Přeskočit na hlavní obsah

Nájemní vrazi: 15. Kapitola


Odhaduji, že jsme s povídkou asi v půlce, ale je možné že se rozepíši.

Takže si ji užijte :D




,,Řekla jsi, že to bude trvat mnohem déle, než si vzpomene."
,,Buď v klidu… Ame má sice odolnou vůli, ale za tak krátkou dobu není možné, aby si vzpomněla, dokonce i na ni."
,,Tak jak to, že se objevila v Moskvě."
Amanda nervózně přešlápne z jednoho místa na druhý a snažila se zachovat si chladnout hlavu.
,,Poslala jsem ji tam."
,,A shodou náhod se dostala do kavárny, kde jsme právě byli, že ano."
,,Natašo, jsi paranoidní. Je možné, se když se procházela po ulici, její podvědomí si na něco vzpomnělo… tohle byla určitě jenom náhoda."
,,Nemyslím si, ona si vzpomněla, měla jsi vidět její výraz, když ho uviděla… Myslela jsem si, že tvoje metody jsou účinné a že téměř není možné, aby si vzpomněla."
,,Taky že ano, jenže každý mozek je unikátní, nikdy nedostaneš stejný výsledek."
,,To jsi mi říkala."
,,Tak měj trpělivost… za pár týdnů ji opět přivolám zpět, do té doby ji nechám, aby zkoumala a vyřizovala jiné práce. Zkontroluji ji paměť a popřípadě opět upravím, do té doby se drž zpátky."
,,Dobře." A tím byl hovor ukončen.

Rose a Dimitri spolu došli do svého bytu. Rose byla zamlká, pořád o tom přemýšlela, ale Dimitri na to neměl ani trochu náladu, ten byl rád že je konečně doma se svojí ženou.
Popravdě i Rose byla ráda a souhlasila s každým návrhem pro milovaní. Vynahrazovali si ten čas odloučení. Po dobu dvou dnů témě nevytáhly paty z domu. Milovali se kde se dalo, v koupelně, kuchyni, na pohovce, v posteli, kde nezůstal ani jeden polštář a přikrývka.

Ten kdo by je vyrušil by byl pěkný blbec, ledaže by si chtěl vysloužit kulku do hlavy a prošpikovat ostřím ostrý jak břitva. Asi po týdnu si na sebe začali zase zvykat, na kontakt s tím druhým, ale ani jediná noc se neobešla bez sexu.

Rose podávala pravidelné lživé hlášení Amandaně a zatím co v hlášení udávala, že už senseovi vrahovi je na stopě, tak mezitím zápasila s Dimitrim v tělocvičně Mazurcorporation. Rose zkusila něco s novým nástupem do služby a hlídání rodiny, zkusila to jenom jednou. Muzur ji to zatrhl hned v první vyslovené větě.
Ovšem program ji zakázat nemohl.

Byl tu však jediný problém Taša. Šlo vidět, že ji nevidí vůbec ráda.
,,Zlato, co kdybys zatím šla do tělocvičny, já si potřebuji s Tašou promluvit." Řekne Dimitri Rose, políbil ji na čelo, ona jenom přikývla a uposlechla, přesně to co po ní chtěl.

,,To myslíš vážně? Opustila tě, zatím co já tu byla pro tebe." Taša byla uražená a vypadalo to, jako že každou chvilku praskne vzteky
,,Ne využila jsi mě." Řekne Dimitri naštvaně a ten k výbuchu taky neměl moc daleko. ,,Využila jsi situace, že jsem byl v domnění, že je Roza mrtvá… Oblbla jsi mě a vyspala, tím sis mě k sobě připoutala…" Taša vypadala šokovaně a Dimitri zase pěkně naštvaně. ,, tvoje manipulativní chování jsem odhalil, bohužel ale ne dostatečně v čas…"
,,co to povídáš… miluji tě a ty miluješ mě."
,,To není pravda… já miluji Rozu… a tak to i zůstane."
,,Rozcházíš se semnou?"
,,Nikdy jsme spolu nechodili Tašo."
,,Tak co to bylo."
,,úlet, ty jsi mě využila… skončili jsme." Řekne definitivně a odejde za Rose do tělocvičny.

,,Ta mrcha… ještě mi za to zaplatí."

Od té doby s Tašou nebyly žádné problémy a to Dimitriho trochu udivilo, myslel si, že se bez boje nevzdá. Byl však rád, že se spletl.

Rose si na konci druhého týdne zašla do čistírny, popravdě to bylo místo kde si lidé z podsvětí uschovávají náhradní zbraně a oblečení. Rose tam měla svoji skříňku, jediné co tam dodala, byl obrázek ji s Dimitrim + krátký dopis. Bylo to pro jistotu, kdyby se něco stalo a ji Amanda opět vymazala paměť, s čím vesměs počítala.

Třetí týden pobytu v Moskvě ji jak kontaktovala Amanda, tak i její stará známá. Paní M. opět pro ni měla práci, kterou přijala.

,,Budu se muset vrátit do Japonska." Řekne Rose. Bylo pozdě večer, oba společně leželi nazí v posteli. Rose k němu byla přitisknutá záda, Dimitriovi silné paže ji objímali kolem prsou a nos měl zabořený v jejím záhybu krku.
,,Co když tě nepustím." Zeptal se ji a něžně ji políbil na rameno. Nohy měli propletené, takže ji Dimitri dráždil jeho drsnými chloupky na jeho nohou na její jemné oholené pokožce. Rose mu to však oplatila, prsty na nohou nabrala několik jeho chloupků a zatahala.
,,Amanda mě už určitě podezřívá… něco plánuje… její činy nejsou bezdůvodné. Každý její krok má svůj význam."
,,co když ti opět upraví paměť."
,,Každý den ti přesně ve tři zavolám, abys věděl. Pokud se ti neozvu budeš vědět, že se něco stalo…"

Dimitri ji začal znovu líbat a prsty putovat po jejím těle. Za nedlouho se oba vášnivě milovali.

,,Byla tvoje návštěva Moskvy úspěšná?"
,,Více méně ano."
,,dopadla jsi vraha?"
,,Samozřejmě… byl to ruský špion KGB. Zlikvidovala jsem ho dříve, než stačil otrávit někoho jiného." Což byla vlastně pravda. Paní M. ji nabídla oběť, která splňovala všechny požadavky. Byl v Japonsku v den kdy Yasuno zemřel, expert přes jedy a čirou náhodou ruský špion KGB.

Paní M. ji už nějakou dobu dobře kryla, když potřebovala, avšak nic nebylo zadarmo, na oplátku zase musela Rose sundat jednu oběť. Toho muže vůbec neznala, příkaz zněl zabít, proto Rose tak učinila.

Následujících pár dní bylo dosti napjatých, Rose tvrdě cvičila a pokud to bylo možno zdokonalovala svoje dovednosti. Souboje s katanou byly náročné, ale trénink musel být.
A přesně jak Rose Soudruhovi slíbila, každý ve stejný den mu zavolala, musela si koupit však nový telefon a zabezpečit ho. Věděla že ten její není bezpečný a uši mohly poslouchat, nechtěla nic pokazit.
Dimitri ji neuvěřitelně chyběl a podle jeho slov, i ona chyběla jemu.

,,Pověz Rose… je všechno v pořádku? Netrápí tě něco?" zeptala se ji Amanda, po pěti dnech jejího příjezdu do Japonska. Amanda nalila zelený čaj do malého hrníčku a nabídla ho Rose.
,,Děkuji… Ne, vše je v pořádku…" Rose se dlouze napila šálku čaje a poté dodala :,,Jestli ale dovolíš, ráda bych si šla lehnout, měla jsem celkem náročný den." Řekne Rose a chtěla vstát, jenže nemohla. Hlava se, ji točila a její nohy byly jako by na nich byly dvou tunové závaží.
,,Co se to děje."
,,Měla jsem podezření, ale nechtělo se mi věřit, že ses z toho dostala tak rychle." řekne a dívala se na usínající Rose.

Spící Rose poté vzaly dvě silné paže a odnesly ji do Amandiné místnosti.

,,Madam." Ozval se doktor, který právě vstoupil do místnosti, rychle se uklonil a předal ji tablet s výsledky Rousiné krve. Amanda nevěřícně hleděla na výsledky.

,,Kdo by čekal, že by se z Rose stala matka… to dítě odstraňte… musí být čistá až se vzbudí."
,,ale madam." Amanda se na doktora podívala a on okamžitě změnil názor. ,,jistě madam… připravím potřebné vybavení."

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.