Tady je další kapitolka. Užijte si ji.
,,Cože?"
,,Yakuza nabídla pomoc."
,,A co za to chtějí."
,,Pré že nic"
,,To je blbost… pokaždé za to něco chtějí."
,,Taky mi to přijde podezřelé, ale budiž… kývl jsem na jejich nabídku…zítra ji odvezou."
,,Pojedu s ní…"
,,Nemůžu tě poslat s ní Dimitri… to byla jediná jejich podmínka."
,,To nemůžete myslet vážně! To ji tam pošle samotnou, bez toho aniž by se mohla bránit?" Dimitri byl naštvaný, a představa že by ji nechal odjet samotnou, byla pro něj strašná.
,,Znáš někoho jménem Chikaro?"
,,Ano… vyrůstali spolu."
,,Slíbil mi, že se ji nic nestane."
Dimitri se trochu uklidnil. Chikara naštěstí znal a za tu dobu, co Rose znal, se s ním sblížil. Byl to dobrý muž a Rose měl rád, ale velkou důvěru v něm neměl. Chtěl mu věřit, ale nebylo to tak lehké.
Dimitri strávil celou noc u Rose. Ležel vedle ní, držel za ruku a hladil ve vlasech.
Yakuza se v nemocnici objevila okolo sedmé hodiny ranní, bylo divu, že se sem dostali tak brzy.
,,Ať se stane cokoliv, vždy tě budu milovat." Řekne ji, políbí nejdříve na čelo a poté na ústa.
,,Dimitri." Řekne Chikaro, který vešel do nemocničního pokoje.
,,Chikaro."
,,Rád tě zase vidím, kámo..." Řekne, přistoupí k Dimitri a chlapecky ho objeme a poplácá po zádech. ,,Kéž bychom se setkali za jiných okolností." Dimitri se vyvlékl z jejich objetí.
,,Kam ji odvezete."
,,Do hor… náš klan tam má svoje léčitele… to místo znají jenom členové devíti klanů… bude tam v bezpečí… až bude zdravá, převezeme ji do vesnice, kde ji také budeš moc vyzvednout." Chikaro přešel k posteli, kde pohladil přední stranou prstů po její kůži.
,,Proč to děláte Chikaro… pro Yakuzu nepracuje už čtyři roky."
,,Nooo…" začne Chikaro, ale hned poté zmlknul.
,,Počkat… ona pro vás pořád pracuje?"
,,Sem tam jsme ji poslali na nějakou zakázku, když byla poblíž."
,,To snad není pravda… Bože."
,,Ona ti to neřekla?"
,,Ne… ani ň."
,,Aha."
,,Jak dlouho to bude trvat Chikaro."
,,To záleží na ni… jak je silná."
,,Zavolej mi, až se probudí."
,,Spolehni se."
Nemocniční personál, mě trochu problém, s Rousiným přesunem, ale když Chikaro ukázal povolení, neměli právo do toho co kecat. Poté co Dimitri podepsal tucet papírů, mohli vyrazit na letiště. Tam jim ji pomohl naložit do soukromého letadla Yakuzy. Zde měl šanci se s ní naposledy rozloučit.
,,Sbohem lásko… uvidíme se, až ti bude lépe." Řekne ji, políbil na koutek jejích rtů, protože nyní měla v ústech zavedenou trubici, díky němuž přes přístroje dýchala.
Dimitri ji nepozorovaně navlékl jejích zásnubní prsten, na její prsteníček. Aby věděla, co pro něj znamená, a že na ní čeká doma.
,,Měj se kámo… a opatruje se… ne že uděláš nějakou hloupost."
,,Pokusím se… měj se." Rozloučí se s ním Dimitri.
Poté mohl jenom sledovat, jak se letadlo odlepuje od země a mizí v dáli v mracích, směr Japonsko.
Trvalo to několik týdnů, ani Mazur ani Dimitri, ani jeden nedostal žádnou zprávu o stavu Rose.
Dimitri byl nervózní a často v akcích chyboval a chodil domů zakrvácený. A Mazur? Ten byl příjemný jako podrážděný had. Po všech křičel, emoce měl na bodu mrazu a jeho šálek trpělivosti přetékal po litrech. Oba dva toho měli dost. Dokonce se i pohádali, kvůli tomu, že měl jet s Rose za každou cenu.
,,prosím tě radši vypadni z mé kanceláře, než se stane něco, čeho bychom oba litovali…"
,,Jsou to už skoro tři týdny… jak je možné, že se nám ještě neozvali."
,,jak to mám vědět… Běž se vyspat domů… podle ostatních vůbec nechodíš domů a spíš tady. Tohle není hotel Dimitri… běž domů a pořádně se vyspi."
,,Nemůžu… Jak by vám bylo, kdyby vaše snoubenka byla někde bůhví kde, kde ji dělají, bůh ví co."
,,Není to tvoje snoubenka!" Mazur byl naštvaný a bylo div, že mu nepraskla jeho tepna na spánku. ,,Je to moje dcera a nevím jaké to je… ale vím jaké to ztratit ženu a dceru… a připomínat mi to nemusíš… A teď vypadni."
Dimitri tam jenom tak stál, poté se však otočil na patě a odešel. Bude lepší, když dá přes hubu nějakému nováčkovi, nebo figuríně… a ne Mazurovi.
V horách
,,Zapište čas smrti 11:37."
Rusko
Dimitri, poté co zdevastoval figurínu nožem, rozstřílel terč na kousky a nakopal prdel dvou nováčkům. Se rozhodl, že půjde nakoupit a nakonec po dlouhé době domů.
Tašku s nákupem postavil na linku a začal vyndávat věci do ledničky a do skříněk. Narazil na několik shnilých kousků, což nebylo zrovna dobré.
Jakmile bylo hotovo, vytáhl jednu láhev vodky, z právě nakoupených a společně s ní si šel sednout do obývacího pokoje. Dimitri vodku otevřel a dlouze se z ní napil, sklenička by mu byla k ničemu, když ji pije jako vodu. Nepustil si televizi ani rádio, dokonce i všechna světla byla zhasnutá. Celý dům byl jako prázdný, jako by tam nikdo nebyl.
Asi uprostřed noci, po celé vodce, se rozezněl zvuk, připomínajícímu vyzvánění mobilu. Počkat, ono to bylo vyzvánění mobilu. Dimitri se nešikovně zvedl z gauče, kde usnul a mobil, který ležel pohozený na zemi, zvednul.
,,Belikov." Řekl unaveně.
,,Ahoj Dimitri… Tady Chikaro." Ozval se hlas, nebyl to tón hlasu, který předpokládal, že to bude. Jeho hlas byl plný bolesti a už jenom z něj, se dalo zjistit, že se něco stalo.,,Dimitri, mám pro tebe špatnou zprávu… Rose dnes v noci nemřela… je mi to moc líto… ale je pryč." Řekne. Chikaro dál něco říkal, ale on to jako by neslyšel. Jeho srdce se zastavilo. ,,Dimitri jsi tam?" zeptal se ho Chikaro, hovor byl však ukončen.
Dimitri nejdříve zíral na mobil. Všechny myšlenky se mu nyní honily hlavou. Jak je to možné… ona ho přece nemohla opustit… přece ho tu nenechá samotného… napospas světu.
První slza byla na světě a následovali ji další. Dimitri uchopil prázdnou láhev a vší silou ji mrštil o zeď.
,,Ne, ne, ne, ne… prosím ne." Řval.
Někde kdesi v horách
,,jak je na tom." Zeptala se Amanda kluka, možná tak 18, který pocházel z devíti klanů.
,,Její stav se zlepšil… je připravena." Oznámil jí.
,,Skvěle… přiveďte ji ke mně… myslím, že je načase, abych pozdravila starou přítelkyni."
Noo, jsem zvědavá, kdo mě najde jako první a zabije mě za to. Promiň te.
Komentáře
Okomentovat