Šílený týden, to vám musím říct. Učení, učení a jenom učení. Zkoušky na vyšší pásek v Ju-Jitsu a k tomu triliarda písemek ve škole. Horší týden si prostě neumím ani představit.
Přiznejte se, kdo právě sleduje Piráty z Karibiku. Já to vidím asi už po 150, ale stejně některý hlášky neomrzí.
,,Jste šílenec."
Jack: ,,zaplať pánbůh za to, protože jinak by tohle nemohlo vyjít."... ,,A tohle jsem prosím zvládl bez rumu.
Já si to nemohla odpustit. Napište jakou máte nejoblíbenější scénu vy, tedy pokud máte rádi Piráty z Karibiku. :D
Uběhl už týden od té doby, co byl Dimitri uvězněn v Americké věznici.
,,Belikove… máte návštěvu." Řekl policista, když odemkl celu.
,,Koho."
,,Advokáta." Řekne, nasadí mu želízka a společně jdou úzkou chodbou do místnosti, kde je polovina oddělena skleněnou zdí se židlemi a sluchátky. Policista ukázal na stůl, na jehož konci seděla mladá žena, s dlouhými černými vlasy, brýlemi posazené na nose a kostýmkem. Byla asijského původu, ale pocházela z ameriky.
Dimitri okamžitě věděl s kým má tu čest, ale i tak si sedl za stůl, do ruky si vzal sluchátko a přiložil k uchu. Nikita udělala to stejné.
,,Čemu vděčím za tuto návštěvu." Zeptal se ji trochu otráveně Dimitri. Nikita se jenom vlídně usmála a otevřela složku, kterou měla před sebou. ,,Dej mi důvod, abych tě teď hne nezabil."
,,Jsi ve věznici."
,,To by nebyl problém."
,,Mohli bychom přejít rovnou k věci… znáš tuhle ženu?" zeptala se ho a na sklo přitiskla obrázek Amandy. Dimitri jenom pokrčil rameny a nadzvedl obočí.
,,Jmenuje se Amanda, nyní vede po Percym Divizi, nebo spíše vedla. Teď to vede někdo jiný a ona se na nějakou chvíli přesídlila do Japonska, neboli do Yakuzy. Amanda ráda manipuluje s lidmi."
,,Kam tím míříš."
,,Před týdnem jsi viděl Rose, že ano."
Dimitri sebou trochu škubnul, když z jejích rtů uslyšel pravé jméno Rose.
,,Yakuza ti řekla, že je mrtvá, ale není to pravda… Byla to Amanda, celé Yakazu vymazala paměť, teda těm nejsilnějším, těm kteří by se dokázali vzpouřit."
,,Takže chceš říct, že moje Rose…"
,,Rose, kterou jsi znal, je mrtvá, nebo hluboko v nové. Amanda je velice pečlivá, neunikne ji žádný detail… ale ta její metoda má malou skulinku."
,,Mluvíš jako bys to někdy zažila." Řekne ji Dimitri a viděl najednou viděl v jejich očích smutek. ,,Zažila… co se stalo."
,,Mé svěřenkyni popletla hlavu a vyvolala v nové divizi vzpouru. Myslela si, že jim pomáhá, ale opak byl pravdou, zabila našeho přítele a potom na nějakou dobu uprchla. Její přítel během té vzpoury zemřel, našli jsme ji až nedávno… Rose nám ji pomohla najít."
,,Rose?"
,,Stalo se to před tou nehodou… dlužím ji za to… proto ti pomůžu ji znovu přivést zpět… Zmeja tě do dvou týdnů dostane z vězení, jakmile se tak stane pomůžeme ti."
,,My?"
,,Já, můj manžel a přátelé."
,,Dobře."
,,Jakmile budeš v Rusku, navážu s tebou kontakt." Řekne, poté se podívala směrem na policisty a kývla na něj.
,,Děkuju." Řekl Dimitri, ještě než Nikita dala sluchátko zpět na věšák.
Dimitri na židli ještě nějakou dobu seděl, do té doby, než ho policista nepřinutil si stoupnout a přemístit se do jeho cely.
Trvalo další týden, než měl Dimitri další návštěvu, nebyla to však návštěva, kterou očekával. Tentokrát ho policista, nezavedl do místnosti s telefony, nýbrž do klasické výslechové místnosti, kde vyslýchají vězně. Policista mu připoutal ruce ke stolu a poté odešel. Byl tu ale jeden háček. V místnosti nikdo nebyl, a nikdo se neobjevil další asi dvě hodiny.
Během toho čekání Dimitri vymyslel asi 10 způsobů, jak by mohl vyklouznout z pout.
Dimitri najednou zaznamenal na druhé straně místnosti pohyb, přímo za kouřovým sklem. Bylo téměř nemožné, aby někdo něco viděl, ale když víte, na co se máte soustředit, poznáte to. Na Dimitriho se dívaly dvě postavy, vypadaly na mužského pohlaví, ale mohl se také mýlit.
Asi pět minut na to, se rozrazily dveře a do malé místnosti vrazili těžkooděnci. Dimitri okamžitě zareagoval, vstal ze židle tak rychle že se převrhla, uchopil stůl za kovovou trubku, kde byl připoutaný pouty, a vší silou se opřel do škubnutí. Šrouby povolily a Dimitri si osvobodil ruce od stolu, avšak stále je měl svázané.
Jeden z těžkooděnců se na něj vrhl a několikrát ho udeřil pěstí do hlavy, tak že viděl hvězdičky.
Dimitri se však rychle vzpamatoval a začal s nimi bojovat. Prvnímu, který na něj zaútočil, omotal řetěz od jeho pout okolo krku a udělal si tak z něj živý štít. Jakmile ale však ztratil vědomí, sáhl po jeho zbrani a prostřelil si řetěz u jeho pout. Těžkooděnci měli slepé náboje, takže to člověku moc neublíží, zabolí, ale neublíží. Jakmile byl Dimitri volný úplně, tak těžkooděnci byli na zemi za pár minut. I když měli převahu, Dimitri s nimi neměl žádný problém.
Dimitrimu na chvilku hlavou prolétla vzpomínka ze cvičení s Rose, vždy se u nich cítil uvolněně a vždy se jejich zápasení užíval, klidně schytal několik ran, jenom aby viděl její šťastný obličej, když vyhrála. Teď to bylo jiné, bojoval s donucení, jenom aby si zachránil krk.
Když byli všichni muži dole, teda doufal, že to byli všichni muži. Dimitri si stoupl čelem ke kouřovému sklu, muži ho stále pozorovali. ,,Prošel jsem testem?"
Dva dny na to, se ve věznici objevil Zmeja.
,,Promiň že mi to trvalo tak dlouho, ale měl jsem problém dostat povolení od mladé Dragomírové. Nechtěla mi vydat propustku." Řekne Mazur Dimitrimu, když se objevil v autě, konečně z vězení venku.
,,Co ta skříňka."
,,Mají ji Japonci, přišli si pro ni osobně devátý klan." Řekne mu Dimitri, měl na tváři ledový pohled. Nikdo by z jeho obličeje nevyčetl jedinou emoci.
,,Co se na té misi stalo… nikdy se ti nestalo, že by si dovolil, abys byl dobrovolně zadržen policisty, viděl jsem záznam, jak tě berou. Nepohnul jsi ani brvou aby ses zachránil." Řekne mu a Dimitri si trochu znejistěl. Ví, že jeho dcera je naživu? Řekl si v hlavě. ,,Byl jsi jako zkamenělý."
,,R…" chtěl začít, ale pak si to rychle rozmyslel. Co když to Mazur neví. Když mu to řekne dostane plané naděje na záchranu jeho dcery, je možné, že to Nikitě a jemu nepovede, třeba ji nedokážou vrátit zpět, a Mazur by byl jenom zklamán z opět ztráty dcery. Nechtěl to riskovat.
Osaka Japonsko, před týdnem
Když se Ame a Christian vrátili zpět na vedlejší základnu Yakuzy, okamžitě odevzdali černou skříňku do rukou techniků a Amandy. Ta nebyla nijak nadšená z toho, co se od nich dozvěděla. Skříňka byla už jednou otevřena, ale nebylo jisté, jestli soubory, které v ní jsou, nebyly zkopírovány.
Ame a Christianovi to mohlo být však jedno, jejich úkolem bylo jenom donést krabičku a to splnili, teď si vzali zasloužené dvou denní volno.
Ame nebyla nijak unavená, ale potřebovala ze sebe spláchnout všechno to, co zažila. Proto zamířila do horkých pramenů, ty ji vždy pomohly se uvolnit. Jakmile se ocitla v horké vodě, její svaly se po dlouhé době opět uvolnily. Snažila, všechno vypustit z hlavy, avšak všechno to vypustit nešlo. Například toho muže, byl okouzlující a ty jeho oříškové oči. Jako by je někde už viděla. Nejdivnější však bylo, jak na ni Ruský bůh zareagoval, když uviděl její tvář a k tomu ji oslovil Roza.
Z nějakého důvodu ji poskočilo srdce, měla pocit, že toho s tím mužem je nějak spojená, ale nevěděla jak.
Najednou ji přepadla obrovská bolest hlavy, která po pár minutách sice ustala, ale i tak to bylo nepříjemné. Nestalo se to poprvé, už i v letadle, a hned poté, co Ruského boha zatkli.
Pak jako by z ničeho nic, se ji na povrch vybavila jedna vzpomínka.
,,Nepůjdeme na pláž?" zeptal se Dimitri a pošimral ji svým strništěm po tváři. ,,Venku je nádherně, nechceš jít ven?"
,,proč ne… mě je tak krásně."
Dimitri přejel svými polštářky prstů po jejím stehně a putoval přes její boky až na horu k jejím ramenům. Poté se naklonil a políbil ji na rameno a poté ji hravě kousl. Rose cítila, jak je připravený na další kolo, a proto si neodpustila poznámku.
,,ještě nemáš dost? A to jsi chtěl jít na pláž."
,,Ale já jsem neřekl, že chci s naším milováním skončit, jenom jsem ho chtěl praktikovat někde jinde." Řekne ji na oplátku a zuby stiskl její ucho. Rose slastně zasténala a nechal se unést dalším milováním.
Ame se málem v té vodě utopila. Ta vzpomínka, byla to opravdu ona s Ruským bohem? Ne, jmenoval se Dimitri a její pravé jméno není Ame, ale Rose, proto to oslovení Roza.
Jako by stále cítila jeho doteky, které ji vyvolávali lechtání motýlích křídel v podbříšku. Bylo to příjemné.
Musí zjistit více, musí do Ruska.
Komentáře
Okomentovat