No snad se bude líbit.
,,Analizovali jsme ten jed, co měl Yasuno v sobě… Ten jed používá ruská mafie… proto tě, i když nerada, vysílám do Ruska."
,,A co Christian."
,,Pro něj mám jinou práci… myslím, že mu teď prospěje, aby odjel na nějakou chvilku do Ameriky, vzdálil se od Japonska co nejdál."
,,Posíláš ho do Ameriky?"
,,Ano, na nějakou dobu, můj přítel by ho rád využil v Divizi."
Ame jenom přikývla a podívala se dolů na svoje nohy.
,,Tvůj let odlétá za 5 hodin, do té doby se připrav."
,,Dobrá." Řekne a odejde z Amandiné kanceláře.
,,Co ti chtěla." Zeptal se okamžitě Christian, který na ni čekal, byl na řadě hned po ní.
,,Mám misi v Rusku."
,,Aha, no tak si dávej pozor." Řekne a vystřídal ji ve dveřích.
O pár hodin později Ame stála před letištěm v Moskvě. Město bylo přesně takové, jaké si ho pamatovala, sníh, všude byl samý sníh. Ame se nad tím pousmála, zabalila se hlouběji do bavlněné šály a vydala se na autobus.
Byt měla od centra asi půl hodiny. Když k němu dorazila, byla už tma a ona byla ráda, že se svalila na postel a spala. Byla až moc unavená hledat nějaké vzpomínky, nebo spíše líná.
Byt si pamatovala, měla vzato, že ho prodala, ale nakonec se ukázalo, že šlo ho pořád vlastní a domácí byl celkem překvapený, že ji zase vidí.
Celý byt byl zahalený bílou plachtou, postel byla ve stylu matrace na zemi, stůl byl starý a rozvrzaný, který doplňovaly dvě židle. Ve skříních ovšem nebyly žádné příbory, žádné misky ani talíře.
Jakmile zaujala v posteli polohu ležícího střelce, tak usnula. Dokonce ani střílení by ji asi neprobudilo.
Dimitri měl úkol. Byla to standartní úkol, nějaká skupinka vrahů si myslí, že můžou převzít Zmejův podnik, takže standartní postup; vyslídit, najít a zabít.
Nebylo nijak těžké je najít, když sledujete toky peněz na černém trhu se zbraněmi, tak vás to dovede až před jejich vrátka. Nejhorší bylo, co nakoupily. S tím by mohli zbrojit a malou armádu. Za to Dimitri měl u sebe jenom dvě pět čtyřicítky se zásobníkem na dvanáct nábojů, pět vrhacích nožů a dvě dýky naostřené tak, že s nimi dneska rád bude sekat hlavy. Jeden by si myslel, že pro někoho to je málo, ti hoši ale asi neznali Ruského boha.
Dimitri se plížil potichu a jednomu podruhé vrážel dýky do krku. Bylo to jednoduché, až na pár výjimek. Asi po desátém zabití se to zvrtlo.
,,Dokonce i samotný Ruský bůh na nás nemá." Jeho kulomet se však najednou zasekl a Dimitri se chopil šance. Vytáhl pětačtyřicítku a dvakrát to do něj napálil.
,,Neříkej dvakrát." Řekne si potichu nad mrtvolou.
Poslední dva se krčili za sloupem a vypadá to, že to pustili do textilu.
Jednoho okamžitě zastřelil, toho druhého za límec zvedl až byl několik centimetrů nad zemí.
,,Pověz mi kde je tvůj šéf."
,,Já nevím."
,,Nelži." Dimitri ho k sobě přitáhl a poté mu hlavu přirazil ke stěně.
,,Já to opravdu nevím… řekl, že musí odjet, víc nám neřekl."
Dimitri ho pustil a bez jakéhokoli slitování mu vpálil dvě střely do hlavy.
Z kapsy od kabátu si vytáhl mobil a zavolal svému nadřízenému.
,,Hotovo pane, Aurles tu však nebyl, musel se o mě dozvědět dříve a nejspíše je už několik hodin na cestě do Ameriky."
,,Nevadí Belikove, skvělá práce, teď už to převezmou naši zabijáci v Americe."
,,Dobrá… Máte pro mě ještě nějakou práci pane?"
,,ne, pro dnešek je to vše…" dořekne a Dimitri automaticky zavěsil.
Během chvilky seděl v autě na cestě do jeho bytu.
Další den ráno, se Ame vybavilo několik vzpomínek. Třeba, že právě v tomto bytu se poprvé s Dimitrim setkala a vzpomněla si i na kavárnu, do které chodívala každý den, ještě než se s Dimitrim stali milenci. Rozhodla se tuto kavárničku opět navštívit. Počasí jí však nepřálo, protože se oteplilo a místo pršení se strhl slejvák.
,,Není kafe, ani jídlo… bezva, v některých ohledech, tu pro něco Taša byla prospěšná." Řekne si pro sebe. Za nedlouho byl oblečený v tom co měl včera na sobě, tedy kromě krvavého trička. Vzal si s sebou knížku na čtení a vydal se do kavárny. Dlouho v ní nebyl, vlastně to je od Rousiné ,,smrti."
Byl zvědavý, za jak dlouho se mu Nikita ozve. Sice to je jenom pár dní, ale i tak, řekla že se s ní spojí.
Dimitri si sedl na obvyklé místo; strategicky dobře umístěné tak, že měl přehled nad celou
kavárnou.
Jedna ze servírek k němu přišla a s úsměvem mu nalila kafé, do předem přichystaného hrníčku.
,,Ráda tě opět vidím Dimko." Řekne mu, on na ni přikývne a ona s ještě větším úsměvem odejde.
Dmitri se napil kafé a poté otevřel knížku, nebyla to však jeho kovbojská kniha, byla to Rousina. O samurajích, nejdříve nechápal, co na tím vidí, stejně jako ona nevěděla co on vidí na těch svých, ale jakmile si ji přečetl poprvé, musel ji číst znovu.
Rose mu na vánoce pořídila anglickou verzi, tu měl přečtenou už asi pětkrát, teď však zkoušel japonskou.
Když se konečně začetl opět do děje, někdo ho vyrušil. K jeho stolu si přisedla Taša.
,,Co tady děláš."
,,Snídaně v osm, pamatuješ? Nebo jsi tu jenom náhodou, protože ti došlo kafe." Dimitri se na ni přes knihu podíval a nepatrně zvedl obočí. ,,Takže jsi tu náhodou."
,,Promiň Tašo, ale dneska nemám náladu na nějakou společnost."
Ame nijak nespěchala, bylo ji jedno, že bude promáčená až na kost. Jediné co ji chránilo, byla hluboká kapuce, ještě že vždy vsázela na bundy s hlubokými kapucemi. Netrvalo pár minut a byla durchum durch mokrá.
Šla po cestičce, kterou neznala, ale vypadalo to, jako by její staré já znalo naprosto perfektně. Věděla kdy, má zahnout a kde se vyhne dlouhému čekání na semaforu. Netrvalo dlouho a dorazilo na místo.
Malá kavárnička, se krčela mezi obrovskými domy a vypadala jako by každou chvilku měla prasknout. I když bylo teprve osm hodin ráno, kavárnička už praskala ve švech. Každý volný stůl byl zabraný a zdálo se, jako by se všichni dobře bavili.
Ame si našla malý stoleček úplně v zadu v rohu, dokonalé místo na celkový přehled o okolí. Jakmile vstoupila na do kavárničky, udeřila ji do nosu, známá vůně kafe a zákusků. Ještě než však zamířila do zadu na volné místo, rozhlédla se.
,,od když umíš Japonsky." Řekne Taša a vzala mu knížku z ruky. Dimitri slyšel jak někdo vstoupil do kavárny, jako by už tak nebyla místnosti přeplněná. Nevěnoval však dotyčné pozornost, jeho pozornost byla upřena na Tašu, na kterou byl v duchu naštvaný, ne naštvaný úplně zuřil. Nejenom, že si bez dovolení, vzala z rukou Rousinu knihu, ale i to, že ho otravuje, když si přál být sám. No jo, člověk si prostě nemůže dopřát chvilku klidu, aniž by ho otravovala vlezlá fůrie. To že se s ní několikrát vyspal, byla chyba, a nyní toho lituje.
,,Zlato, nechceš jít dneska někam na jídlo?" zeptala se ho Taša a položila svoji ruku na tu jeho, musel uznat, že to bylo příjemné.
Ame spatřila známou postavu, ovšem byl s ním někdo jiný. Žena, kterou neměla ráda, i když si ji moc nepamatovala, ale věděla, že by do ní nejraději vystřílela celý zásobník pětačtyřicítky a probodala nožem.
Při její smůle, právě seděla naproti muži, kterého milovala a svírala mu jeho ruku.
,,Rose… Rose, proboha jsi to ty?" řekne najednou servírka, která k ní přispěchala a pevně ji objala. Ame si ještě před tím stihla přečíst jmenovku. Jmenovala se Denisa.
V tu dobu Dimitri zvedl hlavu a podíval se na ni. Ame bodlo u srdce, když ho viděla. Nebyla připravená na setkání s ním.
,,Promiňte, s někým jste si mě musela splést." Řekne ji trochu roztřeseným hlasem, otočila se na patě a odešla z kavárny.
Jakmile ji Dimitri uviděl, nemohl věřit vlastním očím, stála tady, v jejich kavárně, to nebylo možné, avšak jakmile se střetly jejich oči. Rose se otočila na patě a vyběhla z kavárny ven do toho deště.
Dimitri okamžitě vytáhl z kapsy peníze, hodil je na stůl, vytrhl z ruky Rousinu knihu a rozběhl se za ní.
Ame kráčela po úzké uličce směrem na horu. Samozřejmě že si našel novou ženu. Nebude mladý pořád, přeci jenom pro něj tu už nebyla, nebyl důvod jí být věrný. Jenže to tak bolelo. Tak strašně ji bolelo, když ho viděla, s někým jiným. Ame začali stékat po tvářích slzy, proto přidala do kroku, až téměř běžela.
,,Rose, Roza." Ozvalo se za ní, na krátkou vteřinu se otočila a spatřila jeho, jak za ní běží.
Proto ještě více přidala, až se dostala do větší ulice, na niž bylo hodně lidí. Začala se mezi nimi proplétat, až se v davu úplně ztratila.
Dimitri běžel za ní.
,,Roza?" řekl, vzal ji za loket a otočil ji k sobě. Dívali se na něj však jiné oči. ,,Promiňte, s někým jsem si vás spletl." Řekne omluvně a pustil ji. Neznámá žena se na něj podezřele podívala, otočila a pokračovala v chůzi.
Dimitri se ještě chvilku otáčel kolem sebe, ale nikdy ji neviděl, ztratila se mu.
Komentáře
Okomentovat