DaisyRose povídky

Užijte si další díl. Doufám že se vám bude líbit. Hned jakmile jsme byly doma, tak jsem si vzala peníze a jela do města. Veškerá elektronika- jak mobil, tak i počítač, byly při útoku zničeny. Ještě že si dělám zálohování každý týden, jinak bych přišla o hodně důležité soubory. Jakmile jsem koupila počítač a mobil-do ní novou sim kartu a sd kartu, tak jsem zavolala Dimitriovi a domluvila si s ním schůzku za hodinu a půl v té samé kavárně jako minule. Já si tam zatím sedla a nastavovala potřebné aplikace a různá další data do počítače. Začínalo svítat, když do kavárny vešel Dimitri. Jeho obličej vypovídal za vše. Jakmile mě uviděl, tak šel hned ke mně, a sedl si naproti mně. Nejdříve jsme se navzájem pozorovali a nepromluvili ani slovo, ale poté jsem po dlouhé době promluvila já. ,,Mrzí mě to." Řeknu a při tom se podívám do očí. ,,Je … Je, Joe…" ani to nedořekl, bylo to pro něj těžké. ,,Ano, popravili ho před mýma očima." Řeknu. ,,Benjamín a Zachariáš říkali, že je to prot

,,Vážně to chceš?" zeptal se ji znovu Dimitri, aby se ujistil, že to myslí vážně. Protože právě před chvilkou mu řekla, že se chce setkat se svým otcem. ,,Vážně." Řekne Rose s vážným hlasem. Zrovna seděli na svém místě v kavárně, seděli naproti sobě a jeden druhému se dívali do očí. ,,Dobře." Řekne Dimitri, a poté se podívá na hodinky. ,,Nyní bude půl desáté, Mazur má zrovna jednání. Typuji, že to bude trvat do půl jedenácté, maximálně do jedenácti. Za 45 minut jsme u Mazurcorporation, mohli bychom na něj počkat v jeho kanceláři." Řekne Dimitri, a ona jenom na jeho plán přikývla. Oba dva zaplatili kafé a poté nastoupili do auta. Čím blíže byli centru, tím byla Rose nervóznější, a chtěla se někam zahrabat. Rose to ani nezaznamenala, ale procházela bezpečnostní halou a vyjela společně s Dimitrim do 75. patra. Rose se ani nenadála a stála uprostřed kanceláře. ,,V pořádku?" zeptal se ji Dimitri, ale ona moc nereagovala. Byla pořád duchem nepřítomna a myslela na to,

,,Byl to Victor." Adam na mě nevěřícně koukal, stejně tak i ostatní. ,,Marie, to je nesmysl, jak by to mohl být Victor, je jeden z nás. Proč my to dělal." Řekne nevěřícně Adam a všichni jenom přikyvovali. ,,Marie vím, že Victor je krutý, ale tohle je blbost." Řekne Vladislav. Bylo to jediný člen z rodu Alexejů a zároveň je Victorovo dítě, ale i když ho Victor stvořil, tak vůbec nebyl jako on, ani trošičku. Vladislav a Ivan byli asi jediný Alexejové kteří nebyly krutí. ,,Vím že to je hloupé někoho takhle obviňovat, ale přemýšlejte. Glek, usiluje už hodně dlouho o post vůdce, tohle mu mohlo jenom zařídit" řeknu a podívám se na všechny. Nesouhlasili. ,,Nemáš žádný důkaz, nic. Marie, tohle je jenom sprosté obvinění." Řekne Adam. No tohle jsem od něj nečekala. Adam se ke mně otočí zády, a už si mně nevšímal, a stejně tak i ostatní, jenomže já ještě nedomluvila. Proto jsem stoupla z pohovky, a postavila se kousek od Adam, opět jsem na sebe začala strhávat pozornost.

Dimitri Po. ,,Sakra co zase chce." Řekl si Dimitri v hlavě. Dimitri jel k hlavní budově Mazurcorporation. Dimitri zajel na parkoviště a zaparkoval. Poté došel do budovy a prošel ochrankou, no musel vytahovat pár nožů a dvě pistole. Vsadil by se, že Rose měla v kabelce také nějakou zbraň. Vyjel do patra kde, má Mazur kancelář, vystoupil a šel chodbou přímo. Od té doby, co je navštívila Rose, se tu změnili opatření. Více lidí, lepší zbraně, všechno mnohem lepší. Došel před dveře, zastavil se a zaklepal. Jakmile se ozvalo vyzvání dále, mohl otevřít dveře a vejít. Vevnitř kanceláře šlo cítit vůně jeho cigaret. ,,Dimitri, jsem rád, že jsi tu tak brzy." řekl Mazur ,,Řekl jste, že mám jenom půl hodiny na to abych sem přijel, tak jsem jel co nejrychleji mohl, možná vám přijde nějaká ta pokuta za překročení rychlosti." Zavtipkoval Dimitri. Mazur se tomu samozřejmě také zasmál, ale ne tak jako Dimitri. ,,Dobře. Tak přejdeme rovnou k věci." Řekne už vážným hlasem Mazur. Do mí

Cítila jsem, jak se přesouváme, ale netušila jsem kam, moje oční víčka byla těžká, nedokázala jsem je přijmout je otevřít. Slyšela jsem hluk motoru, takže nejspíše letíme. Což je tak nějak dobrá správa, doufám že letíme někam hodně daleko. Poté jsem ale znovu ztratila vědomí. Probudila jsem se v měkké posteli. V pokoji byla tma, takže jsem usoudila, že je večer. Moje noha byla už mnohem lepší, sice jsem pořád cítila bolest, ale nebylo to tak zlé. Pokoj byl zařízený ve starodávném stylu, postel byla jako z 15. století. Byla velká a s červenými nebesy. Když jsem otočila hlavu, zjistila jsem, že na oknech byly tlusté a těžké závěsy. Tak proto je tu taková tma. Do pokoje najednou vešla mladá holka, byla jedna z nás a z jednoho okna odhrnula těžké závěsy, do pokoje tedy vstoupila sluneční záře. ,,Jste vzhůru, paní bude ráda." Řekne. ,,Paní? A kde to vlastně jsem." Zeptám se ji. ,,Jste v domě Nejvyšší paní Freye." Opoví mi, což mi vlastě mohlo i dojí, když řekla paní. ,,V jak

Restaurace byla moc pěkně udělaná, stoly byly nádherně prostřené a k tomu nádherný výhled. Společně si objednali jídlo, a mezitím co na něj čekali tak spolu mluvili. ,, Takže Dimitri, kolik máš sourozenců. Typovala bych to tak na tři sestry??" Dimitri se hlasitě zasmál a ukázal svoje zuby. ,,Přesně tak, jak to děláš?" zeptal se ji nevěřícně. ,,Svoje triky si zásadně nechávám pro sebe." Řekne a napije se vody, kterou ji číšník donesl. ,,Dobře, a co ty, v kavárně jsi zmínila, že máš bratra." Rose si prohrábla vlasy a podívala se na pití, které bylo před ní. ,,On vlastně není můj pokrevní bratr, je to sirotek a Yasuno ho našel, když mu bylo devět let, od té doby jsme pořád spolu, beru ho jako svého bratra." Řekne. Číšník zrovna přišel, když Dimitri chtěl něco říci, ale musel spolknout otázku. Číšník byl mladý kluk, okolo osmnácti let, a jakmile spatřil Dimitriho, tak silně znervózněl. Přeci jenom chlap metr devadesát a nějakých sto třicet kilo, koho by tím neznerv

Tak tady je další kapitolka. Doufám že se vám bude líbit. ,,Co budeme dělat." Zeptal se jeden, ze rodu Beleynů ,,Tícho." Zakřičí Adam, všichni ztichnou a posadí se opět na svá místa. Já mezitím pracovala na těch datech a nebyla jsem na to naštěstí sama, mý přátelé hekři na druhé straně stolu teď seděli vedle mě, a komunikovali jsem navzájem a pomáhali si. Dokonce i Xander přiložil ruku k dílů, no není zrovna tak blbej jak se na první pohled může zdát. Když se najednou rozpípal bezpečnostní systém. ,,Pane, pane. Něco sem letí." Křikl na Adama Xander ,,A co." ,,Balistická raketa." Odpověděl mu Najednou jsem zaznamenala pohyb, Victor a Glek byli pryč. ,,Máme tak 30 sekund." Oznámí Xander. Všichni se rozeběhnou k východům, ale všechny byly zamčené, až na jedny, a ty vedli nahoru domu. My ale potřebuje dolů, hlouběji do skal. Když v tom se celým barákem ozval výbuch. Výbuch pronikl, až do místnosti kde jsme právě byly. Dveře se roztříštili a výbuch nás odhodil

Doufám že se vám další kapitolka bude líbit :D ,,Takže to už víš." Řekne a podívá se jí přímo do očí. ,,Jo vím." Odpoví mu. ,,Rose." ,,Jak dlouho to víš." ,,Zjistil jsem to ten den, když jsi odjela do Japonska, chtěl jsem ti to říct." Řekne ji a Rose dojde jejich telefonát na letišti, ještě než našla Hana. ,,Tak proto jsi mi volal." Řekne. Rose byla v šoku, byl to totiž jediný z jejího okolí, kdo jí chtěl něco povědět o jejím otci. ,,Jo chtěl jsem tě vzít na večeři, nebo na oběd a říct ti to o něm. Přísahám, že jsem to zjistil v ten den." Řekne. Dimitri vypadal ustaraně. ,,Mazurovi to ten den také došlo a proto jsem letěli do Japonska, chtěl se s tebou setkat, jenomže tvůj otec to znemožnil a my museli odjet." Objasnil to co věděl. ,,Já jsem ten rozhor slyšela, v tu dobu jsem totiž byla na střeše, přesně na tou místností, kde jste byli vy. Všechno jsem slyšela." Řekne mu a promne si svoje ruce, byla z něj nervózní, ne protože to byl hlavní z

Zápasila jsem se slzami, bylo to tak těžké. Ještě k tomu když jeho tělo nechali ležet na zemi, ale svoje emoce jsem musela skrývat. ,,Jistě se všichni ptáte, proč jsem sněm uspíšil." Řekl Adam a podíval se do svého papíru. Všichni jenom souhlasně přikývli. ,,Ten důvod je, že naše počty se výrazně zmenšili." Sálem zašustěli hlasy. ,,Mnozí z vás, se pokusilo proměnit více jak 10 žen či mužů, lidského původu. Jenomže jenom dva se dožili přeměny. Minulý rok zemřelo přes 40 naších lidí, rukou Strigojů nebo nemoci kterou lidi přenesli mozkem na ně. A my, jsem nových Immortui nedokázali zplodit ani deset." ,,Je těžké někoho zplodit, dneska nás dokáže skolit i pomalu obyčejná střelná zbraň. Dříve, nás ani kulka do hlavy, nezastavila. A nyní…" řekl Frederik z rodu Lavínů. ,,Ano souhlasím s tebou" řekl Adam a podíval se na mě. Nechápala jsem, proč to udělal, ale usmál se na mě. ,,Přesně tohle jsem řešili v roce 1891, ale to byla přesně opačná situace." Promluvila js

Hierarchie Trochu jsem si hrála. No a říkala jsem si, aby jste v tom neměli guláš a věděli kdo je jak starý a jaký má druh copu. Barva BÍLÁ 50 500 1000 1500 2000 (Freya) Délka copu: Polopatky ŽLUTÁ 100 550 (Avrel) 1100 1550 2050 ORANŽOVÁ 150 600 (Glek) 1150 1600 2100 ZELENÁ 200 (Marie) 650 (Xander) 1200 1650 2150 Po zadek MODRÁ 250 (Viktor) 700 1250 1750 2200 HNĚDÁ 300 750 1300 (Spyridon) 1800 2250 ČERNÁ 350 800 1350 1850 2300 ČERVENO BÍLÁ 400 850 1400 1900 2400 Delší ČERVENÁ 450 900 (Benjamín, Zachariáš) 1450 1950 2500 (Adam) Každý v copu má zapletené ještě korálky, ty jsou v barvách podle věku. Čím více mají let tím mají více korálků. Marie má zelený cop + k tomu má bílý, žlutý, oranžový a zelený korálek. Adam má v copu 45 korálků, 9 různých barev. Doufám že se vám to líbí. :D Další kapitolku zveřejním hned zítra. :D