Přeskočit na hlavní obsah

Between two worlds- 24. Kapitola- Něco je špatně





,,Je v hrozném stavu." Řekne Jena, když přenesli Dimitriho tělo z dolní ošetřovny do jeho pokoje, pro jeho pohodlí. ,, Stěží jsem našla nerozdrcené žebro, jeho stav je vážný. V normálním případě by už na tom byl mnohem lépe, ale už měsíce se nekrmil. Jeho uzdravení bude trvat tedy mnohem déle. Měli by jste mu co nejrychleji sehnat nějakou krev."
Jane, mu zkontrolovala kapačku, a čerstvě nasáklé obvazy, které měl obvázané jak na hrudi, tak i na břiše.

,,Co se tam vlastně stalo..." zeptal se najednou Wrath, který byl předtím naprosto zticha. Tohr stál kousek od Wratha. ,,Co se podělalo."
,,Všechno." Řekne Tohr, prášky na bolest mu vůbec nezabíraly. Noha, kterou měl v sádře, ho nesnesitelně bolela, jako by mu do nohy vrážely nože. ,,Ze začátku to vypadalo dobře…"

Před 5 hodinami.
,,Tak jo chlapi, ta budova je na prozkoumání příliš velká." řekne Tohr. Všichni byli ještě v sídle, právě se rozdělili do skupin. Dimitri šel s Zsadistem, oběma to vyhovovalo. ,,Nepřátelé jsou ve výhodě, proto zbytečně nebojujte. Pokud to tedy nebude nutné. Rozmístěte nálože a vypadněte od tama. Rozumíte?" zeptal se a všichni inkognito odpověděli ,,Ano."
,,Dobrá, jde se na to pánové."

Všichni jenom přikývli a rozešli se k autům. Dimitri nasedl do velkého černého jippu, řídil Zsadist, vedle něj seděl jeho bratr Phury a na zadním sedadle byl on s Vishousem. Jakmile vyjeli ze sídla, D vytáhl z kapsy od kabátu mobil a poslal rychlou textovku.
Doufám, že si užíváš prázdniny, pár hodin se neozvu. Napíše a odešle. Jenom pár minut na to, mu přišla odpověď. Práce?
Musím zachránit svět.


Jakmile dorazili na místo určení, každý vystoupil z vozidel, vzal si trhavinu C4 a se svým parterem bez jakéhokoliv promluvené vyrazili. Budova byla hodně stará, a vypadala jako by měla každou chvíli spadnout.
Ze začátku to vypadalo dobře, první nálože byly rozmístěny bez komplikací okolo budovy. Horší to bude ale ve vnitř. Chodbami se to hemžilo jenom bezduchými, klukům tedy nezbylo nic jiného, než použít hrubou sílu.
,,Vědí o nás!" zakřičel jeden z bratrů do vysílačky, a vzápětí se začaly ozývat výstřely ze zbraní. Dimitri tak, tak stačil upevnit jednu z trhavin na nosný sloup, když po něm někdo vystřelil. D se útoku ladně vyhnul, a ve vteřině měl jeho protivník dýku v srdci. D se otočil na svého parťáka, i on právě elegantně zabořil dýku do bezduchého.


,,Je na čase vypadnou D." řekne mu a Dimitri jenom přikývl na souhlas, když v tom se najednou pod ním propadla podlaha. Byl to bolestivý pád, cítil, jak mu každý nádech dělal čím dál větší potíže.
,,D? Jsi v pohodě." Slyšel, jak na něj volá Zsadist z vrchu.
,,Jo jsem v pohodě…" řekne sotva slyšitelně. Díky bohu za upíří sluch.
,,Vydrž, dojdu pro tebe." Řekne mu Z.
,,To je v pořádku V… běž na místo určení… setkáme se tam."
,,Víš to jistě?"
,,Jo, vypadni odtud." Odpoví mu D a přitom se díval na temnou postavu jenom několik metrů od něj.
,,To bylo moudré." Řekne Omega. Dimitri se rozhlédl po místnosti, byla jako vystřižená z hororu. Stěny natřené na černo, všechen nábytek byl černý a rozpadající. Piano, které stálo v koutě sotva stálo na nohou. ,,Doufám, že jsi zvážil moji nabídku." Řekne Omega a šel k němu blíže. Dimitri se postavil tak rychle jak mu to jeho žebra dovolily. Jakmile byl na nohou, vytasil po dlouhé době svůj meč a namířil ho na Omegu.
,,Mám to vzít jako odmítnutí?"
,,Správně." Řekne D a s mečem v ruce se vrhl na Omegu.


Zranění bratři vybíhali ven ze sídla.
,,Tohre odpal konečně tu zasranou budovu." Zakřičel na něj Rhage, který sotva stál.
,,Jsou všichni venku?" zeptal se jich Tohr a rozhlédl se okolo.
,,Kruci Tohre, odpal to."
,,Ne…" zakřičel Vishous, který se rozhlížel okolo. ,,Kde je Dimitri… Z, Dimitri byl s tebou, kde je."
,,Netuším… rozdělili jsme se."
,,Kurva…" Zařval Vishous rozběhl se do domu.
,,V." zakřičel na něj Tohr, ale marně. Vishous se ztratil v temnotě budovy


Dimitri vysel asi půl metrů nad zemi. Omega ho svíral pod krkem a drtil mu žebra.
,,Taková škoda…" řekne Omega a dál pokračoval. Dimitri to nevydržel a zakřičel bolestí. ,,Ty vydržíš hodně… ale co ta tvoje malá dhampírka. Vydrží stejně jako ty?" zeptal se ho
,,Jí se ani nedotkneš." Řekne Dimitri přidušeně a snažil se dostat k poslední zbrani, kterou měl ukrytou na boku u svých kalhot.
,,Zajímalo by mě, jako moc by křičela, jestli by křičela tvoje jméno… škemrala by o život?"
,,Ty zas…" Dimitri to nedokázal doříct, protože mu hrudníkem projela další vlna bolesti. Dimitrimu docházel vzduch a začal ztrácet vědomí. Tohle byla jeho poslední šance. Jeho prsty nahmataly studený kov a zdobnou rukojeť jeho kůlu. Jakmile ucítil pevný kov na své dlani, udeřil. Dimitri neminul, přesně do srdce. Jenom že, Omega nijak nereagoval, bolest necítil.


Byly slyšet kroky, těžká bagančata se nesla chodbami a oznamovali příchod jednoho z bratrů.
,,Máme tu posily?" opatal se Omega Dimitriho.
Omega potřeboval volné ruce, proto pustil Dimitriho z jeho sevření, a ten se zřítil na zem, jako domeček z karet.
V se objevil na prahu místnosti, rozhlédl se a spatřil Dimitriho jak sotva lapá po dechu. Chtěl se za ním vydat, ale něco ho strhlo stranou a prohodilo ho to stěnou.
,,Podívejme, koho nám tu čerti nesou. Syn mé zpropadené sestry." Řekne s nechutí Omega. ,,O tebe jsem se měl postarat už dávno."

To že Omega Vishouse nesnášel, bylo slabé slovo. Vishouse je totiž hlavní připomínkou toho, že jeho lidé se nedokážou reprodukovat. Zatím co lidé jeho sestry ano. Samotný Omega se ale rozmnožovat dokáže, jako důkaz je jeho syn, který před několika lety zemřel, právě rukou několika členů Bratrstva.
,,Na tebe ale dnes nemám vůbec náladu… Za to Dimitri, je dnes číslo 1… Povím ti malé tajemství." Řekne mu Omega, když se snížil na jeho úroveň. Vzal do rukou jeho nohu a začal mu ji pomalu drtit. ,,To že Dimitri není jenom tak obyčejný plnokrevný upír, jste jistě zjistili… Výjmečného ho dělá ta trocha dhampíra, kterou v sobě má. Má v sobě polovinu dhampíří krve, jenomže díky síle jeho upíří plnokrevnosti, se jeho dhampíří část skryje, nevycítíš ji… Dhampíři jsou nejlepší rasa upíru. Jsou to půl lidé, půl morojové a půl upíři. Nemají sice takovou sílu, jako vy, ani tak bystré smysly. Zato, ale nemají potřebu pít krev, nevadí jim světlo a jejich krev, dokáže úchvatně navázat na tu vaši. Jakmile se spojí dhampíří a upíří část, vznikne nový druh. Silnější… mnohem silnější. Mají schopnost ovládat rudou energii." Omega najednou silně otočil Vishousovou nohou a ta nyní byla otočená v nepřirozené pozici. Vishousovi se nad tou bolestí protáčely panenky a ztrácel vědomí, byla to nesnesitelná bolest. Celý svět mu připadal vzhůru nohama.


Mezitím co Omega věnoval pozornost Vishousovi, Dimitri se zvednul na nohy a vzal do rukou, o dva metry dál, ležící meč a co nejtišeji mohl, se připlížil k Omeze. Ten byl natolik zaneprázdněný drcením Vishousovi nohy, že si ani nevšiml, že se k němu D blížil ze zadu.
Dimitriův meč projel tělem Omegy.
,,Ach… Dimitri… Dimitri… nepoučil si se s první ránou kůlem?" Omega pustil Vishousovu nohu a otočil se na Dimitriho. ,, Ty a já se ještě potkáme… dávám ti poslední šanci na rozmyšlenou... buď se ke mně přidáš po dobrém. Nebo budeš sledovat, jak tvoji milovaní pomalu umírají a začnu tvou malou sestřičkou." Poté se mu v jeho ruce zjevil z černého dýmu, černá dýka, byla tenká, ale i tak škody nadělá více než dost a bez milosti ji do Dimitrije třikrát vrazil. ,,Tohle tě nezabije… ale budeš mít spoustu problému." A následně zmizel.


Dimitri nebral ohled na jakoukoliv bolest a okamžitě přispěchal k Vishousovi, vzal ho do náruče a společně s ním se dememtralizoval před dům. Jakmile se tak stalo, Tohr zmáčkl detonátor a celá budova vybouchla.


Současnost
Jane a ostatní, odešli z Dimitriova pokoje, zatím co Wrath zůstal. Nedaleko postele, stálo velké křeslo, ve kterém si Dimitri často četl, Wrath se do něj usadil s tím, že křeslo přemístil k lůžku jeho syna.


:

Dimitri měl v ústech hadičku, díky níž a přístroji, mohl dýchat. Některé přístroje ohlašovaly, jak pracuje jeho srdce, jiné zase něco jiného. Naštěstí byly ztlumené.

,,Tvoje matka mě zabije, až zjistí co jsem dopustil… Myslím, že nebude potřebovat ani žádné zbraně… postačí ji pěsti… a já ji bránit nijak nebudu." Řekne a zasměje se nad představou, že by ho jeho Beth udeřila. ,,Nesmíš se vzdát Dimitri… bojuj za každou cenu… byť ne kvůli mně ale pro Rose, pro Beth, pro tvé sourozence… Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc pro mě jsi důležitý, a jak rychle jsem tě vlastně přijal jako svého prvorozeného, jako dědice trůnu. Byl jsi syn, po kterém jsem toužil…"


Pokračování příště...

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.