Hlavně se mi tu potom nezblázněte až to dočtete.
D I M I T R I
Další den ráno, jsme se šli proběhnout, nejdříve jsem si myslel, že poběžím sám, ale Rose i s Appou mě překvapili. Už na mě totiž čekali.
,,Dobré ráno." Řekne mi a usměje se na mě, Appa zaštěkal na pozdrav.
,,Dobré ráno… čekal jsem, že se budeš chtít trochu vyspat."
,,Tvrdý režim, mě dohnal… a navíc Appa je plný energie, kterou potřebuje nějak vybít… teď když nebude v akci…"
,,Dobře… takže běžíme?" Rose na mě jenom kývla a zároveň jsme vyběhli. Nemohl jsem se vynadívat na její tělo. S každým krokem se jí napjaly svaly na nohou i zádech.
Rose nás vedla, běželi jsme podél pobřeží. Bylo to nádhera, sledovat jak vychází slunce nad obzor a prohřívá půdu pod nohama. Byla rychlá a hodně vytrvalá a Appa vedle ní taky.
Před námi se tyčilo obrovské molo, které stálo na vysokých kůlech.
,,Dáme se závod?" zeptala se a zastavila, k molu to mohlo být tak 200 metrů.
,,Můžeme… co dostane výherce?" zeptám se ji
,,Prohraný mu udělá snídani… už těším soudruhu, má už docela hlad."
,,No já taky… až mi ty uděláš tu snídani." a postavím se do přípravné pozice. Rose udělala to stejné.
,,To se nestane soudruhu." Řekne mi ještě. Náhodou kolem nás prošel pár a my ho požádali, aby nám závod odstartoval ,,3,2,1 teď." Bylo odstartováno a oba jsme zároveň vyběhli. Musím říct, byla pekelně rychlá. Měl jsem co dělat abych ji vůbec stačil, ale přesto moje silnější a delší nohy vyhrály, sice jenom o malý kousek, ale vyhrál jsem. Byl jsem nadmíru spokojený se svým výkon a ne proto, že jsem vyhrál nad Rose, ale to že mi bude dělat snídani, na to jsem se těšil obzvláště.
,,Vyhrál jsem, vyhrál." Řeknu ji ještě provokativně.
,,No dobře vyhrál jsi, už vidím, jak ti kilometrovou rychlosti roste ego."
,,Nebuď drzá… jen si vychutnávám svoje vítězství a tu snídani."
,,Tak dobrá… nahoře na molu je restaurace, mají docela dobré snídaně…"
,,Na to jsme se ale nedomluvili…" řeknu, hravě jsem si ji přehodil přes rameno a Rose překvapeně vypískla. ,,Co to sakra děláš." Zeptala se mě a snažila se přehlušit Appovo štěkání, které po chvilce Rose utla. ,,Sázka je sázka Roza… vyhrál jsem, takže mi uděláš snídani…"
,,Dimitri… přece víš jak jsem na to s vařením… mě učili zabíjet, ne vařit…"
,,Mě taky Roza a jsem na tom s vařením líp než ty." Musel jsem ji trochu poškádlit. Zatím co jsem se sní vydal na zpět.
,,Na tom se shodneme. Už mě pusť dolů soudruhu, nebo mě chceš ty 2 kilometry, nést přes rameno jako pytel brambor?" otázala se mě. Neměl jsem problém ji tak nést, byla lehoučká a mě samotnému bylo příjemné, jak se na mě hrudníkem tiskla.
Ještě chvilku jsem s ní tak šel, mezím jsme potkaly pár, který nám odstartoval a já jsem je s kývnutím hlavy pozdravil ,, Vyhrál jsem." Odůvodnil jsem, proč mám Rozu přehozenou přes rameno. Ti dva se jenom zasmáli a šli dál.
Rozu jsem postavil na zem jenom několik desítek metrů potom.
,,Slib že neutečeš."
,,Mám na výběr?"
,,Ne." Odvětil jsem a pustil jsem ji. Neutekla… což bylo dobré znamení.
Poslední kilometr a půl jsme se rozběhli a poklusem běželi až k domu, aspoň to rychleji uteklo. Jakmile jsem se osprchoval, sešel jsem dolů a našel Rose za plotnou. Dělala lívance a musím říct, povedli se ji, ona nakonec nebude u té plotny tak marná.
Odpoledne jsme zašli na pláž a k večeru malé zápasnické kolo. Byla v boji dobrá, až tak že by mohla být jednou z nejlepších strážkyň. Měla talent, ale její pohyby ztratili dhampíří ladnost žen, teď se více méně pohybovala už jako voják. Na kráse ji to však nijak nebralo.
,,Už nemůžu." Řekla Rose a svalila se na žiněnku a já jí následoval. Už jsme bojovali více jako hodinu pomalu v kuse a přesto se mi ji nepodařilo pořádně dostat na zem.
,,Asi zítra ráno nevstanu." Řeknu ji, když jsem se pohodlně natáhl vedle ní. ,,Pořádně jsi mě domlátila."
,,To byl taky účel soudruhu… to je za to ráno, jak jsi mě nechal prohrát…"
,,Já nemůžu za to, že jsi tak pomalá." Poškádlil jsem ji, avšak moje kousavá poznámka, byla okamžitě potrestána.
Rose se na mě vyhoupla a z posledních sil mi dostala do kleští. Nohama objímala můj krk, ruku jsem měl mezí jejíma nohama, svýma rukama na ni dělala dosti nepříjemnou páku.
,,Tohle ale není vyloženě armádní technika." Řeknu ji přidušeně.
,,To máš pravdu, minulý rok jsem chodila na japonské bojové umění, něco jsem si z toho zapamatovala." Řekne a více potrestá mě, že zvedla zadek a tím zdvojnásobila bolest. Nějak se mi podařilo vyprostit jednu ruku a zaklepal tak na její nohu, aby věděla, že mám dost. Jakmile povolila sevření, využil jsem toho a celou svojí váhou jsem ji uzemnil pod sebou.
,,Ty podvodníku."
Rose byla skoro vzteky rudá. Nelíbilo se ji, že je naprosto bezbranná.
,,Lekce číslo 1. Nikdy nevěř svému protivníkovi… zapomněla jsi."
,,No jo, no jo… tak už ze mě slez." Řekne a já si ji trochu nedůvěřivě přeměřil.
,,Nepraštíš mě, žene…"
,,Pokusím se" řekne šibalsky.
,,Já to myslím vážně… pustím tě jenom za podmínky, že mě nepraštíš."
,,Dobrá, přísahám, že tě nepraštím."
Rose svoje slovo splnila, opatrně jsem se z ní zvedl, čekal jsem od ní nějako lupmárnu, ale kupodivu nechala svoje ruce v kapsách.
Nakonec jsme společně udělali i večeři a večer si sedli ven se sklenkou vína. Noc byla teplá, ale i tak jsem přes nás přehodil tenkou deku.
,,nepamatuji si, kdy jsem se naposledy dívala na hvězdy tak v klidu."
,,Jak to myslíš"
,,bez výstřelů, nebo výbuchů… koukni na měsíc… taky sis všiml, že když vychází je velký, ale jakmile se vyhoupne na oblohu je malý." Řekne
,,To dělá perspektiva, vlastně je jedno kde na obloze je anebo kde jsi ty…" řeknu, zvednu ruku a palcem zakryji měsíc. ,,Když se tahle podíváš jedním okem" Rose udělala přesně to stejné jako já ,,Není větší než palec."
,,kde ses to naučil."
,,už ani nevím, někde."
Rose se ještě chvilku dívala na měsíc přes palec. Byla nádherná, když byla něčím zaujatá. Jakmile si všimla, že na ni koukám, přestala s ním a usmála se na mě. Jakoby se mi ten úsměv vryl do mozku. Byl to jeden z těch úsměvů, kterým vás člověk obdaruje jenom výjimečně.
,,Jsi nádherná Rozo." Řeknu ji a zastrčím neposlušně kroutící pramen vlasu za ucho. Její tmavě černé oči se vpíjely do těch mích a já měl pocit, že se v těch asi utopím. Ani nevím, jak se to všechno seběhlo, ale najednou jsem se k ní pomalu nakláněl a otřel se svými rty o ty její.
Rose nijak neprotestovala, protože ten zvláštní polibek mi opětovala.
Komentáře
Okomentovat