DaisyRose povídky

A máme tu konec... trochu delší než jsem předpokládala, ale myslím že se vám bude líbit. D I M T R I Neměl jsem od Rose žádné zprávy, napsal jsem ji několik e-mailů ale neodpověděla mi na ně. Po několika dnech jsem se začal trochu obávat… V televizi jsem sledoval každé zprávy, které se týkali vojenských jednotek nasazených v od Iráku až po Afriku. Nejhorším na tom bylo, sledovat ta čísla. Kolik bylo vojáků zabito, zraněno, nezvěstných a pokaždé když jsem dostal od Rous e-mail nebo když jsme si volali, věděl jsem, že je naživu a nic se ji nestalo. Teď jsem však měl strach, potřeboval jsem vědět, jestli je v pořádku. Sotva jsem v klidu stál a hlídal královnu. Po nekonečné službě mě konečně přišel vystřídat jiný strážce. Doma jsem neměl už sílu na nic… sotva jsem došel domů, dal si sprchu a na ještě malou chvilku usedl ke knížce. Mezitím jsem si zkontroloval e-mail. Nic, dokonce ani na mobilu nic. Četl jsem si asi hodinu, když najednou někdo zabouchla na dveře. Vůbec jsem nevěděl, kdo to ...

Vážení, i tady se blížíme k rychlému konci... další kapitolka bude poslední :/ R O S E L I S T O P A D 2 0 0 1 Postupovali jsme směrem k průsmyku Kalkata, před čtyřmi dny, byl unesený vládní zástupce, který je velice důležitý pro americkou vládu, proto je nutná jeho záchrana. Bylo kolem třetí hodiny ranní, postupovali jsme rychle a potichu, museli jsme především postupovat bez toho, aniž by nás objevili. ,,Tady Charlie dva delta, dosáhli jsme bodu Heineken, opakuji bod Heineken." Řekne náš spojař do vysílačky ,,Rozumím Charlie dva delta, postupujte dále po vyznačené trase." Odpověděl mu voják, který hlídal naše spojení a polohu. ,, Predátor je nad vámi, vidíme vás perfektně Charlie dva delta , termovize zachytila několik nepřátel blížící se vašim směrem" ,,Vidíte zbraně?" ,,negativní Charlie dva delta ." ,, Zahajuji rádiový klid… blížíme se k průsmyku… Hathaway, Morales. Přivolejte si psi, od teď se budeme držet pohromadě." A jak nám náš velící nař...

D I M I T R I PO Po tom útoku, jsme byli mnohem více opatrnější... snažili se vyhýbat procházkám v noci a podobně…ovšem i přes naše menší omezení, jsme si dny dokázaly pořádně užít a my jsme se ani nenadáli a končila nám naše dovolená. ,,Zítra to všechno končí…" řekne Rose, když jsme společně leželi nazí v posteli. Byli jsme k sobě přitisknutí a užívali si přítomnosti toho druhého. Pohladil jsem Rose po nahém boku a něžně ji políbil na nos a něžně přejel až k jejímu krku, kde jsem si ji označil, ona to stejné poté udělala na mém krku. Nechal jsem ji, aby se na mě vyhoupla a pojala do sebe. Další den ráno, jsme museli vstávat brzy… oba dva jsme měli sbaleno brzo. Snídaně proběhla téměř beze slov. Ještě před odjezdem se Rose oblékla do šedé uniformy a já také. Letiště bylo plné lidí, kteří čekali na svůj let… Zatím co Rose vyřizovala naložení Appy, já si vyřizoval můj let. Rose ten svůj měla už vyřízený, měla výhodu, že je voják, protlačí ji do každého letu. Rosino letadlo, letělo a...

Je trochu kratší, ovšem je v ní akce. Rose napadnou strigojové, zachrání ji Dimitri? Dozvíte se :) D I M I T R I To že se mi Rose svěřila, byl další krok k tomu, aby se mi jednoho dne otevřela celá. V jejím srdci je tolik bolesti a nenávisti, že jednoho dne to nevydrží a poví mi vše, ovšem. Zbytek večera jsme strávili poté příjemnou konverzací, Rose už ten večer nezmínila ani jednou o armádě. Většinou jsem mluvil spíše já, když jsem ji vyprávěl o svém mládí, nakonec jsem ji přiměl i já vzpomenout si na časy na akademii a dostal jsem z ní dokonce, co vyváděla za lumpárny. Nakonec se večer pěkně vyvedl a my se vraceli do domu s úsměvy na tvářích a ruku v ruce. Jakmile Rose vstoupila do domu, vletěl na ni Appa a začal ji vítat. ,,No jo… už jsem tu, že jsem tu." Opakovala a snažila se mu zabránit, aby na ni neskákal, radostí. ,,Já půjdu vyvenčit Appu." Řekne a vezme z pohovky jeho vodítku ,,Dobře… já se jdu vysprchovat a lehnout, nebo mám jít s tebou?" zeptám se ji ,,Ne v po...

Já vím, měla bych se za sebe stydět, ale nějak jsem neměla čas vydat novou kapitolku, takže duofám, že si to dneska u vás trochu zpravím. Jo a už jen poslední den a mám volno. Třeba já mám volno už zítra :) Užijte si poslední školní dny v roce 2017 :) Do vánoc se pokusím ještě něco vydat, ale nic slibuji :D Probudila jsem se, když mě něco polechtalo po tváři. Nejdříve jsem si myslela že je to Appa, jenže ten byl ve svém pelechu a spokojeně oddychoval. Pak mě najednou znovu něco polechtalo po tváři a já si uvědomila, že mám v posteli jenom jednoho vetřelce. Otevřela jsem oči a spatřila rozesmátou tvář Dimitriho. ,,Provokuješ?" zeptala jsem se ho a poškrabala na tváři, když mě polechtal. ,,Víš jak dlouho, se tě snažím probudit?" ,,Nevím." ,,Dvě hodiny… máš pořádně tvrdý spánek, to ti povím a chrápala jsi." Obvinil mě Dimitri a já se na něj překvapeně podívala. ,,Nechrápala… to odvoláš, a až tak tvrdé spaní nemám." Obhájila jsem se. ,,Vážně ne? Už dvě hodiny tě tu...

Jako vždy pozdě večer. Přeji všem krásné počteníčko. :) Měla krásně jemné rty. Byl jsem jako v sedmém nebi. Jak jsem polibek prohloubil, vjel jsem ji rukou do vlasů a omotal několik jejich pramenů na prst. Její vlasy byly úžasné, kdyby byla strážce, musela by se je ostříhat, to bych rozhodně nedovolil. Jemně jsem ji rty laskal po těch její, byla však pro mě příliš daleko, proto jsem ji chytl za pas a chtěl si ji k sobě přitáhnout, avšak v tu dobu zareagoval Appa a kousnul mě do ruky. Všechno zkazil. ,,Pane bože." Řekne okamžitě Rose a já zaúpěl bolestí ,,Appo pusť." Přikázala mu a Appa okamžitě poslechl. Appa prokousnul kůži až do masa, musím říct, že ten pes měl sílu. Z ran od zubů mi teklo docela dost krve, bolest však nebyla tak strašná. ,,Dimitri moc se omlouvám, tohle nikdy bezdůvodně neudělal." ,,Dobrý." ,,To není dobrý… teče ti hodně krve, musíme to ošetřit… Appo místo." Ten okamžitě se staženým ocasem poslechl. Rose mě zavedla do koupelny. Ruku jsem d...

Hlavně se mi tu potom nezblázněte až to dočtete. D I M I T R I Další den ráno, jsme se šli proběhnout, nejdříve jsem si myslel, že poběžím sám, ale Rose i s Appou mě překvapili. Už na mě totiž čekali. ,,Dobré ráno." Řekne mi a usměje se na mě, Appa zaštěkal na pozdrav. ,,Dobré ráno… čekal jsem, že se budeš chtít trochu vyspat." ,,Tvrdý režim, mě dohnal… a navíc Appa je plný energie, kterou potřebuje nějak vybít… teď když nebude v akci…" ,,Dobře… takže běžíme?" Rose na mě jenom kývla a zároveň jsme vyběhli. Nemohl jsem se vynadívat na její tělo. S každým krokem se jí napjaly svaly na nohou i zádech. Rose nás vedla, běželi jsme podél pobřeží. Bylo to nádhera, sledovat jak vychází slunce nad obzor a prohřívá půdu pod nohama. Byla rychlá a hodně vytrvalá a Appa vedle ní taky. Před námi se tyčilo obrovské molo, které stálo na vysokých kůlech. ,,Dáme se závod?" zeptala se a zastavila, k molu to mohlo být tak 200 metrů. ,,Můžeme… co dostane výherce?" zeptám se ji...

Omlouvám se že teď nevydávám, nějak pravidelně, ale vůbec s ničím nestíhám. Přesto je však lepší vypat jednu kapitolku do týdne, než vůbec žádnou. Užijte si kulatou kapitolku. :) R O S E ,,Tak se mějte princezny." Zavolal na nás náš velící důstojník ,,Hua." Všichni jako na povel udělali. O pár hodin později jsem přistávala na letišti. Letěli jsme komerčními lety, v New Yorku jsme se všichni rozloučili a rozešli po svých. Jenom za dvě hodiny mi letěl let do Severní Karolíny, dokonce už odbavovali. Takže jsem si v klidu odbavila svoje zavazadlo, prošla kontrolou. Appa už byl v nákladovém prostoru. Dala jsem mu prášky na oblbnutí, aby nevyváděl. Musela jsem pomalu škemrat na kolenou, aby mi povolili Appu vzít si sebou, jenže věděli, že pokud bych odjela na 14 dní pryč a oni by s ním chtěli manipulovat, nedovolil by jim to. Dimitri na mě už čekal, přešla jsem k němu, byla jsem silně nervózní, srdce mi bušilo jako o závod a myslela jsem si, že mě každou chvilku vyskočí z hrudi. ,,...

Já vím měla bych se stydět, ale dříve jsem to vydat prostě nemohla. Mám teď hodně učení a všechno mi to jde už na palici, k tomu se dějí ještě další věci okolo a najednou nevíte kam dříve skočit. Nemohu jasně říci že se do příště polepším, ale pokusím se. Užijte si tuto kapitolku. Během malé mé pauzy, se během malých volných chvil začal rodit nápad na nové povídky no a pár povídek tu mám ne na téma Vampírská akademie. Vlastně je to na téma Bratrstvo černé dýky a to zejména o páru Beth a Wratha (ten pár co si zahrál Dimitriho rodiče v povídce Mezi dvěma světy). Takže se vás ptámm líbila by se vám tamto povídka, nebo tu chcete čístě jenom Vampírskou akademii? :D Prosím, názory piště do komentářů. R O S E Já a Dimitri si píšeme už několik měsíců, bylo to příjemné. Dimitri psal o událostech na královském dvoře, ale psal i o svém životě. Byla to příjemná změna, od pekla. V posledních měsících nás přesunuli na předsunutou operační základnu, kde jsme získali každý svůj pokoj. Po zažádání jsem...

R O S E Č. 4 Milá Rose Bohužel ti musím oznámit, že Adrian vůbec neuspěl. Lissa ho ani nepřijala na audienci, nějakou dobu tu pobýval v naději, že se její názor změní, ale bohužel se tak nestalo. Hodně morojů a dhampírů, si povídá o moci, kterou vládne královna a také o její šílenosti. Bojím se, a nejenom já, ale i celá její rodina. Lord Christina radši bere děti na dlouhé výlet mimo město, aby nemuseli vidět co se z jejich matkou děje, ale i oni se po nějaké době začali ptát. Lord Christian je už zcela vyčerpaný, jak psychicky tak i fyzicky. Ne jednou jsem mu nabídl, že ty dva uličníky pohlídám, aby si mohl odpočinout. Párkrát mi je do péče dokonce i svěřil. Musím říct, bylo to s nimi náročné, obě dvě děti jsou šíleně akční, ale přežil jsem to bez větší újmy. Během čtení Dimitriova dopisu jsem se musela smát. Však překvapilo mě, že Adrian neuspěl, ten vždy dokázal přemluvit každého. Musela jsem trochu zariskovat, půjčila jsem si od svého velícího důstojníka satelitní zabezpečený telef...

R O S E Na základně jsme se moc dlouho neohřáli. Začali nás přesouvat z jednoho místa na druhý, byla to hrůza. Ani jsme si nevybalovali, protože transport se mohl uskutečnit každou chvilku. Kluci z toho neměli moc velkou radost, protože nedostávaly v čas jejich dopisy. Nebo chodily v jiném pořadí, někteří nedostaly dopis několik měsíců a jejich příbuzní se báli o jejich zdraví. Jednoho dne mě ale překvapil jeden z vojínů dopisem. ,,Nadporučíku?... pro vás." Řekne a předá mi světle modrou obálku. Zrovna jsem si hrála s Appou, potřeboval trochu odreagovat od všeho a já popravdě také. Appa ke mně přiběhl a sedl si před mně. ,,Šikovný kluk." Řeknu a pohladím ho po hlavě. ,,Copak to tu máme." Řeknu si. Vojín už dávno odešel a proto nebyl svědkem mou samomluvou. Netrpělivě jsem otevřela obálku a vzala bílý papír, který v ní byl uložen. Milá Rose Podle tvé rady, jsem vyhledal tvého dávného přítele, tedy podle jeho slov. Musel jsem ho nějakou dobu přesvědčit, aby vůbec pomohl, a...

R O S E Následující týdny byly náročné, Appa byl hodně akční a jeho agresivita také, ale přesto mi byl nějakým způsobem věrný. Po několika týdnech si zvykl na moji pevnou ruku a spolupracoval semnou, ovšem s ostatními to bylo už těžší. ,,Je jenom nervózní." Řeknu vojenské veterinářce. Appa seděl na veterinárním stole a škubal sebou, vůbec se mu nelíbilo, co s ním doktorka dělala. Ještě že měl náhubek, jinak by skončila pokousaná, stejně jako několik mariňáků před ní. ,,Tohle nejsou nervy… jestli ho neuklidníte tak ho nebudu moc vyšetřit…. Zklidněte ho!" zakřičela veterinářka a já držela Appu co nejvíce jsem jen mohla. ,,Budu mu muset dát sedativa, jinak ho nevyšetřím." Tahle to bylo i minule s Rexem, jenže u něj to bylo kvůli jeho bývalému zranění, když vás vyhodí do vzduchu bomba, taky budete nepříjemní, když vám budou sahat na místo, kde jste měla střepy. Appa ovšem zatím nasazen nebyl, proto nevím proč je tak agresivní, možná je to dobře, aspoň se před námi bude Al- K...