Tak po dlouhé době zase další kapitolka a jako obvykle, zase hodně pozdě.
Dimitri se vzbudil pár hodin po jejich milovaní. Cítil, že se Rose od něj ve spánku odtáhla, proto natáhl jednu ruku, aby ji našel. Jakmile pod prsty ucítil měkké ženské křivky, usmál se a přitáhl si ji blíže.
Rose nespala, proto ji nijak nevylekalo, když si ji Dimitri přitáhl k sobě. Objal ji kolem pasu a celou délkou svého těla se k ní přitiskl.
,,jak dlouho tady zůstaneš?" zeptala se ho Rose jako první a prolomila tak ticho mezi nimi. Dimitri ji políbil do vlasů a následně dlouze a hlasitě vydechl.
,,Jenom pár dní, maximálně tři dny. S Bratrstvem máme naplánován útok doupě, mělo by to být jejich hlavní centrum. Nesmím tam chybět." Řekne ji, Rose se k němu otočila čelem, aby mu mohla vidět do tváře. V místnosti nebylo žádné světlo, ale i přesto viděla jeho tvář. Byla tak klidná, až by to někomu nahánělo hrůzu, ale jí ne. Viděla totiž i něco, co by ostatní přehlédli. Byl šťastný a užíval si každý okamžik s ní.
,,Ublížil jsem ti?" zeptal se jí a pohladil ji po podbříšku. Rose se na něj jenom dívala a místo odpovědi ho políbila na rty. ,,Takže to mám brát jako ne?" řekne a přitáhl si ji ještě blíže k sobě.,,Přesně…"
Dimitri o půl hodiny později zamířili do sprchy a spláchli ze sebe všechen ten pot. Nejdříve to byla obyčejná sprcha, s trochou něžností, nakonec to ale skončilo dalším milováním. Následující noc strávili společně v Rouziném pokoji.
I když byl mazur symphat vydávajícího se za Moroje, tak jeho aktivita byla přes den, a Rose si na ten režim také trochu zvykla, ale stejně jako Dimitri kolem půl osmé ráno usnula. Ještě, ale předtím, než oba dva zavřeli oči, se Dimitri musel ujistit, že do pokoje nepronikne ani paprsek světla.
,,Co se děje Dimitri… předtím ti slunce přeci nevadilo."
,, Už nějakou dobu jsem se nekrmil Roza… musím být opatrný… protože jinak." Řekne a vystrčí kousek ruky, na kterou mu dopadlo ranní světlo." Šlo vidět jak se mu kousek kůže na jeho ruce začala barvit do ruda a nakonec se tam objevil puchýř.
,,Dimitri." Křikla na něj Rose a strhala mu ruku ze slunečního světla. ,,Proboha jsi normální?" a prohlížela si jeho spáleninu. Dimitri se u toho jenom smál. ,,To není vtipný, to vůbec není vtipný." Řekla a šla si lehnou to postele.
,,Ale no tak Roza…" řekne a šel si lehnout za ní. Dimitri ji objal kolem pasu a přitáhl si k sobě. Chtěl ji políbit na krk, ale nedovolila mu to. ,,Trucuješ?" zeptal se ji a zkusil ji opět políbit, ale úspěšně mu v tom zabránila. Proto Dimitri trochu přitvrdil. Věděl, že je Rose lechtivá, využil jejích slabin a prsty vyhledal její lechtivá místa.
Rose se okamžitě začala bránit a snažila se nesmát, ale po chvilce vybuchla smíchy.
,,Přestaň… prosím… přestaň."
Dimitri na chvíli přestal, a jakmile i ona přestala bojovat, začal jí nenasytně líbat.
Dimitri se vybudil v posteli sám… marně se snažil nahmatat ženské tělo, které by s ním mělo ležet v posteli. Když se zaposlouchal, neslyšel nic, bylo naprosté ticho… bylo mu to divné. Proto vylezl z postele, natáhl se pro kalhoty a svoje dýky, které si připevnil k pasu a opatrně vyšel z Rosina pokoje. Celý dům byl tichý, všude bylo neuvěřitelné ticho.
,,Roza?!" zavolal, ale nikdo se mu neozval. Šel domem, když v tom narazil na první stopu. Stříkance krve po zdi, a hned za rohem bylo tělo, z kterého se valily litry krve. Byl to jeden ze strážců, Dimitri si ho prohlédl lépe a spatřil důvod masivního krvácení, měl roztrženou tepnu na krku. Nebylo mu nijak pomoci.
Dimitri se domem pohyboval tak rychle jak jenom mohl. Cestou do obývacího pokoje nacházel čím dál více těl. Všechna byla potrhaná a měli na sobě kousance od špičáků.
,,Strigojové." Řekl si pro sebe, když míjel asi třetí tělo. Dimitri hned litoval, že u sebe neměl svůj kůl.
,,Zdravím Wrathe synu Wrathův." Ozval se za ním hlas, hrozivý, temný a velice mocný. Dimitri se okamžitě otočil za tím hlasem a spatřil muže, zahaleného v černé kápi. Kapuci, která byla dostatečně hluboká, mu zakrývala obličej. Dimitri tuhle postavu, ale znal velice dobře. Jak z pověstí, tak i z knih a vyprávění mužů u žen, které přežili temného pána.
,,Omego…" řekne Dimitri a dal do hlasu co nejvíce moci.
,,Jsi velice podobný otci."
Omega tam jenom stál a sledoval ho svými ledovýma očima. Sledoval každé Dimitriho nadechnutí a napnutí svalů, sebemenší reakce mu prozrazovala, vše co potřeboval vědět, ovšem z jeho tváře mu nic nevyčetl.
,,Od mých dětí na tebe slýchávám samou chválu. Pré jsi skvělý bojovník a vynikající vůdce."
,,Co ode mě chceš."
,,Přidej se ke mně…"
,,Nikdy."
,,Ukvapené závěry bych moc nedělal." Řekne a najednou se před ním objevila domlácená Rose s jednou jeho dýk u krku.
,,Roza…"
,,Dimitri." Řekne a v hlase měla plno hrůzy i bolesti.
,,Roza… všechno bude v pořádku… slibuji."
,,Neslibuj něco, co nedokážeš splnit." Zazněl hlas Omegy.
,,Pusť ji."
,,Pustím, až se mi plně oddáš."
,,Jsem věrný Stvořitelce."
,,Stvořitelka, která tebou opovrhuje. Jsi sice plnokrevný upír… ale ona tě bude vidět vždy jako podřadného dhampíra, strážce, který se živý lovením strigojů… Opravdu si myslíš, že tě nechá nastoupit na upíří trůn?"
,,O čem to mluví Dimitri." Ozva se Rosin hlas.
,,On ti to neřekl?" zeptal se ji Omega a hlavu přiblížil k jejímu krku. ,,Pěkně voníš… víš tady Wrath je syn krále. On a jeho otec jsou poslední čistokrevní upíři." Řekl a zlostně se zasmál.
Dimitrimu došla trpělivost… tesáky se mu prodloužili a zlostně zavrčel.
,,Pusť ji."
,,Přidej se ke mně, a pustím… No tak… bojuješ už předem prohranou bitvu… Přidej se na mou stranu a budeš vládnout celému světu."
,,Po moci netoužím…" řekne a rozběhl se k nim, s každou dýkou v ruce, připravený zaútočit.
,,Třeba změníš názor." Řekne Omega. Dimitrimu se celý okamžik najednou zpomalil. Omega pohnul rukou a čepel dýky zajela hluboko do Rousiného krku.
,,Né…" zakřičel a v tom se Dimitri s křikem vzbudil a prudce posadil, připravený k okamžitému boji.
Dimitri byl udýchaný a po hrudi mu stékal pot. V pokoji byl sám, Rose byla pryč. Proto okamžitě sáhl po kalhotech, dýkách a kůlu a vyšel následně ven z pokoje. Dimitri se zaposlouchal a uslyšel, jak se po domě pohybuje několik lidí.
Okamžitě se vydal do obývacího pokoje, aby se ujistil, že sen nebyl skutečný. Sluneční světlo ho sice pálilo a oslepovalo, protože neměl brýle, jeho to ale nijak nezastavovalo, musel nají Rozu. Musel se ujistit, že je v pořádku.
Obývák byl, ale prázdný. Uslyšel další kroky, tentokrát za ním. Podle váhy, žena. Dimitri pevně stiskl dýku v ruce a chystal se zaútočit, když se ozval neznámý ženský hlas.
,,Ty musíš být nový strážce… nikdy dříve jsem tě tu neviděla." Řekla žena a Dimitri se na ní otočil, jakmile tak udělal, ona zalapala po dechu. No, jo, že je vlastně do půli těla nahý, a kalhoty na cvičení mu na bocích visí jenom tak tak, si uvědomil až poté co se otočil.
,,No páni… ty jsi ale korba." Řekne. Před Dimitrim stála štíhlá černovláska, která měla vlasy stažené do drdolu, na hlavě brýle a na sobě dvoudílné hnědé plavky. Dimitri si ji změřil od hlavy k patě.
,,Mimochodem… jmenuji se Isra Kamal… říkej mi ale jenom Is." Řekne natáhne k němu ruku a Dimitri ji s trochou zaváhání přijal ,,Dimitri." Odpoví jí a následně přijde další holka. Stejně jako její kamarádka, i ona byla černovláska a v plavkách.
I když byly v plavkách, jeho tělo nijak nereagovalo, i když ostatní kluci by se asi neudrželi.
,,Páni…" řekla ta nově příchozí holka.
,,Máš smůlu Senel… ten je můj." Řekne ji potichu, ale Dimitri je slyšel.
,,Dimitri?" ozval se konečně známý hlas. Rázem mu spadl kámen ze srdce.
,,Roza." Řekne a otočil se k ní.
,,Myslela jsem si že, budeš ještě spát..."
,,Nebyla jsi tam… chtěl jsem vědět… jestli jsi v pořádku." Řekne ji rusky.
,,Omlouvám se… holky za mnou přišli a včera jsem vnáhle zmizela, tak jsem jim to chtěla trochu vynahradit… Dimitri, jsi v pořádku?" jasně že není. Jeho emoce může samozřejmě vyčíst jenom jeho Roza. Pozná na něm vše.
Dimitrimu se najedno upřed očima objevil obraz, jak Omega zarazila čepel dýky do jejího krku. Dimitri začal zrychleně dýchat a jako by pomalu upadat do šoku.
,,Dimitri?" zeptala se ho, a ve tváři měla starost.
,,Potřebuji s tebou mluvit v soukromí." Řekne, vezme ji za ruku a odejde s ní do jejího pokoje.
,,Dimitri no tak co se děje… jak to že jsi šel ven, i když je světlo."
,,Zdál se mi sen…" řekne vezme její hlavu do svých dlaní a naklonil ji ji do strany, tak aby měl výhled na její krk. Nebyl tam ani škrábanec. Dimitri si proto dlouze oddychl a zabořil svoji tvář do jejího krku a přitáhl si boky k sobě.
,,Byl to jenom se… jenom sen." Řekne a jednu ruku mu zabořila do jeho vlasů a hladila ho.
,,Byl až moc skutečný… vše bylo moc skutečný, až moc."
,,To je v pořádku." Řekne a nadále ho hladila.
,,Stvořitelka tě nikdy nepřijme." Ozval se mu temný hlas v hlavě.
Byla bych ráda, kdyby tu byly více jak 4 komentáře, jinak bude trvat trochu déle, než vydám další kapitolku. Osud další kapitolky máte plně ve svých rukou, nebo spíše prstech.
Omlouvám se, že jsem vám tuhle kapitolku, dala až po týdnu, ale měla jsem toho strašně moc. Jak ve škole, tak i poté a upřímně, neměla jsem moc chuť psát.
Komentáře
Okomentovat