Nic netrvalo dlouho a nakonec se přípravy pro přijetí morojské královny uvrhlo do plného proudu. Bratrstvo mělo co dělat aby vyčistili les od bezduchých. Mezitím se proměnil další z nováčků, což posílilo řady, však jako čestní členové oficiálně nebili ještě přijati.
Dimitri a Rose zůstali celý týden sami v domku u jezera. Dimitri radši nechal otce trochu vychladnout, aby mu to mohl poté celé vysvětlit. Po týdnu strávené společně se Rose nakonec vrátila ke svému otci na zbytek prázdnin, i když měli domluveno, že ji Dimitri ještě navštíví. Poté se vrátil opět k otci a vše mu náležitě vysvětlil. Naštěstí tvrdohlavost v rodině nemají, to jenom na matčině straně.
Královna přiletěla o 15 minut později, nebyl to sice nějak velký problém, ale slunce vychází přesně za 57 minut. Cesta jim bude trvat ale 1 hodinu a 13 minut, to byl problém. Naštěstí s nimi byl Dimitri, který slíbil, že problém slunce, vyřeší.
,,Víš jistě, že zvládneš všechny zároveň?" zeptal se ho Phury.
,,To teprve zjistím. Nikdy jsem nevytvořil bariéru na tak dlouhou dobu pro takové množství lidí. Matka mi kdyžtak pomůže."
,,Dobře. Jenom nechci skončit na popel, když je moje shellna nyní v jiném stavu." Řekne na oplátku Phury a urovnal si neposlušné vlasy, které mu libovolně pohazoval vítr.
,,Neboj… věřím, že to vyjde!"
,,No jenom aby."
Královna vycházela z letadla, kde na něj bratrstvo už čekalo.
,,Strážce Belikove, ráda vás opět vidím." Řekne královna, když sejde dolů ze schodů
,,Veličenstvo… doufám, že jste měla příjemný let." Řekne se zdvořilosti, ale nejradši by se bez nich obešel.
,,Nebyl nejlepší, ani nejhorší." A dále šla k autům, které stály nedaleko ranveje. Královnu doprovázelo asi 10 dhampírů, za nimiž šli členové královské rady, doprovázeni svými ženami a kupou dhampírů.
,,Bacha na to. Je nabroušená." Řekne Dimitri starou řečí Tohrovi, když dovedl královnu k autu a následně ji pomohl i nasednout. Tohr jenom přikývl a se smíchem zavřel za královnou zadní dveře. Bylo tu spoustu aut pro všechny moroje a dhampíry, mezi nimiž uviděl jejich královnu. Sedla si za volant, jednoho z připravených aut, do něj nastoupili dva královští morojové a zbytek volných sedadel doplnili dhampíři. Mezi nimiž byla i malá holčička, která se neuvěřitelně podobala právě Beth.
Tohrm měl sto chutí, ji z pozice řidiče okamžitě vytáhnout a posadit ji tam, kde právě seděla ta stará rašple. Ostatní bratři by mu asi ještě k tomu pomohli, ale podle příkazů jejich pána, se museli postarat o královnu Taťiánu.
Dimitri nasedl do auta ke královně, na stranu spolujezdce. Všichni bratři byli spolu v kontaktu pomocí vysílaček, které měli v uších. Přesně ty stejné jako má ochranka v lidském světě.
Jakmile byli všichni nastoupení do vozů mohli vyrazit s dvaceti minutovým zpožděním.
,,Zsadiste, jak to vypadá vepředu?" zeptal se Tohrment do vysílačky.
,,Zatím v pohodě, jenom už mě začali pálit trochu oči… jak to máte vy ostatní?" zeptal se Zsadist, a mezitím trochu přidal na rychlosti.
,,Jo jsem na tom stejně." Ozvalo se inkognito ve vysílačkách s jedním zapísknutím. To byl John, přeci jenom je němý, těžko něco řekne.
,,Řekněte, až to bude nesnesitelné… do té doby radši budu šetřit svojí energii." Ozval se Dimitri a promnul si oči, které ho též pálily. Všichni mezi sebou mluvili starou řečí, dělali to naschvál, nechtěli, aby je nikdo poslouchal.
Netrvalo to nijak dlouho a Dimitri musel uvolnit svoji rudou energii. Ta se proplétala mezi celým Bratrstvem. Za další půl hodinu dorazili na místo určení. Dáriův dům neměl zabudované podzemní garáže, za to měl podzemní pokoje, nýbrž i normální. Tento dům, dříve neměl automatické zatahovací rolety, proto byly vybudovány pokoje pod zemí, kde se nedostal ani paprsek slunečního svitu.
Před Beth se náhle zjevil dům, kde to téměř vše začalo. Tady se s Wrathem milovala, tady se podruhé narodila. Její otec tu žil několik set let svého života a po jeho smrti, všechen jeho majetek přešel na jeho jedinou dceru. To že má syna vůbec nevěděl, proto Beth přenechala polovinu svého dědictví jemu.
Jakmile zaparkovala vedle pro ni známých aut, držela se radši v zadu s její dcerou u boku. Bratrstvo vedlo své hosty do domu, kde je již čekalo přivítání v podobu obrovského Slepého krále. Byl naprosto stejný, vlasy si udržoval ve stejné délce, když ho naposledy viděla. Oči neustále zakrýval černými brýlemi, a jeho obličej byl neutrální. Těžko by z něj kdokoliv něco vyčetl.
,,Vítám vás v Dáriově domě." Řekne Wrath a Beth píchlo u srdce při zmínce jména jejího otce. Wrath něco vykládal dále avšak Beth ho nevnímala. Její oči putovali po každém centimetru domu. ,,Nic se tu nezměnilo." řekla si sama pro sebe, tak aby ji nikdo neslyšel. Každá váza, obraz, svícen, všechno bylo na svém místě, přesně jak si pamatovala. Její pohled padl do leva, k obrazu slavné osobnosti, za nímž se ukrývá tajný vchod, do podzemních pokojí, ložnice jejího otce a Wratha. Spousta vzpomínek, až příliš.
Jakmile Wrath ukončil svůj kratičký proslov na uvítanou a představení sama sebe a bratry, se ujal slova Tohrment.
,,Toto sídlo bude sloužit jenom k ubytování, zítra několik hodin po západu slunce se bude konat první schůze ve Velké Knihovně, několik kilometrů dále. Pokoje jsou mezi sebou propojené. Celý komplex je chráněn Mhis a tou vaší kůlovou bariérou, i když radši spoléhám na modernější vybavení." Řekne Tohr a všichni bratři vypadali pobaveně, mezi nimiž byl zahrnován i Wrath.
,,Pokud budete chtít, v domě je služebnictvo, které připravuje jídlo. Jídelna je tady nalevo." A ukáže na dveře, které byli polootevřené. Vevnitř byly nachystány dva obrovské stoly, nepochybně jeden pro dhampíry a druhý pro moroje. Všichni jenom přikývli na souhlas.
Morojové a dhampíři se začali rozcházet do pokojů, které jim byly uděleny. Několik dhampírů však zůstalo dole, aby zajistili bezpečnost celé budovy a následně okolí.
,,Opičko?" prolomil Dimitri nepříjemné ticho. Zaya vzhlédla ke svému bratříčkovi, který stál jenom několik metrů od ní, ten si klekl a roztáhl ruce tak aby mu mohla skočit do náruče. Zaya se k němu rozběhla a přesně jak čekal, skočila mu do náruče.
Další ticho prolomil hlukot bagančat, které s k Beth přibližovalo, když v tom ji popadly dvě silné paže a vtáhlo ji do obětí.
,,Johne…" řekne nevěřícně Beth a také ho pevně objala. ,,bratříčku můj." John ji pochvičce pustil, na čemž následovalo něco co Beth rozhodně nečekala.
Zčistajasna vyletěly z pouzder dýky, černé čepele se zatřpytily ve světle svícnů, jež lemovaly chodbu. Beth zaryla prsty do své uniformy a bratři vydali skučivý bojový pokřik, přičemž jim zbraně vylétly nad hlavu. V souladu zrozeném z dlouhých hodin, které trávili spolu, všichni ti velcí válečníci do jednoho padli v kruhu na kolena a zaryli hroty svých dýk do podlahy. Sklonili hlavy a jako jeden muž pronesli něco, čemu nerozuměla. A přesto význam chápala: slibovali jí oddanost jakožto své královně, opět.
,,Kluci…" řekne trochu přidušeným hlasem, nakonec ale svolí a pronese. ,,Mějte můj vděk. A všechna čest našemu králi."
V mžiku byla obklopena obrovitými válečníky, složený slib byl přijat. Bratři se rozesmály a jejich hluboký smích se roznesl po celé přijímací hale. Beth okamžitě obklopilo několik silných pažích.
,,bože, vy jste mi tak chyběli." Řekne Beth a všechny poté postupně obejme. Všichni se s ní jak se patří, přivítali.
,,Paní Beth?" ozval se hlas postaršího doggena, který stál na prahu mezi společenskou místností a přijímacím sálem.
,,Pane bože Friztri…" řekne a už běžela k němu, aby ho mohla obejmout. Majordomus ji stejně jako bratři přivítali objetím, ale zároveň ho přiměla ještě k většímu radosti než bratry. Pravidla doggenů nikdy nepochopila.
,,Moc rád vás zase vidím má paní… a jsem velice ráda, že jste nám přivezla tolik hladových krků." Beth se rozesmála a zároveň ji spadlo několik slz z očí. ,,Váš otec, pan Dárius by na vás byl velice pyšný." Řekne ji potichu do ucha a ona jenom rozpačitě přikývne.
Jakmile na několik kroků odstoupila majordoma, poprvé se ocitla tváří tvář k Wrathovi. Ten na ni upíral své oči, schované za panoramatickými brýlemi.
,,Lellan." Oslovil ji, tak jako ji oslovoval předtím, než odešla, když bývala jeho shellan.
,,Králi." Osloví ho, a tím mu jako by vrazila dýku do srdce, stejně jako sobě. Bylo div, že nepropukla v pláč. Ještě nějakou dobu se na sebe dívali, dokud je nepřerušili dhampříri.
,,Beth? Měli bychom zkontrolovat pozemek."
,,To je pravda." Odpoví jim, jakmile opět procitla z Wrathova sevření.
,,Celý pozemek je plně zabezpečen… A navíc není nutné ho kontrolovat, mhis je chrání budovu před zraky bezduchých, a vaše magie, zabraňuje vstupu strigojů. Máme tu moderní bezpečnostní systém… nikdo se sem nemá šanci dostat." Řekne Tohr a tím přinutil dhampíry aby nikam nechodili.
Všichni dhampíři se podívali na svoji velitelku, která jenom přikývla na souhlas a oni odešli, stejně jako ostatní na horu do pokojů.
Beth se chtěla vydat ke schodům, do patra, když v tom ji zarazil Wrath.
,,Tvůj pokoj je připraven v podzemí." Pronesl a ona se opět půodívala na malbu. Do toho pokoje nechtěla ani vkročit. I když na ni jedna část křičela:,, běž tam", tak ta druhá křičela: ,,zapovězené místo."
Nakonec její tělo rozhodlo za ní… přešla k Dimitrimu, který se na ni díval stejně jako jeho otec. Vzala Zayu do náruče a společně s ní odešla do patra.
Jakmile se Beth ztratila v chodbě, Dimitri si dlouze oddechl, následně přistoupil ke svému otci a položil mu ruku na rameno.
,,No…to dopadlo celkem dobře." Řekne a tím trochu Wratha šokoval. ,, Už jsem se bál, že na tebe zaútočí…"
Pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat