Je trochu kratší, ovšem je v ní akce. Rose napadnou strigojové, zachrání ji Dimitri? Dozvíte se :)
D I M I T R I
To že se mi Rose svěřila, byl další krok k tomu, aby se mi jednoho dne otevřela celá. V jejím srdci je tolik bolesti a nenávisti, že jednoho dne to nevydrží a poví mi vše, ovšem.
Zbytek večera jsme strávili poté příjemnou konverzací, Rose už ten večer nezmínila ani jednou o armádě. Většinou jsem mluvil spíše já, když jsem ji vyprávěl o svém mládí, nakonec jsem ji přiměl i já vzpomenout si na časy na akademii a dostal jsem z ní dokonce, co vyváděla za lumpárny.
Nakonec se večer pěkně vyvedl a my se vraceli do domu s úsměvy na tvářích a ruku v ruce.
Jakmile Rose vstoupila do domu, vletěl na ni Appa a začal ji vítat.
,,No jo… už jsem tu, že jsem tu." Opakovala a snažila se mu zabránit, aby na ni neskákal, radostí. ,,Já půjdu vyvenčit Appu." Řekne a vezme z pohovky jeho vodítku
,,Dobře… já se jdu vysprchovat a lehnout, nebo mám jít s tebou?" zeptám se ji
,,Ne v pohodě, jen běž… až se vrátím, připojím se k tobě." Řekne mi a následně se s Appou vydala na pláž.
Doufám, že ji to nebude moc dlouho trvat. Rychle jsem si umyl vlasy a vylezl ze sprchy.
Rose se s Appou vrátili celkem brzo, slyšel jsem jak Appa štěkal dole na verandě a jak se štěkání přemístilo dolů do obývacího pokoje. Bylo však divný, že ho Rose neokřikla. Po chvilce mi to začalo být divný, proto jsem si oblékl kalhoty a pro jistotu si vzal i kůl sebou.
,,Roza?" zavolám na ni, ale nikdo se mi neozval. Appa byl dole s připnutým vodítkem na obojku. Už z dálky jsem pozval, že na jeho srsti je krev.
Rychle jsem seběhl dolů za Appou, ten jakmile mě uviděl, začal štěkat ještě více.
,,kde máš páničku… kde je?" zeptám se ho a Appa jako by mi rozuměl se rozběhl do noci. V rychlosti jsem vzal baterku a vyběhl za ním. Na verandě na mě počkal, já chytl jeho vodítko, aby mě mohl vézt. Appa ji hledal, a když něco našel, sedl přímo před místo, kde byla největší pachová stopa.
Bál jsem se baterkou namířit na to místo, a když jsem to udělal, zděsil jsem se. Byla to krev a ne jen pár kapek.
,,Strigojové." Měl mi to hned dojít. Museli být na pláži, když Rose s Appou šli, museli vycítit, že je dhampírka a chtěli se ji určitě zbavit dříve než by jim začala dělat problémy.
,,Dimitri!" ten hlase jsem poznal okamžitě. Byla blízko
,,Roza!" to byla hloupost, jen jsem na sebe upozornil. Je tma v otevřeném prostoru a se strigoji za zadkem.
Vydala jsem se za zvuky souboje a po chvilce jsem se k nim dostal. Baterkou jsem namířil na postavy před sebou.
Dva strigojové, jeden z nich držel Rose kolem krku čelem ke mně.
,,Páreček dhampírů, to se jen tak nevidí… co na to společnost." Řekne strigoj, já si však všiml Rozy jak má na krku krvavou stopu.
,,my nejsme pár…" zalže Roza, za to si okamžitě vysloužila pohlavek ,,Nelži krasotinko… cítím ho z tebe." Řekne ji do ucha a nasál její vůni, to se ovšem nelíbilo mě. Ten druhý strigoj to vycítil a vrhl se na mě. Svalil mě na zem a nešťastně se nebodl na kůl. Strigoj vykřikl bolestí, překulil jsem ho, vytrhl mu kůl z břicha a zabodl přímo do srdce. Když jsem se ujistil, že je po něm, otočil jsem se a byl odhodlaný pokračovat v boji. Strigoj mě však zarazil.
,,Stůj… nebo z ní udělám zrůdu, jako jsem já…" řekne mi a já si všiml, jak má nakousnuté zápěstí a je připravený ho vrazit Rose do pusy. ,,Hoď ten kůl na zem."
,,Dimitri nedělejto."
,,Ty buď zticha." Okřikl ji a trhl, sní za vlasy.
,,Dobře… dobře." Řeknu a kůl dopadl do písku. Strigoj byl sám ze sebou natolik spokojený, že ani nepostřehl zvíře za ním, které se na něj chystalo skočit.
Appa s mocným zavrčením, vyskočil a zakousl se mu ze zadu do krku. Strigoj leknutím pustil Rozu, která toho patřičně využila, strhla ho na zem, tak že mi byl pěkně nastavený jen bodnout. Proto jsem rychle sebral kůl ze země. Rose si ho mezitím osedlala, nějak našla baterku, ovšem nevycházelo z ní normální světlo a ale uv-záření. Strigoj křičel bolestí, ovšem nebylo mu k to k ničemu. Appa ho měl chytnutého v zubech a Rose zase praktikovala v čem je dobrá.
Nijak jsem neotálel, přispěchal k nim a vrazil mu kůl do srdce. Byl hned mrtvý.
,,Bože můj." Řekne Roza a přestala na něho mířit baterkou. ,,Pane bože, pane bože…"
,,Roza, to je dobrý… pojď." Byla vyděšená. Rychle jsem k ní přistoupil a vtáhl ji do svého náručí. Roza zabořila hlavu do mé hrudi a nechala se mnou konejšit. Po chvilce se zklidnila, já se postaral o těla a se spěšným krokem jsme se vydali do domu.
Komentáře
Okomentovat