Když se Mazur dozvěděl o smrti jeho dcery, bylo už hodně pozdě a on pořád byl ve své kanceláři. Emoce nijak nedržel a nechal je plynout.
Dimitri mezitím v jejich bytě, seděl na pohovce obklopen fotkami. Jeho s Rose. Za tu dobu, co byli spolu, nafotily hromadu fotek. Hromada vzpomínek.
Za dva dny se společně s Mazurem vydaly do Japonska, aby mohli uctít její hrob. Kde ji pohřbily.
Před pár dny
,,Ne… prosím nedělejte to… prosím… ne." Chikaro se snažil spírat, ale byl pevně připoutaný.
,,Neboj se, za chvíli si nic z toho nebudeš pamatovat."
,,Ne… prosím… ne, ne, ne."
Chikaro byl však pořádně přivázaný k ocelové židli. Amanda, nasměrovala stroj přímo k jeho nosu. Malá hlavička přístroje zajela do jeho nosní dírky a pokračovala dál. Chikaro se snažil vzpírat, bolest byla neuvěřitelná. Cítil, jak mu chladný kov putuje do těla, pak najednou jako by se ocitl v křeči.
,,Jmenuješ se Christian Ozera, do Yakuzi jsi přijel jak sirotek, oni tě přijali a vycvičili z tebe jednoho z nejlepších zabijáků…" Amanda pokračovala ve svých metodách, až z Chikara nezůstalo nic. Změnila ho, aby byl více loajální. Stejně jak to udělala u všech. Starý Chikaro zemřel, nyní je tu nová osoba, jménem Christian.
,,Odveďte ho a přiveďte mi Ame."
,,Moc ráda tě zase vidím Ame." Řekne Amanda.
,,Promiňte, ale nemyslím si, že jsme se někdy viděly."
,,Ame, my dvě jsme staré přítelkyně, znám tě od doby když jsi měla sotva šest let."
,,Musela jste si mě s někým splést, vůbec vás neznám."
,,Ovšem že mě neznáš, protože jsem ti změnila paměť… Chyťte ji." Řekne a najednou někdo ji někdo chytil za ruce a odtáhl k divně vypadajícímu křeslu.
,,Co to děláte." Řekne, když ji ti muži začali připoutávat. Rose se přirozeně bránila, ale neměla šanci. ,,Kde je Dimitri… no tak kde je… chci s ním mluvit."
,,To on tě sem poslal… díky němu jsi tady."
,,To není pravda, pamatuji si, že jsme měli mít večeři, ale někdo se snažil zabít mého bratra… Zabránila jsem tomu."
,,Tvůj bratr nebyl cílem."
,,Cože?..." Rose však nebyla schopná už nic jiného říct. Tělem ji projela ostrá bolest, ani neměla šanci vykřiknout.
,,Díky tomuto přístroji, tvůj otec získal tvoji loajalitu a zapomenula na vše, co on chtěl. Rose sebou škubala a snažila se nějak té bolesti uniknout. ,,Yakuza tě nyní potřebuje, je potřeba znovu vybudovat tu stejně hrozivou Yakuzu jako před deseti lety. Našel se kupec, který je rozhodnutý, japonskou mafii znovu na vrchol a on potřebuje tvoji pomoc. Tvoji a tvého bratra… tvého skutečného bratra. Problém u tebe je, že sis vybudovala vztah, který nebude tak jednoduchý obejít, ale to bych nebyla já, kdybych to nezkusila.
Amanda, zavedla přístroj hlouběji do její hlavy, až se dostala k mozku.
,,Přístroj se ti dostal až k mozku, v čelním laloku je místo, kde mohu narušit tvoji paměť. Je to pozoruhodná část těla…
Před pěti lety, jsi se snažila najít svoje rodiče, na americkém konzulátu jsi je našla… oba dva jsou mrtví a tak si se s tím smířila. Na nějakou čas jsi odjela do Ruska, kde si se ubytovala a chvíli tam žila. Plnila si nějaké zakázky, které pro tebe Podsvětí přichystalo a poté co po tobě chtělo devět klanů. Nikdy jsi nepoznala žádného Dimitri Belikova nepotkala v kavárně. Nikdy jsi ho nemilovala, nikdy jsi toho muže neviděla…"
Po náročných hodinách, kde Amanda strávila s novou Rose, se jí konečně podařilo, aby její mysl, byla opět v prvotním stavu… žádné emoce, které by jí překážely v její práci. Zase stala tím starým nájemným vrahem, kterým byla. Její nové jméno je Rosemarie. Nejlepší asasin v Yakuze.
Dimitri seděl na žiněnce uprostřed tělocvičny, v ruce měl nůž a před ním ležely další zdevastované figuríny. Tento týden to jsou už desáté.
,,páni… co ti ty figuríny udělali." Zeptal se ženský hlas. Dimitri byl duchem nepřítomný, jeho myšlenky byly u Rose. Takže jakmile uslyšel ženský hlas, jeho mysl, si ho přeměnila na ten Rousin.
,,Roza?." Řekl okamžitě a otočil se na nově příchozí. Ne jeho Roza tam nestála… byla tam žena, kterou by nejradši ani neviděl.
,,Tašo… co ty tu děláš, já myslel, že jsi v Americe."
,,Včera jsem se vrátila… Moskva mi už chyběla."
,,Tak vítej zpět." Řekne a vstane. Jakmile se postavil na nohy, okamžitě se mu zamotaly.
,,Dimitri… jdi v pořádku?" zeptala se a přispěchala okamžitě k němu.,,Ty jsi pil?"
,,jenom trochu." Dimitri ji od sebe odstrčil a šel ke své tašce a vytáhl vodku.
,,Dimitri… to nemyslíš vážně… vždyť je teprve odpoledne."
,,no a co…"
,,kde je ta tvoje přítelkyně… rozešli jste se nebo…"
,,je mrtvá." Řekne aby ji už konečně umlčel.
,,pane bože Dimitri, je mi to moc líto."
,,zemřela, před pár dny, když chránila Mazurova syna."
Taša k Dimitrimu přešla blížen, vzala mu láhev u ruky a pevně ho objala. Dimitri její objetí nakonec přijal a nechal svoje emoce projít. Taša ho utěšovala hlazením po jeho zádech.
Vypadalo to, že je jí to opravdu líto, avšak neviděl, její úsměv, který se ji objevil na tváři.
Komentáře
Okomentovat