D I M I T R I PO
Po tom útoku, jsme byli mnohem více opatrnější... snažili se vyhýbat procházkám v noci a podobně…ovšem i přes naše menší omezení, jsme si dny dokázaly pořádně užít a my jsme se ani nenadáli a končila nám naše dovolená.
,,Zítra to všechno končí…" řekne Rose, když jsme společně leželi nazí v posteli. Byli jsme
k sobě přitisknutí a užívali si přítomnosti toho druhého.
Pohladil jsem Rose po nahém boku a něžně ji políbil na nos a něžně přejel až k jejímu krku, kde jsem si ji označil, ona to stejné poté udělala na mém krku. Nechal jsem ji, aby se na mě vyhoupla a pojala do sebe.
Další den ráno, jsme museli vstávat brzy… oba dva jsme měli sbaleno brzo. Snídaně proběhla téměř beze slov. Ještě před odjezdem se Rose oblékla do šedé uniformy a já také.
Letiště bylo plné lidí, kteří čekali na svůj let… Zatím co Rose vyřizovala naložení Appy, já si vyřizoval můj let. Rose ten svůj měla už vyřízený, měla výhodu, že je voják, protlačí ji do každého letu.
Rosino letadlo, letělo ani ne za hodinu a moje letadlo odlétá jen několik minut po tom jejím…
Stáli jsme s Rose v objetí před vstupem do letadla… vyzívali už poslední cestující, aby nastoupili do letadla.
,,Piš dopisy, co nejvíce budeš moci." Řeknu ji do ucha
,,To stejné platí i o tobě."
,,Dávej na sebe pozor, neriskuj… prosím, kvůli mně." Rose zvedla hlavu a podívala se na mě. Sklonil jsme se k ní a políbil ji na rty. ,,Hlavně se nedostaň do palby."
,,A ty zase plň řádné povinnosti strážce královny… lov strigojů nech na lovce…"
,,Jak víš…"
,,Tvůj styl boje… nepochybně jsi i lovec… takže ty mi taky slib, že neuděláš nic hloupého. Ano?" řekne a tím mě překvapila, měla mě naprosto přečteného.
,,Dobře. Opatruj se."
,,Ty také."
Naposledy jsme se vášnivě políbili, poté mi dala ještě pár rychlých polibku na rty a odešla.
Sledoval jsem, jak odchází tunelem, až mi zmizela z dohledu.
Let do Montany netrval tak dlouho, během letu jsem si krátil čas přemýšlením o 14 dnech strávený s Rozou.
Po příjezdu domů, jsem měl jen hodinu na aklimatizování, nejdříve jsem se osprchoval a následně odešel do služby, během níž jsem prohodil jen pár slov, s dalšími dhampíry. Po službě jsem zamířil rovnou do tělocvičny a dal si několik kol sérii cviků, poté jsem usedl k psacímu stolu a začal psát dopis pro Rozu.
R O S E
Není to ani pár dní, a už mi Dimitri chybí za těch 14 dní neuvěřitelně přirostl k srdci, stejně tak i Appovi. Dimitri neví, že jsem si vypůjčila jeden z jeho westernských románů. Během cesty na základnu, jsem ji celou přečetla… už od začátku jsem věděla, jak ta kniha dopadne, ale i tak měla nějaké své kouzlo. S každou přečtenou kapitolou jsem nemohla přestat na Dimitriho.
Následující týdny, byli jako ticho před bouří… vše bylo naprosto tiché a klidné. Neudála se žádná událost, nic. S klukama jsme se začali bát, co přijde a pak jednoho rána to opravdu přišlo.
D I M I T R I 11. Září 2001
Bylo to normální odpoledne, službu jsem dneska neměl, protože předtím jsem dal několik 12ctek po sobě.
Byl jsem si ráno zacvičit a poté zašel za klukama do dhampírské místnosti… řekli jsme si, že si dáme menší zápas v kulečníku a já dnes měl chuť někoho rozmetat na kopytech. Asi po 10 minutách hraní doběhl do místnosti Izák.
,,Kluci už jste to viděli?" zeptal se nás, my jen nesouhlasně přikývli
,,Ne…Co jako." Zeptal se Thomas. Izák přešel k televizi a ovladačem ji zapnul.
,, Jedno z budov je v plamenech, pane bože, bože… do budovy právě narazilo druhé letadlo…"
,, Dvojčata jsou v plamenech, hasiči se snaží evakuovat lidi, kteří uvízli v patrech… všude vládne zmatek… v budovách jsou stále lidé, kteří křičí o pomoc, někteří dokonce skáčou z budovy… Pane bože jedna budova se právě zřítila dolů, vypadá to jako by ji někdo právě odstřelil. Všude je strašně moc kouře a dýmů… lidé panikaří a křičí…"
,,Právě jsme dostali zprávu, že na Pentagon se zřítilo další letadlo… toto je bezpochyby teroristický útok."
,,Panebože, lidé navrchu křičí a volají o pomoc, hasiči se k nim snaží dostat, ale jak se zdá tak bohužel jsou odříznuti. Jeden člověk právě vyskočil, podle hasičů je navrchu doslova jako v peci, plameny tam dosahují teploty přes 500 stupňů…"
,,pane bože, právě padá další budova, pane bože, pane bože."
Všichni v místnosti jsme tam stáli se zadrženým dechem a sledovali zprávy. Okamžitě jsem běžel domů, pustil jsem počítač a zkusil zavolat Roze… ta mi to nevzala. Tak to bylo asi 10 dní, deset dní jsem netrpělivě byl v práci.
,,Útoku na dvojčata se právě veřejně přiznal terorista Usáma bin Ládin. Ministerstvo obrany právě nařídilo několik vojenských útoků. Všichni vojáci, kteří slouží v Iráqu, Kosovu a Africe se právě přemísťují aby mohli dopadnout a zabít bin Ládina."
,,Pane bože." Sledoval jsem večerní zprávy… královna na teroristický útok nic neřekla, podle jejich slov to není její starost a morojové to akceptovali, jenže dhampíři ne. Několik z nich, má totiž rodiny v lidských světech a zvyšovala se vlna nepokojů.
Uprostřed zpráv mi začal vyzvánět telefon, na displeji bylo neznámé číslo a mě se najednou zastavilo srdce.
,,Prosím." Řeknu
,,Ahoj Dimitri." Ozval se ten nejhezčí ženský hlas.
,,Pane bože Roza… jsi v pořádku?" zeptal jsem se okamžitě.
,,Ano… ano jsem v pořádku, a co ty?"
,,O mě se nemusíš bát."
,,Víš co se stalo…"
,,Ano… snažil jsem se tě nějak kontaktovat, ale bohužel se mi to nezdařilo." Vysvětlil jsem jí
,,Vrchní velitelství omezilo hovory kvůli bezpečnosti… promiň Dimitri, musím končit, na telefon právě čeká několik dalších lidí, jen jsem se chtěla ujistit, že jste v pořádku…"
,,Dobře, buď opatrná."
,,To ty taky, chybíš mi." A tím linka ohluchla.
R O S E
Jeden z malá zabezpečených telefonů jsem předala dalšímu čekajícímu. Právě jsme se vrátili ze jedné záchranné mise, která pro naši četu a další dvě dopadla katastroficky. Před budovou bylo zřízeno několik provizorních záchranných stanic. Všichni jsme byli, zpocení, špinavý a zakrvácení. Každý to nějak schytal. Mě a Appu odmrštila bomba, naštěstí mám jen pár oděrek a asi prasklý bubínek. Appa na tom také naštěstí dobře. Nic vážného… dnešní operace byla jedna z těch nejhorších…
Komentáře
Okomentovat