Dimitri na nic nečekal, autem to vydal do Mazurcorporation. Sedl si, za jeden ze stolů s počítači a začalo pátrání.
Naboural se do městských kamer a najel si poslední místo, kde spatřil Rose. Trvalo dlouho, než ji mezi davem našel, dokonale se vyhýbala kamerám, jako by přesně věděla kama má jít, aby se jim vyhnula. Všechno ji vycházelo, ale zapomněla na odraz ve skle u auta. Našel ji, konečně.
Opravdu to byla ona, nespletl si ji.
Vypadala přesně tak, jako když ji potkal poprvé. Vlasy měla černé a rovné, tak aby co nejvíce napodobila asijský původ. Do jisté míry jí to vycházelo. Je malá, černé vlasy a oči jako tmavá čokoláda. Její pleť byla však jiná, ale vzato dokonalá.
Dimitri se trochu zamyslel nad její pokožkou, vždy krásně voněla, byla hebká a krásně teplá, jako rozpálená od slunečního žáru. Miloval, když spolu nazí spali vedle sebe.
,,Dimitri co ty tady děláš." Ozvalo se najednou za jeho zády Erik. ,,Neměl jsi náhodou mít dneska volno?"
,,Jo, jo měl. Jenom jsem potřeboval něco najít, už hned vyrazím domů."
,,No, nevím, jestli se jenom tak domů dostaneš, venku pořádně prší a hlásí několika hodinové kolony."
,,Tak to abych vyrazil."
Dimitri během cesty zpět do bytu pátral v mysli, kam by Rose mohla jít. Během jízdy projel několik uliček, kde by se mohla zdržet, ale marně. V tuhle roční dobu se rychle stmívalo, a proto radši už jel doopravdy domů.
Jakmile se Ame ztratila mezi davem, šla tam, kam ji nohy vedly, ani si to neuvědomila a byla před povědomým domem. Vstupní dveře byly zamčené, ze srandy vytáhla klíče z kapsy a náhodně zkoušela jeden po druhém strkat do zámku, a světe div se, jeden zapadl. Jakmile odemkla, vstoupila dovnitř a na schránkách zkusila vyhledat nějak, jí, povědomé jméno.
Dimitri Belikov, Rose Ame Kiroshi. Stálo na jedné ze schránek. Na její mysl, zaútočilo několik vzpomínek.
Byt našla snadno, opět vytáhla svoje klíče a jeden z náhodných strčila do zámku.
Byla uvnitř. Začalo se na ni valit mnohem více vzpomínek, klíče, které měla v ruce, položila na poličku hned po její levé straně.
Asi o dva kroky dál, byla první fotka, na kterou narazila, byly tam společně v plavkách na nějaké pláži. Určitě na jedné z jejich dovolených. Jak postupovala hlouběji do bytu, nacházela více fotek, od kterých nemohla odtrhnout oči.
Její mozek na to patřičně reagoval, protože s každou fotkou, přišla nová vzpomínka.
Poté mezi knížkami našla album, nebo spíše alba. Proto je vytáhl a sedla si s nimi na zem.
Dimitri zaparkoval v garáži a šel na horu do bytu. Venku byla už tma, ale stále lilo jak z konve. Když odemkl vchodové dveře a klíče chtěl dát na obvyklé místo na skříň, nalevo, zarazil se. Jedny klíče už tam byly, přesně stejné jako měla Rose.
Teprve teď si Dimitri všiml, že je na podlaze morko. Pro jistotu si ze zadního pouzdra vytáhl zbraň a společně s ní postupoval dále do bytu. Pak se ale zastavil.
Ame uslyšela hluk, jak někdo odemyká dveře a jak vstupuje. Musel to být Dimitri. Proto zanechal všeho, co dělala a chtěla odejít, jenže bylo pozdě.
Ame se na něj otočila a spatřila jeho. Dimitri stál naproti ní se zbraní v ruce, jakmile ji ale spatřil, vypadla mu z ruky a bylo div, že se mu nepodlomila kolena.
Dimitri nemohl věřit vlastním očím, právě před ní stála jeho Roza.
Opatrně k ní udělal několik kroků, a když byl nadosah, natáhl k ní ruku a zlehka, se konečky prstů dotkl její tváře. Bylo to přesně, jak si pamatoval, jak cítil její teplo na svých prstech, neodolal a její tvář vzal do své dlaně.
,,Roza…" zmohl se jenom na vyslovení jejího jména. Rose se nad ní oslovení trochu pousmála.
Oba dva změkli, obou začaly po tvářích stékat slzy. Dimitri to nevydržel a pevně si ji k sobě přitáhl. Rose mu zabořila obličej do jeho hrudi a nasála jeho vůni.
,,bože, strašně si mi chyběla… strašně moc." Svoji tvář zabořil do jejího záhybu na krku. Jednu ruku do jejích vlasů a druhou dal na její záda. Rose ho zase pevně objala kolem pasu.
Zatím co, Rose zvlhčovala Dimitrimu triko, on zase její vlasy. Dimitri něžně Rose políbil na krk a tím vše pokazil.
Rose se okamžitě odtáhla a byla v šoku.
,,Promiň, asi to bylo moc."
,,Spíše brzo."
,,Takže si opravdu nic nepamatuješ?" zeptal se ji a doufal nějakou dobrou odpověď.
,,Nejdříve ne, ale před několika týdny jsem si začala pomalu vzpomínat, a teď to mám všechno spíše v mlze. Vzpomínky tam jsou, ale nevidím je jasně. Jsou za baldachýnem mraků… Pamatuji si útržky z našeho života spolu…" poté její ruka zaletěla k přívěšku, který měla na krku. ,,Ten prstýnek, dal jsi mi ho ty?" zeptala se a ukázala tak přívěšek na jejím krku.
Dimitri chvilku zíral na ten prstýnek, poté se ale vzpamatoval.
,,Jo… chtěl jsem tě požádat o ruku v den, kdy jsi měla autonehodu a málem umřela."
,,Aha… asi bych ti ho měla vrátit." Řekne, rozepne si řetízek a podá mu ho.
,,Ne… dal jsem ti, když jsi spala, jako připomínka, že jsem u tebe, až se probudíš. Chci, aby sis ho nechala, jako připomínku na mě."
,,a co ta žena v naší kavárně." Dimitri se usmál jak, když nazvala kavárnu jejich.
,,Taša…"
,,Chápu, nemusíš mi to vysvětlovat… byl jsi sám a já tu nebyla, tak si se utěšil u někoho jiného."
,,Tak to ale nebylo, přiznávám, že jsme se spolu několikrát vyspali, ale nic k ní necítím… byl to jenom omyl."
Rose jenom trochu přikývala hlavou, spojila si ruce u pasu a nervózně se na ně podívala.
,,No, asi bych měla jít… je už tma tak…"
,,prosím… nikam nechoď… konečně po dlouhé době, tě můžu mít zase u sebe."
Rose chvilku trvalo, než se rozhodla, ale nakonec zůstala. Rose usedla na pohovku, zatím co jim Dimitri připravoval čaj. Rose si vzala na klín další z alb a začala prohlížet. Dimitri se vrátil se dvěma hrnky naplněné čajem a položil je na předem připravené pod tácky.
,,Děkuji." Řekne mu, když ji podal čaj. Dimitri si k ní přisednul a podíval se na jejich společné fotky.
Chvilku to trvalo, ale rozpovídali se a Rose. Dimitri si všiml, jak se každou fotografii více usmívá. Měnila se mu před očima.
,,Asi bych měla jít… je už hodně pozdě." Řekne a podívá se na hodiny, které právě odbyly jedenáct hodin večer.
,,Ani náhodou… je moc pozdě… přespíš tady… vezmi si postel, já si pohovku… v koupelně se můžeme prostřídat, pořád tam máš věci a ve skříni oblečení." Řekne, vstane z gauče a šel si přichystat věci na spaní.
Oba se vystřídali v koupelce a nakonec si šli oba lehnout, akorát každý jinam.
,,tohle mi připomíná jednu za našich hádek."
,,Jo, vzpomínám si… nechala jsem tě spát na gauči týden."
,,Jo…"
,,Dobrou noc Roza."
,,Dobrou noc soudruhu." Řekne a Dimitri se pousměje.
Rose se převalovala asi dvě hodiny v posteli, až se nějak ocitla na místě, kde obvykle spává Dimitri. Hlavou ji lítalo tolik vzpomínek, že bylo těžké je ignorovat.
Nakonec se po pěti minutách zvedla z postele a přešla ke gauči, kde byl natažený Dimitri.
I přes tmu šlo vidět, že i on nespí.
,,Roza."
Rose si na něj obkročmo sedla a položila se hrudníkem na Dimitriův hrudník, ten ji nakonec objal. Rose nakonec zvedla hlavu a něžně ho políbila. Dimitri byl nejdříve v šoku, jejím krokem, ale rozhodně nebyl proti, protože s přibývajícími polibky, zjistil. Že jeho ruce putují po jejím dokonalém těle, až k zadečku a Rose s tím nemá žádný problém.
Společně s ní se zvedl do sedu a zbavil ji trička s podprsenkou. Jediné co ji zbývalo byly kalhotky. Rose udělala to stejně a přímo nedočkavě se vrhla po jeho spícímu tričku. Nakonec všechno oblečení skončilo na hromádce na zemi.
Oba se pohybovaly v milostných pohybech. Prvně zvolily rychlé tempo, ani jeden se nemohl druhého dostatečně nabažit, ale jakmile skončili, opět začali. Dimitri tentokrát jejích milování prodlužoval, i když Rose sebevíce prosila, on byl nemilosrdný. Její vyvrcholení měl plně ve své moci.
Za noc se milovali ještě několikrát, a pokaždé s jinou vášní.
,,Možná jsme měli jít do postele, tady je nějak málo míst." Řekne Rose do ucha, když ji ze spodu objal kolem prsou a druhou také.
,,mě to nevadí… miluji tě Dimitri."
,,Já tebe taky… nedovolím, aby i tě znovu vzali."
Komentáře
Okomentovat