Omlouvám se za menší pauzu, měla jsem moc práce. :D :D :D
Lisa Po.
Jakmile mi ta strážkyně předala deník, tak jsem odešla. Bylo to zvláštní, kde proboha vzala deník mé pra pra pra pra babičky. A jak věděla o mích problémech.
K holkám jsem už poté nešla, byla jsem až moc zvědavá, z obsahu deníku.
Odemkla jsem si pokoj, rozsvítila pár lamp. Deník jsem položila na postel, převlékla se a následně si udělala pohodlí na posteli a začala číst v deníku.
Prvních několik stránek bylo z jejího dětství, vyličovala přátelství mezi jí a její strážkyní. Ale najednou byla veliká mezera mezi roky.
Rok 1794, a hned poté rok 1811, jak o by v tu dobu neměla co napsat, nebo spíše nechtěla vůbec psát, ale jakmile jsem začala číst první řádky, hned jsem pochopila proč, babička vynechala tolik let od posledního psaní do deníku.
18. červen 1811
Dnes je to přesně deset let co nás Rose opustila, nikdo ve skutečnosti neví, jestli nebyla proměněna na Strigoje, nebo jestli ji Strigojové prostě využili na potravu.
Vlastně všichni, kdo Rose znali, předstírají, že je už za nebeskými branami. Taky bych v to chtěla věřit, jenom že vím, že Rose je stále naživu, a někde na nás dohlíží, a zajišťuje, aby bylo o její přátelé postaráno.
Už sice necítím naše pouto, to se vytratilo před deseti lety, ale sem tam, jako bych ji zase cítila, je to zvláštní.
Rose jsem nebrala jako svoji strážkyni, ale jako svoji kamarádku, sestru, nejbližší osobu poté co byl bratr zabit ve válce a rodiče otráveni.
Velice mi chybí, chtěla bych, aby mi byla po boku. Když Rose zmizela, měla jsem v prsou velkou díru, tak moc mi chyběla, že jsem nenacházela smysl života, ale poté se objevil on. Jeho jméno je Ryan Dragomír, původně pochází z Anglie, ale jeho rodina se přestěhovala do Ameriky kvůli velkému počtu Strigojů.
Nyní mou prázdnotu zacelily mé čtyři překrásné děti, tři kluci a holčička, nejmladší a můj dokonalý milující manžel, kterého miluji z celého srce.
…
Prosinec 1811
Dneska slavíme vánoce, děti byly nadšení z dárků, a já též. Doufám, že byl nadšený i Ryan. Všechno bylo perfektní.
Zpívali jsme koledy, a dětský smích se rozléhal chodbami velkého domu, a úplně jsme zapomněli co se odehrává tam venku.
Před měsícem se začali ztrácet morojové, strážci to připisují strigojům, protože na místech kde morojové zmizeli byla nalezena krev, ale nikdy žádná těla. Oběti si nijak nevybírali, bez ohledu jestli to byli královští nebo podřadní morojové.
Začínám se bát o svou rodinu, sice nás chrání strážci, kteří za nás bojují, ale i oni mají své rodiny, které chtějí chránit, a věčně tu pro nás nebudou.
…
Březen 1812
Dneska nejstarší syn slavil narozeniny, je mu devět let, ale mě to připadalo, jako včera kdy jsem ho poprvé držela ve svém náručí.
Jako by to bylo včera, kdy jsem ucítila jeho první kopnutí uvnitř mého lůna, jako by to bylo včera, kdy jsem si ho poprvé mohla pochovat.
Nepředstavitelně ty roky plynuly. Připadalo mi to tak zvláštní, mému chlapečkovi je už devět let.
…
Červenec 1812
Přestala jsem posílat děti do školy, situace se běh čtyř měsíců drasticky změnila. Strigojové sílí a mě pomalu začíná docházet, proč vlastně útočí na náš rod.
Ten důvod je Ether, ještě jsem nezjistila, proč to dělají, ale zaměřují se hlavně na Moroje, kteří nevyhlásily kouzlo. Bojím se, že další oběť budu já, cítím jejich pohledy, cítím, jak mě pozorují rudé oči, když jedu na koni. Cítím je dokonce i v našem domě.
Nespouštím děti z očích a mám strach je předat chůvě.
Možná ale začínám jenom bláznit.
Čím déle užívám Ether pro vyhledávání obětí, tím více cítím, jak ve mně narůstá temnota a bojím se, že místo toho abych zabila strigoje svou mocí tak zabiji své překrásné děti a manžela.
Ryan začal něco tušit, pozoruje mně, vnímá moje nálady vzteku, vnímá všechno co se kolem mě děje.
…
Leden 1913
Útoky ustali, nevím jak se to stalo, ale najednou to prostě přestalo. Opět můžeme vyjít ven, aniž bychom se báli, že budeme napadeni.
Opět byly obnovené bariéry z kůlů. Tentokrát by měli být silnější.
Pravda vyšla najevo a Ether se zařadil jako další element a užívači Etheru vzrostl.
Bylo potřeba učitele, a jelikož jsem byla jedna z mála, kdo Ether dokázal ovládat, tak jsem svolila a stala se učitelkou Etheru.
Jenom že, s odhalením Etheru se začali vyskytovat tací, kteří by toho chtěli zneužívat. Ti co měli jednu ze schopností uzdravovat, byli přinuceni sloužit v nemocnicích a tak uzdravovat moroje. Bohužel užívání Etheru se na každém velice podepisovalo.
Jeden můj velice blízký přítel, vidí aury a dokáže komunikovat ve snech s ostatními moroji a dhampíry. Dokáže své tělo zneviditelnit a velice dobře manipulovat s lidmi. Jenom že ho nyní zatáhli do války proti Strigojům, chápu, že nově nabytých schopností se využívá pro dobré účely a že to nejsou jenom morojové s magii ohně, kteří slouží v armádě, ale temnota mu nedělá vůbec dobře.
Začíná se ztrácet, jako kdyby už pomalu nevnímal náš okolní svět, temnota ho volá k sobě.
…
Podzim 1821
Nejstarší mi prozradil, že nedokáže vyhlásit kouzlo. To ale pro mě nebyly žádná novinky, věděla jsem, že je stejný jako já.
Nejhorší bylo, že jsem začala pozorovat Ether i u svých dalších třech dětech.
Musela jsem zabránit tomu, aby si toho kdokoliv všimnul, věděla jsem, že by je zneužili a temnota by je požírala zaživa.
Společně s Ryanem jsme se shodli, že bude nejlepší odejít. Jenom že kam, nyní už všude hrozil útok Strigojů, bez ohledu na kraj, zemi či kontinent.
…
Zima 1821
Útočiště jsme našli u Ryanových rodičů, opět se přestěhovali do Anglie, ale nyní to bylo mimo Londýn. Jejich sídlo je na hranicích mezi Skotskem a Anglii.
Zde to bylo bezpečné, žili tu i jiné rodiny, které hledají úkryt před společností.
Děti si to tu užívali, líbilo se jim na venkově, bylo to pro ně něco nového.
Já a Ryan jsme si konečně dokázali na sebe udělat čas, a mohli strávit tak spolu více času spolu.
Lissa četla dál a dál, nemohla uvěřit tomu co se tu všechno dočetla. Ne jenom že měl její předek stejný život jako ona, ale dával ji ještě rady, jako by věděl že se to dostane do rukou, které ji předají tyto zápisky.
Celý deník detailně studovala, vypisovala si věci ohledně Etheru.
Listovala znovu celým deníkem, když najednou narazila na fotky, když si je prohlížela, uvědomila si, že to jsou fotky jí, jejího manžela a dětí.
Jenom že, potom co se podívala na další obrázek, tak na něm nebyly děti, ale dvě ženy. Jedna byla její pra pra pra pra babička, ale kdo byla ta druhá žena, vypadala přesně jako ta strážkyně.
Když Lissa otočila fotku na druhou stranu, spatřila krasopisným písmem.
r. 1801
Rosemarie Hathaway Mazur a Vasilisa Sabina Rhea Dragomir
,,Rose, její svěřenkyně." Řekne si Lisa pro sebe. ,,Ale, to není možné, vždyť přece vypadá přesně jako ta strážkyně co mi předala deník…"
Pokračování příště ...
Prosím o komenty :D :D :D
Komentáře
Okomentovat