,,Au." Řekne Dimitri.
,,Ještě jsem se tě ani nedotkla." Odpoví mu Rose, která se mu chystala vyčistit jeho ránu na obočí a rtu, které mu roztrhla tím, jak ho praštila. Oba seděli na žiněnkách čelem k sobě. Rose mu přiložila gázu s dezinfekcí ke rtu a Dimitri sebou škubnul.
,,Drž." Řekne mu a chytne ho za bradu. Několikrát mu roztržený ret přejela gázou a poté i vyčistila jeho obočí. ,,Hotovo… ani to nebolelo." Řekne mu a mezitím do lékárničky uklízela dezinfekci se zbylou gázou.
,,Chceš tu ještě zůstat? Nebo půjdeme do kuchyně něco ulovit a ztratíme se do naší ložnice." Zeptal se ji. Rose dala lékárničku opět na své místo a následně se a něj otočila.
,,Co takhle, tu druhou možnost a k tomu zakomponovat možnost třetí." Řekne a přetáhla si sportovní tričko přes hlavu. Dimitri na nic nečekal a už byl u ní.
Wrath seděl ve své královském křesle, jak tomu říkali jeho bratři. V kanceláři poslední dobou strávil většinu posledního měsíce. Jeho shellan s ním mluvila, jenom když musela, pořád na něj byla naštvaná, že upřednostnil svého prvorozeného syna a uvedl ho jako právoplatného nástupce na trůn. Vlastně popravdě odjela i s jeho druhou dcera Ellou k jejím rodičům, Kal tu zůstala. S rozhodnutím jejího otce byla smířena a bylo ji jasné, že by usednout na trůn ani nemohla. Vlastně byla tak trochu za Dimitriho ráda, ale on se k ní nikdy nechoval jako k jeho sestře.
Wrath pozoroval listinu, která byla konečně po dlouhé době zhotovená, stačilo jenom podepsat a udělat královskou pečeť. Jakmile se tak stane, zamezí tak tím královně Tatianě, rozhodovat o osudu Dimitriho, Beth a jejích dětí. Zákon se stahoval i na dhampíry s byť jenom nepatrnou kapkou upíří krve v těle. Podle Dimitriho si to nikdo neuvědomuje, ale míšenců jejich druhu je hodně. Přemýšlel, jestli neudělá zákon, kterém by si přivlastnil všechny dhampíry. Podle toho, co slyšel, jim královna odepřela další jejich zákony. Už jim nezbývá nic.
Do rukou vzal pečetidlo, na papír nalil rudý vosk a následně pečetidlo na rozžhavený vosk přitiskl a udělal tak komplikovaný ornament královského rodu a následně podepsal.
Bylo hotovo.
Wrath si na zbylé hodiny, které mu zbývaly, šel lehnout. Zdál se mu pěkný sen, až si pomalu myslel, že by to mohla být skutečnost. Jenže ho probudila samota, kterou vedle sebe cítil. Nebyla tu, stejně jak tu nebyla celých osm a dvacet let.
Dneska nastal den D. Dnes se setká s královnou Tatianou.
Jakmile odbyla desátá hodina, tak se v plné zbroji, dokonce i s mečem připevněným okolo pasu,se přemístil do místnosti, kterou mu jeho syn do detailu popsal.
Wrath pomyslel na tu místnost a přemístil se do ní. Místnost byla prázdná, ale za nedlouho se ozval hlas královny.
,,Nechte mě o samotě." Řekla dříve, ještě než spatřila Wratha, jakmile se tak stalo, zakřičela z plných plic ,,Stráže." . Wrath jim naštěstí zamezil přístup ještě dříve, než stačili vtrhnout do místnosti a udělat něco, co by je v budoucnu mohlo velice mrzet. ,,Kdo jste, a co tu děláte." Zeptala se ho a udržovala si od něj vzdálenost.
,,Omlouvám se za svoji nezdvořilost královno. Mé jméno je Wrath a vládnu druhému druhu upírů."
,,Královno, je vše v pořádku?" zeptal se jeden ze strážců, kteří neustále bušili na dveře.
,,Ano, vše je v naprostém pořádku." Řekne a tím je trochu uklidnila. ,,Musím uznat, že vás moje strážkyně popsala dobře." Řekne a tím Wratha vyvedla trochu z míry. Královna byla postarší žena už s bílými vlasy. Přesto z ní vycházela mladá energie.
,,Mohu se zeptat, kdo je ta strážkyně?" zeptal se ji a pomalu přecházel z jednoho místa na druhé.
,,Je to moje nejlepší strážkyně, v tuhle dobu stráží mého synovce Adriana Ivaškova. Beth Belikov, jejího syna byste měl znát, jmenuje se Dimitri Belikov."
,,Ano znám jejího syna, znám ale i Beth; ale nepřišel jsem sem kvůli pokecu… Přišel jsem vám nabídnout naší spolupráci. Už téměř dva roky to společně řešíme přes prostředníky. Je načase aby se dali věci do pohybu. My vám pomůžeme, vy nán pomůžete."
,,Obávám se králi, že to nebude tak jednoduché… Rada můj návrh stále odmítá, někteří jsou až příliš zaslepeni pravidly společnosti, které byly stanoveny před více jak tisíci lety."
,,Takže necháte dhampíry masakrovat po stovkách." Wrath byl čím dál nervóznější, cítil, že v této místnosti byla Beth, stála v rohu, tak že měla výhled na celou místnost. Wrath chytl jílec svého meče ale nevytáhl ho.
,,Co mám podle vás dělat, máme štěstí, že to jsou zatím dhampíří strážci a lovci, ti umírali vždycky, co ale stane, až strigojové prolomí obranu měst a akademii. Začnou umírat morojé."
,,Takže máte v plánu odepřít další dhampírská práva? Zachvíli s takovou necháte bojovat i dampíří děti. Máte magii, braňte se jí. Nespoléhejte jenom dhampíry."
,,Rozhovor kolem užívání magie v boji nikdy nikam nevedl. Někdo byl pro, ale většina proti. Tohle je stejné. Rada si myslí, že nepotřebujeme pomoc, že to dhampří zvládnout i za cenu, že by je měli nechat masakrovat po tisících."
,,To nemyslíte vážně." Řekne nevěřícně Wrath a jílec meče uchopil tak tvrdě, že se mu chladný kov zarýval do kůže. Klouby mu zbělaly a svaly na pažích napínaly.
,,Nebudu mít na vybranou, pokud mi nepomůžete." Řekne mu Tatina a sedla si za psací stůl. Teď už Wrath ví, jak se cítí jeho bratři, když na něj někdo hrozivě upře oči zpoza masivního stolu.
,,Poslední týden v srpnu, pořádá Bratrstvo schůzi Glimmery, což je něco jako ta vaše rada. Měla byste přijet společně i s tou vaší radou. Tam můžeme prodiskutovat celé hodiny o tom, co už se mělo dávno udělat."
,,Co když odmítnu vaše pozvání."řekne Tatiana škodolibě.
,,No tak přijdu znovu, tentokrát se mnou přijdou moji bratři a odvedeme si všechny dhampíry… Takže buď rychle vaše rada kápne božskou, nebo rychle skape. Záleží jenom na vás."
,,Na to byste neměl právo."
,,Ale mám…od té doby, co ty vaše pijavice zakusili krev mého lidu a já ho nenechám jim na pospas. Bratrstvo černé dýky je vycvičeno na zabíjení dětí Omegy, a i když se bratři rychle přizpůsobují, tak stejně zaznamenávám těžké ztráty upírů. Takže ano madam, mám na to právo. Jestli budou chtít míšenci dhampírů s upíry, nebo dhampíří děti u nás nacházet útočiště a uplatnění, přijmu je."
,,Není možné, že by tohle někdo chtěl, navíc tihle míšenci nemohou vůbec existovat. Dhampíři se mohou rozmnožovat pouze s moroji nebo lidmy. Nikoli s vámi, nebo dhampír s dhampírem." Tatiana byla na pokraji výbuchu, Wrath cítil její hněv, zlost, nenávist vůči dhampírům. Wrath se opřel o stůl, za kterým královna seděla.
Tatiana z něj měla strach, tmavé brýle, které skrývaly zlostné oči a černé husté obočí, ji nedávalo klid. Mnohem více klidná by se cítila, kdyby u ní stál jeden z podřadných dhampírů. Možná by mu strážkyně Beth dokázala trochu pocuchat jeho dlouhé černé vlasy, které mu spadali až po pevný zadek.
(Beth by mu vlasy rozcuchala, ale bojem rozhodně ne. Vlasy jeho harlena vždy velice milovala, stejně jako on miloval ty její, to bude až Wrath zjistí že si je ostříhala. Beth by mu radši pár pramenů vytrhla při sexu, ne při boji.)
,,To si myslíte vy, ale dhampíří míšenci a děti dhampírů by mohly říkat něco jiného. Na příklad dokonce i vaše strážkyně Beth má děti s dhampírem, jedno dokonce s upírem."
,,Zesnulý strážce Belikov byl kdysi strigojem, ten se ale díky magii dokázal navrátit a tím se změnila jeho DNA, a to že byla před tím strážkyně Belikovová krvavá děvka je věc jiná."
Wrath vybouchnul. Už to nadále nedokázal snášet. Královna Taťána byla pro něj jenom namyšlená moroka, která se čirou náhodou stala královnou. Nebýt její strážců, by byla už dávno po smrti. Netřeba dodávat, že ji Wrath začal nenávidět už od první chvíle, co ji slyšel promluvit o zmasakrování dhampírů. Tím by vlastně zabila i jeho milovanou shellan, kterou se snažil opět přivést na jeho stranu. To by nikdy nedopustil.
Wrath vytasil místo svého meče dýky a vrazil ho vší silou do stolu, který pod jeho ránou zaprotestoval. ,,Jak se opovažujete urazit moji shellan, královnu upíru." Řekl Wrath rodným jazykem a přitom zvýšil hlas.
,,Tu vaši barbarštinu neovládám…"
,,To je dobře… poslední týden v srpnu… budu vás čekat… a nezapomeňte sebou vzít i co nejvíce dhmapírů." Řekne Wrath anglicky a poslední větu, řekl jeho jazykem. Poté dýku zabodnutou hluboko do dubového dřeva, škubnutím vytáhl a přesně jak se do místnosti tiše dostal, tak i odešel.
Stráže najednou vtrhli do pracovny jejich královny a začali se ujišťovat, jestli je v pořádku.
,,Sežeňte mi někdo strážkyni Belikovou…" zakřičela naštvaně Taťána na strážce, kteří se jenom poddaně dávali do země.
Pokračování příště....
V dalším kapitolce, nebo spíše až v té přespříští, se Beth a Wrath konečně uvidí. Už se na to něším stejně jako vy...
Komentáře
Okomentovat