Tak další díl je na světě. Doufám, že Vás dneska koledníci pořádně vymrskali, abyste neuschly.
Mazur rychle vyběhl z místnosti, kde ležel jeho syn a okamžitě běžel na recepci.
,,Rosemarie Mazur… kde leží… přivezli ji zároveň se synem."
,,Pane… nikdo takový není pod tímto jménem zaveden."
,,Tak vyzkoušejte Rosemarie Kiroshi…"
,,Ano… ta tu je, ale jste její rodinný příslušník?"
,,Jsem její otec… tak kde leží!"
,,Na 8." Řekne vyděšená sestřička a Abe, který byl momentálně vytočený na ultimátum, vtrhl i přes sestřičky, které se ho snažili zastavit, do malého pokoje.
Dimitri seděl na nemocniční židli a držel svoje Rozu za ruku, jakmile se tam objevil, Dimitri vzhlédl. Abe byl zmatený a vyděšený, všechny emoce se mu rýsovali do tváře.
,,Pane Mazure…" začne Dimitri a vstane ze židle.
,,Jak se to stalo."
,,Zachránila život vašemu synovi a tím ohrozila ten svůj… dělala svoji práci."
,,Jak je na tom?"
,,Podle doktorů špatně, její zranění jsou vážná."
,,Pane bože."
,,Jediné, co ji prakticky drží naživu, jsou přístroje…"
,,Víš kdo to udělal?"
,,Ne… ale až to zjistím, tak se přede mnou neschová."
Uběhlo několik dní, od bouračky, která Rose a Dimitriho od sebe oddělila. Dimitri v nemocnici byl každou chvíli, a když tam nebyl, lovil toho, kdo za to mohl.
Muž v autě, zemřel jenom pár hodin poté, co ho přivezli do nemocnice. Příčina smrti: udušení. Doktoři to připsali jeho zdravotnímu stavu. Jedině Dimitri přesně ví, co se stalo.
Mazur seděl za svým stolem ve své kanceláři, kouřil ručně ubalenou cigaretu a koukal na fotku, jeho dcery s Dimitrim. Tu fotku mu poslali, když byli na dovolené v Petrohradě. Ani jeden neví, že ji má zarámovanou.
Před sebou měl složku, v které jsou jména podezřelých, kteří se podíleli na naplánování vraždy jeho syna. Obětí měl být jen jeho syn, nepočítali však na strážkyni, která jela v autě hned za ním. Mazur už všechny pochytal a právě jsou několik kilometrů za městem, kde je drží. S Dimitrim se tam mají setkat asi za dvě hodiny.
Když v tom Mazurovi zazvonil jeho osobní telefon. To se často nestávalo. Abe si vytáhl mobil z kapsy od saka a podíval se na displej: Neznámé číslo, stálo na displeji. Ta předvolba rozhodně není ruská, řekl si v hlavě.
Abe stiskl zelené tlačítko a mobil si přiložil k uchu.
,,Mazur." Řekne a čekal na toho, kdo se ozve.
,,Dobrý den Zmejo…" Abe poznal silný japonský přízvuk. ,,Mé jméno je Chikaro z japonské mafie Yakuza…"
,,A co od mě chce japonská mafie." Zeptal se ho. Abe byl podezřívavý a také oprávněně.
,,Nic, chceme vám nabídnout pomoc." Řekl Chikaro
,,Jakou."
,,Víme jak zachránit život vaší dcery." Jakmile to Abe uslyšel, mále mu spadl telefon z rukou.
,,Jak víte o Rose." Zeptal se hned poté.
,,Pane Mazure… nezapomínejte Ame patří do Yakuzy. Všichni členové mají v sobě čip, který zaznamenává životní funkce. Když nám před několika dny čip oznámil srdeční zástavy, tak jsme si museli zjistit více."
,,Proč bych vám měl věřit, že ji chcete pomoc a ne využít." Na druhé straně šlo slyšet dlouhé nadechnutí a zdálo se jako by byl dotyčný na druhé straně unavený, po malé pomlce Chikaro řekl: ,,Pan Mazure… já jsem s vaší dcerou vyrůstal, je pro mě jako sestra… opravdu si myslíte, že bych ji nechal potom všem, co jsme spolu zažili zemřít, kvůli pitomci za volantem?"
,,Dobrá… poslouchám…"
Dimitri neochotně odešel od své milované. Jenom něco vyřídí a hned se k ní opět vrátí.
Cestu znal moc dobře, tak kam jede, vyslýchají a mučí lidi, kteří buď porušili pravidla ruského podsvětí, nebo neoprávněně zabili. Dimitri byl většinou ten, kdo jim je přivedl a přenechal práci jiným. Tentokrát se jejich role ale vystřídá.
Před malou chatkou, která na venek vypadala dosti obyčejně, se otevřely padací dveře, které vedly do podzemí. Dimitri zaparkoval vedle dodávkových aut, které patřili Zmejovi. Veděl přesně kam mí jít. Tato místnost byla jediná oddělená a co nejdál od ostatních.
Jakmile vešel, 5 lidí, kteří seděli připoutaní na židlích, vzhlédli. Někdo si na nich už, pěkně smlsnul.
Opodál od nich, stál Mazur se zakrvácenou košilí a potem na čele.
,,Už jsem z dovolením začal Dimitri, nemohl jsem se dočkat, až z těch parchantů vymlátím duši, za to co provedli."
,,V pořádku pane… já si je vezmu pěkně do parády." Řekne. Pět chlapů silně znervóznělo. To co jim provedl Zmeja, byla jenom předehra, to co je ještě čeká, bude peklo.
Z místnosti se několik hodin ozývali křiky mužů, kteří procházeli peklem.
,,Tohle všechno děláš jenom pro nějakou bezvýznamného strážce? A od kdy Ruský bůh provádí tresty." Řekl z posledních sil muž, který vydržel ze všech nejdéle. Dimitri tentokrát vyměnil nože, za pistoly, nabil ji náboji a odjistil. Z pistole vyletěli dvě kulky, přesně do kolen toho muže. Dimitri byl až ledově klidný.
,,Ta bezvýznamná strážkyně, jaks ji nazval, je moje snoubenka." Řekl Dimitri. Chlap, skučel bolestí. Bylo div, že se bolestí už nezbláznil.
,,Dobrá Dimitri… myslím, že to dnes ukončíme." Řekne mu Mazur. Dimitri nabil zbraň a vypálil pět nábojů. Jeden do jedné hlavy.
,,Vracíš se zpět do nemocnice?" zeptal se ho Mazur, když vyšli z místnosti.
,,jo, jenom se na otočku zastavím doma, abych se převlékl. Chci s ní být co nejvíce, dokud je to možné." Řekne mu Dimitri a do hlasu se mu dostali emoce.
,,Co kdybych ti řekl, že Yakuza má prostředky na její uzdravení?"
Komentáře
Okomentovat