Dimitri se neklidně převaloval v posteli, chyběla mu Rose ve své posteli, její ženské měkké tělo, které se k němu tisklo. Asi po další půl hodině to nevydržel, sáhl po telefonu a pokusil se zaostřit na displej obrazovky. Jeho oči mu to ale nedovolili, proto vytočil číslo z paměti.
,,Halo?" ozval se ospalý ženský hlas, po nějaké době.
,,Promiň lásko, vzbudil jsem tě?" zeptal se ji, i když znal odpověď. Janě že ji vzbudil, na co myslel, když vytáčel její číslo.
,,To je v pořádku. Chybíš mi."
,,Ty mě taky lásko."
,,Dimitri… kdo je Yeva."
,,Odkud znáš to jméno." Zeptal se Dimitri, posadil se a opřel o postel.
,,Někdo mi poslal dopis a podepsal se jako Yeva Belikov." Řekne a Dimitri potichu zaklel v staré řeči.
,,Yeva Belikov je moje babička, teda je to matka mého dhampírského otce… co ti vůbec poslala." Vyzvídal Dimitri.
,,To je jenom mezi námi."
,,Roza… co ti napsala."
,,Napsala, že ti to nemám za žádnou cenu říkat."
,,Bože… celá ona." Chvíli bylo ticho mezi nimi, nakonec ale Dimitri řekl :,, rád bych teď byl v tobě… co máš na sobě?"
,,Toužíš po mě?"
,,Bože… celý den… nejradši bych teď byl v tvé posteli a tiskl naše nahá těla k sobě."
,,Vážně?"
,,Vážně… jakmile skočí schůze, přijedu za tebou a vezmu si tě, a je mi jedno jestli na podlaze, v bazéně, posteli, či kuchyňské lince." Řekne a Rose se rozesmála. ,,Jo a také bez ohledu jestli budeš mít u sebe svoje kamarádky, jenom aby ti to bylo jasný."
,,Dobře… budu na tebe čekat."
,,Dobrou noc Roza."
,,Dobrou soudruhu." Řekne, D čekal, až hovor ukončí ona, poté telefon vrátil zpět na noční stolek. Nyní mohl konečně usnout.
Následujícího dne se objevila nečekaná návštěva. Probíhalo zrovna první jídlo. Bratrstvo bylo ve své jídelně, kde dříve normálně jedli, ještě než se odstěhovali do hlavního sídla a morojové a dhampíři seděli v jiné místnosti.
Pro upíry je první jídlo, nejvíce vážené a zpravidla se schází všichni a zároveň, všichni čekali, že se k nim připojí i jejich královna, ta je však překvapila službou. Podle všeho dhampíři jedli už před hodinou a půl. Nyní jsou všichni v pozoru a chrání svoje moroje. Někteří strážci obcházejí pozemek, jiní stojí v koutech a pokrývají tak celou místnost, jiní jsou v pohybu po celém sídle.
Bratrstvo celkem udivila jejich disciplinovanost a jejich mantra, kterou z úst Dimitriho nikdy nebral vážně.
První jídlo se blížilo ke konci, když najednou přijelo k sídlu několik aut. Dimitri a ostatní bratři se zvedli od stolu a šli se podívat, kdo to přijel. Všichni kdo vystoupili z auta, byli dhampíří.
,,To si ze mě děláš srandu." Řekne Dimitri rusky a šel je okamžitě přivítat. ,,Sokolove." Muž v kovbojském plášti se na něj usmál a přátelsky se usmály a poplácaly po zádech.
,,Belikove, ty jsi ještě větší, než jsem tě viděl na posledy." Mluvili společně rusky. Bratrstvo se za ním seskupilo do jedné lajny a všichni měli v obličejích zmatený výraz.
,,To s tvým týmem je mi líto… dozvěděl jsem se to před několika dny od Yevi…" Dimitri jenom přikývne a dále se pozdravil se všemi ostatními, co přijeli. Poté se otočil na bratrstvo.
,,Bratři… rád bych vám představil své přátele a spolužáky z akademie sv. Ženkova. spravedlivost' obshchestva (společnosti spravedlnosti." Představí je v angličtině. ,,Pánové… tohle je Bratrstvo černé dýky."
,,Takže tohle jsou ti upíři?" řekne Sokolov a srčí si do pusy ručně ubalenou cigaretu, ovšem si nezapálil. ,,Není divu, že s nimi trávíš tolik času, naprosto k nim zapadneš."
Jo, Dimitriho tajemství zná jenom málo dhampírů.
,,Proč jste tady…" ani to nedořekl.
,,Kde je můj proradný ničemný vnuk?" ozval se hlas staré paní, která vystoupila z tlupy oproti ní obrovských chlapů. Byla to Yeva.
,,Babuška?" stačil říct a už dostal několikrát holí, kterou dřímala v rukou. ,,Au, za co." Dimitri byl zmatený, popravdě, kdo by taky nebyl, že. Všichni okolo se smáli, proto vidět jak stará dáma mlátí berlí hromotluka, třikrát většího než je ona sama, je prostě komické.
,,Babuška, babuška…Můžeš mi laskavě říct, kde máš svoji Rozu? A proč jsi nepřijel s ní do Ruska.", nadávala mu rusky, a znovu ho přetáhla holí po zádech.
Celé bratrstvo padalo smíchy, V si to dokonce vyfotil, i když nerozuměli, co mu řekla, jeden z nově přítomných jim to přeložil.
,,Babuška." Ozvala se Zaya a už k ní běžela ji pevně obejmout. Zatím co, se jeho sestra a babuška společně bavili a vítali, se Dimitri opět dal do řečí se Sokolovem.
,,Tak proč jste tedy tady?"
,,Abych byl upřímný, strigojové se dočista zbláznili… asi před týdnem se před naším sídlem objevili strigojové… nebudu to nijak více rozebírat, no a řekli nám že se jejich rasy ujal nějaký Omega a že se některým strigojům nelíbí jeho velení… no a řekli nám jednu celkem zajímavou informaci. Ten Omega má v plánu zaútočit. Všechny strigojové, kteří mu jsou plně věrní, se přemísťují sem do Ameriky. No, kontaktovali jsem královnu, ta řekla, že máme přijet sem, že nám vše vysvětlí… Takže tak."
,,D? co říkal." Zeptal se ho Tohrment. Na to že ruština je příbuzný jazyk jejich staré řeči a on jí žvaní téměř neustále, tak pochytili jenom několik málo slov. Dimitri jim vše polopatě shrnul.
,,Aha, zajímavý." Řekne Tohr a poškrábe se na hlavě. ,,Budeme mít co dělat, abychom naše ubránili. Jestli je vede Omega, tak potěš koště… to bude mela."
,,Jestli chcete, tak úplně na hoře jsou myslím poslední tři volný pokoje, běžte si klidně odpočinout." Řekne D všem nově příchozím.
,,no vlastně… mi půjdeme rovnou do služby, pořádně pročešeme les okolo budovy, a uvidíme, koho najdeme." Řekne
,,Proč se všichni dhampíři hrnout tak do pročesání lesa." Zeptal se Rhage.
,,Možná proto, že nechceme mít na triku mrtvou královnu." A poté už jich nebylo. Zmizeli v okolním lese.
V dalších hodinách se ukázalo, že schůze musí být z technických důvodů (bezduchých) přerušena a přeřazena na druhý den. To se královně vůbec nelíbilo a proto, ji Wrath co nejjemněji řekl, že celá budova je zamořena bezduchými, a že tam na úklid poslal bratrstvo. Mezi nimiž byl i jeho syn.
Beth seděla na posteli, to že Yeva přijela pro ni nebyla žádná novinka, vždy se objevovala v těch nejvíce nečekaných chvílích, jako třeba teď. Beth vlastně i její přítomnost uvítala, nejenom že ji promluvila do duše, ale také jí hlídala malou.
,,Beth… můj syn by chtěl, abys byla znovu šťastná… beru tě jako svoji dceru a proto ti říkám… běž za ním… na co čekáš."
,,Yevo ty to nechápeš… už má svoji ženu. Byla bych ta druhá."
,,Neřekla jsi mi tu náhodou před chvilkou, že ho jeho shellan opustila?"
,,Jo, ale technicky je to pořád jeho shellan, královna upírů."
,,Než sis vzala mého syna, královnou jsi byla ty."
,,Možná…"
,,Tak na co čekáš sakra… nepřemýšlej hlavou, ale srdcem… miluješ ho pořád ne?"
,,To ano."
,,Tak už za ním běž… a nenech ho čekat… Zayu pohlídám… o to se bát nemusíš."
Beth nějakých zázrakem, Yevu poslechla… ani nevěděla, jak se ocitla před obrazem, vstupem do jeho ložnice. S třesoucí rukou chytla obraz na kraji rámu, zatáhla za něj a vešla do kamenné chodby. Nějakým zázrakem sešla na vratkých nohách dolů, opatrně zvedla ruku a nepatrně zaklepala na dveře. Ovšem, nikdo se neozval, cítila, že v místnosti nikdo není. Ruka ji sklouzla na kliku a otevřela dveře.
Dech se jí zadrhl v plicích. Protože jakmile uviděla pokoj, neměla slov. Celý pokoj byl v původním stavu. Černé stěny, svíčky, postel vše bylo stejné. Když vešla do šatníku, udivilo ji, spíše šokovalo, že její oblečení tam bylo neustále… stejně tak i v koupelce, hřebe, kartáček na zuby a nějaké to líčení.
Beth procházela celý pokoj, přešla k Wrathově části postele, tak kde většinou spával on. Jedna věc se změnila a to, že digitální hodiny, byly nahrazeny hodiny pro slepé. Vypovídalo to o to, že Wrath byl na tím se zrakem hodně špatně.
Beth najednou uslyšela, jak někdo, otevřel vchod do chodby a jde směrem dolů, přímo ke dveřím. Dotyčný nezahnul do žádných z dalších chodeb, které vedly do pokojů ostatních. Musí to být Wrath.
Beth si stoupla doprostřed pokoje, zády ke dveřím, a právě v čas.
Obrovský válečník otevřel dveře, a jakmile uviděl svoji lellan, zastavil se uprostřed kroku. Beth se na něj pomalu otočila, vypadalo to, jako by se odhodlávala se na něj vůbec otočit.
Jakmile byla čelem k němu, oči měla sklopené do země, až po pár vteřinách se své modré oči upřela na Wratha
,,Lellan." Wrath nevěřícně vydechla a opatrně zavřel za sebou dveře. Stejně jak Wrath, i ona těžce oddechla, následně ji však po tváři začaly stékat slzy.
Wrath nečekal ani vteřinu. Přispěchal k ní a vtáhl do své obrovské náruče.
,,Neplač lásko moje… jsem u tebe…" říkal ji potichu ve staré řeči do ucha a přitom ji hladil po vlasech. Beth mu zaryla prsty do jeho prsou a ještě více se v ní probudily staré emoce, které měla zamčené hluboko a hluboko v sobě. Wrath však od nich našel klíč, a vysvobodil je ven. On ten klíč, vlastně ve skutečnosti nosil neustále u sebe... ve svém srdci.
Pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat