Přeskočit na hlavní obsah

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola


AIDEN


,,Raz, dva tři…raz, dva, tři.“ počítal jsem a postupně jsme s bratrem a našimi studenty prováděli každodenní cviky před cvičením. Byla to pohybová táhlá série složena z různých bojových technik.

Zrovna dnes jsme začínali se čtvrtým středovícvikovým ročníkem, novicům je nyní 19 let, tato třída je tvořena z 27 chlapců a 3 dívek. Docela nestandardní ročník, většinou to bývá půl na půl. Normálně se dívky drží v prostředních příčkách, tady tyto dívky, ovšem jejich příčky vedly. Jsou to silné dívky s jednou výhodou… jsou jako my, jako já a bratr.

S Ethanem jsme dokončili poslední cvik a teď začala to pravé muka. Čtvrté ročníky bývají ti nejdivočejší a podle toho jsme taky měli pro ně vždycky připravené tréninky. Nikdy jsme jim nedovolili ani jedinou držku. Báli se nás a my to dobře věděli. Jsme takový postrach školy, ale zase máme výsledky a na konci nám ještě poděkují.

S bratrem, už dva roky vyučujeme na naší akademii. Vedeme tu jen pár hodin týdně, zbytek týdne se pohybujeme s naší loveckou skupinou téměř po celém Japonsku a drancujeme jedno strigojí doupě za druhým, teda ne tak jednoduše, ale naše skupina má jedny z nejlepších výsledků v zabíjení. Lovecká skupina A/1- složená jen z vylepšených dhampírů. Složena z dhampírů, kteří se narodili pomocí tajné látky.

..Deset koleček za to vaše kecaní.“ zařval jsem. Celá skupina se sebrala a začala propalovat očima mladíka, který žvanil. Tělocvična je obrovská a tak než uběhnou deset koleček, jsme se zatím s bratrem stihli protáhnout a bavili se nad zadýchaností našich noviců. Zbytek hodiny potom probíhal poměrně v klidu. Dnes jsme si s bratrem vzali na starost boje z blízka. Jo dneska odejdou s hodně modřinami. Sice by měli za půl roku zakončovat zkouškami, ale stejně se mají co učit.

 

Dnešním dnem započaly přípravy na každoroční sraz ADS, tentokrát byli poprvé přizváni i zástupci amerického Královského dvora. Dlouho se diskutovalo, jestli jejich zástupci budou moct být pozváni, královna však tak dlouho naléhala, až byla jejich účast nakonec povolena. Ani jeden člen z ADS z toho nemá radost, ale pokud potřebujeme jejich informace, budeme muset přistoupit na jejich účast.

Matka na tom poslední dobou zdravotně nebyla nejlépe, ale sama si svůj zdravotní stav nechtěla připouštět. Pracovala tvrdě, připravovala každý detail pro bezpečnost celého srazu a poté sama měla vést jeden panel přednášek ohledně bezpečnosti.

Nyní se do akce už tolik nedostane, většinou vede lovecké skupiny, plánuje a stará se o správný chod skupin, připravuje rozřazování a stará se o svoji rodinu… patnáct let aktivní služby, ke které se před 23 lety upsala kvůli nám, má splněno. Za její oddanost a službu byla povýšena. Co se týče jejího soukromého života s ,,otcem“ tak to tak dobré už nebylo.

Otec dostal před dvěma lety příležitost vést jeden výcvikový tábor v Číně. Hodně dlouho se zvažovalo, že pojede celá rodina s ním, že se prostě odstěhujeme do Číny, ale nakonec se dospělo k závěru, že nás stejně již nyní ADS posílá po celém světě, jak se jim zlíbí, matka právě byla povýšena a nechtěla opouštět pozici, v které začínala být dobrá a budovala si vlastní jméno, a co se týče našeho adoptivního bratra… tak matka naznala, že bude radši, když zůstane s ní v Japonsku.

Otec jezdí každý měsíc domů, někdy se mu podaří, že přijede dvakrát do měsíce, někdy ovšem ten měsíc ani nepřijede, protože je hodně práce. Ovšem, myslím, že se mezi matkou a otcem snad nikdy nevytratilo to jejich kouzlo, stále bylo vidět, že ti dva jsou jeden pro druhého stvořeni.

Nyní započaly přípravy pro velké shromáždění, tým A/1 byl povoláván čím dál častěji a my museli kvůli likvidaci strigojů používat jiné metody. Jako jednou z nich bylo třeba, začít používat automatické střelné zbraně typu M4. Stříbrné kulky obohacené nabitou mocí morojů jako je u dhampírských zbraních, byla obrovská spotřeba, ale zároveň byla někdy mnohem účinnější a bezpečnější, než samotné používání katan, nožů a kůlů.

Jsme tým A/1 tým složený jenom z těch nejlepších.


S bratrem se můžeme chlubit se 173 potvrzených zabití a 6 hvězdami 




Trvalo to dlouho, ale další kapitolka je na světě, tak doufám, že se vám líbila 

Komentáře

  1. Páni,to čekání na to stálo :^) a jsem moc ráda že to bude pokračovat

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.