,,Byl to Victor."
Adam na mě nevěřícně koukal, stejně tak i ostatní.
,,Marie, to je nesmysl, jak by to mohl být Victor, je jeden z nás. Proč my to dělal." Řekne nevěřícně Adam a všichni jenom přikyvovali.
,,Marie vím, že Victor je krutý, ale tohle je blbost." Řekne Vladislav. Bylo to jediný člen z rodu Alexejů a zároveň je Victorovo dítě, ale i když ho Victor stvořil, tak vůbec nebyl jako on, ani trošičku. Vladislav a Ivan byli asi jediný Alexejové kteří nebyly krutí.
,,Vím že to je hloupé někoho takhle obviňovat, ale přemýšlejte. Glek, usiluje už hodně dlouho o post vůdce, tohle mu mohlo jenom zařídit" řeknu a podívám se na všechny.
Nesouhlasili.
,,Nemáš žádný důkaz, nic. Marie, tohle je jenom sprosté obvinění." Řekne Adam. No tohle jsem od něj nečekala.
Adam se ke mně otočí zády, a už si mně nevšímal, a stejně tak i ostatní, jenomže já ještě nedomluvila.
Proto jsem stoupla z pohovky, a postavila se kousek od Adam, opět jsem na sebe začala strhávat pozornost.
Když si Adam všiml, že se ostatní dávají jinam, než na něj, tak se také otočil.
,,Přemýšlej, já jsem je viděla jak odcházejí, ještě před tím než dopadla raketa, to oni nás zabarykádovali uvnitř." Řeknu, už naštvaně ,,Marie!" začal Adam, jenom že já mu skočila do řeči ,,Copak ty jsi viděl Victora nebo Gleka mezi padlými nebo zraněnými.?" Adam se znovu nadechoval, ale jakmile jsem dořekla větu, okamžitě se zarazil a začal přemýšlet.
,,Viděl jste je někdo mezi padlými?" zeptá se ostatních Adam, ti začali také přemýšlet, dlouho bylo ticho.
,,Tak viděl je někdo." Zakřičel Adam, hodně z nás se leklo. Všichni věděli, jak se dokáže Adam pěkně naštvat, ale málo kdo to byl zrovna u toho.
,,Vladislave." Řekne
,,Ne pane." Řekne okamžitě Vladislav s trochu vystrašeným hlasem.
,,Avreli." Řekne a otočí se na něj
,,Ne Adame." Řekne a potom se otočí na Lana ,,A ty." Zeptá se ho
,,Ne pane." Řekne a uhne pohledem.
Adam se najednou pokrčí, chytne malý stoleček a mrští ho o zeď.
Nyní si nikdo nedovolil ani pohnout brvou. Všichni jenom seděli a radši nic neděli. Adam opět uchopil nějaký předmět a mrštil ho o zeď.
Takhle to pokračovalo dalších pět minut, po pěti minutách už nebylo co ničit, a tak se Adam trochu zklidnil.
Po další chvilce ticha konečně promluvil.
,,Můžete jít, ti kdo chtějí, mohou odjet se svými Nejvyššími do svých domů, ale ten kdo nemá tu možnost, tak zůstane zde." Řekne Adam klidně, ale stále k nám zůstával otočen zády.
,,Kdyby se dělo něco o čem bych měl vědět, tak mi okamžitě dejte vědět. Kdyby se někde objevil Victor a Glek, tak taky volejte."
Všichni se zvedli a odcházeli, buď do pokojů které jim byly přiděleny, nebo odcházeli ven a odjížděli autem na letiště.
,,Marie, počkej." Řekl Adam ještě před tím, než jsem stačila s Xanderm nastoupit do auta.
Otevřu dveře od auta a otočím se na něj. Adam stál přímo za mnou. Oproti mě byl vysoký a proto jsem musela zvednout hlavu, než jsem se mu podívala do očí.
,,Omlouvám se." Řekne, ale nevěděla jsem, za co se omlouvá. Proto pozvednu obočí. ,,Za to že jsem ti nevěřil." Dodá, a mě to dojde.
,,To je dobrý, už jsem si zvykla na to, že mi nikdo nevěří." Řeknu a nasednu do auta, jakmile zavřu dveře od auta, tak Xander nastartuje a my vyjedeme směr letiště.
Tam na nás čekalo malé soukromé letadlo, do kterého jsem nasedli a odletěli do Montany.
Komentáře
Okomentovat