Já vím měla bych se stydět, ale dříve jsem to vydat prostě nemohla. Mám teď hodně učení a všechno mi to jde už na palici, k tomu se dějí ještě další věci okolo a najednou nevíte kam dříve skočit.
Nemohu jasně říci že se do příště polepším, ale pokusím se.
Užijte si tuto kapitolku.
Během malé mé pauzy, se během malých volných chvil začal rodit nápad na nové povídky no a pár povídek tu mám ne na téma Vampírská akademie. Vlastně je to na téma Bratrstvo černé dýky a to zejména o páru Beth a Wratha (ten pár co si zahrál Dimitriho rodiče v povídce Mezi dvěma světy). Takže se vás ptámm líbila by se vám tamto povídka, nebo tu chcete čístě jenom Vampírskou akademii? :D Prosím, názory piště do komentářů.
R O S E
Já a Dimitri si píšeme už několik měsíců, bylo to příjemné. Dimitri psal o událostech na královském dvoře, ale psal i o svém životě. Byla to příjemná změna, od pekla.
V posledních měsících nás přesunuli na předsunutou operační základnu, kde jsme získali každý svůj pokoj.
Po zažádání jsem dostala povolení o videohovory a já konečně po nějaké době mohla zavolat domů. Otec byl rád, že mě viděl a slyšel, byla to změna oproti dopisům, které jsem mu posílala, poté jsem volala Adrianovi a celé jeho rodině, naštěstí jsem je zastihla, když byli všichni spolu. Tetička Rose zase viděla svoje kmotřenky a nakonec jsem si vybrala zavolat Dimitrimu. Nějak jsem získala jeho skypové číslo, ani nevím jak, ale než jsem zmáčkla tlačítko volat, byla jsem silně nervózní. Appa mi radši pod postelí dělal společnost.
Ještě před tím jsem se upravila, rozpustila vlasy a poupravila obličej. Nevím, proč mi na tom tolik záleželo. Nakonec jsem stiskal tlačítko volat. Párkrát to prozvonilo, potom to Dimitri zvedl. Jakmile se načetl i obraz, ani jeden nebyl schopen nic říct. Nakonec jsem se ale rozhoupala.
,,Ráda tě zase vidím soudruhu." Řekla jsem mu schválně přezdívkou. Nějaký voják, který kontrolu tento hovor se musí hodně bavit.
,,Rose… taky tě rád vidím…" Dimitri vypadal úžasně, delší vlasy měl svázané do culíku a na sobě měl rolák, určitě u nich už začíná být zima… stejně jako tady. ,,Je změna vidět tvoji tvář, než jen tvoje písmo."
,,Jo no… vyžádala jsem si povolení ohledně videohovorů, takže toho musím využit do té doby, než nám znovu nevypne internet."
,,Jsem rád že voláš…" řekne mi když v tom se najednou ozval Appa, hlásil se o slovo. Appa vyskočil na postel rovnou přímo mezi a mě počítač. ,,No nazdar fešáku… ty jsi ale krasavec."
,,Appo dolů." Zavelím a ten mě okamžitě poslechne.
,,Moc hezký pes…"
,,To ano… ale někdy si dělá, co se mu zachce… jak je na královském dvoře?"
,,Teď momentálně nevím, musel jsem si na nějakou dobu vzít dovolenou… nyní jsem doma v Baje…"
,,To je to dhampíří město, o kterém jsi mi vyprávěl?"
,,Jo přesně to…"
Rozhov s ním byl velice příjemný, ani bych nevěřila, že jsme spolu mluvili asi 30 minut. Měli jsme si toho tolik říct.
,,Dimitr… na konci měsíce, jsme naše četa dostali na dva týdny volno… přemýšlela jsem že bych přiletěla do Ameriky na Královský dvůr."
,,Konečně si se rozhodla navštívit Lissu?"
,,Ne… chtěla jsem navštívit tebe…" moji větu rozhodně nečekal, vypadal naprosto vyvedený z míry.
,,Ou…"
,,Promiň byl to špatný nápad, vypadalo to ze mě a vůbec jsem nad tím nepřemýšlela" řeknu na svoji obranu… nad touhle větou jsem rozhodně nepřemýšlela…. Proboha plácám tu samý nesmysl. Když tom jednou z ničeho nic začali řvát sirény ohlašující bombový útok. Dimitri ani nestačil nic říct… internet byl vypojen a já se podle protokolu měla jít schovat do krytu.
Kdyby to byl opravdový bombový nálet, už dávno bychom byli mrtví. Ale předpisy byli předpisy. Cvičná siréna řvala o sto šest.
Po skončení té maškarády pro nováčky, jsem usedla za stůj jídelního stolu s kusem papíru. V jídelně se konala každodenní porada vojáků a já u ní nemohla chybět. Řešilo se čištění, kontrola a dovážka nových zbraní. Naše četa dneska měla na starost kontrolu, takže ještě než se setmí, se půjde na střelnici a vyzkouší se ty nové potvůrky. Tohle jsem milovala, ale ještě před tím jsem napsala na mě krátký dopis Dimitrimu.
D I M I T R I
V jednu chvíli jsem si skypoval s Rose a poté najednou se ozvala siréna a náš hovor byl přerušen.
O dva dny později, jsem se musel vrátit zpět na Královský dvůr, byl tu zmatek jako obvykle. I když nějak netuším kvůli čemu. Strigojové byli na svoji povahu poměrně v klidu, nekonali se žádné útoky na moroje a lovecké skupiny zůstávaly na svých stanovištích podle jejich denních harmonogramů. Povyk tu byl tedy spíše kvůli královně.
Rada řešila jeden problém za druhým bez ní a to na ní nevrhalo dobré světlo.
Rose se mi od našeho videohovoru už neozvala, nejspíš tam mají více práce než já právě tady. Nechápal jsem proč, ale nějakých svým způsobem jsem se o Rose bál. Možná tím, jak jsme byli pořád v kontaktu.
Čtení jejich dopisů mě totiž vždy uklidňovalo a byla to příjemné zpestření konce dne. Pár dnů poté co jsem přišel z práce, jsem doma na zemi uviděl modrou obálku, polepenou známými poštovními známkami.
Rose mi poslala dopis.
Milý soudruhu,
dnes ani nemám čas tento dopis číslovat. Náš hovor byl bohužel přerušen kvůli cvičnému poplachu, ovšem nahození internetu se dočkáme asi až za několik dní, proto bude mnohem rychlejší ti napsat tento dopis, než čekat na obnovení internetu na základně.
Jenom jsem ti chtěla říct, že za 14 dní, posledních dva týdny v tomto měsíci naše četa dostala dovolenou. Tak nějak jsem doufala, že bychom ten čas mohli strávit společně a poznat toho druhého, nejen pomocí kusu papíru. Upřímně chtěla bych s tebou zajít na večeři, do kina nebo cokoliv jiného. Růzveltekriste, zní to jako bych tě zvala na rande akorát o 100% horším způsobem, než bych si dokázala představit.
No kdybys měl zájem se mnou strávit pár dnů, tak budu v Charlestonu v Severní Karolíně. Moje rodina tam vlastní jeden z domů na pláži. Přiletí normálním letem asi kolem sedmé hodiny večer. Upřímně netuším, proč ti to říkám až do tak do detailu… no ale i tak… pochybuji že by jsi měl zájem, přeci jenom byl jsi hodně překvapen když jsem ti to navrhla před několika hodinami, tak proč by jsi měl souhlasit.
Píši ti zrovna když se pořádá schůze a je možné že, ti tak trochu píši bláboly. Radši už s tím přestanu.
Rose
Tento dopis byl pomalu ten nejlepší, který jsem od ní, kdy dostal. Jasně že s ní chci strávit její dovolenou. Neváhal jsem ani na vteřinu, jen když mi to řekla při našem videohoru byl jsem zaskočený tím, že chce navštívit mě a ne její exkamarádku Lissu, naši královnu.
Další den jsem si rovnou zařídil dovolenou.
No a jelikož mi neřekla adresu toho domu, musel jsem tak trochu zapátrat sám, až jsem ho našel v naší databázi. Dům patřil jistému Ibrahemu Mazurovi… no, jestli je s ním nějak příbuzně spjata, no tak potěš pámbů. Jo jsem mrtvý muž.
Ten čas uplynul tak strašně rychle, ani jsem se nenadál a už jsem čekal na letišti a vyhlížel Rozu. Po dvaceti minutích čekání jsem se dočkal.
Vlasy měla svázané v jednoduchém drdolu a na sobě ještě uniformu. Musím říct, slušela ji. Ještě chvíli jsem se na ni mohl dívat, aniž by mě ona viděla.
Jakmile si mě všimla, zamířila za mnou. Jenom její oči ukazovaly, že je ráda že mě vidí a já byl z toho nervózní.
,,Ahoj" řekne trochu rozpačitě
,,Ahoj." Chvilku jsme na sebe jenom koukali. Já však tam nemohl jen tak bez hnutí stát a koukat na ni. Rose překvapeně vypískla, když jsem ji vtáhl do své náruče. ,,Moc rád tě zase vidím Roza…"
Komentáře
Okomentovat