Užijte si další díl. Doufám že se vám bude líbit.
Hned jakmile jsme byly doma, tak jsem si vzala peníze a jela do města. Veškerá elektronika- jak mobil, tak i počítač, byly při útoku zničeny.
Ještě že si dělám zálohování každý týden, jinak bych přišla o hodně důležité soubory.
Jakmile jsem koupila počítač a mobil-do ní novou sim kartu a sd kartu, tak jsem zavolala Dimitriovi a domluvila si s ním schůzku za hodinu a půl v té samé kavárně jako minule.
Já si tam zatím sedla a nastavovala potřebné aplikace a různá další data do počítače.
Začínalo svítat, když do kavárny vešel Dimitri.
Jeho obličej vypovídal za vše.
Jakmile mě uviděl, tak šel hned ke mně, a sedl si naproti mně. Nejdříve jsme se navzájem pozorovali a nepromluvili ani slovo, ale poté jsem po dlouhé době promluvila já.
,,Mrzí mě to." Řeknu a při tom se podívám do očí.
,,Je … Je, Joe…" ani to nedořekl, bylo to pro něj těžké.
,,Ano, popravili ho před mýma očima." Řeknu.
,,Benjamín a Zachariáš říkali, že je to proto, aby ses prozradila." řekne
,,Ano, bylo to pro ten účel, ale ještě než byl Joe předveden před radu, tak jsem si s ním promluvila, a zakázal my abych cokoliv udělala, byl to paličák." Řeknu a zakloním hlavu, protože jsem cítila, že mi do očí vhrkly slzy. ,,Bože, měla jsem na vás dát větší pozor… Kdybych ho někam uklidila, tak by se to nemuselo stát."
,,Kdyby, kdyby. Minulost nezměníš, a i kdybys ses sebevíc snažila." Řekne mi Dimitri, a měl vlastně pravdu.
,,Ale Joeo poprava není všechno, co se stalo." Řeknu a mu a Dimitri se zatvářil, že nechápe.
,,Vláda si najala vojenskou organizaci, a zaplatila jim 10 000 milionů, aby nás zlikvidovali. Ještě se neví, kdo je tentokrát najal, ale nadělala velké škody."
,,Bože můj." Řekne šokovaně Dimitri
,,A protože v tom mají prsty Victor a Glek. Tak nemohu dopustit, aby se o tobě dozvěděli." Řeknu mu, ale stále nepochopil, co jsem mu chtěla říct. ,,Dimitri, omlouvám se, že jsem ti vyhrožovala rodinou, ale už nechci, aby ses pletl do naších věcí." Řeknu a nyní to pochopil.
,,Tak to počkat, už jsi mě do toho zatáhla."
,,Neboj, o tvoji rodinu se postarám, budou v pořádku." Řeknu mu. Poté zavřu počítač a strčím ho do obalu.
,,Rose počkej, já myslel, že mě potřebuješ."
,,Ano potřebuji, ale nemohu tě vystavit takovému riziku. Pokud nás Victor a Glek najdou, tak bude konec, před útokem na Nejvyšší jsem to chtěla risknout, pro záchranu mého syna. Ale teď když jsem zjistila, že jsou schopni pro moc vyvraždit všechny Nejvyšší, tak to prostě nejde."
Poté jsme oba dva mlčeli, Dimitri zpracovával všechno, co jsem řekla.
,,Vrať se ke svému starému životu, ochraňuj Moroje před Strigoji, lov je a buď tím ,,Ruským bojem" za kterého tě mají." Řeknu, stoupnu si a vyjdu z kavárny.
Dimitri šel okamžitě zamnou.
,,Rose" řekne ale já jdu dále. ,,Rose, stůj." Ale stejně ho neposlechnu. ,,Rose!" tentokrát se ale už otočím.
,,Jak chceš, abych se vrátil ke svému starému životu, když nyní žiju ten nový. Díky tobě, jsem zjistil, že na světě je mnohem větší zlo než jsem si myslel, a ty chceš, abych na to zapomněl?" řekl Dimitri. Díval se na mě těma svýma hnědýma očima, byly… ani nedokáži popsat, to co jsem v nich viděla.
Už to byla doba, co se na mě takhle něčí oči dívaly. Bylo to, jako bych se opět dívala do očí mého muže a syna.
A Dimitri, mi je oba dva velmi připomínal, jejich sílu, paličatost, a schopnost přivádět mě k šílenství.
A všechno máme společné, stejně jako my tak i oni mají nalinkované životy a musejí se jím řídit.
Už od našich narození, či znovuzrození, nám byly přiřazeny životy, byly nám doslova nalinkované.
Dhampíři se nemohli volně pohybovat, oni měli za úkol chránit Moroje, oni mají přednost. A pokud se nějaká dhampírská žena rozhodla zůstat v domácnosti, odsuzovali ji a společnost odmítala.
Zato Morojové si mohli dělat co chtějí.
A, my, my musíme sloužit řádu a musíme tak udržovat rovnováhu. Každý Immortui, který se objeví v naších řadách, má už jasně dáno, čím bude, a jenom schopností síly se může vypracovat víše.
Já měla dáno, že budu obšťastňovat muže.
Proto jsem opět přehodnotila situaci.
,,Dobře."
,,Co, Dobře."
,,Budeme v našem plánu pokračovat." Řeknu, nasednu do auta a odjedu domů.
Dimitri Po.
Na academii jsem dorazil, hodinu po rozednění. Jakmile jsem vešel do svého pokoje, tak tam na mě čekalo překvapení.
Na posteli jsem měl nějakou obdélníkovou krabičku. Přešel jsem k posteli a krabičku vzal do ruky. Byla krásně zdobená a na ní byl vyrytý nějaký erb.
Opatrně jsem ji otevřel, a nemohl jsem uvěřit vlastím očí. Byl to krásně zdobený kůl, vypadal úplně jinak než kůl, který jsem měl já u sebe.
Tenhle vypadal, že je několik století starý, vzal jsem ho tedy do ruky, a vysoušel si s ním několik bojových pohybů.
Byl perfektně vyvážený, a jeho rukojeť pasovala přímo do mojí ruky, po chvilce jsem ale kůl vrátil do krabičky, vedle níž ležel složený dopis.
Dimitri
Tenhle kůl jsem dostala, když jsem byla ještě mladá, ještě než jsem se stala tím, čím jsem dnes. Doufám, že tobě přinese mnohem více štěstí, než on přinesl mě.
Kůl je speciálně upravený tak, aby dokázal zabít i Immortui.
Využij ho pro svou ochranu před mým druhem.
Rose
Písmo byla krásně zdobné, i bez podpisu, bych věděl od koho je, ale jak se sem sakra dostala. Opět.
Kůl jsem dal bezpečně do nočního stolku a zamkl ho.
Poté jsem se šel osprchovat ale, jakmile jsem se vrátil, tak jsem byl překvapen. Okno bylo otevřené dokořán a dom místnosti tak pronikaly paprsky slunečního světla.
Přešel jsem k oknu v úmyslu ho zavřít, ale oči mi utkvěli na postavě, která stále na okraji lesa.
Byla to Rose, nepatrně kývla hlavou, otočila se a poté se ztratila v hlubině lesa.
Okno jsem zavřel a šel k posteli, vzal jsem papírek do ruky a rozevřel ho.
Musel jsem se nad tím usmát, papírek jsem opět složil a položil a na noční stolek. Převlékl jsem se do pyžamových kalhot a ulehl do postele. Okamžitě jsem usnul...
Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D
Komentáře
Okomentovat