Přípravy na výlet do academie, se zcela rozjeli. Vymýšleli jsme, jak všechno budeme dělat, a hlavně jak dlouho tam budeme muset zůstat, a jelikož bude už končit školní rok, tak jsme se dohodli, že to prodloužíme až do srpna.
Dhampíři a morojové to mají trochu prodloužené, v červnu jim škola normálně končí, ale poté červenec a srpen mají poslední ročníky zkoušky a dělají maturity.
Dhampíři mají fyzické zkoušky, takže to je na delší dobu.
Ivan a já jsme donesli do auta poslední zavazadla, naposledy se rozloučili s Xandrem, který zůstává v domě, a poté jsme vyrazili na cestu.
Netrvalo dlouho a dojeli jsme před brány Academi sv. Vladimíra.
Já jsem řídila a Ivan jako ,,moroj" seděl vzadu, kde to bylo bezpečnější.
Strážci na nás už čekali.
,,Dobrý den pánové." Řeknu. Oni na mě jenom kývnou, jelikož byla noc, posvítili si na mě baterkou a poté si posvítili baterkou na Ivana.
,,Dobrý den, už na vás čekáme." Řekne jeden z dvojice strážců. ,,Oznam, že právě dorazili." Řekne strážce tomu druhému.
Nahlásili nás a my mohli jet dále do vnitra academie.
Tam na nás čekali další strážci.
Oba dva vylezeme z auta, a já zaujmu standartní strážcovký postoj a vzdálenost.
,,Pane Zeklosi, ředitelka na vás už čeká." Řekne mu jeden ze strážců.
Ivanovi jsem změnila jeho roli, původně to měl být student, ale academie hledala někoho na výpomoc jak pro dhanpírské zkoušky, tak pro maturitu morojskou. Tak jsem to vzala.
Vyšli jsme několik poschodí do ředitelny a tam si vyslechli informace, přidělila nám pokoje a dala nám rozvrh hodin tříd, které jsme měli na starosti.
Já byla ubytována samozřejmě v dhampírské budově a Ivan u morojů. A ani ne několik minut poté co jsme si dala tašku na postel, tak někdo zaklepal na dveře.
,,Dále." Řeknu. Byl to Zachariáš a Benjamín, jako vždy byli elegantně upraveni.
,,Paní" řeknou zároveň a já nechám, aby vstoupili do pokoje.
,,Je všechno připravené?" zeptám se jich
,,Ano, paní můžeme to začít už za dva dny. Kamery jsme díky vašemu viry napíchly, během akce budou mimo provoz." Řekne mi Zachariáš.
,,Dobře, děkuji kluci." Řeknu jim a oni by připraveni na odchod. ,,Ještě kluci, Dimitri a Ivan. Kde jsou."
,,V tělocvičně, strážce Belikov a Ivan se rozhodli poměřit síly." Řekne Benjamín a usmál se při tom.
,,A kdo vyhrává."
,,No to je nejasný, v jednu chvíli to byla Belikov, ale poté začal Ivan. Když jsme odcházeli byli na zemi oba dva." Řekne a oba dva se tomu zasmějí. Stejně jako já.
,,Dobře. To je vše, můžete jít."
Po několika hodinách, co jsem zírala do počítače, jsem si uvědomila, že venku už není tma, ale že svítí slunko. Proto jsem se rozhodla na chvilku opět ukázat tvář slunci.
Ale nebyla jsem jediná, kdo byl venku a užíval si sluníčka.
Dimitri stál čelem ke slunci a pochyboval v pomalých cvicích, které na sebe postupně navazovali.
Nejdříve jsem ho z povzdáli pozorovala a sledovala, jak se ladně pohybuje a jak při tom napíná každý sval. Každý pohyb, byl tak nádherný.
,,Jak dlouho už tam stojíš." Řekne najednou Dimitri, a to mě vytrhlo z pozorování jeho dokonalého těla.
Dimitri pořád stál zády ke mně, ale už se nepohyboval.
,,Už nějakou dobu." Řeknu, a až teď se Dimitri ke mně otočil čelem.
,,Po cvičení z Ivanem jsem se musel jít protáhnout, dal mi nějak do těla. Co jste ho proboha naučili, měl jsem ho radši, když jsem mu dával na prdel, nyní by mi na prdel dal on, kdybych neměl dhampírkou školu." Řekne a při tom si protáhne ruce.
,,Každému nováčkovi, je hned po proměně přidělena práce. Ivan byl zařazen do bojového kruhu, tam si nyní dobývá svoje postavení. Každý si musí vydobýt svoje místo, nebyli žádné výjimky. Ivan měl aspoň štěstí, že může přes pěsti. Já takový štěstí neměla." Řeknu. Dimitri se chystal něco říct, ale já začala mluvit radši o něčem jiném.
,,Dneska je moc, pěkně. Ještě, když jsem byla dhampírem, tak jsem slunce milovala. Jednou za čas, jsme s kámoši chodili na koně, jezdili jsme do hor, do Wyomingu, a tam jsme strávili několik dní a nocí a vždy když vycházelo slunce, jsme se schromáždili a pozorovali ho. Ty časy mi chybí" řeknu a při tom mám zavřené oči a jsem natočená na slunko. ,,Jenomže jsme museli chránit moroje." řeknu a vzpomínám jaké to bylo když jsme seděli kolem ohně
,,Je to jenom malá oběť, kterou podstupujeme." Řekne Dimitri jeho líbezným hlasem. ,,Pojď, na střeše se budeš moct slunit mnohem lépe." Řekne, chytne mě za ruku a vede k dhampíří budově a poté až na střechu.
Společně jsme si sedli na okraj střechy a dívali se do dálky. Ani jeden jsme nic neříkali, tohle bylo perfektní. Slunce bylo už vysoko nad stromy a záře byla o hodně teplejší.
Ucítila jsem na sobě Dimitriův pohled, proto jsem se na něj otočila, ale on pohled odvrátil, ale po několika vteřinách se na mě zase podíval.
Tentokrát zrak neodvrátil, když jsem pohled upřela i já na něj. Dimitri se pomalu naklonil ke mně a já čekala, co chce udělat.
Dimitri otřel svoje rty o ty mé, nejdříve se tomu sotva dalo říkat polibek, ale pro mě to bylo jako by ve mně vybuchla atomovka.
A já najednou cítila, jak se ve mně opět probouzí moje zapovězená část.
Dimitri polibek prohloubil a svoji ruku položil na moji levou tvář, a já mu jeho polibky oplácela.
,,Dimitri prosím tě přestaň" řeknu najednou, odtrhnu se od něj a vstanu. Dimitri vypadal hodně překvapeně.
Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D
Komentáře
Okomentovat