Dimitri se ráno vzbudil jako první, tedy jako první vzhůru byla jeho chlouba, oni se ale moc nezajímal, jelikož se Rose právě zavrtěla v jeho náruči a otevřela oči.
,,Dobré ráno soudruhu." Řekne. Zase ta přezdívka, s ní asi nedá nikdy pokoj.
,,Dobré ráno." Řekne a políbí, poté nepodíval na hodinky, které byly umístěny na nočním stolku. ,,Musíme vstávat a jít dolů na první jídlo, jinak nás Fritz zabije, že jsme nepřišli ochutnat jeho jídlo." Řekne a Rose se tomu zasmála. Ano věděla, jaký Fritz je, a i když vypadal jako starší dědeček, tak to rozhodně není.
Společně se oblékli a odešli dolů do jídelny, všichni už tam byli usazeni a jedli.
Poté co ji zavolal Wrath se pomalu nemohla na nic soustředit, když ji konečně skončila služba, byla více než ráda.
Jejím hlavním svěřencem je Adrian Ivaškov, královna Tatiana je jeho teta, což sice neznamená, že je to nafoukaný královský moroj, ale popravdě je to tak. Když nepije a nekouří je to prima kluk, dokonce je sním i sranda, a váží si strážců. Jakmile se ale opije, tak je to s ním těžký. Dnešek by jeden z těch těžších. Nejenom že ji její paní seřvala za to, že nechala jeho syna se opít, ale k tomu ji zavolá její ex-manžel, že potřebuje slyšet její hlas. Jako by to sama neměla lehký.
Řekněme že to ala byl její každodenní život. Jakmile se dostala do svého bytu, převlékla se do domácího což byly volné tepláky, tričko a na to volný svetr.
Udělala si něco k jídlu a poté si šla číst. Vzala do ruky jednu z Dimkových knížek v ruštině. Když četla, tak téměř nevnímala obsah, prostě ho nechala plynout.
Začínala zrovna noc. Beth měla dneska 24 hodinovou službu, takže když už měla dost čtení a chtěla se jít vykoupat, zazvonil ji zrovna telefon. Tak trochu doufala, že to bude Wrath, který ji řekne něco více, ale ulevilo se jí, když na displeji svého telefonu uviděla usměvavý dětský obličejík. Hned věděla, kdo volá. Zaya, její nejmladší dítě.
,,Ahoj broučku, říkala jsem si, kdy se ozveš."
,,Mami?" ozval se dětský vyděšený hlásek.
,,Broučku, co se děje?" okamžitě reagovala starostlivě.
,,Není mi vůbec dobře, bolí mě hlava a jsem hodně unavená." Řekne a Beth, hned vystartuje z pohovky.
,,Kde jsi teď holčičko."
,,V pokoji. Chtěl jsem jít na vyučování, jenomže jsem celá motala."
,,Takže jsi u sebe v pokoji?"
,,Ano."
,,Dobře, tak si lehni do postele a počkej na mě, já budu za chvilku u tebe." Řekne a zavěsí. Beth si vezme kabelku, dá do ní teploměr a potřebné léky, následně se dementarizovala na akademii sv. Vladimíra před pokoj její dcery. Okamžitě do něj vešla.
Zaya ležela v posteli jak ji Beth řekla. Vypadala strašně bledě.
,,Broučku." Řekne a rychle k ní přispěchal ,,Co je ti."
,,Bolí mě hlava." Řekne. Beth sáhne na její tváře a poté přiloží rty na její čelo.
,,Bože, vždyť ty celá hoříš."
Z kabelky vytáhla teploměr a dala ji ho pod paži. Jakmile teploměr zapnula, šla do koupelky, kde vzala jeden z menších ručníků a namočila je studenou vodou. Vyždímala ho a opět přišla k dceři. Ručník ji dala za krk a přitáhla si ji do své náruče.
Po chvilce teploměr zapípal. Beth si ho vzala a rozsvítila světla na nočním stolku.
,,42,2..." Beth zalapala po dechu ,,Bože můj, musíme okamžitě do nemocnice."
Zaya měla na sobě jenom pyžamo a tak ji zabalila do deky, vzala do náruče a okamžitě se s ní odhmotnila na Královský dvůr. Šla s ní okamžitě do nemocnice.
,,Prosím pomozte mi." Řekne a sestřička ji okamžitě zastaví.
,,Strážkyně, počkejte, nemůžeme vás přijmout, všichni doktoři jsou právě zaneprázdněni, budete muset počkat." Řekne ji a snaží se ji zadržet v čekárně.
,,Zbláznila jste se? Moje dcera má extrémně vysokou horečku. Musíte, mi pomoc."
,,To nejde, je mi líto."
Beth se rozhlédla okolo, čekárna byla plní morojů.
,,Jasně, jsme prostě jenom dhampíři. My jsme nahraditelní." Řekne a vyjde z kliniky.
,,Mami." Ozval se slabý hlásek v její náručí.
,,To je dobrý miláčku." A pohladila Zayu po zádech.
,,Haversova klinika." Napadlo ji a nyní nebrala ohled na to, že tam potká lidi, s kterými se neviděla více jak 28 let.
Okamžitě se Zayou nasedla do auto, položila ji na zadní sedadla. V kufru měla několik dek. Takže je vytáhla jednu, položila na sedadlo a z ostatních udělala polštář. Jednu, kterou si odložila ji přikryla a následně připoutala. Poté okamžitě vyjela.
Zaya během cesty na kliniku ztrácela vědomí a měla potíže s dechem. Beth se snažila jet co nejrychleji mohla a během toho se přemísťovat, ale auto bylo pro ni moc těžké. Přemístit se s autem nebylo prakticky vůbec možné, dokázal to jenom její syn. Někdo ji pomáhal.
Beth zastavila před mohutnou bránou, kterou moc dobře znala. Na boku, stála malá věžička s připevněným přístrojem pro zadání pěti místného kódu. Beth se modlila, aby ten kód nezměnily.
08406
Brána se otevřela, Beth byla neskutečně ráda. Rychle zaparkovala na parkovišti a vzala dceru do náruče a okamžitě s ní šla do budovy.
Jakmile rozrazila dveře, sestřičky na ni zhlédli a vytřeštily oči. Personál se za tu dobu vůbec nezměnil.
,,Beth." Řekla jedna z nich, byla to Emma.
,,Prosím… pomozte mi." Řekne Beth, které stékaly slzy po tváři a čišelo z ní zoufalství.
V okamžiku u ní byly sestry s lehátkem.
Z jedné místnosti právě vyšel Havers. ,,Beth?" řekne když zrovna pokládala Zayu na lůžko, jakmile si byl jist okamžitě se k nim rozběhl.
,,Co je jí." Zeptal se jí okamžitě a začal se o ní starat.
,,Má… má… má."
,,No tak Beth, soustřeď se."
,,Má vysokou horečku… při cestě sem několikrát zkolabovala a mělce dýchá." Společně jeli do jednoho z místností.
,,Napojte ji." Přikáže Havers sestřičkám, které všude pobíhali a plnili vše co jim Havers přikázal.
,,Má moc vysoký puls, hrozí zástava." Řekne když přistroj začne vydávat nepříjemný dlouhý pípavý zvuk.
,,Zástava.
,,Defibrilátor… Nabít… Pal… znovu… nabít… pal!"
,,Haversi, co se s ní děje."
,,Odveďte ji odsud." Řekne a za ruce ji chytnou dvě paže a vyvedli ji na chodbu. Beth byla v šoku. Po několika minutách vytáhla z kapsy telefon a vyťukala Dimitriovo číslo.
Dimitri a ostatní právě snídali a bavili se o všem možném.
,,Dimitri." Zavolal na něj Hollywood. Dimitri se právě s Rose bavili rusky a nikdo jim nerozuměl, což se jim líbilo.
,,Co je."
,,Půjdeme dneska do ZeroSoon a ty půjdeš s námi, ani kdybychom tě tam měli dotáhnout."
,,Tak na to zapomeňte."
,,Potřebuješ si užít, bože vždyť…"
,,Drž zobák." Řekne mu starou řečí. ,,Opovaž se něco říct."
Všichni okolo se smáli, tedy až na královnu a její dcery, ty byly vždy vážné.
Když najednou uprostřed smíchu Dimitriovi zazvonil telefon. Vytáhl si ho z kapsy a přijal hovor a přiložil si ho k uchu.
,,Mamuška." Řekne rusky, Rose na něj usměje a všichni okamžitě zmlkli, aby věděli co se děje. Dimitri vstal od stolu a šel na chodbu.
,,Dimitri prosím tě, přijeď na Haversovu kliniku." Řekne a jde slyšet z hlasu, že brečí.
,,Mami co se děje, proč jsi u Haverce." Jakmile všichni u stolu uslyšeli Haverovo jméno, vzhlédli.
,,Zaya měla vysokou horečku, byla jsem s ní v nemocnici na dvoře, ale tam nás samozřejmě nepřijali… Tak jsem jela sem… Tady měla dokonce i zástavu srdce."
,,Bože můj… Hned tam budu." Řekne a ukončí hovor.
Dimitri byl bledý jako stěna a smrt měl vepsanou do tváře. ,,Musím jet k Haversovi."
,,Pojedu s tebou." Řekne mu Vishous a už si na sebe nasazoval bundu. ,,Co se děje."
,,Máma tam přivezla sestru, není na tom dobře." Řekne všem a poté se podívá na otce. ,,Rose zůstaň prosím tu, vrátím se, co nejdříve budu moc." Řekne ji Rusky a ona okamžitě na něj rusky navázala ,,Počkej půjdu s tebou."
,,Ne, zůstaň tady." Řekne přísnějším hlasem. Přešel k ní a políbil ji do vlasů
,,Dobře."
Dimitri s Vishousem nasedli do velkého auta a tunelem vyjeli vez z pozemku, jeli přímo k Haverosvě klinice.
Pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat