Já vím, měla bych se za sebe stydět, ale nějak jsem neměla čas vydat novou kapitolku, takže duofám, že si to dneska u vás trochu zpravím.
Jo a už jen poslední den a mám volno. Třeba já mám volno už zítra :) Užijte si poslední školní dny v roce 2017 :)
Do vánoc se pokusím ještě něco vydat, ale nic slibuji :D
Probudila jsem se, když mě něco polechtalo po tváři. Nejdříve jsem si myslela že je to Appa, jenže ten byl ve svém pelechu a spokojeně oddychoval. Pak mě najednou znovu něco polechtalo po tváři a já si uvědomila, že mám v posteli jenom jednoho vetřelce.
Otevřela jsem oči a spatřila rozesmátou tvář Dimitriho.
,,Provokuješ?" zeptala jsem se ho a poškrabala na tváři, když mě polechtal.
,,Víš jak dlouho, se tě snažím probudit?"
,,Nevím."
,,Dvě hodiny… máš pořádně tvrdý spánek, to ti povím a chrápala jsi." Obvinil mě Dimitri a já se na něj překvapeně podívala.
,,Nechrápala… to odvoláš, a až tak tvrdé spaní nemám." Obhájila jsem se.
,,Vážně ne? Už dvě hodiny tě tu lechtám a snažím se tě probudit vším možný, dokonce i Appa už to vzdal a šel si znovu lehnout do pelechu." Odpoví mi, já využila jeho nepozornosti a přehoupla se na něj a obkročmo si na něj sedla. Cítila jsem, jak svoje ruce položil na moje boky a jak jeho přirození na mě zareagovalo.
,,Co ruka." Zeptám se ho a opřela jsem si ruce vedle jeho hlavy, takže jsem byla blízko jeho hlavy.
,,Trochu bolí, ale není to tak zlý." Dimitri ji zkusmo sevřel v pěst a zase povolil.
,,Možná bych ti měla přinést led, aby ti splaskl otok." Řeknu a už jsem se chystala vstát, když v tom mě zarazil a svýma rukama si mě znovu, přitiskl k sobě.
,,Na to zapomeň, něco jsi načala, tak bys to mohla i dodělat… co myslíš." Zeptal se mě tázavě a já cítila, jak se o mě otřel. Na oko jsem vydala podrážděný sten a vzal ho do sebe. Jakmile se tak stalo, Dimitri slastí zasténal. Jeho ruce putovaly nahoru k mému hrudníku a něžně stiskl mé ňadra a vydechla jeho jméno.
O hodinu později, poté co jsme otestovali odolnost sprchy a následně kuchyňské linky, jsme nakonec zaparkovali zase nahoře v pokoji. Dneska bylo škaredě, pršelo a vypadá to na pořádnou bouřku, no jakmile se ozval blesky, byla jsem ráda, že mám u sebe Dimitriho. Připomínalo my to dny, plné střílení, i Appa nemusel moc bouřku, byli jsme ze stejného těsta.
Dimitri se mi kvůli tomu smál a já ho za to moc ráda trestala. Druhý den, kdy bouřka stále pokračovala, jsme využili tělocvičnu, která byla v suterénu. Dimitri mi dával pořádně na prdel a hodně se mu tu líbilo, byli však doby, kdy jsem zase vyhrávala já.
Třetí den, bouřka konečně ustala a my se dostali konečně ven. Appa byl nadšený, že si konečně může protáhnout nohy a proběhnout se.
Dimitri dostal nápad, že na večeři se půjdeme najíst do restaurace, kterou vybral, mě se zrovna jeho nápad stokrát nelíbil, teda myslím ta restaurace, ale přemluvil mě.
,,Už jsi tu někdy jedla?" zeptal se mě, když jsem vystupovali z auta.
,,Jo, párkrát jsem tu už byla, myjí výborné mořské plody."
,,Skvělé, chtěl jsem něco takového zkusit." Oznámil mi, natáhl ke mně ruku, spojili jsme své ruce a vyšli do restaurace. Během cesty jsme minuly hospodu, která patřila k restauraci. Majitel byl u obsluhy a jakmile si mě všiml zamračil se.
,, Co tady děláš." Řekne naštvaně. Pustila jsem Dimitriovu ruku a přešla k němu, Dimitri mě naštěstí nenásledoval.
,,No tak Steave, už je to pět let."
,,Nechci tu, žádné potíže."
,,A taky nebudou." Ujistím ho, Steave jen přikývl a já s Dimitrim vešla do restaurace.
S Dimitriem jsme si našli volný stůl, usadili se a následně objednali. Ještě že jsme Appu nechali doma, jinak by nám všechno jídlo sežral z talířků. Společně jsme obírali krevety a přitom se bavili.
,,Co to bylo, s tím chlapem."
,,Před pěti lety, jsme tu byli i s kluky z mé čety… no a trochu se strhla rvačka, v tu dobu tu s námi byl i Dix a jednoho z civilistů napadl a zlomil mu 6 kostí v předloktí, barman to nahlásil našemu velícímu důstojníkovi, sice se mu major Wix vysmál do telefonu, ale na základně jsme dostali pořádný výprask."
,,Kvůli čemu se strhla rvačka."
,,Jeden z civilistů, jménem Look, si řekl, že by bylo fajn se semnou vyspat, několik chlapů z čety to vzalo dost osobně a uštědřili jejich partě společně semnou menší výprask."
,,Aha… ještě že tu teď nejsou." Zasmál se Dimitri a já posmutněla.
,,Ano, ještě že…"
,,Děje se něco, Roza?" zeptal se mě a chytl za ruku.
,,Ne, jsem v pohodě, ale děkuji Dimitri."
,,Stalo se něco?"
..Ne, nic se nestalo… jen před rokem všichni zemřeli a mou vinou, nebo spíše vinou královny Vasilisi Dragomírové." Řeknu, avšak, nerada vzpomínám na staré časy.
,,Jak to můžeš říct?" Otázal se, byl zmatený. Řeci jenom byla to jeho královna, kterou ji slíbil svou věrnost. ,,To proto už nejste přítelkyně, viděl jsem tvoje záznamy z akademie, jako mladá jsi chtěla být její strážce."
,,Ano… ale během těch deseti let se mnoho změnilo."
,,Rose, vysvětli mi a to a neuzavírej se přede mnou, chci vědět, čím sis prošla." Řekne, znovu mi stiskl před stůl roku a já svolila.
,,Dobře… takže asi před rokem, jsme vyjeli na misi, měli jsme pročistit několik území, nalézt miny a výbušniny. Rutinní akce, prováděná už tisíckrát. Dix a já jsme už dvě hodiny hledali miny, když v tom nás překvapil automobil, kluci ho zajistili a já měla prověřit, že auto je čisté, když v tom nás napadly. Neměli jsme se pomalu kam schovat, bojovníci se na nás vrhli a my jen tak tak, dokázaly nastoupit do Hawi a transportovat se k nejbližším ruinám. Když v tom mě zatáhlo pouto mezi mnou a královnou vtáhlo do ni. Útočníci nás našli a my byli uvězněni, kluci mi šli na pomoc, věděli, že se něco děje, když v tom je zabil granát… Kdybych nebyla emocionálně nebyla zasažena a vtažena do její hlavy, nestalo by se to." Řeknu naštvaně, nebyla jsem naštvaná na něj, ale sama na sebe, na své selhání mé sebekontroly.
,,To nemůžeš vědět." Uklidňoval mě
,,Ale ano můžu. Nebýt toho pitomého pouta… kluci a Dix by žili. Já vyvázla jen s pár oděrky a prasklými ušními bubínky. Podle doktorů jsem měla štěstí, ovšem to stejné se nedá říct i o nich. Zahájilo se vyšetřování a já měla být vyslýchána vojenským soudem a na rok jsem byla stažena ze služby. Byla jsem na doporučení majora Wixe, umístěna do FBI. Všichni velící důstojníci a majoři, vypovídali v můj prospěch a po spolupráci s FBI i několik velice postavených jejich členů, a i poté, co jsem téměř přiznala, že za to berou zodpovědnost, jsem z toho vyšla bez vinny… Stejně jako Vasilisa před desíti lety."
,,Jak to myslíš."
,,Protože to ona mě donutila, abych ji pomohla s útěkem a poté, co jste ji odvezli zpět ke sv. Vladimírovy, byla jsem to já, kdo nesl následky. Už nikdy jsem se nemohla stát strážcem, žádná přísaha, žádné ochraňování morojů. Tak jsem si řekla, že místo toho aspoň budu strážit lidi, už ani nejsem dhampír, ale člověk."
Komentáře
Okomentovat