No tak už podle názvu kapitolky, můžete vědět, co se asi stane. Užijte si ji. :D
Wrath seděl u jeho postele a pozoroval svého syna, který nehybně ležel na své posteli. Dimitri nevykazoval žádné známky vědomí. Wrath zpozoroval na jeho pravé ruce, že se mu mezi prsty propletlo něco červeného. Byl zvědavý, co to mohlo být, proto vzal svého syna za ruku a onen okamžik byl zatažen do jeho hlavy.
Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že to, co vidí, jsou vzpomínky. Dimitriovi vzpomínky na dětství. Wrath to sledoval jako druhá osoby.
Dimitri byl opřený o stěnu za obývacím, pokoje a poslouchal, jak se jeho rodiče hádají. Bylo to zvláštní, nikdy neslyšel, že by se hádali, obzvláště ne kvůli němu.
,,Ty ho udřeš Dimitri." Křičela na něj Beth
,,Musí zesílit, proboha Beth, když má 60 kilo i s postelí… Já v jeho věku byl poloviční."
,,jenom že on není ty… není dhampír…"
,,Chodí do dhampírské školy, chová se jako dhampír, cvičí proto, aby mohl zabíjet…. S takovou ho strigojové zabijí ve 2 minutích bitvy… bojovat sice umí… ale musí mít výdrž, svaly… Beth, nesnesl bych kdyby ho zabili, jenom proto že byl slabý."
,,Jenže on není… až v pětadvaceti podtoupí proměnu, bude lepší než kterýkoliv dhampír, uvidíš."
,,Jenom do té doby ho zabijou… musím být na něj tvrdý… jinak se nedožije ani maturity."
Dimitri tohle všechno slyšel, věděl, že oproti ostatním dhampírům je slabý. Silově by je nikdy nedokázal přeprat. Od té doby Dimitri s otcem trénoval dvakrát tak tvrději, nejen proto, že to po něm chtěl jeho otec, ale proto, že to chtěl on sám.
Celé léto, trávil s otcem v tělocvičně a pokaždé, když skončili, on tam zůstal další dvě hodiny a pracoval na sobě.
Následující ročník, na něj všichni hleděli, od té hádky, uplynul už rok, a on se mohl pyšnit, nárustu 20 kilo svalové hmoty. Těžce vydřených 20 kilo.
Následující vzpomínky byli ze školy, kde tvrdě trénoval. Wratha bolelo, jak si Dimitri a jeho otec byli blízcí a vyčítal si, že to nemohl být on, kdo ho vychovával.
Jedna vzpomínka ho obzvláště zabolela. Byli zrovna letní prázdniny, Dimitriovi mohlo být okolo 17 let, Nikolajovi bylo tenkrát 8 let a Zaye byly 3 roky. Celá rodina byla na prázdninách na chatě u jezera. Byla to jedna z nemovitostí, které Beth zdědila po svém otci. Dimitriův otec Dimka a Beth naplánovali vodní bitku. Nachystali vodní děla, balonky a kýble s vodou. Dimitri zrovna ležel v houpací síti a četl si nový kovbojský román, který mu otec koupil k narozeninám, když ho v tom, přepadla jeho mladší bratr se sestřičkou a vili na něj malý kýbl s vodou. Jenom pár vteřin na to, na něj letělo několik balónků napuštěných vodou. Strhla se vodní bitka. Všichni po sobě házeli balónky s vodou, šplíchali po sobě vodu a navzájem se hodili. Nejroztomilejší byla asi malá Zaya, jak vždycky utíkala s balónkem.
Dimka nakonec vzal pod paži Zayu a pod druhou Ivana a rozběhl se s nimi do vody. Hned po nich, ruku v ruce, skočili do vody Dimka s Beth. Byla to nádherná vzpomínka.
Rose seděla v obývacím pokoji a každých pár vteřin sledovala displej obrazovky, jestli ji náhodou nepřišla zpráva. Byl to už den, od toho co ji naposledy napsal. Měla o něj strach, a oprávněně. Celou dobu ji pozoroval její otec.
,,Tak a dost… už toho mám plný zuby." Řekne nahlas, stoupne a z kapsy dlouhých černých kraťasů vytáhne mobil, okamžitě vytočil číslo bratrstva. Sice to nějakou dobu trvalo, ale nakonec mu hovor přijal jeden z dogenů.
,,Spojte mě okamžitě s Belikovem." Zaburácel hrozivým hlasem. Následně bylo ale ticho. Rose nemohla slyšet co mu dotyčný na druhém konci řekl, ale věděla že to není nic dobrého, poznala to z řeči těla svého otce, nestávalo se často, že by ho něco takhle zaskočilo.
,,Tati… co se stalo?" zeptala se ho Rose, jakmile hovor ukončil. Mazur se k ní otočil čelem a smutně se na ní podíval.
,,Dimitri je pré zraněný, nejen on… celé bratrstvo je v hrozném stavu." Řekne.
Jakmile uslyšela, že je Dimitri zraněný, okamžitě se rozběhla do svého pokoje, a Abe za ní. Rose si okamžitě vytáhla tašku a začala do ní házet věci.
,,Rose… co to děláš." Zeptal se ji Abe a pozoroval, jak si balí oblečení.
,,Musím za ním… ujistit se že bude v pořádku… a nezastavíš mě."
,,Miluješ ho?" zeptal se ji po nějaké době Abe.
,,Co… jistě že ho miluji."
,,Jak to víš."
,,To snad.. tatí…"
,,To je prostá otázka… jak to víš."
,,Bez něj nedává nic smysl." Řekne. Abe jenom začal přikyvovat hlavou.
,,Dobrá… odvezu tě na letiště."
O pár hodin později, Rose seděla v letadle směr Manhatton. Během cesty tam, nemohla zamhouřit ani oko. Myslela na Dimitri a na to aby byl v pořádku. Rose s ním v duchu mluvila, i když si byla plně vědoma, že ji slyšet nemůže slyšet.
Letadlo se přilepilo k zemi kolem 2 hodiny odpoledne, měla v plánu si půjčit auto a jet do sídla, překvapilo ji však, že na ni čekal jeden z dogenů krále.
,,dobrý den madam, můj pán mi přikázal, abych vás bezpečně dopravil do sídla."
,,Děkuji."
Rose nasedla do velkého černého auta se začerněnými okny a vyrazili směr sídlo. Dorazili tam asi za hodinu a něco, jakmile Rose byla vevnitř, na nic nečekala a s taškou se rozběhla přímo do jeho pokoje. Věděla přesně kde má zahnout a kudyma má jít. Za tu dobu co tu byla, věděla přesně kde co je.
Dveře jeho pokoje byly polootevřené. Rose jenom natáhla ruku a dveře otevřela úplně a vstoupila do místnosti. Jakmile tak udělala, její pohled padl na ležící bytost, připojenou na několik zdravotních přístrojích.
,,Pane bože." Řekne potichu, ale dostatečně nahlas, tak že to Wratha vytrhlo z jeho přemýšlení.
,,Rosemarie." Řekne a stoupne si.
,,Pane…jak je na tom." Zeptá se ho a přitom sledovala Dimitriho.
,,Podle doktorky Jane, už mnohem lépe než když ho sem přivezli… bude ale potřebovat nakrmit, aby se rychleji uzdravil… Jinak celou dobu je v bezvědomí."
Rose se neubránila slzám, nechala jim volný průchod. Wrath vycítil, pach slz, proto k ní přistoupil a zatáhl ji do své obří náruče. Drobounká Rousina postava se v něm úplně ztratila. Po chvilce se od sebe odtáhli a Wrath pronesl: ,,Půjdu si na chvilku odpočinout, když vím, že tu budeš s ním." Rose jenom přikývla, Wrath se k ní sklonil a políbil ji do vlasů, přesně jak Dimitri. ,,Pokud by jsi něco potřebovala stačí jenom říct."
,,Děkuji." Odpoví mu a poté svoji pozornost věnovala jenom Dimitrimu.
Rose u ně seděla už několik hodin, když v tom k němu do místnosti vešla Nalla a v rukou měla nějaký červený balíček.
,,Já přinesla krev. Měla by mu pomoct s uzdravením. Stačí, když mu pár doušků vliješ do úst. Jakmile se probere, měl by vypít celý obsah." Řekne Nalla a vypadalo to, jako by celou noc nespala. Taky že ne, celou dobu totiž proseděla u otce, společně s matkou a sestrou.
,,Děkuji ti Nall." Řekne ji a váček s krví si od ní vzala.
Rose udělala přesně co ji Nalla řekla, poté váček opět zavřela a čekala. Během noci, kdy se Rose uvelebila vedle něj a chytla za ruku, ucítila nepatrný pohyb. Rose okamžitě otevřela oči a všimla si, že jedna z mnoha svíček hoří. Proto okamžitě upřela pohled na Dimitriho. Díval se na ni, jeho zelenýma očima.
,,Proboha Dimitri." Řekne a okamžitě ho objala okolo krku. Dimitri ji ztěžklýma rukama též objal a pevně si ji k sobě přitáhl, bez ohledu na bolest, která se následně ozvala v jeho hrudníku.
,,Věděl jsem, že přijedeš." Řekne chraplavým hlasem ,,Slyšel jsem tvůj hlas."
Rose se od něj překvapeně odtáhla, Dimitri toho však využil a okamžitě ji políbil.
,,Miluji te Dimitri... strašně moc..."
,,Taky tě miluji Roza."
Pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat