Omlouvám se že teď nevydávám, nějak pravidelně, ale vůbec s ničím nestíhám. Přesto je však lepší vypat jednu kapitolku do týdne, než vůbec žádnou.
Užijte si kulatou kapitolku. :)
R O S E
,,Tak se mějte princezny." Zavolal na nás náš velící důstojník
,,Hua." Všichni jako na povel udělali.
O pár hodin později jsem přistávala na letišti. Letěli jsme komerčními lety, v New Yorku jsme se všichni rozloučili a rozešli po svých. Jenom za dvě hodiny mi letěl let do Severní Karolíny, dokonce už odbavovali. Takže jsem si v klidu odbavila svoje zavazadlo, prošla kontrolou. Appa už byl v nákladovém prostoru. Dala jsem mu prášky na oblbnutí, aby nevyváděl. Musela jsem pomalu škemrat na kolenou, aby mi povolili Appu vzít si sebou, jenže věděli, že pokud bych odjela na 14 dní pryč a oni by s ním chtěli manipulovat, nedovolil by jim to.
Dimitri na mě už čekal, přešla jsem k němu, byla jsem silně nervózní, srdce mi bušilo jako o závod a myslela jsem si, že mě každou chvilku vyskočí z hrudi.
,,Ahoj." Řeknu jako první a snažím se, aby můj hlas nezněl tak že jsem nervózní.
,,Ahoj." Odpoví mi, chvilku jsme tam jenom tak stáli a koukali na sebe, ale potom mě stáhl do svého pevného obětí. Cítila jsem jeho krásné hřejivé teplo a jeho vůní. Voněl po vodě po holení a mahagonové vůni s citronem. Bylo to příjemné. ,,Moc rád tě zase vidím Roza…"
,,Roza?" zeptám se trochu překvapeně, takhle mě ještě nikdy nenazval, dokonce ani v dopise.
,,Když ty máš přezdívku pro mě, tak proč já nemohu mít pro tebe?" řekne a odtáhne se, ovšem stále mě držel za obě dvě paže.
,,To je pravda…" řeknu a usměji. Naše ruce se oddělily a já se natáhla pro můj vak, jenže Dimitri byl rychlejší. Přehodil si ho přes rameno a otočil se zpátky na mě. ,,Můžeme?" optal se mě a já jenom přikývla.
,,Ještě ale musíme vyzvednout Apppu."
,,Ty jsi ho vzala sebou?" zeptal se překvapeně, ale ne naštvaně.
,,No jo… musela jsem, budu pryč na 14 dní a už to vidím, že by k sobě nepustil žádného psovoda, zatím co budu pryč… sice jsem prosila na kolenou, ale nakonec mi ho povolili si ho vzít.
,,Dobře… tak jdeme pro něj." Jsem ráda, že to vzal tak lehce. Appa byl pro mě jako moje končetiny, za těch 7 měsíců jsme si na sebe natolik zvykli, že bychom jeden bez druhého nedokázali vydržet.
Netrvalo dlouho a Appu jsem měla u sebe. Ti dva se dobře skamarádili, což nebylo zrovna obvyklé. Appa si ho nejdříve pořádně očichal a poté mu olízl ruku a pak si ke mně sedl. Přijal ho.
Dimitri si půjčil auto, bylo to starší náklaďáček, něco obyčejného. Appu jsme posadili do zadu, stejně jako naše tašky. Já jsem si sedla vedle něj dopředu.
Dimitri nastartoval auto a v tichosti vyjel na dálnici. Skoro celou dobu jsme mlčeli, jen jsem ho trochu navigovala, kde a kdy má odbočit.
Mlčky jsme až dojeli před dům na pláži. Už na první pohled šlo vidět, že není zas tak obyčejný.
,,Páni… to je ale barák…"
,,Jo… otec mi ho koupil, abych mohla kde trávit volný čas mimo armádu… S kluky jsem tu trávili několik týdnů v roce, když jsme nebyli zrovna na turnusu… překecala jsem otce aby ten dům nechal přepsat na sebe… nechtěla jsem aby o mě byla nějaká spojitost v záznamech královského dvoru. Bylo tak snadnější ukrývat se tak před zraky ostatních strážců." Řeknu a přitom jsem si vytáhla vak a ze zadních sedadel auta. Jakmile jsem umožnila Appovi volných průchod ven, vystřelil z auta a začal prozkoumávat okolí. Aspoň něco zůstalo z instinktů psa.
,,Jak že se jmenuje tvůj otec." Zeptal se mě Dimitri a já cítila v jeho hlase napětí. Se smíchem jsem mu odpověděla. ,,Ibrahim Mazur… nebo ho můžeš znát pod jménem Zmeja… ale nemusíš se bát… mohl by ti o něm vyprávět můj ex-přítel, zvláštní od té doby jsem ho vůbec neviděla, dokonce ani neslyšela…" řeknu a mohla jsem se potrhat smíchy. Dimitri úplně zbledl a měla jsem takový dojem, že každou chvilku omdlí. ,,Jsi v pořádku… nevypadáš zrovna ve zdravé barvě."
,,Jo… ne jsem v pořádku, jen jen… už se o tvém otci radši nezmiňuj."
,,Dobře… pojďme dovnitř… zařídila jsem, aby nám Logan nakoupil nějaké potraviny… můžeme si udělat něco dobrého k obědovečeři… ale varuji tě, nejsem moc dobrá kuchařka."
,,To nevadí… já umím vařit docela obstojně."
,,Skvělé… tím líp… nechtěla bych tě totiž otrávit."
Nakonec se ukázalo, že umí vařit líp, než říkal. Jeho jídlo bylo naprosto božské, pro Appu měl připravené kuřecí maso s mrkví, jenom se oblizoval.
Po večeři, jsem mu ukázala, kde bude spát, já spala hned naproti jeho ložnici, v té své, na kterou jsem byla už zvyklá.
Celý dům jsem nechala vybavit Adriana… hodně ho to bavilo a nemohl si nechat ujít příležitosti. Proto pomalu celý dům byl vybaven do krásně bílé a vínové barvy, tahle kombinace se mu povedla.
Pokoj, který jsem si vybrala, mi Adrian zařídil podle toho, jakou jsem měla představu. Postel tvrdá, obyčejná, jedna zeď byla vymalována do vínové, ostatní byly bílé. Tento pokoj ve mně vyvolává docela dost vzpomínek… dokonce tu i zůstal pelech od Rexe, v kterým se momentálně uvelebil Appa. Byl to naprosto stejně obyčejný pelech, jako má na základně v Iráku, takové jako mají všichni vojenští psi.
Na skříni pro s oblečením, stálo několik fotek. Já s rukama, moje fotka z ukončení výcviku, ani jsem nevěděla, že ji tu mám. Prohlédla jsem si všechny fotografie, až jsem narazila na fotografie Dixe a Rexe.
Nesmím na n tak myslet.
Slyšela jsem, jak si Dimitri zrovna dávala sprchu, tak jsem sešla dolů do obývacího pokoje, kam mě Appa následovat, a vtom mě zasáhla ta krása. Zapadající slunce vrhalo krásně do oranžova stíny na mraky. Vypadalo to nádherně. Ze stojanu jsem si vytáhla láhev červeného vína a nalila si ho do sklenky. No jo, Adrian měl výborný vkus, ať se to týkalo čehokoliv.
Společně s Appou jsem si sedla ven na verandu na houpací lavičku a jenom pozorovala krajinu a lidi na pláži. Za nedlouho se ke mně připojil i Dimitri, v jehož ruce byla stejná sklenka s vínem.
Vlasy měl mokré, svázané gumičkou, na sobě dlouhé černé volné kalhoty a černý vasil. Musím říct, že jeho tělo rozhodně nebylo k zahození, ale spíše naopak… téměř každá by se po něm ohlédla.
,,Někdy mě fascinuje… jak jsou ti lidé klidní, jako by kolem nich nezuřila válka." Řeknu najednou a Dimitri se stejně jako já díval na pár, který se honil po pláži. ,,mezitím to my nasazujeme životy, oni si tu bezstarostně žijí, jako by se nic nedělo."
,,Myslím že ani si ani nechtějí přiznat… co se ve světě děje…"
,,Takový život bych nechtěla… ten boj by mi chyběl…"
,,Takže chceš zůstat v armádě?"
,,Rozhodně… je pro mě jako rodina, kterou jsem neměla… dodělám ještě pár turnusů a uchýlím se do výcvikového střediska..."
,,Co když tě bude potřeba jinde." Zeptal se mě a já jeho otázku nejdříve nepochopila, ale nakonec mi to došlo.
,,Myslíš jako že by mě potřebovali morojové? Ne… s nimi jsem už dávno skončila… v ten den kdy jsi mě nechal ležet na té silnici."
,,Ohledně toho… za to bych se tě chtěl omluvit… kdybych se tehdy neřídil rozkazy, mohla jsi nyní být na královském dvoře."
,,Ne Dimitri… nelituj minulosti, co se stalo, stole se… minulost stejně nenapravíš a navíc, ředitelka by mě stejně vyhodila z akademie… díky tobě jsem našla otce, setkala se s Adrianem… dostala možnost pracovat pro FBI a dělat psovoda třem naprosto neuvěřitelným zvířatům, " Řeknu, v tu ránu jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, ale chytla jsem Dimitriho za ruku. ,,Ale pokud to chceš slyšet, tak dobrá odpouštím ti."
Dimitri se podíval na naše spojené ruce a já zčervenala jako rajče. No bomba.
,,Promiň, to jsem neměla…"
,,Ne… to je v pohodě." Řekne a ruku mi ještě více stiskne ,,A děkuji… že jsi mi odpustila..."
Komentáře
Okomentovat