Dimitri Po
Nemohl jsem tomu uvěřit, nemohl jsem uvěřit tomu co řekla Rose. To prostě nešlo, ne.
Seděl jsem jenom tak na posteli a díval se do prázdna, nemohl jsem uvěřit ani jednomu jejímu slovu. Jak by někdo, jako je ona, mohla dělat něco takového, jak to mohl někdo dopustit.
Následující dny byly strašný, jeden druhému jsme se vyhýbali, i když někdy jsme přítomnost jeden druhého museli snést. Jako třeba při hodinách, Ivan připravoval některé moroje na maturity, no a kde byl Ivan, byla i Rose. Takže některé kontakty byly nevyhnutelné. A když Ivan zrovna nevyučoval tak vyučovala Rose.
Měla na starost, společně semnou, bojový trénink noviců, a to znamenalo, být v jedné místnosti společně několik hodin.
Ale byl čas, kdy jsem mohl s Ivanem trávit čas o samotě. Byli jsme zrovna v tělocvičně, celý udýchaní a zpocení. Leželi jsme na žíněnkách a odpočívali po náročném souboji.
,,Takže už to víš." Řekne najednou Ivan a sedne si. Nechápal jsem, co myslí.
,,Což už vím." Zeptám se ho
,,To o Rose, řekla ti to ona nebo jsi na to přišel sám." Řekne a já se posadím též, dám ruce dozadu a opřu se o ně.
,,Řekla mi to ona, když jsem ji políbil." Řeknu a Ivan se na mě nevěřícně podíval.
,,Ty jsi ji políbil?"
,,Aaaa, zmlkni." Potom bylo ticho, tedy do té doby než jsem ho neprolomil já. ,,Spal jsi s ní někdy?" zeptám se ho, Ivan zrovna pil z flašky vodu, ale jakmile uslyšel moji otázku okamžitě vodu vyprskl.
,,Já, jestli jsem s ní spal? Nejvyšší by mě nechali popravit, za to že bych se jí jenom dotkl. A to stejný Rose."
,,Podle Rose jsi měl štěstí, že tě vybrali do vojenské jednotky."
,,Jo to měl." Řekne Ivan, prohrábne si bílé vlasy ,,Ona takový štěstí neměla, celý život cvičila, aby ochraňovala moroje, tvrdě bojovala a osud ji naloží takové překážky do života."
,,Jo, něco takového jsem už slyšel." Stoupnu si a jdu si do tašky pro vodu.
,,Nedávej ji to za zlé, nemůže za to, jak se rozhodli Nejvyšší, ale tím že se stala Voluptatem ji několikrát zachránilo život, a kdyby nebyla tak oblíbená, tak už je dávno mrtvá, a společně s ní celý náš rod." Řekne, vstane a jde do šatny a já ho následuji.
Když jsme byli osprchovaní a převlečení do čistého oblečení, vyrazili jsme na večeři, Rose tam jako vždy nebyla. Nevěděl jsem, jak to dělá, ale nikdy na snídani, obědě ani večeři nebyla.
,,Dimitri, byl bys tak hodný a šel zkontrolovat Rose? Mám špatný pocit, že se něco stalo." Řeknu mi Ivan po večeři.
Nebyl jediný, i já měl ten pocit, jenom jsem nevěděl, proč ho mám...
Rose Po.
Čekala jsem, až skončí oběd, aby si s ní mohla promluvit. Byla tak podobná své pra pra pra pra babičce Vasillisse,
Vasilissa Dragomírová (Liss, babička) 
Lissane jenom že po ní zdědila její neobyčejnou krásu, na kterou dokáže okouzlit každého muže v její blízkosti, ale také po ní zdědila její moc. Ether. A pokud se to nedozví v čas, tak ji hrozí veliké nebezpečí, nejenom od lidí mého druhu, ale i od samotných morojů, které by ji chtěli zneužít.
Právě vyšla z jídelny, na to jsem čekala.
,,Princezno Dragomírová?" okamžitě se na mě otočila ,,Mohla bych vás s dovolením na chvíli vyrušit? Potřebovala bych s vámi o něčem důležitém mluvit."
,,Jistě."
,,Lisso, děje se něco?" zeptala se ji jedna z jejích kamarádek.
,,Ne, všechno je v pořádku, běžte napřed, doženu vás." Ujistí je, a pošle je napřed.
,,Děje se něco strážkyně?" zeptala se mě
,,Nic se neděje, všechno je v pořádku." Ujistím ji a odvedu ji bokem, od ruchu z jídelny a od nežádoucích očí ,, Byla bych ráda, abyste si tohle přečetla." Řeknu a podám ji knihu, vázanou kůži.
,,Co je to za knihu."
,,Je to deník."
,,Deník?"
,,Ano, byl to deník vaší pra pra pra pra babičky.
,,Jak jste k němu přišla."
,,To by bylo nadlouho, jednoduší je, když si přečtete ten deník. Odpoví vám otázky, které si kladete od smrti vaší rodiny."
Nechápala co se děje, a byla hodně zmatená, ale já ji nic blíže říci nemohla, ne tak aby se poté na mě nedívala jak na blázna.
,,Prosím přečtěte si to, poté pochopíte."
,,Ano, přečtu, ale řeknete mi poté co se děje?"
,,Řeknu, ale jenom prosím vás, ať se nikdo nedozví, že ten deník máte ode mě, prosím. Nedopadlo by to dobře." Řeknu, ona jenom kývne a bez dalších řečí odejde.
Já šla rovnou na pokoj, ale čekalo mě překvapení.
,,Co tady děláš" zeptala jsem se Dimitriho, které stál před mými dveřmi a očividně na mě čekal.
,,Jsi v pořádku." Zeptá se mě, s trochou obav v hlase.
,,Ano, jsem. Proč se ptáš?"
,,Ivan měl o tebe obavy." Řekne po menší odmlce.
,,Tak mu vyřiď, že jsem v pořádku a že si nemusí dělat starosti."
Vytáhnu klíče z kapsy a odemknu pokoj. Dimitri byl hned v mém závěsu.
,,Potřebuješ ještě něco?" zeptám se ho, mezitím jsem si odložila svoji bundu na židli. Jakmile jsem se otočila, všimla jsem si, že Dimitriho zaujal můj noční stolek s fotkami mé rodiny.
,,To je tvůj syn?" zeptá se a otočí na mě jednu z černobílých fotek.
,,Ano."
Ta fotka byla stará, byla pořízení ještě v době, kdy byl Nikolaj ještě naživu.
,,Ji ti podobný."
,,Ne, není ani zdaleka jako já. Je spíše jako jeho otec."
Dimitri odložil fotku mého syna, a poté vzal do ruky fotku Nikolaje ve vojenské uniformě, ale k této nic neřekl. Musel poznat, že je to můj manžel.
Vrátil fotku tam, kam patřila.
,,Rose, já se ti přišel vlastně omluvit." Řekne a následně se ke mně otočí čelem.
,,Za co, nemáš se proč omlouvat."
,,Ale ano mám. Chci se ti omluvit za moje chování"
,,No, taky bych se ti chtěla omluvit za to, jak jsem se chovala… No a ohledně toho polibku…" ani jsem nepostřehla, že se Dimitri z místa u stolku vůbec pohnul, ale najednou byl přímo přede mnou.
,,Přišel jsem se ti omluvit za moje chování, ne za polibek." Řekne a to mě šokovalo.
Najednou si vzal můj obličej do dlaní.
,,Dimitri… co to …" ani jsem to nedořekla, protože jeho ústa byla na těch mých a něžně je laskala.
Nejdříve jsem byla v šoku, jako poprvé, ale jakmile jsem se vzpamatovala tak jsem společně s ním, polibek prohloubila.
Jeho rty byly tak hebké a krásně teplé, bylo to jako bych opět začala žít. Jako by, ten muž, co je teď v mém pokoji, a který mě líbá, mi dal opět šanci na život… na můj život...
Pokračování příště...
Prosím o komenty...
Komentáře
Okomentovat