Dimitri dorazil do prázdného bytu, tedy ne úplně prázdném. Taša spala na gauči, jakmile ale uslyšela dveře, trhnutím se probudila.
,,Co tady děláš." Zeptal se ji unaveně Dimitri.
,,Čekám na tebe… slyšela jsem, co se stalo v Americe… myslela…"
,,Běž domů Tašo."
,,Vyháníš mě?"
,,Potřebuji si odpočinout… moc jsem toho ve vězení nenaspal."
,,Dobře… sejdeme se zítra po práci." Řekne mu, vezme si červený kabát, který měla přehozený přes židli a odešla.
Dimitri se sesunul na polohovku a složil hlavu do dlaní. Přemýšlel nad tím, co mu řekla Nikita. Rose je naživu, ale nepamatuje si ho. Celých čtrnáct dní, přemýšlel o pravostech slova, a jestli to, co viděl za tím klubem, bylo skutečné, a ne nějaký výplod jeho fantasie.
Rose byla pryč několik měsíců, sotva se smířil s jejím odchodem a najednou je zpět.
Ame se usnula až hodně pozdě toho večera, nespala ani hodinu, když ji probudil sen.
Seděla v autě a byla tma, když v tom do jejího auta napálilo auto jiné.
Trhnutím se vzbudila, byla úplně zamotaná do peřiny a pyžamo měla vyhrnuté někde až ke krku.
,,Musím na vzduch." Řekla si potichu. Ame se nemotorně vymotala z postele a rychle vyšla ven.
Nebyl tam jediná.
,,Sensei." Řekne a přistoupila ke strýci.
,,Nikdy jsem neviděl, že by v tomto ročním období byla tak krásně čistá obloha." Řekne zasněně a celou dobu upíral hlavu vzhůru na nebe.
,,Strýci… myslím si, že je semnou něco špatně."
,,Začala sis vzpomínat, že ano."
,,Jak…"
,,Jak jsem to věděl? Jako malá jsi za mnou chodila uplakaná s obrovskými bolestmi hlavy."
,,Jako malá… takže…"
,, Aymui nikdy nebyl pravým velitelem Yakuzy, v podstatě řídil jenom devátý klan… když si k nám přišla, chtěli na tebe okamžitě použít přístroj, bratr tomu ale zabránil, když si tě osvojil… Velení počkalo rok, poté to bylo nařízeno. Nikdy to nebylo vyzkoušeno na tak mladém dítěti." I když Ame nechápala o čem její strýc mluví pozorně ho poslouchala a dívala se na něj. ,,Bratr chtěl aby sis všechno pamatovala, Amanda měla však jiné plány a udělala z tebe stroj na zabíjení… Díky jejímu přístroji jsi byla poslušná a neptala si se. Bylo to zvláštní. Postupem času Amanda chodila častěji a brala ti více z tebe. Ta usměvavá holčička, do které se mohl zbláznit každý cvičenec najednou zmizela a nahradila ji bojovnice, která bez milosti zabíjí."
,,To není možné, všechno si pamatuji."
,,Když jsi měla 18, našla jsi složku o tobě, jak je možné že jsi to řešila až o 2 roky později. Amanda ti upravuje paměť už hodně dlouho a nějak přišla jak ti potlačit i emoce. Pamatuješ si jenom to co chce ona a co je pro devátý klan neorozí. Při zabíjení nic necítíš... Dělají to všem v klanu. Amanda si zabijáky vždy upravila do podoby perfektního vraha. Ty a Christian jsi její největší mistrovské dílo."
,,Říkal jsi, že to dělá všem, takže i tobě i otci?"
,,Ano."
,,Tak jak je možné, že si to pamatuješ."
,,Amandina metoda má skulinky… nedávno jsem přehraboval věci po bratrovi, až jsem našel tohle." Řekne a ukáže malý hard disk. ,,Všechno jsem si zaznamenal, je tam spousty videí, na všechno jsem si poté vzpomněl. Měla by ses na to podívat… ten prstýnek, který nosíš na krku."
,,Víš od koho je."
,,Jeď do Ruska, je tam někdo kdo tě postrádá už několik měsíců."
,,Dimitri."
,,Pomůže ti vzpomenout…" řekne ji a konečně se k ní otočil čelem. Jakmile na ni ale upřel pohled, Ame se zděsila. Jeho bělmo očí bylo červené, zalité krví.
,,Strýci."
,,Za nedlouho se připojím k bratrovi."
,,Ne."
,,Už mi nezbývá moc času, jed působí rychle." Najednou se skácel k zemi.
,,Pomoc, pomozte mi někdo." Zavolala Ame.
,,Využij moji smrt…" řekne ji potichounku do ucha.
V pár pokojů se rozsvítilo světlo a dotyční rozsunuli dveře.
,,Ty hvězdy… nikdy nebyla krásnější. Dávejte na sebe s bratrem pozor ano? Ochraňujete se navzájem. Řekni Christianovi, že byl pro mě jako synem." Řekl a naposledy ji pohladil po její tváři. Jeho ruka ztěžkla a spadla mu. Dech z jeho plic se vytratil, společně se životem v jeho očích.
,,Ne… ne, prosím ne."
,,No tak pomozte mi někdo." Zavolala na ně hystericky. Ostatní se k nim rozeběhli. Bylo však pozdě, nedalo se už nic dělat.
Amanda se tam objevila o několik minut později, než všichni ostatní. Hned věděla, co se stalo, jako by to bylo v jejím plánu.
Ame si hard disk chovala, tak aby na něj Amanda nepřišla.
,,Co řekl." Zeptala se ji Amanda.
,,Něco o Rusku." Ame se chopila příležitosti, přesně jak ji strýc řekl.
O něco později, stála Ame s Christianem na střeše budovy.
,,Tohle jsem našla, když jsem byla v jeho pokoji." Řekne a podá mu dopis s nadpisem; Pro syna.
,,Jak…"
,,Ještě než zemřel, mi řekl, že tě považoval za syna… a já zase moc dobře vím, že ty jsi ho za otce také považoval."
Christian si od Ame vzal obálku a opatrně ji rozbalil.
Drahý Christiane,
Vím, že jsem tvoji rodinu nikdy nemohl nahradit, ale věř, že jsi pro mě byl jako synem.
Už od mládí jsi byl poslušný a rád si se učil novým věcem, byl jsi dokonalým synem, kterého by si přál každý otec.
Jednou ses mě zeptal, co se stalo s tvými rodiči. Nyní už jistě víš, že tvoji rodiče byli zabiti. Zemřeli, když se tě pokusili zabít. Byl to můj meč, který našel cestu.
Tvoje nevinnost, byla pro mě vším.
Christiane, jsi hodný a chytrý chlapec, doufám, že to uvidí i tvoje žena. Nebyl jsi zrozen k zabíjení, ale k dávání života.
Dávej na sebe pozor. Pomáhej sestře a kryjte si navzájem záda. Nedovol, aby vám někdo ublížil.
Bojuj o svůj život.
S láskou,
Táta
Christian dočetl dopis nahlas. ,,Nikdy neuměl pořádně psát." Řekne s úsměvem na tváři a stékajících slzách. Oba dva se tomu trochu zasmáli.
Ame položila hlavu na Christianovo rameno a nechal se jím obejmout, a ona mu jeho objetí opětovala.
Vycházející slunce ozářilo jejich tváře a projasnilo tak, místo kde stáli.
,,Jeden život končí…"
,,A druhý začíná." Doplnil ji Christian
Komentáře
Okomentovat