R O S E
Na základně jsme se moc dlouho neohřáli. Začali nás přesouvat z jednoho místa na druhý, byla to hrůza. Ani jsme si nevybalovali, protože transport se mohl uskutečnit každou chvilku. Kluci z toho neměli moc velkou radost, protože nedostávaly v čas jejich dopisy. Nebo chodily v jiném pořadí, někteří nedostaly dopis několik měsíců a jejich příbuzní se báli o jejich zdraví.
Jednoho dne mě ale překvapil jeden z vojínů dopisem.
,,Nadporučíku?... pro vás." Řekne a předá mi světle modrou obálku. Zrovna jsem si hrála s Appou, potřeboval trochu odreagovat od všeho a já popravdě také. Appa ke mně přiběhl a sedl si před mně. ,,Šikovný kluk." Řeknu a pohladím ho po hlavě. ,,Copak to tu máme." Řeknu si. Vojín už dávno odešel a proto nebyl svědkem mou samomluvou.
Netrpělivě jsem otevřela obálku a vzala bílý papír, který v ní byl uložen.
Milá Rose
Podle tvé rady, jsem vyhledal tvého dávného přítele, tedy podle jeho slov. Musel jsem ho nějakou dobu přesvědčit, aby vůbec pomohl, ale nakonec svolil.
Překvapilo mě jeho chování, vůbec se nechová jako pravý královský.
Hned poté co jsme spolu mluvili, mě pozval domů, na jídlo. Jeho děti a žena byli úžasní, a co více mě překvapilo, že je to jedna z alchymistů. Myslel jsem si, že nás nemohou vystát.
Tenhle dopis ti píši na letišti. Letadlo do na královský dvůr bylo kvůli bouřce odloženo a já měl tak spousty času, přemýšlet o věcech, nad kterých bych se asi normálně nepozastavil.
Jak si se vůbec dostala do armády a co tě přivedlo být psovod?
Doufám, že i když jdeš do pekla na zemi, dáváš na sebe pozor.
Dimitri
Jeho dopis mě docela překvapil, nečekala jsem, že budeme nadále v kontaktu, ale i když mě překvapil, byla jsem za něj ráda. Trochu odreagování od tohoto pekla se hodilo. Všimla jsem si datum odeslání… před dvěma měsíci, určitě se toho hodně událo za tu dobu, co mi tento dopis odeslal. Doufám, že na tom je Lissa nyní už o trochu lépe a že ji Adrian pomohl. Mohla jsem se jí podívat do hlavy jako obvykle, tedy když jsem chtěla, ale nakonec jsem to neudělal.
Vešla jsem do stanu a uviděla muže, jak si spokojeně četli svoje dopisy, od rodičů, sourozenců, milenců, přátel. Tohle byla jedna z mála klidových dní.
Minulý týden v tuhle dobu, jsme odvraceli útok od islámských bojovníků. Zastřelila jsem kluka, kterému sotva narostlo strniště pod nosem, ovšem tohle je válka. Několik mariňáku za tuhle přestřelku zaplatilo svými životem, bylo pěkné mít nějakou změnu, než jenom střílení.
Nečekala jsem na nic, proto jsem vytáhla papír a od někoho si půjčila propisku, to svoji jsem momentálně nemohla najít. Napsala jsem svůj dopis jemu.
D I M I T R I
Neozvala se… od té doby co jsem poslala svůj dopis uběhly asi dva měsíce, ale nakonec jsem se své odpovědi dočkal.
Byl jsem se zrovna proběhnout, když kolem mě prošla Marika, jedna z nových strážců, kteří sem přišli po akademii. Řeknu, nebyla k zahození, ale mě momentálně zajímala jiná dhampírka.
,,Strážce Belikove, mám vám vyřídit, že na středisku máte dopis."
,,Děkuji." Odpovím zdvořile, ona se na mě flirtovně usmála, jenže já se rozběhl k středisku.
Jakmile jsem otevřel dveře v informačním, všechny hlavy se mě podívaly a bylo slyšet i uchechtnutí. Měl jsem něco na hlavě snad?
Ben seděl za svým velitelským stole a projížděl nějaké dokumenty, ale když jsem k němu přistoupil, vzhlédl od papíru a usmál se na mě.
,,To jsi tu celkem rychle…"
,,měl jsem to cestou…pré tu mám dopis."
,,Jo." Řekne a Ben už ze zásuvky vytahoval dopis. Nedočkavě jsem se pro něj natáhl a vzal si ho. Měl jsem sto chutí ho otevřít na místě a přečíst si ho, ovšem zvědavost jsem přemohl.
,,Děkuji." Řeknu a odejdu z informačního. Jakmile jsem zavřel dveře, uslyšel jsem jak kluci začali něco nahlas vykládat, ale stěží jsem jim rozuměl.
,,Tak jo…" došel jsem domů, nejdříve se převlékl a poté s šálkem kávy otevřel dopis.
Milý soudruhu
Tvůj dopis mě tady v pekle hodně překvapil a omluv mě za tak pozdní odpověď, ale tady je trochu těžší dostávat poštu.
Hodně nás přesouvají, za jeden den klidně i dvakrát. Místní poštu využívat nesmíme a tak to jde přes armádní poštu, a vše se poté posílá letecky, musíš mít se mnou trochu strpení. Často se stává, že dopisy chodí pomíchaně a někdy se třeba nedočkáme dopisu, který byly odeslány před měsícem.
Adrian a Syedny by ti o složitosti armádní pošty mohli vyprávět, za tu dobu jsem ji poslala několik dopisů. Doufám, že se Adrian choval tak jak se na hodného manžela otce sluší a to že tě pozval k sobě domů na jídlo mě hodně překvapilo… tohle jenom tak nedělá.
Ohledně Alchymistů máš pravdu. Ještě než se Syedny setkala s Adrianem, setkala se semnou a za nějakou dobu jsme se staly i kamarádkami, vyvrátila jsem ji teorii o nečistotě naší rasy, ale i tak to s ní měl Adrian ze začátku trochu těžké. Po roce randění, se však otrkala a přijala ho jako svého milence a nakonec i manžela.
Ti dva se dali dohromady asi rok poté, co jsem narukovala do armády. Byli a určitě jsou úchvatný páreček.
A ohledně tvé otázky jak jsem se dostala do armády… no prostě jsem chtěla bojovat, když už jsem nemohla za moroje, tak jsem to chtěla zkusit u lidí. Řeknu ti, sloužit tady je pro mě mnohem lepší volba, než abych hlídala královské zadky, nafoukaných morojů. Tady se nad nás akorát tak povyšují naší nadřízení, i když i ti s námi hodně často po večer sedí a děláme blbosti.
Ovšem nemyslil si, i tady jsme narazili na strigoje, jen tu nejsou tak běžní, jako třeba v Americe a Evropě. Tedy je svět zpustošený válkou, nikdo nemá čas se zaobírat, jestli to bylo strigoj nebo člověk, všichni střílí na všechny.
A tvoje druhá otázka, jak jsem se dostala k psovodům? Nijak, oni si mě nějak našli sami, byla jsem už 4 roky nasazena, když se ke mě dostali… a byla jsem také hodně překvapena…myslela jsem si, že mě zvířata nemají rádi a že se mě vyhýbají… teda všichni ano kromě mých psů. Ti mě jenom tak za nic na světě nadají, jsou věrní.
Dimitri, i když tě nepotěším, tady v pekle přežiješ jenom díky odvaze a kupu štěstí. Je možné, že armáda bude kontrolovat dopisy a proto nesmím říct, něco co bych mohla vyzradit nebo tak něco. Doufám, že Adrian zabrala a vše se nyní vrací do pořádku.
Rose
Houby se dalo do pořádku, královna ani Adriana nepřijala a po dalších pokusech s ní navázat jakýkoliv kontakt, ho královna na nějaký čas vykázala z Královského dvoru… vše bylo tak jak před dvě a půl měsíci, možná i hůř.
Slyšel jsem něco o návrhu sesazení královny. Pokud Lisse někdo co nejdříve nepromluví do duše všechno ztratí a to nejen trůn, ale i své nejbližší.
Komentáře
Okomentovat