dovnitř jako vystřelený z praku: Rose byla připoutaná na vozík, její drobné tělo bezvládně ležela na nosítkách. Záchranář u její hlavy jí dával dýchat z ručního resuscitátoru, zatímco druhý záchranář dýchací přístroj držel a obsluhoval. ,,Box čtyři," oznámila záchranářům Natalia. ,, Jak jsme na tom?" Chlapík, který držel dýchací masku, řekl: ,,Zavedené dvě velké kapačky s ringerlaktátem. Tlak šedesát na čtyřicet a klesá. Tep kolem stodvaceti. Respirace je na čtyřiceti. Orálně intubovaná. Cestou fibrilovala. Dali jsme ji dvě stě joulů. Sinusová tachykardie na sto čtyřiceti." V boxu číslo 4 zast

A je to tady, pokračování Nájemného vraha. TAk doufám, že si 1. kapitolku užijete. ,,Tohle je poslední krabice" řekla Rose, když složila hnědou papírovou krabici vedle těch ostatních. ,,Dobře." Do nového bytu, který si nedávno koupili, pořídili nové věci, potřebovali novou poste. Ta Dimitriho byla sice dobrá, ale nechala se v jeho bytu, pro případ, že by se něco stalo a oni by se někde potřebovali schovat. Vlastně z jeho bytu udělali něco jako skladiště zbraní. Samozřejmě měli po tomto domě schovaných několik skrýší se zbraněmi. V ložnice, kuchyň, obývák. Nic nechtěli nechávat náhodě, štěstí přeje připraveným, nebo ozbrojeným. Po odletu z Japonska, Rose se ještě několik týdnů vzpamatovávala ze smrti jejího adoptivního otce. Yakuzu zatím převzal Yasuno, i když z toho moc nadšený nebyl. Byl spíše více na zabíjení a vymáhání peněz z lidí, ale tuhle pozici si s Chicarem brzo osvojili a nějak to společně vedli. Japonská mafie se konečně dostává opět do svých kolejí a celému Japons

Tak a tady je poslední kapitolky 1. dílu. Vím říkala jsem, že bude ještě jedna, ale nějak se mi to nepodařilo. Omlouvám se. Poslední jídlo bylo výborné. Všichni se dobře bavili, až na jednoho člověka, který neustále koukal do mobilu a kontroloval, jestli mu nepřišla nová zpráva. ,,Mohl bych." Dimitri to ani nedořekl, protože jeho otec moc dobře věděl, co chce říct. ,,padej." Odpoví mu a už Dimitriho nebylo. Dimitri se rychle odhmotnil do svého pokoje, kde se osprchoval, převlékl do voňavého oblečení a ještě na sebe hodil nějakou kolínskou. Poté nečekal ani minutu a odhmotnil se do domu kde, Rose tráví poslední dny dovolené. Byla přesně tam, kde mu řekla. S holkami si dávali maraton Rychle a zběsile, no rychlá auta a kluci, kdo by se na to koukat nechtěl. Dokonce i bratrstvo se rádo kouká. Byla to stejná sestava, jako minule. Isra a Senel. Rose byla natažená na pohovce, přikrytá červenou dekou a vedle sebe popcorn. Dimitri se k ním potichu ze zadu připlížil a poté si něžně poh

Tak vážení, tohle je předposlední kapitolka. Užijte si ji. ,,Posaďte se vaše výsosti." Řekne Wrath, který seděl ve svém trůně v pracovně, jeho bratři zaujali svoje místa, kde sedávali a jeho leelan, stála po jeho boku. ,,Co ode mě ještě chcete." ,,Tohle jsem chtěl řešit mimo uši vaší královské rady… uděláme společně dohodu…" ,,O co vám jde." Wrath před sebou měl kus pergamenu, který držel královskou pečeť, jeho, a podpisy všech členů glymery. ,,Vrátím vám všechny vaše strážce… pod podmínkou, že jim obnovíte práva a všichni dhampíři s upírskou krví, budou okamžitě převeleni ke mně." ,,Nikdo takový neexistuje, kdyby ano zjistili bychom to z krevních vzorků všech dhampírů." ,,Vedle mě stojí důkaz. Představují vám Elisabet dceru Daria, válečníka Bratrstva černé dýky. Beth je živým důkazem, že lidé se smíšenou krví existují." ,,Cože?... Strážkyně Beliková, požadují od vás okamžité vysvětlení." ,,Bohužel vaše výsosti je to pravda. Moje matka byla dham

Po útoku se rada prodloužila, a morojové končně přistoupili na podmínky, které určilo Bratrstvo. Wrath byl rád, že se to konečně pohnulo, avšak měl nutkání vzít věci do svých rukou už hned. Jenom když se podíval, tak dhampíři, kteří nyní bojovali, aby je ochránili královské, jsou nyní opět ve službě a bez ohledu na zranění dělají svoji práci. Vyhýbají se své bolesti, bez výjimky jeho lellan. Netrvalo dlouho a svému zranění podlehl první ze strážců, byl to mladík, který vypadal na nejvýš 20 let. Nebyl na tom dobře, byl bledý jako stěna a po dalším zjištění měl otevřenou zlomeninu ruky, kost mu však neprotrhla kůži. Do půl hodiny, ho následovali další strážci, adrenalin, který se jim nahromadil v těle během boje postupně vyprchával a oni podléhali jejich zraněním. ,, V, prosím postarej se o jejich zdraví…" řekne bratrovi starou řečí, ten jenom přikývl a odešel za těmi co už nedokázali stát na nohou. ,,Haversi, mohl by jsi mu prosím pomoci… myslím že bude potřeba více rukou."

Pro všechny, kteří zítra směřují na popravu do školy :D :D Samozřejmě i pro všechny ostatní. Hodinu po ukončení prvního jídla, se všichni začali shromažďovat venku a nasedat do aut, které je následně odváželi k Velké knihovně. Ne nadarmo se, ji říkala Velká knihovna, v této budově jsou shromážděny všechny historické knihy. Bezduší ale o ně nemají zájem, naštěstí, kdyby jenom tušili, jaké bohatství se v nich skrývá, okamžitě by ji vyplenili. Wrath se domnívá, že je Strvořitelka chrání nějaký druhem kouzla, a nikdo kdo není upírské krve, se knih nemůže dotknout. Glymera byla už ve vnitř, byli oblečeni do svých nejhezčích šatů a na sobě nosily nejdražší šperky. Každého z nich, zdobil aspoň jeden rubín. Mohutní válečníci vystoupili z aut a byli připraveni na cokoliv. Dalo by se očekávat, že si na sebe vezmou kvádra, ale oni ne. Byli v plné zbroji, skládající z kožených kalhot, černého trika, a kožené bundy. Okolo hrudi 2 ze čtyř dýk a různé střelné a vrhací zbraně. Královna, obklopena svým