,,Mazur i nad tou informací, nepřestal s mučením." Z místnosti se ozýval její výkřik a Dimitri s tím nemohl, nic dělat. Jenom poslouchat její nářek.
Po dvou hodinách křik utichl, slyšel, jak někdo odcházel z místnosti a poté odešli do vedlejších místností. Dimitri se tedy chopil šance a otevřel dveře, okamžitě jak to udělal, na něj vběhl jeden ze strážců. Dimitri to rychle vyřešil, uchopil chlápka za ruku a rameno, využil jeho rozběhu a navedl ho, aby naletěl proti zdi. Muž okamžitě ztratil vědomí. Teď se jenom mohl modlit, aby to nikdo neslyšel a aby si nikdo ležícího se chlápka nevšiml, odtáhl do místnosti, kde ho drželi, a zamkl dveře.
Pak se vydal do místnosti, kde drželi Rose.
Jakmile otevřel dveře, Rose sebou omámeně škubla. Byla v hrozném stavu. Obličej mě opuchlý a všude měla zaschlou krev. Vlasy se, ji lepily po zpocené kůži a oblečení měla roztrhané. Židle na které seděla byla též od krve.
,,Roza proboha, co ti to udělali." Řekne Dimitri a přispěchal k ní. Z opasku si vytáhl nůž a začal přeřezávat provazy.
,,Proč mi pomáháš."
,,Protože…"
Dimitri ji vysvobodil ruce, sklonil se začal přeřezávat provazy na nohou.
,,Jmenuješ se Dimitri, že ano…" řekne Rose z posledních sil. Jakmile to rose řekla, Dimitri přestal se vším, co dělal a podíval se na ni…
,, Proč mám pocit jako bych tě znala."
,,Protože se známe Roza… ty a já… pamatuješ?"
Rose však nevypadala, že by si vybavila něco, z jejich života.
Dimitri nepřítomně odřízl poslední lano a Rose se konečně vrávoravě postavila. Dimitri ji trochu podepřel, aby nespadla na zem.
,,Musíme tě odtud dostat." Řekne a jde s ní ke dveřím.
Bez větších problémů prošli celým sídlem až do garáží, přímo k jeho autu.
,,Teď mě dobře poslouchej, za žádnou cenu se nevracej do Japonska, ať tě budou volat jakkoliv, nevracej se tam… musíš se dostat z Ruska, jeď do Evropy. Německo, Polsko, Česko… kamkoliv… hlavně se dostaň z Moskvy a Ruska… na." Řekne a podá ji klíče od jeho auta. ,,Jeď na tuto adresu a vyžádej si čísla tohoto účtu…" a na kus papíru, který náhodou vylovil z přihrádky u spolujezdce, načmáral několik čísel a adresu. ,,Tohle je tvůj účet Roza… pasy, peníze a munice. Vše na cestu pryč z Ruska… je tam i bezpečný telefon… taková stará nokia… je zabezpečený pro nouzové hovory… dej mi vědět, až se někde usadíš."
,,Ty nepojedeš se mnou?"
,,Ne… musím zůstat tady a trochu zklidnit Mazurův hněv… musíš jet sama."
,,Proč… proč riskuješ, abys mě zachránil."
Dimitri si místo odpovědi sáhne na hruď a z dlouhého řetízku, vyvlékne prstýnek.
,,Chtěl jsem ti ho dát v den, kdy se vše podělalo… miluji tě Roza a budu tě milovat celým svým tělem i duší… přes vše dobré i zlé."
Rose se mu dívala do očí, jako by chtěla z těch jeho vyčíst úplně vše a jako by se mu dívala do hlouby jeho duše a zkoumala, jestli to co právě řekl je pravda.
Po pár vteřin ticha, mu položila svoje teplé a rozechvělé dlaně na jeho tvář, postavila se na špičky a z posledních sil si ho přitáhla k sobě a políbila ho.
,,Děkuji ti Dimitri… za vše…" řekne, naposledy ho políbila, nasedla do auta a vyjela ze sídla.
Nikdo si ničeho nevšiml, hlavně proto, že většina zdí byla zvukotěsná… jejich problém.
Dimitri se rozhodl, že místo toho aby řekl pravdu… tak to jenom trochu pozmění… Bena pustil z jeho pokoje a šli si sednout do hlavní místnosti… v tu dobu Mazurovi strážci zjistili, že jim jejich vězenkyně chybí a protože sídlo nemělo kamerový systém, nikdo nemohl Dimitriho obvinit bez patřičných důkazů a navíc, několik chlapů se přiklonilo na Dimitriovu stranu.
I oni měli problém s mučení Rose, za tu dobu si ji tu oblíbilo hodně chlapů a brali ji jako jejich mladší ségru, která ráda nakopávala při tréninku koule.
Rose uháněla po silnici, co nejrychleji mohla, do centra to nebylo zrovna blízko a ona potřebovala uniknout. Musela si dávat, ale pozor, vozovka byla navlhlá a hrozil smyk, takže jela rychle ale zároveň i opatrně.
Centrum, bylo vzhledem na denní dobu poměrně zalidněn. Člověk by si řekl, že v deset hodin večer, budou silnice aspoň trochu prázdné, no očekávání vs. Realita. Rose se cestou zastavila na benzinové pumpě, kde ukradla nějaké šaty, na záchodě se převlékla a umyla krev. Jakmile byla aspoň trochu čistá, pokračovala v cestě.
Čistírna byla otevřena dvacet čtyři hodin v kuse… což byla výhoda. Jakmile Rose zadala několika místné číslo, prodavači a dala mu zlatou minci… muž se otočil a zavedl ji do místnosti se skříňkami. O pár chvilek, před ní na stůl položil kufr.
Rose počkala, než muž odešel z místnosti, až poté kufr otevřela.
Hned jako první, bylo oblečení. Rifle a černé tričko s mikinou, tenisky a bunda. Hned pod tím, měla peníze, pasy, každý na jiné jméno z jiné národnosti, s různými tipy jejich fotek.
Rose odhalila poslední vrstvu kufru… na dně byly zbraně a munice… avšak nebilo to jediné, co tam leželo. Na zbraních byl položen krátký dopis s fotografií.
Milá Rose,
nebraň průtoku svých vzpomínek, tam venku na tebe čeká člověk, který tě miluje celým svým srdcem. Soudruh na tebe nebude čekat věčnost, i když povídá něco jiného.
V tu ránu si vzpomněla na Dimitriho, řekl ji něco podobného. Ještě několikrát si přečetla vzkaz a až poté si prohlédla fotku, které ležela hned vedle.
Byla na ní ona a Dimitri, smáli se a vypadali hodně šťastní. V tu ránu přestala váhat.
Sebrala oblečení, které měla přichystané, převlékla se do něho, to staré vyhodila a poté veškerý zbylý obsah naházela do kufru, který sbalila a vyšla ven.
Nevěděla přesně, kam jeden, ale její ruce a nohy přesně věděli. Najednou se ocitla před několika patrovým domem, asi dvacet minut od centra.
Rose vyšla nepřítomně několik pater a pak se zastavila u známých dveří. Byly otevřené, stačilo jenom trochu zatlačit a otevřeli se úplně. Rose se odvážila udělat několik kroků do bytu a hned se zarazila nad první fotkou. Byla na ní ona a Dimitri, fotku přejela polštářky prstů a poté pokračovala hlouběji do bytu.
Pak se však zarazila, byl k ní otočený zády, na sobě jenom spací kalhoty a tílko.
I se Rose snažila našlapovat co nejtišeji, stejně ji uslyšel a otočil se na přicházejícího vetřelce. Po několika mrknutí se vzpamatoval.
,,Roza co tady děláš… už jsi měla být pryč z Moskvy…"
,,Já… nemohla odejet… musela jsem tě aspoň ještě jednou vidět."
,,Tak mě vidíš…" řekne ji a přišel k ní na centimetr blízko. ,,Teď jsme si tak strašně moc blízko…"
Rose vztáhla ruku a položila mu ji na jeho hruď, hned poté si o něj opřela čelo.
Dimitri ji trochu váhavě objal, ale jakmile ucítil její teplo ve své náruči, nemohl ji pustit. Hlavu zabořil do jejích už kudrnatých vlasů a začaly mu stékat slzy po tváři a Rose přímo do vlasů.
,,Ani nevíš… jak moc mi chybíš." Dimitri si ji přitiskl ještě blíže a jednou rukou sjel až na její záda, k holému místu na jejích bocích.
,,Dimitri…" to bylo jediné… co stačila říct. Dimitri si ji totiž tisknul k sobě a něžně líbila. Oba dva však cítili větší potřebu, než jenom líbání.
Za nedlouho, na zem dopadly jejich kusy oblečení a oni skončili nazí v jejich posteli.
Komentáře
Okomentovat