Dimitriho vzbudil nepříjemný zvuk vyzvánějícího mobilu. Ten kdo mu volal, byl pěkně vytrvalý. Dimitri se mrštně postavil, vzal si do rukou svůj plášť a z kapsy vytáhl mobil.
Na obrazovce zářilo jméno volajícího: Vishous. Ani vteřinu neváhal a hovor přijal.
,,Ano?"
,,Ahoj, D. Vím, že jsi s Rose, ale měl by ses vrátit."
,,Děje se něco?
,,Nechci to řešit po telefonu."
,,Dobře, jenom mi prosím tě dej chvilku."
,,10 minut D, jsme ve Wrathově kanceláři." A tím to V ukončil.
Dimitri si dlouze povzdechl, neměl na vybranou. Digitální hodiny v Rosiným pokoji říkali, že jsou 4 hodiny odpoledne. Muselo se dít něco sakra hodně vážného, V zněl hodně divně a neslyšel nikoho okolo, že by se nějak bavil.
Rychle na sebe hodil oblečení, zbraně se připevnil na tělo a šel za Rose. Ta z něj nebude nadšená.
Dimitri došel k bazénu, kde holky seděly na lehátkách a vykládaly si o všem možném.
,,Roza." Zavolal na ni Dimitri, ta se okamžitě přestala s holkami bavit a otočila se na něj.
,,Soudruhu… myslela jsem si, že budeš spát dél…" začala a poté ho přejela celého pohledem. ,,Odcházíš?" zeptala se ho a čekala na jeho odpověď. Dimitr se chytl za zadní část hlavy a jenom přikývl.
,,Vím, že jsem ti slíbil, že tu budu až do zítřka ale volal mi V, že mám okamžitě přijet…" řekne ji a přešel k ní blíže. ,,Vrtám co nejdříve to bude možné."
Rose byla smutná, a to nemusel ani vidět její tvář. Cítil to. D k ní natáhl ruku a přitáhl si ji k sobě. Okamžitě přitiskl svoje rty na ty její. Do polibku dal tolik vášně a naléhavosti kolik jen mohl. Rose mu prsty zarývala do jeho ramenou a on ji zase k sobě tiskl. Ani jeden se nevšímal publika, které se na něj dívalo.
,,Buď na sebe opatrný… ať se ti nic nestane."
,,Dobrá." Řekne a neposlušné vlasy, které ji lezly do tváře, zastrčil za ucho. ,,Miluji tě Roza."
,,I já tebe." Řekne a naposledy ho políbila, ještě než Dimitri odešel.
Dimitri se přemístil do pracovny jeho otce. Všichni už zaujímali svoje místa v křeslech, čekalo se jenom na něj, nic neobvyklého.
,,Tak co se děje." Šel rovnou k věci D. Když se podíval na Bratrstvo, nikdo neměl co říct, nebo spíše nikdo nechtěl nic říct. ,,V no tak, co se děje."
,,Dimitri…" začal Tohrment ,,Jde o tvoji loveckou skupinu."
,,Co je s ní."
,,Bezduší je zabili."
V celé místnosti bylo ticho, nikdo nepohnul ani brvou… čekali, jak Dimitri zareaguje.
,,Co se stalo."
,,Jeli k nám do sídla… protože jsem je zavolal." Řekl Wrath a přitom se díval na syna ,,Přepadli je jenom několik metrů od brány. Dogenové uslyšeli boj… jenomže bylo už pozdě… nikdo nepřežil." Oznámí mu Wrath. V Dimitrim to vřelo, a bylo jenom otázkou chvilky, kdy vybouchne.
,,Co ti bezduší."
,,Mrví." Řekne Zsadist
Dimitri to v sobě úspěšně dusil a všichni bratři byli až překvapeni, jak dobře to zvládal.
,,Zítřejší zátah proběhne ve dvanáct. Ještě před tím, si ujasníme priority pro tuto misi a rozdělíme do skupin." Oznámí jim Tohrment, všichni jenom přikývli, zvedli se z křesel a postupně odcházeli z Wrathovi pracovny. Každý, ale ještě než odešel, stiskl Dimitriovi rameno nebo ho poplácal po zádech.
,,Měl by ses jít ještě vyspat." Doporučí mu Wrath, když osaměli. ,,A to ti neříkám jako král, ale jako otec."
,,Nemyslím si, že bych usnul."
,,Aspoň to běž zkusit."
,,Zníš přesně matka." Řekne mu, zvedl se z pohovky a odešel z otcovi pracovny.
5:30 ráno
Rozruch venku na chodbě. Rychlé kroky… kletby… občasné tupé bouchnutí.
Všechen ten rámus doktora Mannyho vzbudil a ve zlomku vteřiny se bleskurychle probral k vědomí, když kolem pokoje chodbou míjel průvod zvuků. Rozruch pokračoval a pak najednou ustal, jako by se za tím představením zavřely dveře.
Sloup světla ho praštil přímo do obličeje.
Jane, Vishousova shellan, stála ve dveřích, černá silueta proti světlu, a hlas měla napjatý. ,,Potřebuju další ruce. Hned."
Nemusela žádat dvakrát. Manny vystřelil ke dveřím, chirurg v něm byl připravený pustit se do práce, na nic se nevyptával.
,,Co tu máme?"
Jak uháněl chodbou, Jane ukázala na svůj chirurgický úbor s rudými skvrnami. ,, Mnoho násobná traumata. Většinou nože, jeden průstřel. A vezou další."
Společně vrazili na vyšetřovnu a Bože… kruci… všude byli ranění muži stáli v koutech, opírali se o stů, skláněli se nad pultem, přecházeli a kleli. Ehlena, sestra pilně připravovala skalpely a šití po desítkách a metrech a pak tu byl Fritz, který všem roznášel vodu na stříbrném podnose.
,,Ještě jsem je netřídila." Řekla Jane. ,,Jejich moc."
Manny přistoupil k blond sestře, která zručně pracovala s materiálem. ,,Převezmu to. Vy pomozte Jane s naměřenými hodnotami."
Krátce kývla a pustila se do měření životních funkcí.
Manny otvíral zásuvky a vydával chirurgické soupravy, řadil je na pulty. Léky proti bolesti byly ve vysoké skříni; injekční stříkačky dole pod nimi.
Deset minut nato se Jane, on a sestra sešli uprostřed místnosti. ,,Dva jsou na tom špatně." Řekla Jane. ,,Rhage i Phury ztrácejí spoustu krve- bojím se, že jsou porušené artérie, protože ty řezné rány jsou zatraceně hluboké. Zsadist a Tohr potřebují rentgen a myslí, že Blay má ošklivou tržnou ránu na břiše a navíc ještě otřes mozku."
Many zamířil k umyvadlu a začal se drhnout. ,,Jdeme na to." Rozhlédl se a ukázal na mamutího blonďáka s kaluží krve pod levou botou. ,,Vezmu si ho."
,,Fajn, já si vezmu Phyryho. Ehleno, začni se snímkováním těch polámaných kostí."
Vzhledem k tomu, že šlo a bojovou situaci, odnesl si Mann materiál k pacientovi, který ležel na podlaze, kde se předtím zhroutil. Obr byl oblečený od hlavy až k patě v černé kůži a trpěl velkými bolestmi, hlavu zakloněnou a zuby zaťaté.
,,Pusím se do toho," řekl Mann. ,,Máš s tím problém?"
,,nemám, pokud mi zabráníš vykrvácet."
,,To ber jako samozřejmost." Manny popadl nůžky. ,,Rozstřihnu ti nejdříve nohavici kalhot a sundám botu."
,,baganče," zasténal ,,Kolikrát ti to mám opakovat Manne."
,,Fajn baganče, ale musí dolů."
Žádné rozvazování tkaniček- rozstřihl šněrování a stáhl botu z nohy, velké jako kufr. A pak se kožené kalhoty rozřízly na vnější straně jako by nic až k boku a rozevřely se jako škeble. ,,Copak tu máme, doktore?"
,,vánočního krocana, příteli."
,,Tak hluboko?"
,,Jo." Netřeba dodávat, že je vidět kost a krev se valí ven proudem.
Velký Krvácející Blonďák ho zarazil. ,,S bolestí si nedělej starosti. Zašij mě a ošetři mé bratry, potřebují to více než já. Já bych se o sebe postaral sám, ale Jen mi to nedovolí."
Many se zarazil ,,Vím jak dopadlo tvoje poslední zašívaní… takže na to zapomeň.
,,Tak jo, tak jo Manny. Ať se ti nezadřou tanga. Jen to se mnou odbuď… a pomoz jim."
Popadl hromadu čistých roušek, strčil je pod nohu a opláchl ránu. Když pacient zasyčel a ztuhl, řekl: ,,Klid, chlapáku. Jen to vyčistím."
,,Nic… se neděje…"
Houby nedělo, a Manny litoval, že nemůže zamezit bolesti víc, ale nebyl čas. Byly tu složité zlomeniny, které bylo třeba vyřešit.
Zatím co někdo nalevo od něj sténal a chrlil další šňůru nadávek, Manny zašil drobný otvor v tepně; pak sešil sval a pokračoval, když si všiml pěstí zaťatých, až na nich zbělali klouby.
Manny pracoval jak nejrychleji to šlo, aniž by utrpěla kvalita zásahu. A zrovna když otíral řádku šedesáti stehů gázou, uslyšel Janin výkřik.
Otočil hlavu ,,Do horoucích pekel."
Ve dveřích vyšetřovny visel Janin manžel v náruči kovboje a vypadal, jakoby ho přejelo auto: pokožku měl zsinalou, oči se mu obracely v sloup a… sakra práce, jeho bota- baganče byla obrácená patou dopředu.
Cestou k nejnovější přírůstku se Manny musel v duchu ptát, zda se ten mluvka s kozí bradkou nechá od něj operovat. Protože ta noha vypadala i z druhého konce místnosti úplně zničeně.
Než ho Dimitri dostal na vyšetřovnu, Vishous střídavě ztrácel vědomí a zase ho nabýval. Kombinace zranění kolena a kyčle přesahovala z agónie na jakési jiné teritorium a nepřekonatelné pocity mu vysávaly sílu a oslabovaly myšlenkové procesy.
Nebyl však jediný, kdo byl na tom zle. Dimitri sotva chodil, před očima viděl hvězdičky a bylo div, že se pořád z té ztráty krve udrží na nohou.
Když se Dimitri slabě vpotácel do dveří, praštil Vishousovou hlavu o veřeje.
,,Sakra!"
,,kruci Promiň."
,,Kapka v moři." Řekne V a nechal se přebrat Mannymu do péče.
Dimitri se už déle na svých zesláblých nohou neudržel, kolena se mu podlomila, ale ještě než stačil plně dopadnout na zem, ho zachytily dvě silné ruce. Butch, zapomněl, že jel s nimi. I on na tom nebylo dobře. Vysávání bezduchých si na něm vyžádalo velkou daň.
Jane k nim okamžitě přiběhla a začala kontrolovat Dimitriho.
,,Sakra… máš tvrdý břicho, mělké dýchaní, slabý puls… Ehlen, máme tu vnitřní krvácení a propíchnutou plíci." Zakřičela na ni Jane, mezitím co Dimitriho prohmatávala. ,,No tak chlape vydrž ano?"
,,Roza mě zabije." Řekne a s tím ztratí vědomí.
,,Sakra, uchází do šoku."
Jane musela rychle jednat, Ehlen ošetřovala ostatní, zatím co ona musela otevřít Dimitriho a zastavit krvácení.
Pokračování příště...
V další kapitolkce se dozvíte, co se na misi stalo. Oznamuji předem, ještě než mi tu začnete psát, co se stalo. Samozřejmě nezapomeňte na komenty. Čím více komentů, tím rychleji tu bude další kapitolka.
Komentáře
Okomentovat