Po útoku se rada prodloužila, a morojové končně přistoupili na podmínky, které určilo Bratrstvo. Wrath byl rád, že se to konečně pohnulo, avšak měl nutkání vzít věci do svých rukou už hned. Jenom když se podíval, tak dhampíři, kteří nyní bojovali, aby je ochránili královské, jsou nyní opět ve službě a bez ohledu na zranění dělají svoji práci. Vyhýbají se své bolesti, bez výjimky jeho lellan.
Netrvalo dlouho a svému zranění podlehl první ze strážců, byl to mladík, který vypadal na nejvýš 20 let. Nebyl na tom dobře, byl bledý jako stěna a po dalším zjištění měl otevřenou zlomeninu ruky, kost mu však neprotrhla kůži. Do půl hodiny, ho následovali další strážci, adrenalin, který se jim nahromadil v těle během boje postupně vyprchával a oni podléhali jejich zraněním.
,,V, prosím postarej se o jejich zdraví…" řekne bratrovi starou řečí, ten jenom přikývl a odešel za těmi co už nedokázali stát na nohou. ,,Haversi, mohl by jsi mu prosím pomoci… myslím že bude potřeba více rukou." Poprosí nyní jednoho z členů glymery. Ten přikývl jako V a odešel ke zraněným.
,,Nevím, k čemu vám ale tito strážci budou. Nevydrží ani jeden boj. Asi je necvičíme dobře."
,,Vycvičeni jsou dobře, jenomže vy se o ně nestaráte. Sami si v klidu sedíte, zatím co vaši strážci za vás natahovali krk. Co kdybyste příště použili trochu svojí magie, a pomohli tuhle válku vyhrát. Nebo to je pod vaší úroveň?"
,,Je neslýchané aby moroj používal svoji magii v boji, pro naši obranu máme dhampíry."
,,Kteří vám od teď nepatří, přebírám všechny vaše dhampíry pod ochranu Bratrstva černé dýky."
,,Tohle vám neprojde."
,,Myslím, že už prošlo… nebo víte co… ať rozhodnou oni o tom kde chtějí být. U královny, která jim zamítla všechna jejich práva, nebo u krále, který se o ně dobře postará a bude s nimi bojovat bok po boku."
Vypadalo to, že královna každou chvíli rupne vzteky.
,,Strážkyně Beliková… odvezte mě prosím zpět do sídla."
,,Vaše výsosti…"
,,Beth ty zůstaneš tady… do sídla vás odvezou moje Bratři."
Wrath kývla na Johna, Quina a Blaye, ti se zvedli a přinutili královskou radu a královnu nasednout do auta. Všichni dhampíři, tu nyní zůstali.
,,Přidáte se ke mně dhampíři… budete sloužit pro upíry?"
Chvíli bylo ticho, následně se ale všichni zde přítomní dhampíři sklonili na jedno koleno a pravou ruku dali na pravé srdce.
,,Přísaháme vám naši věrnost pane."
,,To šlo rychle." Řekne Rhage.
,,Asi jim ta semetrika hodně lezla na nervy."
,,Odjedete do Dariova domu, tam zatím budete ubytování. Cvičte, odpočívejte… dělejte si co chcete. Auta jsou vám plně k dispozici, zajeďte si klidně do města, jenom nikdy nechoďte sami, vždy se skupinou. Noci jsou plné smrti." Řekne jim Wrath, oni jenom přikývnou a společně s bratrstvem odjedou do Dariova domu.
Beth a Wrath však zůstali.
Jakmile bylo auto v nedohledu, Wrath si ji otočil k sobě a začal ji prohlížet ránu na rameni. Byl na pokraji sebeovládání… kdyby bylo na něm… už dávno by byla v jejich sídle a nebojovala by. Byla by jeho.
,,Do toho." Řekne Wrath Beth. Wrath sklonil svoje tělo, aby mohla dosáhanou na jeho krk. Beth nejdříve trochu zaváhala, poté ale svoje tesáky do jeho krku zabořila. Po chvíli totéž udělal i Wrath, z kterého vycházela kořeněná vůně. Jeho vázací pach.
Nakonec se poddali všemu a skončili nazí na podlaze. Leželi na Wrathově bundě, ten si ji k sobě ještě tiskl, aby jí nebyla zima.
,,Chci si tě znovu vzít… chci abys byla opět moje žena, i v očích mého lidu."
,,Stvořitelka s naším sňatkem by nesouhlasila, a stejně… copak by sis mě chtěl vzít i přesto že mám dvě děti s cizím chlapem."
Beth se posadila a studené kachličky ji studily do její vroucí pokožky.
,,Já mám také děti. Dvě dcery.
,,jak se jmenují." Řekne Beth, hlas ji však selhával a cítila, jak se jí do očí derou slzy.
,,Khalia a Lilian… kdyby bylo na mě, pojmenoval bych je jinak…" na chvilku se odmlčel, přetočil se na záda a nakonec si také sedl. ,,A co ty… jak se jmenují tvoje děti."
,,Zaya a Ivan, Dimitriho už znáš."
,,Ruská jména… proč jsi dala Dimitrimu jako jeho druhé jména Wrath, jeho třetí bych pochopil, ale když jsi odešla myslel jsem si, že už semnou nebudeš nic chtít, dokonce jsi tu nechala svůj prsten." WRath si znovu lehnul na studenou podlahu a dal si ruce pod hlavu.
,,Předpokládám, že jsi ho dal nynější královně."
,,Emilii jsem ten prsten nikdy nedal… nepřipadalo mi správné, aby ho měla, je to přece tvůj prsten." Řekne ji, poté se natáhne do kapsy bundy a vytáhne prsten, který zdobil krásně krvavý rubín. Saturnský rubín.
Wrath vzal její ruku do svých dlaní a prsten ji navlékl na její prsteníček.
,,Wrathe… to nemůžu… to nejde."
,,Měla by ho mít královna."
,,Přesně tak… ty… tvoje jméno mám na zádech vyryté jako první." Řekne a přitom se otočil, aby jí to mohl dosvědčit. Beth vztáhla ruku a přejela po vypouklé kůži, stálo tam Elisabethve steré řeči. Z toho všeho ji bylo do breku… jak mu to mohla udělat… jak ho mohla opustit…
,,Těch 28 let, bylo pro mě nejhorší…. Denodeně, jsem se budil a modlil se, abys byla po mé boku. Abys to byla ty, kdo pod srdce nosil moje dítě… ty si byla však na jiném kontinentě a bojovala. Ani nechci pomyslet na to, jaké by to bylo, kdyby se ke mně dostala zpráva o tvé smrti… to jsi mi nemohla ani zavolat? Že jsi v pořádku a sdělit mi, že mám syna, čistokrevné krve." Zvyšoval na ni hlas. Po tvářích mu začaly stékat slzy. Jeho hlas se rozléhal po celé Velké knihovně. Beth v mžiku na sebe nasadila spodní prádlo. ,,Víš jaké to bylo, když jsem po témšř 27 letech zjistil, že nejen že má syna, ale že moje shellna, někde ve světě loví strigoje a slouží jinému vládci?"
,,Vím že jsi to měl těžké… ale nemysli si, že jsem to já měla lehké… neuplynul den, kdy jsem na tebe aspoň jednou nepomyslela. Dimitri mi tě připomínal denodeně."
,,Tak proč jsi mi nezavola."
,,Nemohla jsem."
,,Proč jsi nemohl."
,,Proto, že jsem nemohla."
,,Dej mi důvod, proč."
,,protože kdybych jenom zaslechla tvůj hlas, rozhodla bych se jinak… řekla mi, že pokud zůstanu tvojí ženou… zařídí, abychom my dva neměli nikdy dědice. Řekla, že s tebou mít nikdy plnokrevného dědice mít nemůžu a že přijdeš o vše. To chceš slyšet? Byli jsme spolu jenom krátce…" křičela na něj ,,myslela jsem si, že na mě jednoduše zapomeneš a že si najdeš shllan, s kterou bys byl šťastný… vaše děti by byly plnokrevné…. Všichni okolo si na mě ukazovali prstem. Byla jsem míšenka uprostřed aristokratických upírů s nejlepší krví. Každičký den byl pro mě jako noční můra. Dimka byl strigojem…. Po proměně byl na dně a potřeboval mě. Potřeboval, abych mu pomohla s prací se vším. Byla jsem sama s dítětem a nevěděla jsem, co mám dělat. Neplánovala jsem to, nevěděla jsem, co se stane, ale stalo se. Myslíš, že jsem nezkoušela vzít tisíckrát do ruky telefon nebo kus papíru a říct ti o něm?" Wrath se zvedl ze země a pomalým krokem k ní šel. Beth sice pomalu ustupovala, ale Wrath pro ni nakonec natáhl ruku a vtáhl ji do své náruči.
,,Promiň lellan, promiň." Šeptal ji pořád do jejích vlasů a tváře. ,,Měl jsem tě více hledat… nikdy by mě nenapadlo, že by jsi odjela zrovna do Ruska. Stvořitelka naše pouto odřízla, cítil jsem tě… ale nevěděl, kde tě mám hledat. Kdybych věděl, kde jsi, šel bych pro tebe a vzal tě i se synem domů a bylo by mi jedno, kdo by co říkal. Byla jsi pro mě vším… a stále jsi…"
Pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat