No dlouho jsme tu neměli pohled z Dimitriovi strany. Takže vám ji sem házím. :D
Dimitri Po.
Nenavázal jsem s ní kontakt, jak si přála, ale je to těžký když přijede i Ivan. Byla jsem zrovna v tělocvičně, když jsem slyšel, že přijeli a asi hodinu poté Ivan vešel do tělocvičny.
,,Ivane." Řeknu, nechám figurínu figurínou a jdu ho přivítat. Oba dva se obejmeme jako bychom se neviděli několik let.
,, Rád tě vidím brácho." Řdkne mi a se stejnou silnou mi oplatil stisk v obětí.
,,Já tebe taky." Řeknu mu a poplácám po zádech a poté ho pustím.
Jakmile jsem ho pustil, jeho pozornost upoutala naprosto rozflákaná figurína.
,,proboha co jsi s ní udělal." Řekne a ukáže na figurínu.
,,Potřeboval jsem se trochu vybouřit, bylo ve mně moc páry. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo." Řeknu a poškrábu se ve vlasech.
,, tak pokud máš tolik páry, tak co třeba bojovat semnou, neuškodí ti abys dostal pár ran." Řekne Ivan a já jsem na něj vyvalil oči.
,,Jsi normální? Vždyť to nejde, ty jsi…" ani jsem to nestačil doříct.
,,Immortui Dimitri, už dávno ne Moroj, a život nemrtvých tě zocelí." Řekne a vysvleče si mikinu ,,Máš ještě jedny sportovní kalhoty navíc? V riflích se mi cvičit nechce." Řekne mi a já na něj překvapeně hleděl.
,,No tak Ivane neblbni." Řeknu mu, ale on si nedal říct. Vlezl do šatny a sám si vytáhl z mé sportovní tašky moje náhradní kalhoty a převlékl se.
Následně vyšel ven, trochu se protáhl a poté přistoupil ke mně.
,,Poslední možnost abys přestal." Řeknu mu a pokusím se ho od té šílenosti nějak odradit.
,,Můžeme začít?" Řekne Ivan, já přikývnul a on si stoupl ke mně na výpadovou vzdálenost. Ani jsem se nenadál a letěla na mě rána, kterou jsem schytal pod oko.
Šokovaně jsem na něj zíral.
,,Kurva Ivane." Řeknu naštvaně a mnu si tvář.
,,Nebudu tě šetřit." Řekne mi a zaujme obraný postoj.
,,Já z takovou taky ne." Řeknu mu na oplátku a též zaujmu bojový postoj.
Následně jsme společně bojovali, a nebylo to nic lehkého. Překvapilo mě, že Ivan uměl bojovat, no čekal jsem, že ho nejspíše bojovat naučili, ale na takové úrovni jsem to vůbec nečekal.
Po první ráně, která mi od něj přiletěla, jsem se snažil, aby mi nepřiletěla další, jenom že no řekněme to takhle. Nebylo to kurva lehký.
Po nějaké době jsme oba dva skončili na zemi a boj pokračoval tam, jenom díky praxi jsem Ivana dokázal zvládnout, ale bylo to jen tak tak.
,,Rád jsem si s tebou zabojoval Dimitri, ale opustím tě, potřebuji si něco zařídit." Řekne mi, já přikývnu hlavou a poté odešel.
Podíval jsem se na hodinky, které jsem měl připevněné na levém zápěstí, a zjistil jsem, že je už světlo. Musel jsem toho využít, proto jsem si sbalil svoji sportovní tašku a vyšel na dvůr.
Sluneční paprsky mi ihned dopadly na tvář. Slunce bylo teprve na začátku své cesty, ale už tak pěkně hřálo, jeho paprsky byly tak příjemné.
Dlouho jsem nebyl venku, a proto jsem si každý dotek paprsku vychutnal.
Cvičil jsme venku už nějakou dobu, když jsem vycítil něčí pohled. Hned mi bylo jasné, kdo by to mohl být.
,,Jak dlouho už tam stojíš." Řeknu doufajíc, že za mnou stojí právě Rose.
,,Už nějakou dobu." Řekne a tím se to potvrdilo, její hlas bych poznal kdekoliv. Otočil jsem se k ní čelem a uviděl jsem krásný pohled.
,,Po cvičení z Ivanem jsem se musel jít protáhnout, dal mi nějak do těla. Co jste ho proboha naučili, měl jsem ho radši, když jsem mu dával na prdel, nyní by mi na prdel dal on, kdybych neměl dhampírkou školu." Odůvodnil jsem svoje cvičení, které jsem tady předváděl.
,,Každému nováčkovi, je hned po proměně přidělena práce. Ivan byl zařazen do bojového kruhu, tam si nyní dobývá svoje postavení. Každý si musí vydobýt svoje místo, nebyli žádné výjimky. Ivan měl aspoň štěstí, že může přes pěsti. Já takový štěstí neměla." Řekne.
O čem to mluví.
Chystal jsem se ji zeptat jako to myslí, jenom že mi nedala příležitost. Okamžitě změnila téma.
,,Dneska je moc, pěkně. Ještě, když jsem byla dhampírem, tak jsem slunce milovala. Jednou za čas, jsme s kámoši chodili na koně, jezdili jsme do hor, do Wyomingu, a tam jsme strávili několik dní a nocí a vždy když vycházelo slunce, jsme se schromáždili a pozorovali ho. Ty časy mi chybí" řekne, měla při tom zavřené oči a nechala se slunit. Byla stejná jako já, každé pohlazení slunečními paprsky o její tvář, si užívala jako by byli její poslední. ,,Jenomže jsme museli chránit moroje." Řekne a během toho vypadala zamyšleně, jako by před sebou měla vzpomínku, kterou znovu prožívala.
,,Je to jenom malá oběť, kterou podstupujeme." Řeknu ji. ,,Pojď, na střeše se budeš moct slunit mnohem lépe." Chytnu ji za ruku a nechá se ode mě vést. Společně jsme šli k dhampíří budově kde jsme vylezli na střechu a tam si sedli na kraj střechy, tak že nohy vyseli volně dolů.
Rose se koukala do dálky a vychutnávala si výhled na les okolo nás. Po nějaké době vycítila můj pohled, a já rychle očima uhnul, ale poté co se opět zadívala do dálky, moje oči vyhledali její krásnou tvář, která byla ozářena paprsky slunce.
Když se na mě otočila po druhé, tak jsem zrak už neodvrátil. Díval jsem se jí do očí a pozoroval tu zeleň, která se v nich leskla. Bylo to až nelidské, ale i přesto tam byly ty lidské oči. Byly čokoládově hnědé.
Poté moje oči sklouzly pohledem na její plné rty, a já neodolal touze je ochutnat. Odolával jsem už dost dlouho, ale nyní, když byly kousek ode mě, jsem nutkání je ochutnat nedokázal potlačit.
Moje rty se najednou přitiskli k těm jejím. První polibek mi neopětovala, ale když jsem polibek prohloubil, tak mi polibky začala oplácet. Jednu ruku jsem vložil do těch její bílých vlasů, které se neposlušně kroutili, a druhou ji položil na její tvář.
,,Dimitri, prosím tě přestaň." Pronesla a odtáhla se, stoupla si na nohy a odstoupila ode mě o kus dál. Vůbec jsem její chování nechápal, ale za nedlouho jsme se to mě dovědět...
Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D
Komentáře
Okomentovat